Článek
V žádném případě tento článek nenapadá postup rakouské policie, která v polovině července zabavila 26letému českému řidiči vozidlo za výrazné překročení rychlosti. Nejprve rakouští policisté tomuto nadmíru spěchajícímu českému řidiči naměřili v dolnorakouské obci Thaya 104 km/hod na úseku silnice, kde v důsledku stavebních prací byla rychlost omezena na 30 km/hod a na dalším místě mu radar naměřil na padesátce stejnou rychlost. Zároveň byl českému řidiči předběžně odebrán řidičský průkaz. Konečný výsledek zásahu rakouské policie není znám, jelikož delikt českého řidiče budou řešit správní orgány okresu Waidhofen an der Thaya.
Zejména tedy nadmíru spěchající řidiči musí mít na paměti, že v Rakousku začala letos platit novela silničního zákona o silniční dopravě, podle níž úřady zabaví vozidlo řidiči, který v obci překročí maximální rychlost o 80 km/hod a mimo obec o 90 km/hod. Tyto limity se však snižují o 20 km/hod, pokud byl přistižený řidič v minulosti soudně trestán kvůli dopravnímu deliktu nebo mu byla v posledních čtyřech letech uložena pokuta za překročení rychlosti. Jelikož ani v jednom případě český řidič nepřekročil základní rychlostní limit, lze jenom spekulovat, na základě čeho rakouská policie vozidlo zabavila. Tzn. zda měla zákonné důvody pro snížení limitní hodnoty a tím i pro zabavení vozidla.
V každém případě by tento případ měl být poučením, co může českého řidiče potkat v Rakousku, pokud nedbá místních předpisů. A to se všemi důsledky. Stačí si představit, že spěchající řidič jede s rodinou na dovolenou např. k moři do Itálie. A najednou je nejen bez řidičáku, ale i bez vozidla, a navíc musí řešit, kdo pro něj, jeho rodinu a veškerá zavazadla přijede, aby ho buď odvezl do vybrané dovolenkové destinace s již zaplaceným ubytováním, anebo řádně naštvaného zpět domů. U našeho jižního souseda platí přísná pravidla a výše uvedený případ dokladuje, že postup rakouské policie bývá striktní a nekompromisní.
Někdy však jaksi nepomůže, když našinec striktně dodržuje místní předpisy. Jestliže v Římě a dalších velkoměstech vám nepříjemné chvilky může připravit kapsář nebo přímo kapsářský gang, v Rakousku se vás pod rouškou zákona může pokusit obrat o peníze místní úřad. V našem případě nás rakouský úřední šiml zosobněný Obecním úřadem v Grundlsee popotahoval neoprávněně, což pod tíhou nakonec uznali rakouští úředníci. Přitom složenka s neoprávněnou pokutou nám byla strčena za stěrače prakticky ve stejnou dobu, ve kterou byl zásadním způsobem postižen spěchající 26letý český řidič.
Pro letošní horské treky po rakouských Alpách jsme si naplánovali čtyři třídenní túry s přespáváním na horských chatách ve spojení s krátkými regeneračními pobyty včetně teplé sprchy v kempech mezi jednotlivými túrami. První naší třídenní túru jsme absolvovali v pohoří Totes Gebirge právě se začátkem v obci Grundlsee u stejnojmenného jezera, kam jsme po dvouhodinovém přejezdu dorazili v úterý 16. července zhruba v 10 hodin. Další hodinu nám trvalo najití vhodného parkoviště a prostudování systému placení parkovného. Původně zvolené parkoviště totiž umožňovalo parkovat pouze návštěvníkům místního hřbitova. A rozklíčovat systém placení parkování ve spojení s informacemi na cedulích nebylo pro nás nikterak jednoduché.
Nakonec jsme vše zvládli. Všechna tři vozidla jsme zaparkovali na označeném parkovišti pod obecním úřadem. Doklad o zaplacení parkování na tři dny ve výši 20€ jsme uložili na palubku. Potom jsme se převlékli do trekového oblečení, sbalili jsme si do baťohů nutné vybavení a nějaké to jídlo na tři dny a zhruba v 11 hodin jsme za rostoucího vedra vyrazili strmě nahoru na chatu Albert-Appel-Haus (cca 11 km a převýšení 943 m). S ohledem na vysokou teplotu, není divu, že na chatě v nás první pivo zmizelo během chvilky.
Ve středu 17. července jsme vyrazili na chatu Ebenseer Hochkogelhaus (cca 11 km, 691 převýšení), což vypadalo jako rutina. Ale zdání s odhadem zhruba šestihodinového pochodu nás poněkud zaskočilo. Převážná část cesty vedla za mírného mrholení neskutečně rozeklaným skalnatým svahem. Prostě sestoupit po kluzkých kamenech do skalní průrvy a potom se vyšplhat zpět nahoru. V této exponované části jsme se pohybovali rychlostí zhruba kilometr za hodinu, přičemž i plánovač trasy na mobilu neznaje obtížnost cesty kalkuloval s obvyklou rychlostí dva kilometry za hodinu.
Třetí den byl hektický. Zpočátku na nás čekalo od chaty dlouhé stoupání a potom jsme ve střední části museli se svými opotřebovanými koleny zvládnout prudký sestup o více jak 1100 m dolů. Když jsme se pak pomoci taxíku a dvou autobusů dostali do Grundlsee po 18 hodině k naším autům, čekal nás za stěrači všech tří vozidel pozdrav od místního obecního úřadu pozdrav v podobě pokuty 50€ pro jedno vozidlo. Navíc s pokynem, že pokutu máme uhradit do 10 dnů. V opačném případě, že tedy bude zahájeno u Okresního soudu v Liezenu řízení o vymáhání dlužné částky.
Naším domnělým deliktem mělo být, že téhož dne byla ve všech třech autech ráno zhruba ve čtvrt na šest zjištěna rakouským úředním šimlem spící osoba (schlafende Person im Auto) a důkazem mělo být foto. Přitom v inkriminovaný čas všech šest členů naší výpravy spokojeně spalo ve společné ubytovně na chatě Ebenseer Hochkogelhaus vzdálené od parkoviště vzdušnou čarou 12 km s výškovým rozdílem 850 m. Odtud jsme po snídani vyrazili krátce po osmé hodině ranní zpět k autům, přičemž při odchodu nám rakouští turisté udělali pomoci našeho mobilu společný snímek.
Prvotní otázkou ve stavu značné nevole všech členů naší výpravy bylo, o co se tedy rakouští úředníci opírali na svém důkazním snímku, když celá naše šestičlenná výprava byla v inkriminovaný čas prokazatelně zcela jinde. S ohledem na všechny okolnosti, a to zejména návrat do Grundlsee po úředních hodinách a následný odjezd do místa dalšího ubytování, jsme neměli možnost se seznámit, co rakouští úředníci skutečně vyfotili. Zda jim stačil pouze snímek parkujících aut či měli ve dvou případech detail našich zavazadel na zadních sedadlech. V žádném případě na snímcích nemohly být ani v jednom případě zachyceny spící osoby, tj. jedna osoba na auto, což bylo rakouskými úřadníky označeno za skutkovou podstatu našeho domnělého deliktu. Otázkou zároveň je, kde by tedy jako byly zbývající tři osoby tvořící naši výpravu.
Prostě a jednoduše rakouský úřední šiml zařehtal v duchu odkazu rakousko-uherského mocnářství a svojí řádně nepodloženou domněnku se snažil vydávat za prokazatelně zjištěný skutek. Jestliže lze považovat za vynikajícího znalce a glosátora rakousko-uherských poměrů klasika Jaroslava Haška, potom k připodobení naší situace, spočívající v tom, že rakouští úředníci viděli možná za ranního kuropění v nehybných zavazadlech na zadním sedadla spící osoby, se nabízí epizoda ze Švejkovy anabáze z Tábora do Budějic. Při jeho druhém zabloudění do Putimi v něm totiž místní četnický strážmistr viděl pod tíhou c. a k. úředních přípisů a nadměrné konzumace rumu, kontušovky a jiných lihovin bez jakýchkoliv pochybností protřelého ruského špiona.
Naštěstí jsme měli na následný den naplánovanou regeneraci v jednom rakouském kempu před odjezdem na další třídenní trek. A tak jazykově vybavený člen naší výpravy kontaktoval Obecní úřad v Grudlsee a jeho pracovnici vysvětlil, že jsme v inkriminovanou dobu spali na chatě. Což kontaktované úředníci nestačilo, a tak pomocí dalších telefonátů jsme získali na dvakrát od chatařů potvrzení o pobytu na jejich chatě. Tato potvrzení jsme odeslali zmíněnému obecnímu úřadu. V pondělí jsme se však marně dotazovali, jak byla naše neoprávněná pokuta vyřešena, jelikož si úřad dával na čas. Teprve až v úterý nám úřednice e-mailem sdělila, že naše pokuty byly zrušeny.
Obdobný postup řešení správního deliktu, jaký protiprávně zvolil Obecní úřad v Grundlsee. se v českém právním řádu nazývá blokové řízení, které je svým způsobem specifickou formou příkazu na místě a kterým lze výhradně uložit výhradně pokutu. Zajisté se mnozí s jeho uplatněním mohli setkat při kontaktu s českou policejní hlídkou, která po zastavení vozidla sdělila řidiči konkrétní přestupek a na závěr sdělila řidiči dotaz: „Pane řidiči, jste ochotný uhradit pokutu na místě?“ Právě souhlasem s úhradou pokuty na místě, tzn. včetně úhrady složenkou, je naplněn tento specifický způsob správního postihu.
S ohledem na vývoj techniky může člověk i od českého úřadu dostat výzvu k uhrazení pokuty. Např. od Městského úřadu Břeclav, který má nainstalované měření rychlosti těsně před koncem obce, a to se snímkem vašeho vozidla a údajích o zaplacení pokuty. Přitom však tento úřední přípis naplňující rovněž příkaz na místě ztotožňuje delikventa s vlastníkem vozidla a zejména pak obsahuje poučení o dalším postupu včetně možnosti osoby označené za pachatele přestupku se právně bránit.
I když jsme tak nakonec učinili, právě toto jsme postrádali v rakouských přípisech o neoprávněně uložené pokutě, byť předtištěný tiskopis začíná slovy: „Vážený řidiči!“ Právě z tohoto důvodu ve spojení se závažnou skutečností, že rakouský úřední šiml bral za bernou minci svou pouhou domněnku, a nikoliv skutečný stav věci, jsme jeho postup považovali a stále považujeme za nehoráznou úřední šikanu. Tato nepříjemná skutečnost nás však od dalšího cestování neodradí.
