Začarovaný kruh bídy: mýtus versus realita

„Začarovaný kruh bídy“. V čem měl spočívat?

Teorie říká, že:

A tak stále dokola. „Začarovaný kruh bídy“.

My si v článku tuto teorii, „začarovaný kruh bídy“, ověříme. Podíváme se do středních Čech kolem roku 1680.

V minulém článku jsme si řekli něco o tehdejší epidemii moru v Čechách:

Letmo jsem v něm zmínil panství Kolín, které bylo epidemií těžce postiženo.

A právě panství Kolín si vezmeme „na pomoc“ k ověření výše uvedené teorie.

Sčítání obyvatelstva se tehdy samozřejmě nekonala. Přesto máme několik pomůcek, jak přibližně stanovit počet obyvatel.

Jejich výčet není pro tento článek podstatný. Řekněme si jen, že kombinací berních údajů o počtu domů, zpovědními seznamy, dalšími dochovanými písemnostmi a jejich porovnáním s jinými městy, kde je záznamů dochováno více, můžeme počet obyvatel města Kolína stanovit k roku 1679 na přibližně 1 500 obyvatel.

Co nás zajímat nebude, je počet obyvatel celého panství. Není totiž podstatný. Pro ověření „začarovaného kruhu bídy“ totiž bude daleko důležitější stanovit, kolik sedláků bylo třeba, aby se Kolínští najedli. To proto, že sedláci kolínského panství nestačili město uživit a bylo třeba obilí přivážet i z okolních panství.

O tom, kolik stravy se počítalo na jednu osobu ročně, jsem psal v tomto článku:

Komu by se nechtělo odkazovaný článek číst, zde tedy zkráceně. Na dospělou osobu a rok se v této době počítalo s pěti korci obilí (především žita) a třemi korci hrachu; pro účely našeho článku budeme zjednodušeně počítat s osmi korci žita.

V případě, že by všech 1 500 obyvatel Kolína byli dospělí, snědli by 12 000 korců žita ročně. Ale žily zde samozřejmě i malé děti, takže množství korců žita, potřebných ročně pro obyvatelstvo Kolína, snížíme běžným přepočtem na 10 000 korců žita.

Kolik sedláků takové množství obilí mohlo vypěstovat? Běžný lánový statek měl 80 korců polí. Ovšem hospodařilo se podle trojpolního systému, takže třetina polí ležela ladem. Kolínsko leželo v úrodné části Čech, takže můžeme počítat se čtyřnásobkem výsevu (podle o něco pozdějšího Tereziánského katastru).

„Lánový“ sedlák tedy oséval dvě třetiny svých polí, celkem 52,8 korce (dále budu zaokrouhlovat), což ročně při čtyřnásobku výsevu činí sklizeň 211 korců. Z nich je třeba odečíst 53 korců osevu na příští rok a stravu osazenstva statku. U lánového sedláka se počítalo s devíti osobami včetně čeládky a dětí, takže to máme dalších 58 korců.

Zjednodušeně řečeno mohl lánový sedlák na Kolínsku na trh „vrhnout“ přesně 100 korců obilí. Kolínští ročně snědli 10 000 korců, takže k uživení města Kolína bylo třeba 100 lánových sedláků.

100 lánových sedláků uživilo před rokem 1679 celé město Kolín.

Důležité pro posouzení teorie „začarovaného kruhu bídy“ je fakt, že ve městech umíralo poměrně více lidí než na venkově.

V samotném městě během epidemie zemřelo 55 % (!) obyvatelstva.

Ve venkovských obcích panství „jen“ 28 %.

Počet obyvatel města se tak snížil z původních 1 500 na přibližně 750 obyvatel.

Dále je známo, že při epidemiích moru umíraly poměrně nejvíce dvě složky obyvatelstva - malé děti a staří lidé.

Neboli: sice poklesl počet produktivních obyvatel, ale přeživší část produktivní části populace musela uživit menší podíl neproduktivní části obyvatel.

A hlavně - rozdílnou úmrtností městského a venkovského obyvatelstva při epidemiích se výrazně zvýšil podíl obyvatelstva zemědělského oproti obyvatelstvu, které se živilo řemeslem a obchodem. A v souladu s předchozí větou - vyšší úmrtností dětí a starých lidí - se ještě výrazněji zlepšil poměr produktivního zemědělského obyvatelstva na obyvatelstvu celkovém.

Asi je jasné, kam mířím - teorie „začarovaného kruhu bídy“ NEPLATÍ!

Alespoň ne pro Čechy po třicetileté válce!

Ukážeme si to teoreticky i prakticky.

Počet obyvatel města Kolína o polovinu z 1 500 na 750 obyvatel. Trochu se zvýšil počet dospělých obyvatel v produktivním věku, takže bude třeba trochu zvýšit počet korců žita nutných k roční výživě na jednu osobu.

I po tomto zvýšení na jednu osobu se v důsledku úbytku obyvatel pochopitelně snížila celková spotřeba obilí.

Ale zatímco počet strávníku ve městě se v důsledku morové epidemie moru snížil na polovinu, počet producentů obilí, „lánových“ sedláků na vesnicích okolo Kolínska, se snížil jen o necelou třetinu.

Důsledek je jasný:

Místo 10 000 korců žita jako před epidemií spotřebovalo přeživších 750 obyvatel ročně asi 5 500 korců.

Teorie začarovaného kruhu obilí počítá s tím, že toto obilí neměl v důsledku epidemie kdo vypěstovat.

Jenže - na venkově za morové epidemie nezemřela polovina obyvatelstva, ale „jen“ necelá třetina.

Víme, že k uživení města Kolína před epidemií moru roku 1680 bylo třeba 100 „lánových“ sedláků.

Na venkově zemřelo za morové epidemie 28 % obyvatel. Víme, že větší úmrtnost byla u neproduktivního obyvatelstva - dětí a starých lidí.

Ano, produkce obilí se v důsledku úbytku zemědělského produktivního obyvatelstva snížila. Ale ne o tolik, o kolik se snížil počet konzumentů ve městech.

Vezměme si extrémní stav - zemřelo kompletní osazenstvo 28 % lánových statků.

Ze 100 lánových statků po morové epidemii se obilí pěstuje jen na 72!

Těchto 72 statků má stejně jako dříve při trojpolním systému oseto po 53 korcích, což opět při průměrné úrodě činí výnos 211 korců. Opět je třeba odečíst 53 korců osevu na příští rok a stravu osazenstva statku u každého lánové statku.

Před epidemií bylo třeba k uživení města Kolína 100 „lánových“ sedláků. Po epidemii jich zbylo 72. Těchto 72 sedláků ročně při běžné úrodě na trh dodalo 7 200 korců obilí.

Jenže - spotřeba obyvatel města klesla v důsledku poklesu počtu obyvatel za epidemie z 10 000 jen na 5 500 korců. Sedláci jich vyprodukovali 7 200!

Výsledek?

Přeživší sedláci vyprodukovali více obilí, než přeživší obyvatelé města potřebovali ke své obživě.

Podle teorie „začarovaného kruhu bídy“ by měl nastat nedostatek jídla. Větší poměrnou úmrtností ve městech než na vesnici nastal pravý opak!

Sedlák nevěděl, co s obilím. Přitom musel zaplatit daně. A tak musel obilí prodat "stůj co stůj": ceny obilí po morové epidemii roku 1680 poklesly!

Zatímco průměrná cena korce žita byla v desetiletí 1671-1680 76 krejcarů, v roce 1681 se prodávalo za 62 krejcarů, o rok později za 48 krejcarů a v roce 1682 už jen za 46.

Teorie „začarovaného kruhu bídy“ neplatí. Alespoň ne pro Čechy po třicetileté válce.

Ale: nemůžeme učinit ani opačný závěr. Neplatí totiž ani to, že by v důsledku vyšší poměrné úmrtnosti ve městech proti venkovu po každé velké epidemii klesly ceny obilí.

Záviselo totiž na velmi důležitém faktoru: sklizni.

Ačkoli po moru 1680 klesly ceny obilí, v důsledku neúrody roku 1683 stouply na úroveň před morem. Přestože za tři roky rozhodně nedošlo k „narovnání“ počtu obyvatel mezi městem Kolínem a jeho venkovským, vyživovacím zázemím na „předmorovou“ úroveň.

Stejnou situaci vidíme po další morové ráně roku 1713-1715. Dočasný pokles cen obilí a jejich brzké zvýšení v důsledku neúrody.

Nedělo se tak ovšem podle teorie „začarovaného kruhu bídy“ proklamovaného nedostatku pracovních sil v zemědělství, ale v důsledku špatné sklizně. I tehdy za feudalismu záviselo při tvorbě cen na poměru nabídky a poptávky.

Na příkladu morové epidemie v Čechách v roce 1680 jsme si ukázali, že teorie „začarovaného kruhu obilí“ neplatí.

Neplatí ale ani opačný stav, že by po každé epidemii zlevnilo obilí a lidé se mohli dosyta najíst.

Záleželo na více faktorech…

Vávra, Josef. Dějiny královského města Kolína nad Labem. Odělení druhé od r. 1618 až po naše časy. V Kolíně: Tiskem a nákladem J.L. Bayera, 1888.

Dějiny obyvatelstva českých zemí. Vyd. 2., dopl. Praha: Mladá fronta, 1998.

Maur, Eduard et al. Historik bez hranic: z díla profesora Eduarda Maura. Vydání první. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2017.