Článek
Na začátek letošního června se nám naskytla možnost vyrazit po Česku na několikadenní trek. Tuto možnost jsme uvítali hned z několika důvodů. Prvotně se nabízel několikadenní pobyt v přírodě a na zajímavých místech, kde jsme dosud ještě nebyli. Dále jsme vzhledem k našemu věku a opotřebení pohybového aparátu chtěli vyzkoušet, zda naše tělo ještě zvládne letní horské přechody, přičemž s ohledem na plánované cesty jsme tak zároveň připravovali náš organismus na několikadenní zátěž včetně nesení baťohu o hmotnosti zhruba 12 kg na zádech a případně i na několikahodinový pochod v dešti.
Řada turistů se vydávala na pochod kolem republiky dávno před vznikem komerčně pojaté Stezky Českem
S ohledem na krátký čas na přípravu jsme využili itineráře Stezky Českem, která vznikla v roce 2020. Osobně jsme však myšlenku obejít či popřípadě objet na kole Českou republiku začali realizovat již v roce 2011, a to třídenním přechodem Krkonoš. Následovaly treky přes Jestřebí hory a Broumovské stěny, přes Rychlebské hory a Králický Sněžník, Lužické hory, Bílé Karpaty a návštěva Beskyd, jakož i cyklotoulky po Šumavě, Novohradských horách, České Kanadě, kolem Mikulova a Lednice a po Slovácku. Právě při cestě vlakem z Beskyd jsme potkali jednoho mladíka, kterému společně s jeho parťákem zbývala v roce 2012 k obejití celé republiky již poslední několikadenní etapa.
K dalšímu toulání kolem republiky nás dlouhodobě lákaly destinace Českého lesa a Krušných hor. A tak jsme si řekli, že letošní pětidenní pochod zahájíme u nejzápadnějšího bodu České republiky. Z toho se následně vyvinul záměr spojit náš trek s návštěvou Františkových Lázní. Pomocí itineráře Stezky Českem jsme pak naplánovali trasu s denním pochodem v délce zhruba 15 km od penzionu k dalšímu penzionu. Víme, že pravověrní stezkaři preferují delší úseky, jakož i spaní v přírodě. Buď ve stanu nebo v nouzových přístřešcích či jen tak pod širákem, ale to již máme za sebou.
Jestliže itinerář Stezky Českem počítá s nejzápadnějším bodem republiky jako s cílovým místem, my jsme zde začínali z jednoho prostého důvodu. Co kdyby náš organismus hned na začátku řekl, že vícedenní pochod s baťohem již nezvládneme. V tomto případě bychom splnili alespoň jeden ze základních cílů, tj. navštívit nejzápadnější bod České republiky. A pravdou je, že jsme zde na našem treku potkali nejvíce lidí, jelikož většina z nich dojela autem k zaniklé obci Újezd a odtud se vydala pěšky k tomuto bodu.
Museum Amerických historických zbraní v obci Libá
Při našem putování kolem Chebu jsme kromě nejzápadnějšího bodu ČR narazili na celou řadu zajímavých památek a pamětihodností. Za zmínku a případně i za návštěvu stojí například Museum amerických historických zbraní v Libé. Sbírky jsou zaměřeny na zbraně z doby osídlování Divokého západu a Americké občanské války. Svým zaměřením se údajně jedná o jediné muzeum svého druhu v Evropě. Zde lze kromě legendární Henryovky spatřit i medvědobijku podobnou jakou střílel Sam Hawkins a připomenout si tak knihy Karla Maye, které jsme hltali v dětství. Toto muzeum lze navštívit po telefonické domluvě.
Putování kolem Chebu nám zároveň připomnělo, že naše zem byla obehnána železnou oponou, kdy většině občanů bylo zapovězeno i navštívit území tzv. hraničního pásma
Při treku kolem Chebu, kdy řada cest vedla v bezprostřední blízkosti německých hranic po asfaltových nebo jinak zpevněných cestách či dokonce za linií bývalé železné opony, jsme si uvědomili, že právě zde měla za socialismu železná opona zcela reálnou podobu v prakticky nepropustném oplocení západní hranice ostnatým drátem nabitém elektrickým proudem. Již po cestách vedoucích podél bývalé linie s tehdy ostnatým drátem si každý může připomenout, že při pokusu o útěk do západní Evropy na železné oponě zahynulo minimálně 254 občanů převážně z tehdejšího Československa.
Ještě více tuto stinnou stránku naší historie pak připomíná památník Obětem železné opony umístěný nedaleko osady Svatý Kříž právě na její linii. Zde si návštěvník může přečíst jména 82 obětí, které na tomto úseku hranice zahynuly. Zároveň jsou zde zachyceny i osudy uprchlíků, kteří se zde pokusili dostat do svobodného světa a spadli zde v rámci estébácké operace Kámen do pasti za falešně vytyčenou hranicí do stanoviště provozovaného StB a tvářícího se pro uprchlíky, že se jedná o stanoviště americké armády v již svobodném světě.
Dojmy z putování podél tehdejší železné opony a zejména pak informace z památníků Obětem železné opony jsme mohli zhruba v polovině svého putování konfrontovat při večeři v obci Libá s bujarým veselím asi sedmi bývalých příslušníků Pohraniční stráže včetně jejich tehdejšího velitele v hodnosti plukovníka. Alespoň tak ho oslovovali. Ti zde nostalgicky vzpomínali na službu socialistické vlasti, přičemž ani jednou se nezmínili o tom, že ochrana hranic měla i své nevinné oběti. I to vše nás tedy doprovázelo při cestě podél bývalé železné opony.
Vlastnímu putování kolem Chebu předcházela návštěva Františkových Lázní
Františkovy Lázně jsou společně s Mariánskými Lázněmi a Karlovými Vary zapsány na seznam UNESCO v rámci položky Slavná lázeňská města Evropy. Jedná se o malé město, a tak zběžná prohlídka lázeňských objektů včetně Dvorany Glauberových pramenů a legendární sochy Františka netrvá dlouho. Následně jsme při naší procházce vyrazili lesem kolem rybníků Klára a Ptačí rybník k rybníku Amerika.
Centrum Františkových Lázní
Odtud jsme se po krátkém sledování ptactva vrátili do Františkových Lázní právě včas, jelikož zde na náměstí Míru začínal rockový koncert. Jelikož převládaly písně šedesátých až osmdesátých let, s povděkem si zavzpomínalo i starší publikum, a to bez ohledu na státní příslušnost. Jinak Františkovy Lázně poskytují návštěvníkům celou řadu nabídek včetně prohlídek interiérů lázeňských domů, výstav a dalších koncertů, ale nám to v rámci našeho putování okolo Chebu takto stačilo.
První den putování: Přes nejzápadnější bod ČR do Aše
V minulosti bylo za nejzápadnější místo Česka považováno česko-bavorsko-saské trojmezí nedaleko městečka hranice. Dnes je tento bod označován na turistické mapě jako Trojstátí. Avšak západní okraj katastru zaniklé obce Újezd (k.ú. Újezd u Krásné) se nachází o jeden kilometr západněji než Trojstátí.
Mapa z prvního dne našeho putování
První den našeho putování jsme vyrazili z Františkových Lázní autobusem do místní části nejzápadnějšího českého města Hranice s názvem Pastviny s přestupem v Aši. IDOS doporučoval přestoupit na zastávce Aš, Chebská, ale řidička autobusu nás poučila, že lépe je přestoupit až na zastávce Aš, kino. Vystoupením na zástavce Pastviny tak skutečně začalo naše pětidenní putování.
Z osady Pastviny jsme se brzy dostali na linii bývalé železné opony, po které dnes vede cyklostezka EV13/2058, přičemž jsme se tak přiblížili k německé hranici na vzdálenost asi 100 m a později i blíže. Na kótě 623 m n.m. jsme linii bývalé železné opony opustili a přes Mlýnský vrch jsme přešli do údolí na zelenou turistickou značku. Zde jsme nejprve navštívili most Evropy (most Přátelství), což je malý dřevěný mostek přes hraniční Újezdský potok. V jeho korytu pak o nějakých šest set metrů dále severozápadním směrem tedy leží nejzápadnější bod České republiky.
Nejzápadnější bod České republiky
Z nejzápadnějšího bodu ČR jsme se vrátili okolo pomníku a javorové aleje v zaniklé obci Újezd na linii bývalé železné opony. Zde jsme po cyklostezce 2058 pokračovali přes Štítarský vrch až do Aše. V městě Aš jsme si všimli již při průjezdu autobusem, že je zde plno honosných budov až paláců. Z toho lze usuzovat, že Aš bývala velmi bohaté město. V kontrastu s tím jsme však zde pozorovali, že skladba obyvatelstva pravděpodobně odpovídá tomu, že město spadá obdobně jako řada dalších sídel na území bývalých Sudet mezi zaostávající oblasti ČR se zhoršenou pracovní nabídkou a úbytkem obyvatel.
Ašské muzeum v budově zámečku
Po večeři nás při podvečerní prohlídce města nejvíce zaujala budova zámečku, ve které sídlí Ašské muzeum. V restauraci jsme si dali chodské pivo, přičemž jsme zaskočili výčepního informací, že toto pivo je hodnoceno mezi nejlepšími pivy na světě. Ve snaze mu to dokázat, jsme byli překvapeni, že chodské pivo již není 7. na světě, ale v aktuálním žebříčku poskočilo dokonce na 4. místo. A chodovská 13° nám skutečně velmi chutnala.
Druhý den putování: Z Aše do obce Libá
Druhý den nás přivítal drobným vytrvalým deštěm. Došlo tedy i na pláštěnky. I z tohoto důvodu jsme se v rámci města Aš dopravili autobusem do zastávky Nový Žďár. Z ní jsme opět přešli na linii bývalé železné opony, po které zde vede Stezka Českem značená červenou značkou a cyklostezka 2063. Kouzelným lesem jsme přes Kančí údolí dorazili k zatopenému lomu s ubytovacím zařízením Swipe Scape Hotel, v jehož okolí mělo několik německých důchodců umístěno své karavany.
Mapa cesty z Nového Žďáru do obce Libá
My jsme však za občasných přeháněk pokračovali dále po Stezce Českem, v tomto úseku mimo linii železné opony. Po červené jsme nejprve došli do osady Podílná a následně pak kolem rybníku Velká Žabka ke Kamennému rybníku, který na okraji cílové obce Libá slouží i jako koupaliště. Tzn. plavky sebou. Jestliže v Libé dnes žije zhruba 800 obyvatel, při sčítání lidu v roce 1921 zde bylo 1889 obyvatel. Z toho 1835 Němců, 10 Čechoslováků a zbytek se hlásil k jiným národnostem.
V Libé jsme se v restauraci v centru obce občerstvili (neberou karty) a přitom jsme se kochali pohledem na opravovaný zámek. S dlouhou historii zámku, jakož i obce Libá se lze seznámit na internetu. Část zámku je zpřístupněna a prohlídku si lze dohodnout telefonicky na telefonním čísle 736 132 927.
Opravovaný zámek v obci Libá - přístupný po telefonické dohodě
Obdobně jako v místním muzeu s unikátní sbírkou amerických historických zbraní umístěného v areálu místního penzionu. Po deštivém a chladném počasí jsme uvítali v penzionu možnost ohřát se v sauně. Pod zámkem je další rybník Kladivo, pro který je prezentována možnost půjčit si nějaké vodní atrakce. Jako šlapadlo.
Třetí den putování: Z Libé do Chebu
Cesta vedla dál po Stezce Českem s červenou turistickou značkou mimo linii bývalé železné opony či v území za ní. Po necelých pěti kilometrech převážně lesem jsme dorazili opět v dešťových přeháňkách k opravované tvrzi Pomezná. Za ní jsme se do sytosti najedli lesních jahod. Po dalších dva a půl kilometrech začala turistická cesta vést souběžně s hlavní silnicí E48. Proto jsme při první příležitosti zabočili do lesa a do osady Klest jsme došli delší trasou po lesních cestách. Překvapivě jsme cestou potkali málo divoce žijící zvěře. Ani ne v průměru jedno zvíře za den, a tak jsme zde vzali s povděkem pohledem na vitální kolonii lesních mravenců. Pravděpodobně druh Formica polyctena.
Mapa cesty z Libé do Chebu
Jelikož na konci lesa začal největší a nejdéle trvající déšť, do restaurace v hotelu na Komorní Hůrce jsme dorazili poněkud zmáčeni. Vynikající kulajda a pivo či teplý čaj nám zvedly náladu. Navíc přestalo i pršet. A tak jsme toho dne vydali na poslední úsek cesty k vodní nádrži Skalka a pak podél ní až do Chebu. Zde nás na západním okraji zaujal Goethův naučný lesopark. Natolik, že nás potom v Chebu chytil další déšť.
Náměstí Krále Jiřího z Poděbrad v Chebu
Jestliže ve Františkových Lázních jsme měli kulturní vložku v podobě rockového koncertu a v obci Libá v podobě návštěvy Musea amerických historických zbraní, potom v Chebu na nás kromě Goethova lesoparku čekal Den otevřených dveří v místním muzeu s informacemi o zavraždění Albrechta z Valdštejna a těžbě cínovce v nedalekých cínových dolech a jeho zpracování. Jinak zde bylo plno honosných domů. Obzvláště pak na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad. Nedaleko tohoto náměstí je i Chebský hrad.
Čtvrtý den putování: Z Pomezí nad Ohří do osady Kozly
Stejně jako v Aši jsme se chtěli vyhnout chůzi po městě, proto jsme autobusem MHD odjeli do Pomezí nad Ohří. Zde jsme se u kostela svatého Jakuba Staršího dozvěděli informace o zániku okolních obcí po roce 1945: kromě samotného Pomezí (Mühlbach neboli Mlýnský potok) se jednalo v úseku našeho putování o obce Dolní Hraničná (Unterkunreuth), Horní Hraničná (Oberkunreuth), Rathsam, Pomezná (Markahausen), Bříza (Pirk), Tůně (Liebeneck). Před tím jsme již první den putování narazili na bývalou obec Újezd.
Kostel svatého Jakuba Staršího v Pomezí nad Ohří
Na linii železné opony jsme se opět dostali po projití obce Dolní Hraničná v zaniklé obci Horní Hraničná, kde je v bývalém objektu Pohraniční stráže umístěn psí útulek města Cheb. Zde po této linii, resp. i za ní vede i Stezka Českem označená zelenou turistickou značkou, která turisty zavede přes Šlingovu mýtinu k památníku Obětem železné opony. Od této připomínky naší stinné historie jsme pokračovali dále po zelené, tj. za linii bývalé železné opony.
Zámek Starý Hrozňatov
Od obnoveného hřbitova další zaniklé obce Krásná Lípa (Schönlind) jsme se vydali podél řeky Odrava do obce Slapany a odtud jsme dorazili do Hrozňatova se siluetou nepřístupného zámku Starý Hrozňatov. Lze se tedy jen dívat zvenčí. Zde jsme dohledali vybranou místní restauraci, kde jsme si dali gáblík. Tím jsme se vyhnuli další větší dešťové přeháňce. Posléze jsme kolem poutního areálu Maria Loreto dorazili přes les do osady Kozly, kde jsme měli ubytování v místním penzionu. Pět minut po ubytování začalo opět intenzivně pršet.
Pátý den putování: Z osady Kozly do Dolního Žandova
Ubytování v penzionu bylo spojeno se snídaní. Prostě jedna starost nám takto odpadla. Nedaleko od osady Kozly jsme naposledy dorazili na linii bývalé železné opony. Po ní jsme pokračovali kolem dalšího bývalého objektu Pohraniční stráže u osady Mýtina až k rozcestníku Kyselecký hamr. Zde jsme železnou oponu definitivně opustili a přes tři rozcestníky s názvem Liščí farma jsme sešli do Dolního Žandova. V Žandově naše pětidenní putování okolo Chebu podél železné opony skončilo.
Mapa cesty z osady Kozly do Dolního Žandova
Původně jsme chtěli poslední noc strávit v Lázních Kynžvart. Poté, co jsme na bookingu zjistili, že je zde ubytování až dvakrát tak dražší než v Mariánských Lázních, zvítězili Mariánské Lázně. Překvapivě bylo velmi dobře hodnocené ubytování v Mariánských Lázních při našem putování nejlevnější. Jinak ceny byly srovnatelné s cenami při našem nedávném putování po východní Andalusii, A v podstatě jsme se za srovnatelné ceny stravovali i v místních restauracích, kdežto při cestě autobusem jsme viděli u jedné restaurace v Mariánských Lázních nabídku svíčkové za 149,- Kč.
Zpívající fontána v Mariánských Lázních se světelnými efekty
Pobytu v Mariánských Lázních jsme využili k prohlídce tohoto malebného města a pití minerální vody, jakož i další ochutnávce chodského piva. Tentokrát to byla 11°. Jelikož jsme byli ubytovaní nedaleko Zpívající fontány, nenechali jsme si hned dvakrát ujít u této fontány hudební doprovod. Podruhé to bylo i se světelnými efekty.
Co říci závěrem
Pětidenní putování kolem Chebu podél bývalé železné opony s dvanáctikilovým baťohem jsme zvládli. Dokonce nás rozmary počasí několikrát prověřily při chůzi v dešti. Jestliže jsme si zpočátku mysleli, že odjíždíme do pohoří Český les, hned na začátku jsme poznali svůj omyl, když jsme pochopili, že se nacházíme v malém pohoří Smrčina, které je vklíněno mezi Český les a Krušné hory.
Kromě bohatých zážitků a vzpomínek ze zdejší krajiny jsme si s ohledem na blížící se volby odnesli i poznání, že nestojíme o to, aby naše krásná zem byla zavlečena různými Rudými Káčami a Vidláky východním směrem do ruského područí, kdy na západní hranici by byla obnovena železná opona. Věříme však, že i naše vnoučata se budou moci svobodně procházet v bezprostřední blízkosti německé a rakouské hranice, popřípadě tuto hranici svobodně překročit, aniž by se někdo musel bát, že na něj vyběhnou pohraničníci se svými vlčáky. Takže stalinistickým pohrobkům a proruským kolaborantům po naší cestě kolem Chebu podél bývalé železné opony vzkazujeme: „Stačilo!“
