Mladíci a starci na papežském trůně

V minulém článku jsme si probrali rekordmany v délce pontifikátu: papeže, kteří na svatém stolci seděli nejkratší i nejdelší dobu.

V tomto článku se zaměříme na další rekordmany: na papeže, kteří se do úřadu dostali v nezvykle nízkém, nebo naopak vysokém věku.

Ať bude novým papežem zvolen kdokoli, nejvyšší stupínky této kategorie jistě neohrozí.

Papežem se může stát biskup nebo člověk, který může přijmout biskupské svěcení (Kodex kanonického práva, Kánon 332 §1). A biskupské svěcení může přijmout člověk, který je nejméně pět let knězem a zároveň je mu alespoň 35 let (Kánon 378 §1).

Jako se vyvíjelo občanské nebo trestní právo, vyvíjelo se i právo kanonické. Po mnoho století nebyla spodní věková hranice určena, a tak se mohlo stát, že v roce 925 byl remešským arcibiskupem jmenován Hugo, syn hraběte z Vermandois Herberta II; Hugovi bylo v době jmenování - 5 let (možná také 4)!

Tak mladí papeži sice nikdy zvoleni nebyli, ale věku 35 let ti nejmladší z nich ani zdaleka nedosáhli. Sestavení přesného pořadí od nejmladšího komplikuje neexistence matrik ve starších dobách, takže úplně přesné datum narození (resp. křtu) není často známo.

Alespoň přibližný věk na roky ovšem znám je, takže: Zřejmě nejmladším papežem v historii je v roce 955 zvolený Oktavián Tuskulský, který přijal jméno Jan XII. V době volby papežem mu bylo - 18 let.

Oktavián - Jan XII. ovšem ve skutečnosti nebyl zvolen, ale jmenován. Jeho otcem byl římský vládce Alberich II., který si římské papeže dosazoval podle svého: před svým synem dosadil hned čtyři papeže.

Dosazování papežů bylo v rodině zvykem, protože jeho matka Marosia dosadila papeže tři, mezi nimi vlastního syna Jana (Jan XI.), kterého měla zřejmě s jedním z předchozích papežů Sergiem II. A toho, a mnoho jiných, do úřadu dosadil Marosiin otec Theofylaktus.

Ale zpět k Janovi XII. Otec Alberich II. zemřel v roce 954 a krátce před svou smrtí nechal římské patricie přísahat u hrobu sv. Petra, že následujícím papežem se stane Oktavián. A když v prosinci 955 zemřel papež Agapetus II., papežem novým se skutečně stal 18letý mladík Oktavián.

V úřadu si počínal značně nekonformně: byl znám nevázaným sexuálním životem (podle samozřejmě neověřitelných zpráv měl dokonce znásilňovat ženy přímo v Lateránské bazilice a měl se dopustit incestu s vlastní matkou) a také jako hazardní hráč.

Kromě toho ale také v roce 962 v Římě korunoval Otu I. římským císařem. Hned jak Ota z Říma odjel, Jan ho zradil, což se papeži stalo osudným. O rok později se Ota do Říma vrátil, takže Jan XII. se musel spasit útěkem, samozřejmě si sebou nezapomněl vzít církevní poklad z baziliky sv. Petra. Ota nad nepřítomným Janem okamžitě uspořádal soud: svolal synodu, která papeže sesadila pro „křivopřísežnictví, svatokrádež, svatokupectví a nemravnost“ (Gelmi, s. 85). Novým papežem se stal Lev VIII.

Jen co Ota vtáhl paty z Říma, byl Jan XII. zase zpátky. Lev uprchl a Jan ho na své synodě nechal sesadit. To mu ale nestačilo - chtěl se pomstít také těm, kteří Lva do jeho úřadu na minulé synodě dosadili. A tak kardinál Jan přišel o nos, jazyk i prsty, potrestáni byli i jiní, někteří zaplatili svou hlavou.

Jan se ze své funkce dlouho neradoval a zemřel už o rok později. Podle některých zlých jazyků na infarkt během milostných hrátek, podle jiných jej tehdy zavraždil manžel Janovy milenky a podle dalších dokonce Janův žárlivý milenec.

Ať tak, či tak, zřejmě nejmladší papež skončil svou pozemskou pouť v pouhých 27 letech.

Zřejmě druhým nejmladším se v roce 1032 stal Benedikt IX., bylo mu asi 20 let; podle některý dokonce jen 11 nebo 12, ale spíše těch 20…

Jméno Benedikt přijal až jako papež, předtím se jmenoval Theofylaktus III. Známé jméno - setkali jsme se s ním o papeže Jana XII. U něj tedy s Theofylaktem I., což byl děda Jana XII. A Theofylakt III., tedy Benedikt IX. byl prasynovcem Jana XII., 3×pravnukem Theofylakta I. Papeži se stalo ještě více potomků Theofylakta I. - kromě Jana XII. a Benedikta IX. také Jan XI., Jan XIX., Benedikt VII. a Benedikt VIII., snad jsem na nikoho nezapomněl… Prostě lepší rodina!

Tedy - lepší rodina postavením, nikoli mravními kvalitami. Ani Benedikt IX. totiž nebyl dobrým papežem podle dnešních měřítek. Byl obviňován z vražd, krádeží i smilstva.

To způsobilo, že se za svého života stal biskupem celkem třikrát. V roce 1044 byl totiž římským lidem vyhnán a novým papežem se v lednu 1045 stal Silvestr III. Již o dva měsíce později se ale karta obrátila: Benedikt se do Říma vrátil, Silvestra po dvou měsících v úřadu vyhnal a znovu se stal papežem.

Láska k penězům ale byla větší než láska k úřadu, a tak Benedikt za vysokou sumu svůj úřad prodal (!) svému kmotru Janu Gartianovi, který přijal jméno Řehoř VI. Ani Řehoř, jinak ctihodný muž, se ze svého úřadu dlouho neradoval, a když se o rok později provalila aféra s odstupným pro Benedikta, byl ihned císařem Jindřichem sesazen.

Jindřich ale nesesadil pouze Řehoře, ale formálně i Benedikta a novým papežem se stal Klement II. Snad se Klement (kterému v době jmenování papežem bylo 40 let a do galerie nejmladších papežů tak nepatří) mohl s podporou císaře těšit na dlouhá léta na papežském trůně… Ovšem Benediktovi se zastesklo po papežské slávě, a tak Klementa již o rok později - otrávil. Z otravy jej obviňovali již jeho současníci a když byly v roce 1942 zkoumány Klementovy ostatky, skutečně v nich byl nalezen velký obsah olova.

A tak se Benedikt stal papežem potřetí. Ani on se ale ze staronové funkce neradoval dlouho: císař Jindřich novým papežem po Klementovi nechal ustanovit brixenského biskupa Poppa, který přijal jméno Damasus II. a s podporou císaře a toskánského markraběte Bonifáce Benedikta z Říma vyhnal.

Tak se Benedikt, třikrát „zvolený“ a dvakrát „vyhnaný“ papež (jednou svůj úřad prodal, jak již víme), uchýlil na své hrady. Možná se ale se svým osudem nesmířil: Papež Damasus II. byl papežem jen 23 dní, protože 9. srpna 1048 zemřel. Snad na malárii, ale opět se vyrojily spekulace, že se o jeho konec jedem postaral Benedikt IX., nyní vlastně již znovu Theofylaktus III. I kdyby to byla pravda, Theofylaktus se již počtvrté papežem nestal a zemřel asi v padesátých letech přirozenou smrtí.

Pomyslnou bronzovou příčku v soutěži o nejmladšího papeže by obsadil Jan XI., bylo mu asi 20 let.

I to je „náš starý známý“. Byl strýcem Jana XII., nejmladšího papeže v historii. A z předchozího textu známe také jeho rodiče: Marosii, dceru Theofylakta I., a - papeže Sergia II. Otcem mohl být i Marosiin manžel Alberich I., ale dva souvěké zdroje jako otce označují papeže Sergia, a tak byl Jan XI. „jediným historicky známým nelegitimním synem papeže, který se papežem sám stal.“ (Wikipedia, heslo Jan XI.)

Protože známe eskapády Janových příbuzných Jana XII. a Benedikta IX. a protože se Jan XI. stal papežem taktéž ve velmi mladém věku, čeká jistě čtenář „zábavné historky“, jako u jeho příbuzných.

Bohužel musím čtenáře zklamat - jen nuda a šeď, žádné výstřelky proti obvyklým konvencím. Snad jen Janův konec je pozoruhodný.

Ve skutečnosti byl jen jakousi loutkou v rukách své matky Marosie. Ne nadlouho - již následujícího roku 932 se Marosia chystala vdát za Huga z Provence, takže Jan XI. by měl nového otčíma. Tomu to nevadilo a nadále zcela podléhal své matce. Ale nového otčíma by měl také Alberich II., Marosiin syn z prvního manželství s Alberichem I. A tomu to vadilo…

Matka si Huga z Provence brala s vidinou, že jejího nového manžela syn Jan XI. korunuje římským císař a Marosia se tak stane císařovnou. Alberich byl proti - ještě při svatebním veselí vyvolal povstání, během kterého se novému otčímovi podařilo uprchnout. Zlé jazyky tvrdí, že ze všechno mohl nový otčím, který se nového nevlastního syna pokusil oslepit. Matce se uprchnout nepodařilo a Alberich II. ji uvěznil. Její další osud je nejasný, některé zdroje tvrdí, že zemřela po pěti letech ve vězení, jiné že „o něco později“ v ústraní kláštera.

Takže Římu vládne nyní Alberich II. a papežem je jeho nevlastní poddajný bratr Jan XI. Matce již podléhat nemůže, ta je ve vězení, a tak se Jan XI. nechává řídit svým nevlastním bratrem. Aby se Alberich ujistil, že bratr-papež pochopil novou situaci, nechal jej uvěznit a po krátkém vězení jej držel v domácím vězení v Lateránském paláci. Jan vykonával náboženské obřady a vše ostatní, včetně věcí církve řídil Alberich. Jan XI. zemřel po třech letech v domácím vězení v prosinci 935.

A otčím Hugo? S nevlastním synem se snad usmířil, protože Alberich II. si v roce 936 vzal Hugovu dceru, tedy svou nevlastní sestru Aldu. A spolu pak měli Oktaviána. Kdo četl pozorně, ví, že Oktavián se v roce 955 stal papežem Janem XII., nejmladším papežem v historii…

Věk papežů při jejich dosazení či volbě se postupně zvyšoval. Údaje do roku 600 nejsou přesné, protože u řady z papežů neznáme data narození.

V letech 600-1000 byl průměrný věk nového papeže přibližně 52 let, v letech 1000-1500 58 let a v letech 1500-1800 již 64 let. A také od té doby se věk nových papežů zvyšuje: v letech 1800-2000 byl průměrný věk téměř 66 let a ve 21. století byli zvoleni papež dva: Josefu Ratzingerovi bylo v době zvolení papežem 78 a Jorgemu Mariu Bergogliovi 76 let, takže ve 21. století je průměrný věk nového papeže již 77 let a 1 měsíc.

Uvidíme, kolik bude papeži novému. Mezi nejmladší papeže se jistě nezařadí, ale mezi nejstarší by mohl.

Ani při svém vyšší věku by se poslední dva papeži nedostali na pomyslné stupně vítězů nejstarších papežů. I když jen o fous…

Stanovit pořadí nejstarších papežů je ještě obtížnější než u těch nejmladších. Opět narážíme na nedostatky při zjištění data narození.

Nejstarším papežem vůbec byl v roce 678 jmenovaný papež Agatho.

Potíž je v datu jeho narození. Papež Řehoř I. Veliký poslal do benediktinského kláštera v Palermu dopis, ve kterém zmiňuje rozšíření osazenstva kláštera o jistého Agathona, který se narodil v roce 574 (wikipedie zřejmě omylem uvádí 577).

„Úzkoprsí“ historici zpochybňují, že šlo o jednoho a téhož Agatha/Agathona. Není se jim ovšem co divit: v případě, že je to jedna osoba, stal se v roce 678 papežem - 104letý stařec.

Přes svůj (údajný) věk byl poměrně aktivní a snažil se o smíření s Konstantinopolí svoláním synody do Říma a vysláním poselstva na Třetí konstantinopolský neboli Šestý ekumenický koncil. Detaily rozkolu se zabývat nebudeme - šlo o teologickou otázku tzv. monotheletismu, který uznává „dvojí přirozenost Ježíše Krista, ale pouze jedinou božskou vůli v jeho osobě“ (wikipedia, heslo Monotheletismus). Kristus má samozřejmě vůle dvě: božskou a lidskou, stejně jako má dvě přirozenosti…

Agatho zemřel po necelých třech letech papežování v lednu 681, bylo by mu tak 106 let.

Pokud nebyl nejstarším zvoleným papežem Agatho, pak jím byl Angelo Corrario, který přijal jméno Řehoř XII.

Angelovi-Řehořovi bylo v době zvolení 80 let. Opět trochu tápeme po datu narození, narodil se zřejmě 13. května 1326 a papežem byl zvolen 30. listopadu 1406; možná se ale narodil o rok dříve.

Byl zvolen v době papežského schizmatu. Před jeho zvolením byli papežové dva - v Římě Inocenc VII. a v Avignonu, resp. nyní jako uprchlík v Provence, Benedikt XIII. Když Inocenc na začátku listopadu 1406 zemřel, aquilejský patriarcha podle soudobé kroniky upozornil na Angela Corraria: „Co byste říkali tomuto starci? I kdyby byl nemilostivý, je to již senilní kmet, který nebude žít dlouho, takže církvi bude opět dopřán mír a jednota.“ (Gelmi, s. 144.)

V Římě přítomní kardinálové počítali s tím, že Angelo v zájmu církevní jednoty a s ohledem na své stáří nebude lpět na papežském stolci. Angelo skutečně slíbil, že pokud se funkce vzdá i Benedikt, odstoupí také. A tak byl zvolen a stal se Řehořem XII.

Hned následujícího roku se měli dva papežové setkat v Savoně, kde měli oba rezignovat a poté měl být zvolen papež jediný, čímž by skončilo papežské schizma. Oba se také do Savony vydali, ale těsně před ní si to Řehoř rozmyslel - funkce „náměstka Ježíše Krista na Zemi a nástupce svatého apoštola Petra“ se mu zalíbila, a tak se vrátil zpátky do Říma.

Kardinálové obou stran se ale sjednotili proti svým papežům a svolali do Pisy koncil, který měl papežské schizma ukončit volbou nového papeže. Na Pisánském koncilu byli skutečně oba papežové sesazeni - oba byli shledáni „usvědčenými schizmatiky… heretiky a bludaři a prokazatelně spáchali nesmírný zločin křivopřísežnictví a porušení svatých slibů“. A novým papežem byl zvolen kardinál Filargos, který přijal jméno Alexandr V.

Takže nyní nebyli papežové dva, ale tři! Alexandr pak o rok později zemřel a po něm byl zvolen Jan XXIII. Řehoř se s podporou Ruprechta Falckého a hlavně Ladislava Neapolského spokojeně zdržoval v Římě. Až nový, Kostnický koncil rozhodl jeho osud a 90letý Řehoř abdikoval. Dožil pak v poklidu v Anconě, kde v roce 1417 zemřel.

Až do rezignace Benedikta XVI. v roce 2013 byl Řehoř XII. posledním papežem, který na svůj post abdikoval. Kdo by čekal rezignaci vzdoropapeže Benedikta XIII., čekal by marně. I když bez reálné moci, papežem se nazýval až do své smrti ve Španělsku v roce 1423.

Na dalších místech pomyslné soutěže o nejstarší papeže by byla tlačenice, protože hned několika mužům bylo 79 a možná i 80 a snad i více let.

Asi 80 let bylo Corrado della Subburovi, když se v roce 1153 stal 168. papežem a přijal jméno Anastazius IV. Po 14 měsících zemřel, aniž by cokoli podstatného či pozoruhodného vykonal.

Možná ještě starším byl poutník Pietro Angelario, papež Celestýn V. Bylo mu 79, ale možná i 85 let, když za ním do jeho poustevny na hoře Morrone dorazilo poselstvo Karla II. s oznámením, že byl zvolen na papežský stolec, který byl kvůli sporům kardinálů již více než dva roky neobsazen.

Stařičký mnich se před posly dal na útěk, protože, jak sděluje Petraca, považoval oznámení o zvolení papežem za „ďáblovo pokušení“. Posly byl chycen a dopraven do Aquily ke králi Karlovi, kde volbu přijal až poté, co mu kardinálové namluvili, že odmítnutí se rovná smrtelnému hříchu.

Celou dobu Celestýnova pontifikátu řídil papežskou politiku král Karel II. a Celestýn se omezoval na štědré udílení beneficií, úřadů a odměn. Se svým novým úřadem se nikdy nesmířil a hovořil o tom, že se chce vrátit do své poustevny. A protože pouhá zbožnost nestačila na řízení církve, raději na svůj úřad již po pěti měsících rezignoval.

Na jeho místo byl zvolen nový papež Bonifác VIII. To bylo Celestýnovo, vlastně teď už opět Pietrovo neštěstí. Bonifác byl papežem velmi energickým. A protože se bál, že by bývalý, ale stále žijící papež mohl být využit jeho protivníky, Pietra, který se pokoušel uprchnout zpět do své poustevny, uvěznil. A v Benediktově vězení Pietro-Celestýn zůstal až do své smrti o rok a půl později.

Mezi nejstarší papeže by se mohl vklínit i Dominik Duka. Je mu 81 let, a tak by se dostal snad i před Řehoře XII. Nebo může počkat na nějakou volbu po roce 2047 - to by překonal i našeho starého známého, 104letého Agatha a byl by nejstarším papežem v celé historii. Uvidíme…

GELMI, Josef: Papežové, Praha 1994.

RENDINA, Claudio: Příběhy papežů, Praha 2005.

https://todayscatholic.org/age-matters-popes-elected-as-young-as-24-as-old-as-81/?utm_source=chatgpt.com

Codex iuris canonici - Kodex kanonického práva: http://web.katolik.cz/feeling/library/Kodex.pdf

Wikipedia: hesla jednotlivých papežů, včetně anglických mutací.