Život ženy narozené v roce 1650 na severočeském venkově

V řadě článků jsme si představili život žen narozených mezi třicetiletou a první světovou válkou v jedné běžné severočeské vsi na bývalém panství Česká Kamenice, dnes v okrese Děčín.

Zajímaly nás všechny fáze života ženy - měsíc i hodina narození, dětská úmrtnost, příčiny dětské úmrtnosti, okolnosti svatby, počty porozených dětí atd. až ke smrti takové běžné ženy.

Snad jsme si v této řadě článků představili všechny podstatné body života a můžeme tedy tuto řadu článků uzavřít celkovou bilancí.

Jak se odvíjel život průměrné ženy narozené v severočeském pohraničí kolem roku 1650?

Naší „hrdince“ říkejme Dori.

To byla domácí podoba jména Dorothea, nejčastějšího jména pro dívky kolem roku 1650. Mohla dostat také jméno Anna, Barbara nebo Elisabeth, ale Dorothea byla nejčastější; takové jméno dostala přibližně třetina dívek.

(Znovu upozorňuji, že nebudeme mluvit o nějaké konkrétní ženě, ale o ženě „průměrné“. Takové, která se sice asi nikdy nenarodila, ale jejíž život zrekonstruujeme zprůměrováním osudů mnoha konkrétních žen.)

Dori se narodila v únoru. V tomto měsíci se rodilo nejvíce dětí; mohla se narodit i v květnu, srpnu nebo září, i toto byly nadprůměrné měsíce. Naopak se asi nenarodila v červnu a červenci; v těchto měsících se dětí rodilo naopak nejméně.

Narodila se spíše v noci. Rozdíl mezi dnem a nocí nebyl velký, ale přece jen se více dětí rodilo v noci.

Dori se narodila jako manželská. Nemanželských dětí se v polovině 17. století rodilo velmi málo, bylo jich jen kolem 2 %.

Matka se jmenovala Anna, to bylo nejčastější jméno místních dívek těsně před třicetiletou válkou. Mohla to samozřejmě být i Dorothea, toto jméno se za války dostávalo do módy a víme, že kolem roku 1650 bylo již nejoblíbenější.

Otec se jmenoval Christof. Mohl to být také Georg, Elias nebo Mathes, ale Christof byl nejčastější.

V době narození naší „hrdinky“ bylo matce něco těsně pod třicet, otec byl asi o pět šest let starší. Kdo by se podivoval vyššímu věku rodičů - velmi mladé matky nebyly v naší oblasti obvyklé; i v poválečné době, kdy průměrný věk prvorodičky poklesl, rodily ženy své první dítě průměrně ve 24-25 letech.

Dori asi nebyla prvním dítětem. Narodila se druhá, třetí nebo čtvrtá. Celkem se tehdy mnoho dětí nerodilo - matka Anna za svůj život porodila pět dětí.

Kolik měla Dori v době narození sourozenců? Těžko říct - podle toho, kolikátá se narodila. Až bude vyrůstat, bude mít sourozence dva, protože dětská úmrtnost byla v této době přibližně 40 %; možná o něco méně, ale jistě ne méně než třetina dětí zemřela ještě před dosažením dospělosti. Takže z pěti sourozenců se jen tři dožili dospělosti - Dori a… Jestli měla sestru, jmenovala se Anna, a pokud měla Dori sestry dvě, pak byla v rodině ještě Justina. Pokud měla Dori bratra, jmenoval se stejně jako otec Christof, a pokud měla bratry dva, pak se druhý bratr jmenoval Georg.

Ale zpět k naší Dori. Narodila se tedy některé únorové noci. Protože bylo při tehdejší vysoké dětské úmrtnosti třeba dítě rychle pokřtít, byla pokřtěna hned téhož dne.

A protože se křtilo hned po porodu, bylo třeba rychle sehnat také kmotru; dívky měly (většinou, nikoli výlučně) kmotru, nikoli kmotra. U křtu byli také dva svědci; u nemanželských dětí jich bylo mnohem více, nejméně osm, ale klidně i dvanáct. Ale víme, že naše Dori je manželské dítě, takže svědci byli dva. U křtu každého dítěte musela být vždy obě pohlaví, tedy dva muži a žena nebo dvě ženy a muž; protože Dori měla kmotru byl svědkem muž a žena.

V tehdejší době ještě na severočeském venkově nebylo obvyklé, aby kmotři a svědci bývali blízcí příbuzní, byli to většinou přátelé či sousedé z téže vsi. Čím bohatší, tím lepší…

Do jaké rodiny se vlastně Dori narodila? Do selské, otec byl sedlákem. V této brzké poválečné době ještě mnoho domkářů a podruhů nebylo a i v nepříliš úrodných oblastech převažovali členové selských rodin. Takže kmotra i svědci pocházeli také ze selských rodin. Kmotrou malé Dori mohla být třeba rychtářka, byl-li otec dostatečně vážený, pokud ne, pak jiná selka. Svědkyní křtu třeba její dcera nebo dcera z další selské rodiny, svědkem pak další sedlák nebo selský syn.

A při křtu tedy novorozeňátko dostalo jméno Dorothea, naše Dori.

Víme, že šance, že se Dori dožije dospělosti, byla něco kolem 60 %.

No, umřít ji nenecháme… Takže Dori dětství přežila.

Děti, které to štěstí neměly, nejčastěji umíraly v prvním roce života; takových bylo 60 % a umíraly nejčastěji na psotník. Dalších 30 % umíralo mezi 1. a 5. narozeninami a také tyto děti umíraly nejčastěji na psotník. Zbylých 10 % dětí pak zemřelo ve věku 5-15 let a pro ty byly největší hrozbou epidemie - nejčastěji neštovice, spála, zarděnky nebo záškrt (údaje o příčinách úmrtí jsem ovšem převzal až z první poloviny 19. století, v 17. století se ještě do matriky nezaznamenávaly).

Na statku hospodařil otec Christof, měl samozřejmě k ruce čeledína a děvečku, protože děti byly ještě malé. Tak se to píše, ale nesmíme zapomínat, že ženská ruka byla na statku nepostradatelná nejen v domácnosti, ale také v hospodářství - otec Christof s čeledínem se staral o pole a louky a potažní dobytek, matka Anna s děvečkou o dojné krávy, telata a další domácí zvířectvo; a samozřejmě o děti.

Děti byly tedy tři. Mohlo jich být více, ale ne o mnoho; s rodinami o deseti a více dětech se na severočeském venkově v této době setkáváme zcela výjimečně, dokonce i rodiny se sedmi dětmi byly vzácné.

Variant je samozřejmě více, ale určeme si, že Dori byla prostřední, měla staršího bratra Christofa a mladší sestru Annu. Jaký byl mezi nimi věkový rozdíl? Děti se rodily přibližně po třech letech, některé ale zemřely, takže si řekněme, že Christof byl o čtyři roky starší než Dori a Dori o čtyři roky starší než Anna.

Bratr Christof byl jako jediný syn dědicem statku. To ovšem neznamenalo, že by sestry byly z dědictví vyloučeny. Až otec zemře, dostane každá stejný podíl jako bratr. A až zemře matka, dostane každá dokonce větší podíl než bratr; ne o moc, ale „takové ty ženské věci“ připadnou jim.

Když bylo Christofovi přibližně dvanáct, začal otci řádně pomáhat v hospodářství, a když mu bylo asi tak patnáct převzal povinnosti čeledína.

Dori musela pomáhat dříve a někdy tak ve třinácti čtrnácti letech převzala povinnosti děvečky. Mohla také odejít sloužit k jinému sedlákovi, ale spíše zůstala u otce; teprve až dospěje mladší sestra Anna, mohla Dori odejít k jinému sedlákovi na zkušenou.

Měla-li to štěstí, nebyla Dori při stavění dětí vybrána ke službě na panském dvoře (vrchnost měla právo jakémukoli dítěti poddaných nařídit službu, nejčastěji dvouletou, na svém majetku). Panských dvorů na severočeském venkově nebylo tolik jako v úrodných oblastech, takže vrchnost nepotřebovala tolik pracovních sil. Ovšem až se bude Dori vdávat, bude muset za tyto neodsloužené roky zaplatit! Ne moc, několik zlatých, ale i tak to při tehdejší chudobě byla citelná ztráta.

Dori dospěla v ženu.

Fyzicky, nikoli „sociálně“. Jsme na severočeském venkově, nikoli ve šlechtickém zámku…

Oproti obecné představě se dívky vdávaly v pozdějším věku a „náctiletých“ nevěst bylo velmi málo - jen 0,5 % (!) nevěst v této severočeské podhorské oblasti bylo mladších 18 let a před 20. narozeninami se vdalo jen 7,5 % dívek.

Protože je Dori „průměrnou ženou“, vdávala se ve 25,4 letech. To je průměrný věk „prvonevěsty“, jinak se nejvíce dívek vdávalo ve věku 20-24, takových bylo v této době, jsme přibližně v roce 1675, necelých 50 %.

Takže Dori je 25 let a chystá se na svatbu. Ze sourozenců jako první - bratr Christof je sice o čtyři roky starší, ale ženichové byli o pět let starší než nevěsty, takže se bratr ožení až tak dva roky po Dori.

Abychom udrželi rodinnou idylku, odchýlíme se od průměru: více než polovinu nevěst, 54,6 %, k oltáři otec nevedl, protože byl již po smrti (matka v 46 % případů). Otci Christofovi bylo 60 let - průměrný věk nebožtíků (samozřejmě jen těch, kteří se dožili dospělosti) byl 56 let, medián pak 60 (u mužů i žen byl stejný). Protože ale otec Christof přežil padesátku, byl nyní ještě naživu - průměrný věk dožití lidí, kteří přežili padesátku byl kolem 66 let.

Takže otec Christof vede Dori k oltáři. Koho si vlastně Dori bere? No, protože je ze selského rodu, bere si sedláka. O pět let staršího, 30letého… Georga. Měl by se jmenovat Christof, tak se v této době jmenovalo 38,8 % ženichů. Protože ale již máme v příběhu Christofy dva - Dorina otce a bratra - ženich se bude jmenovat Georg, takové jméno mělo v této době a této obci 32,5 % ženichů.

Ačkoli byly běžné vesnice malé, na našem panství v průměrné vesnici žilo 200 obyvatel, byl Georg ze stejné vesnice jako Dori - 39,3 % nevěst si v 17. století v naší oblasti bralo ženicha ze stejné vesnice; 35,5 % pak z některé jiné obce farnosti a 20,6 % z jiných obcí téhož panství. Takže Georg byl ze stejné vesnice…

Ženich je o pět let straší, v tom se doba mezi sňatkem rodičů a sňatkem Dori s Georgem nezměnila. Georgův otec je snad také naživu, je mu asi 65 let, ale už je dohodnuto, že po hned po svatbě statek synovi předá. Respektive prodá - statky se nepředávaly, ale prodávaly.

Hodně do toho „fušovalo“ okolí - statky byly prodávány za odhadní cenu, kterou stanovovala komise; většinou v ní byl rychtář a příšežní/konšelé, někdy také rychtáři okolních obcí. Tato komise podle velikosti statku také určovala starému hospodáři „důchod“ - každoroční naturální odvody, obilí, mléko, vejce, palivové dřevo; k tomu musel syn otci zaplatit závdavek (tvořil asi třetinu kupní ceny) a každoroční splátky (kolem tří procent kupní ceny; pokud byl závdavek větší, pak byly každoroční splátky menší a obráceně).

Takže ženich Georg manželství zajistí statkem. I Dori ale musela do sňatku něco přinést - samozřejmě výbavu, kromě vlastního oblečení (i to se počítalo do výbavy) to bylo ložní prádlo, peřiny a podobně. Kromě výbavy dostaly nevěsty od otce zpravidla jednu krávu a věno. Věno nebylo velké, u větších sedláků to bylo několik desítek zlatých, kráva stála necelých deset zlatých.

Vše bylo dohodnuto a mohla se konat svatba. Jak taková svatba v kostele vypadala, ukazuje obrázek přímo z naší farnosti; je z českokamenické matriky. Pravda, z roku 1648, takže by se hodil spíš ke svatbě rodičů:

Uprostřed pan farář, vlevo ženich Georg, vpravo nevěsta Dorothea, naše Dori. Vlevo od ženicha svědek. Byl jím nějaký soused se vsi, samozřejmě sedlák, když se berou selské děti. Vpravo od nevěsty… svědkyně? Nevím, proč malíř k nevěstě přimaloval ženu, ale svědkyně neexistovaly, jen svědci. Pročetl jsem desítky matrik s desetitisíci záznamů svateb a v celém 17. (ale i v 18. a 19. století, vlastně i v první polovině 20. století) jsem se nesetkal s jedinou svědkyní - i ženám svědčili na svatbách výhradně muži (na rozdíl od křtů, kde naopak i u křtů chlapců byla vyžadována přítomnost nejméně jedné ženy; zmínil jsem se o tom výše u křtu naší Dori). Takže i Dori byl svědkem na svatbě muž, také sedlák.

O svatebních zvycích tento článek není, takže popis svatebních oslav přeskočíme a podíváme se na další život novomanželů.

Dori se odstěhovala za Georgem na statek jeho otce, Dořina tchána.

Nedlouho po svatbě Georg od otce statek koupil a starý hospodář odešel na výměnek. Jsme v 17. století na průměrném statku zemědělsky nevýnosné oblasti. Takové statky tehdy ještě většinou neměli samostatně stojící výměnek a staří hospodáři nadále bydleli přímo ve statku - ke spaní měli vyhrazenou komoru pod střechou, samozřejmě mohli pobývat ve vytopené světnici. Spolu s novomanžely…

Dori po svatbě převzala povinnosti své tchyně - hlavně starost o dobytek a další domácí zvířectvo. O děti samozřejmě ne - Dori nemanželské dítě neměla, tehdy to nebylo jako o 200 let později… Dokonce byla téměř jistě Dori v době sňatku ještě pannou. Jako se nerodily nemanželské děti, nerodily se ani děti dříve než devět měsíců po svatbě.

První dítě do rodiny přišlo 13 měsíců po svatbě, to byl průměr. Rodilo se o pět procent více chlapců, takže se narodil kluk. Dostal jméno Georg, po otci; jméno Georg v oblibě předstihlo Christofa, takže nyní každý třetí chlapec dostal jméno Georg, pětina byla Eliasů a po osmině Christofů a Christianů; i na některé z těchto jmen jistě v rodině dojde…

Dori je 26 let, to byl průměrný věk prvorodičky na konci 17. století; Georgovi je o pět let více. Další dítě, dcera, se narodilo o dva roky později. Meziporodní interval mezi prvním a druhým dítětem byl průměrně 27,5 měsíce (medián ale jen 23 měsíců), poté se zvyšoval, takže interval mezi čtvrtým a pátým dítětem byl 29,1 měsíce (medián 27 měsíců). Dcerka dostala jméno Elisabeth; toto jméno byla nyní v módě a téměř každá třetí holčička narozená v naší vesnici dostala jméno Elisabeth; další v pořadí byla s těsným odstupem Dorothea a po nich Anna; i na tato jména se dostane.

Než se dostaneme k dalším dětem, musíme se ještě podívat na Dořin rodný statek. Asi dva roky po Dori se oženil jediný bratr Christof, statek od otce krátce po svatbě koupil a otec Christof odešel s matkou Annou na výměnek. Důchodu si tehdejší důchodci dlouho neužívali - pokud měli to štěstí, že se ho dožili (takových byla u mužů asi polovina, u žen o něco více), pak „důchod pobírali“ asi sedm let.

Otec Christof tedy zemřel a zbyli po něm čtyři dědici - vdova Anna, syn, nyní sedlák Christof, naše Dori a její sestra Anna (ta byla možná také vdaná, pokud ne, vdá se vzápětí po otcově smrti; „na ocet“ jako selská dcera s věnem i dědictvím jistě nezůstane). Co bratr Christof nestihl otci za statek zaplatit, bylo rovným dílem rozděleno mezi sourozence.

Výše jsme si řekli o ceně krávy (necelých deset zlatých). Statky, tedy ty průměrné, na jakém Dori vyrostla, stály na konci 17. století v naší severočeské oblasti kolem 120 zlatých. Něco už bratr Christof stačil otci zaplatit - závdavek ve výši asi 40 zlatých, také pár splátek okolo 10 zlatých, takže po otci zůstalo dědictví ve výši 70 zlatých. Dori tedy z dědictví po otci dostala necelých 20 zlatých. Ovšem ne na ruku hned po vypořádání dědictví. Bratr Christof bude sestry a matku vyplácet ještě dvacet let (ve smlouvách stanovená doba splácení statků byla v průměru kolem 25 let) - každé čtyři roky tak Dori od bratra dostane tři a půl zlatky; to stačilo na 15 hus nebo 30 kachen či slepic. Až o pět let později zemře matka, bude to o něco více a trochu častěji.

Ale zpět k dětem. Dori porodila dvě děti, Georga a Elisabeth. Žije ale jen jedno; jedno, častěji chlapec, zemřelo krátce po narození; připomeňme si, že dospělosti se dožívalo jen 55-60 % dětí. Takže Georg zemřel hned po narození a žije jen dcerka Elisabeth.

Další děti následovaly přibližně po třech letech: Elias, toho necháme přežít, aby měl kdo koupit rodný statek; Dorothea, i ona přežila; a Anna, ta zemřela ve věku tří let, asi na neštovice.

Možná se narodilo ještě jedno dítě, třeba Christian, ale to je vše. Dori je těsně před čtyřicet a to je věk, kdy ženy rodily své poslední dítě - průměr byl 39,8 roku, přičemž dvě třetiny žen porodilo poslední dítě mezi 39. a 44. narozeninami.

Dori porodila pět nebo šest dětí, průměr žen v 17. století byl 4,98 dítěte, v 18. století 6,06 dítěte; Dori je dítětem 17. století, takže porodila spíše pět než šest dětí a poslední Christian se tak možná vůbec nenarodil.

Z pět dětí se tři dožily dospělosti - my jsme vybrali Elisabeth, Eliase a Dorotheu; mohli by to být třeba Elisabeth, Elias a Christian, ale u toho nevíme, zda se vůbec narodil… Takže Elisabeth, Elias a Dorothea.

Jsme v roce 1700: Dori, snad by ji vzhledem k věku bylo uctivější nazývat už Dorotheou, je padesát let. Georgovi 55 let a stále hospodaří na svém statku. Starší dceři Elisabeth je 21, pomáhá otci na statku a pomalu se chystá na vdavky. Eliasovi bude za chvíli 18, ovšem pro něj se dovršením 18 let nic nezmění - i nadále bude jako dědic statku pomáhat otci na statku a bude vědět, že za deset let od otce statek koupí. A mladší dceři Dori je třeba 11 a pomalu se chystá stát se děvečkou - možná na otcově statku, možná ji pošlou na jiný statek ve vesnici, třeba na statek její kmotry, jak se často dělávalo; ale není ani vyloučena služba v jiné vesnici, i když častěji v naší severočeské oblasti zůstávaly dívky-děvečky ve své vsi.

Pozorný čtenář si jistě všimne podobnosti osudů matky Dori a jejích sourozenců Christofa a Anny a dětí Elisabeth, Eliase a Dori. Ano, bavíme se stále o „průměrných“ lidech a „průměrné“ osudy se v průběhu dvou generací mnoho nelišily; radikální změna přijde až s osvícenstvím (povíme si o tom v dalším článku).

Proto už jen „telegraficky“, protože vše známe z předchozího líčení:

Elisabeth se o několik let později vdá, vezme si o pět let staršího selského synka ze stejné vesnice. Porodí pět nebo šest dětí…

Elias se bude připravovat na své budoucí povolání - povolání sedláka. Až přijde čas, a nevěsta, ožení se, od otce statek koupí a bude na něm hospodařit dalších třicet čtyřicet let, než jej prodá svému synovi, „důchodu“ si bude užívat sedm let a zemře krátce po šedesátce.

A benjamínek Dori? Bude se vdávat až po otcově smrti, dostane krávu, výbavu a nějaké věno, třicet čtyřicet zlatých. I ona porodí pět nebo šest dětí - je to "průměrná žena"…

Dori bude mít patnáct nebo dvacet vnoučat, z nichž ale jen o něco málo více než polovina se dožije dospělosti, nejméně sedm svých vnoučat bude Dori pohřbívat… Možná ale tolik ne, protože zemře dříve, než pohřbí poslední vnouče, zesnulé v dětském věku. Život byl tehdy kratší než dnes.

Jako první zemřel manžel Georg, bylo mu 65 let. Dori bylo 60 a již se nikdy nevdala, takto staré vdovy se nikdy nevdávaly. Respektive někdy ano; znovu se však vdalo pouze 1,4 % žen, které ovdověly po padesátce. Dori bylo 60 a takto staré ženy se už prostě nevdávaly…

Dori žila jako vdova pět let, už byla na výměnku, na statku hospodařil jediný syn Elias. Dori měla zajištěn doživotní bezplatný pobyt ve statku, od syna dostávala ročně čtyři pět korců obilí (to je asi 250 300 kilo), k tomu 60 vajec, litr a půl mléka týdně, něco másla, třetinu nebo čtvrtinu roční úrody ovoce…

Dori zemřela v roce 1715, bylo jí 65 let, průměrný věk dožití ženy, která přežila čtyřicítku…

SOA Litoměřice, sbírka matrik, matriky farnosti Česká Kamenice.

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice, soupisy lidu.

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice, pozemkové knihy.

Mé předchozí články.