Když ceny nemovitostí celé století stagnovaly…

Je po třicetileté válce a v severních Čechách, v podhorském panství Česká Kamenice, mohou zdejší sedláci konečně v klidu hospodařit.

„Naše“ panství není v rozvalinách jako jiná místa Čech: ani ne deset let po zničující válce leží ladem jen necelá desetina polí. Nejsou zde ani pusté statky: z více než 300 statků na panství bychom ty pusté dokázali spočítat na prstech jedné ruky. To je myšleno doslova - v roce 1654 byly na celém panství jen čtyři pusté statky.

Výnosy jsou ve zdejších podmínkách nízké. Ale ceny obilí i počet obyvatel mírně rostou, zatímco počet statků zůstává stejný. Dalo by se čekat, že alespoň mírně poroste i jejich cena. Kupní smlouvy, zapsané v pozemkových knihách, to ale nepotvrzují. Ba naopak!

Průměrná cena statku na panství Česká Kamenice v této válečné době byla - 140 zlatých.

(Kdo zná ceny statků v úrodných oblastech, třeba na Hané nebo v Polabí, snad se shovívavě pousměje. Ale naše panství Česká Kamenice se nacházelo na chudých půdách a výnosy obilí byly nízké. Nízký příjem z pěstování obilí sice částečně vynahrazoval chov dobytka, ale jeho větší rozvoj nastal až v 19. století. Statky v podhorských oblastech tedy moc nenesly a tomu odpovídaly i nízké kupní ceny.)

Válka skončila v roce 1648. Ještě rok trvalo, než Švédové konečně z Čech odtáhli a sedláci si mohli vydechnout a začít hospodařit bez neustálého nebezpečí nepřátelského vpádu a těžkých daňových i naturálních břemen.

Nastal po válce růst cen místních statků? Ne! Ceny klesaly!

V letech 1648-1670 byla průměrná cena statku - 128 zlatých. To je o desetinu méně, než kolik stály statky za války!

Obrat nenastal ani ke konci 17. století:

V letech 1671-1700 stál běžný statek na severočeské vesnici - 117 zlatých. To je o 16 % méně než za války a o 9 % méně než v letech 1648-1670.

Obrat nepřineslo ani nové století:

V letech 1701-1725 se běžný statek prodával za - 93 zlatých. To je už o třetinu méně, než kolik stály statky za třicetileté války.

V letech 1725-1750 sice cena mírně vzrostla a běžný statek stál průměrně 106 zlatých, ale stále to bylo o čtvrtinu méně než za třicetileté války.

Vývoj cen statků na severočeské vesnici si můžeme ukázat v grafu:

Po třicetileté válce tedy vidíme stálý pokles cen statků, který se zastavil až ve třicátých letech 18. století…

Klesaly snad ceny obilí? Ne, ty rostly.

Více jsme si o cenách obilí, resp. žita řekli v tomto článku:

Kdo má o vývoj cen obilí bližší zájem, nechť si rozklikne článek. Zde si k cenám obilí po třicetileté válce zkráceně řekněme, že ceny se měnily každý rok podle úrody, ale můžeme vysledovat jejich poválečný mírný růst.

Každoroční ceny obilí známe až od roku 1655. Graf růstu cen korce žita od roku 1655 do roku 1750 po jednotlivých čtvrtstoletích vypadá takto:

Ovšem - s cenami žita jsme začali až v roce 1655, zatímco s cenami statků již od dob války, kdy, jak víme, byly, snad poněkud překvapivě, vyšší než po ní. Takže si i ceny nemovitostí ukážeme až od roku 1655.

A aby se v grafu dal srovnat vývoj cen statků a cen žita, dáme nejstaršímu období 1655-1675 index 100. Pak bude graf srovnání vývoje cen statků a žita vypadat takto:

Graf hovoří jasně: Zatímco cena žita, nejdůležitějšího příjmu sedláků, vzrostla od poloviny 17. století za sto let o 118 %, cena statků o 17 % klesla!

Co počet obyvatel? I ten rostl:

Na panství Česká Kamenici byly od roku 1669 vedeny každoroční detailní soupisy lidu. Nebyly sice vedeny podle moderních metod sčítání obyvatel, ale poskytují dobrý přehled růstu počtu obyvatel.

V roce 1669 žilo na panství Česká Kamenice 8 427 obyvatel. V roce 1725 jich bylo již 14 500. Kolik jich přesně bylo v roce 1750, nevím. Přiznávám, že tento údaj k dispozici nemám a byl jsem líný ty tisíce a tisíce poddaných počítat. Ale k roku 1770 údaj znám - 19 740 obyvatel. Tedy: 1725 - 14 500, 1770 - 19 740, k roku 1750 můžeme předpokládat asi tak 17 000 obyvatel. Mezi lety 1669 a 1750 se tak počet obyvatel zvýšil asi o 100 %.

Co počet statků? Zůstával stále stejný, tedy něco málo přes 300. Dva statky vrchnost „svedla“ pro nový vrchnostenský statek v Kamenické Nové Vísce, ale v celkovém počtu tyto dva statky nehrají roli - počet statků zůstával stále stejný.

Ceny žita i počet obyvatel rostou, počet statků zůstává stejný, ale ceny statků klesají…

Jak to? Daně!

Od třicetileté války kontribuce „vesele“ narůstala:

Zatímco ve druhé polovině padesátých let 17. století platil jeden osedlý (tedy „ideální“ lánový sedlák) necelých 10 zlatých kontribuce, na konci století to bylo již přes 20 zlatých, v prvním desetiletí 18. století přes 35 zlatých a v roce 1750 již 60 zlatých.

Pokud si jako v minulých grafech kontribuci zprůměrujeme po čtvrtstoletích a průměrnou kontribuci let 1655-1675 určíme jako index 100, pak graf růstu kontribuce bude vypadat takto:

Teď graf vývoje kontribuce, ceny korce žita a ceny statků v témže období:

Nejen kontribuce ale rostla. Roboty také!

U robot na panství bohužel nemám data jejich růstu, ale známe počáteční i konečný stav, tedy stav těsně po třicetileté válce a roboty v roce 1750:

Zatímco cena žita v tomto období vzrostla o 118 % a kontribuce o 242 %, roboty vzrostly o - 330 %.

Z grafu je jasné, proč ceny statků klesaly: Růst cen obilí nedokázal vyvážit ještě rychlejší růst daní a robot.

Jen nárůst počtu obyvatel způsobil, že ceny statků neklesly ještě více…

Reformy Marie Terezie a Josefa II. zlepšily život poddaných.

Nebyly to ale jen reformy, zahrnující snížení poddanských daní a stabilizaci robot. Byly to také, a to především, změny v hospodaření: zavedení pěstování brambor, na to navazující opuštění trojpolního systému, růst výnosů, zlepšení a intenzifikace chovu dobytka; ale také rychlé zvýšení počtu obyvatel při konstantním počtu statků.

Projevilo se to na prudkém růstu cen statků od roku 1750 a především po roce 1800.

Zde si již odpustíme propočty s cenami žita, kontribucí, robotami a ukážeme si jen graf růstu cen statků po roce 1750, resp. vývoj cen statků v celém období od třicetileté války do konce poddanství (opět v „indexové ceně“ se základem v letech 1655-1675):

Po dlouhé stagnaci a poklesu v 17. a první polovině 18. století následoval od konce 18. století prudký růst cen statků.

(Pro ty, kteří se vyznají v tehdejších měnových problémech: všechny ceny v šajnech a vídeňské měně jsem přepočítal na měnu konvenční.)

Ve druhém, posledním dodatku se podíváme na ceny domků, tedy nemovitostí bez pozemkového majetku. Ale již jen zkráceně:

Zde je v grafu vývoj cen domků ve zlatých v letech 1630-1848:

V porovnání s cenami statků vidíme, že k poklesu cen domků nedošlo nikdy, ale vývoj byl obdobný: velmi pomalý nárůst do poloviny 18. století, následovaný rychlým růstem cen ve druhé polovině 18. století a prudkým zvýšením v první polovině 19. století.

Pokud bychom si vývoj cen domků srovnali s cenami statků a nejstaršímu období 1630-1650 opět přidělili index 100, pak by graf vypadal takto:

A na závěr ještě jeden graf. Jak se vyvíjel poměr ceny průměrného statku a průměrného domku?

Zatímco za třicetileté války stál průměrný statek 8× více než průměrný domek, v letech 1726-1750 to bylo jen 1,8× více (!) a v první polovině 19. století pak 5× více. Ukážeme se to v grafu:

Tolikrát zmiňovaná "selská pýcha"… No, na severočeském venkově možná tak před třicetiletou válkou a v 19. století. V 18. století na tom zdejší sedlák nebyl o moc lépe než prostý domkář. Kvůli daním a robotám…

A víme, že řada domkářů na tom moc dobře nebyla. Ovšem hlavně těch starých:

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice, pozemkové knihy.

Pekař, Josef. České katastry 1654-1789: se zvláštním zřetelem k dějinám hospodářským a ústavním. V Praze: Historický klub, 1915.

Dějiny obyvatelstva českých zemí. Vyd. 2., dopl. Praha: Mladá fronta, 1998.

Problémy cen, mezd a materiálních podmínek života lidu v Čechách v 17.-19. století. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1977.