Článek
Pro ty, kdož milují chození po horách, nabízí podmanivá bulharská pohoří Pirin a Rila celou řadu neskutečných zážitků. Především se lze při přechodu hor pohybovat od chaty k chatě, kdy až na nepatrné výjimky neklesneme pod nadmořskou výšku 2000 m. Přitom můžeme projít řadou horských údolí s mnoha jezery a jezírky přes horská sedla a občas vylézt na nějaký vrchol s panoramatickým výhledem na okolní hory.
Obdobně jako pobyty v městských či přímořských destinacích je toto povídání určeno spíše starším věkovým kategoriím s cílem inspirovat je, že lze vyrazit do hor včetně jejich přechodu od chaty k chatě i ve vyšším věku (50 až 70 let). Jako čerstvý sedmdesátník jsem letos absolvoval svůj desátý přechod pohoří Pirin, z toho po roce 2011 devět, pět jich bylo ve spojení s přechodem pohoří Rila a čtyřikrát, včetně letošního roku, jsem šel přes bulharské hory sám. I když vysloveně osamocený jsem nebyl ani letos, neboť jsem byl mezi svými známými chataři, bulharskými turisty a pastevci, jakož i dole v podhůří u známých vinařů.
Co se týče věku, moje současná žena si splnila sen jít po horách několik dní od chaty k chatě až v 52 letech, když si předtím na dvou vícedenních pochodech (Krkonoše a Rychlebské hory včetně Králického Sněžníku) vyzkoušela, že zvládne horskou turu i s těžším batohem na zádech. Za těch dvanáct let jsme pak společně absolvovali na těžko jedenáct horských přechodů, z toho čtyřikrát to byly právě bulharské hory. Asi fyzicky nejnáročnější byl v roce 2016 přechod Fagaraše.
Pod 2000 m n.m. se pak člověk dostane v pohoří Rila na chatě Maljovica (1990 m n.m.) a v pohoří Pirin na chatách Vichren (1955 m n.m.) a Demjanica (1890 m n.m.). Dále pak v pohoří Rila se případně jedná o nástupovou cestu od Rilského monastýru (1150 m n.m.) směrem do hor a v pohoří Pirin např. cesta mezi chatou Tevno ezero (2515 m n.m.) a obcí Rožen (ca 510 m n.m.) přes chatu Pirin (1610 m n.m.). Při odchodu z chaty Tevno ezero k chatě Pirin vždy okomentuji horopisnou situaci slovy: „A teď sestoupíme na Sněžku.“
Výhodou přechodů bulharských hor je možnost využít dopravní prostředky k nástupu přímo do horského terénu a tím se vyhnout povětšinou dlouhé cestě lesem bez výhledů a s velkým převýšením. Dříve zde člověk mohl navíc i potkat i smečky zdivočelých pasteveckých psů. Hlavně tím člověk získá další den pro pobyt na horách. V pohoří Rila takovou možnost poskytují dvě lanovky. První ze stanice Pionerskaja (nedaleko města Dupnica) do stanice Rilski ezera (ca 2090 m n.m.) a druhá z horského střediska Borovec do stanice Jastrebec (2369 m n.m.). Existence dvou vzdálených lanovek lze využít pro čtyřdenní až pětidenní přechod hlavního rilského hřebenu včetně doliny Sedmi rilských jezer a nejvyšší bulharské hory Musaly. Pouze by si každý měl ověřit, zda jsou v provozu, jelikož ta na Jastrebec v pondělí a úterý nejezdila.
V Pirinu jsou rovněž k dispozici dvě provozované lanovky. První z Banska na Banderiškou polanu (ca 1600 m n.m.) a druhá od chaty Goce Delčev (ca 1480 m n.m.) k chatě Bezbog (ca 2235 m n.m.). Avšak s ohledem na malou nadmořskou výšku horní stanice lanovky na Banderišské polaně se přednostně nabízí autobusová linka z Banska až ke chatě Vichren se třemi spoji denně, resp. lze dojet k chatě Vichren z Banska taxíkem. Autobus navíc vyjde levněji a taxík od tří cestujících rovněž. I tyto všechny hromadné prostředky lze pak využít pro nástup a odchod z pohoří Pirin v rámci třídenní až pětidenní tury, a to ve dvou základních variantách. Krátká, seznamovací přes chatu Demjanica (ta je i v nabídce CK Alpina) a delší s klasickými přechody přes Tevno ezero.
Jak se dostat do bulharských hor
Jako výchozí bod pro cestu do bulharských hor připadá do úvahy Sofie. V souvislosti s tím tedy vyvstává otázka, jak se přepravit do Sofie a následně do místa nástupu do hor. Úplně poprvé jsme do bulharské metropole jeli do Sofie na závody v orientačním běhu po vlastní ose auty, kdy v dobách socialismu byla možná pouze cesta přes Rumunsko, a to s využitím přívozu přes Dunaj Calafat - Vidin, přičemž ač nekuřáci jsme měli sebou několik krabiček cigaret za účelem úplatku pro rumunské celníky a policisty, aby nás neotravovali.
Dnes se nabízí kratší trasa přes Srbsko. Nejrychlejší cesta z Prahy do Sofie měří 1288 km. Nevýhodou je čekání na hranicích mezi Maďarském a Srbskem, resp. mezi Srbskem a Bulharskem při opouštění Schengenského prostoru, resp. vracení se do něj, a to i s ohledem na jednu z hlavních migračních tras. Kdo by chtěl zůstat v Schengenu, potom by jej čekala cesta přes Rumunsko s využitím nově vybudovaného mostu přes Dunaj mezi Calafatem a Vidimem. Tato trasa měří z Prahy 1376 km, avšak časově je delší o čtyři hodiny, navíc je nutno počítat s přejezdem pohoří Stará Planina ve výšce cca 2000 m n.m. I když se lze vlastním autem dopravit až k horám, je nutno v tomto případě vyřešit jeho bezpečné parkování na jeden až dva týdny. A při klasickém přechodu hor pak i přepravu mezi místem nástupu a místem ukončení horského putování.
V informačním systému IDOS lze stále dohledat přímý autobus mezi Prahou do Sofie, resp. až Plovdivu se zastávkou v Brně. Cena jízdenky (26-59 let) do Sofie činí 2110 Kč. Odjezd z Prahy v 16:40 a z Brna v 19:10, tzn. v pracovní den lze vyrazit až po práci. Příjezd do Sofie na AN Serdika (je hned vedle AN Centralnaja avtogara, ale i sofijského hlavního nádraží) v 14:20 hod. Tzn. zhruba 22 hodin na cestě včetně nepohodlného spaní v autobuse a čekání na schengenských hranicích.
Dříve jezdil přímý vlak z Prahy do Sofie přes most v Ruse a cesta trvala dva dny. Dnes to IDOS nabízí při odjezdu z Prahy v 7:44 hod se třemi přestupy (Budapešt, Craiova, Vidin) za 34 hodin. A navíc pouze na vlakové nádraží Sofie sever (ca 1 km od sofijského hlavního nádraží). Takže nejlépe vychází letadlo. Navíc v současné době je i Bulharsko součástí Schengenského prostoru. Člověk přiletí, vyzvedne si velké zavazadlo a hurá do hor.
Do Sofie lze letět z Prahy za nějakých 6500 Kč za zpáteční letenku a dokoupené velké zavazadlo (batoh 20 kg). Levněji lze i s dokoupeným zavazadlem letět s Ryanarem buď z Bratislavy nebo z Vídně, avšak nutno připočítat cestu na odletové letiště. Další výhodou odletu z Prahy je čas příletu v 14:45 hod, což umožňuje stihnout ještě ten den v Sofii odjezd autobusů do místa nástupu, resp. v případě vzdálenějšího Pirinu spát ještě ten den na horské chatě.
Hned u sofijského letiště je stanice metra, kterým se lze s přestupem ve stanici Serdika II (centrum Sofie) dostat na AN Centralnaja avtogara (stanice metra Central Railway – hlavní nádraží), resp. se přiblížit s přestupem na stanici Universita k AN Ovča kupel (Sofie západ) či vystoupit na stanici Joliot-Curie u AN Sofia Jug. Jízdenka na metro stála v roce 2024 1,6 Leva, přičemž cena se neměnila minimálně od roku 2018. Tzn. případné zdražení jízdného je na spadnutí.
Běžně lze tedy i při cestě do Pirinu stihnout ještě týž den na AN Cenralnaja avtogara poslední autobus s odjezdem v 16:30 hod do Banska, resp. sousedního Dobrinište, a odtud dojet taxíkem buď z Banska na chatu Vichren nebo z Dobrinište na chatu Goce Delčev. V odbavovací hale AN Centralnaja avtogara je mnoho pokladen různých přepravců, z nichž někteří taky jezdí směr Bansko, ale ta správná pokladna je hned vedle vchodu z ulice. To vám obsluha u konkurenčních pokladen neřekne. Pokud si jako nástupiště do pohoří Rila zvolíte Rilský monastýr ve spojení s městem Blagoevgrad poslední autobus odjíždí ze Sofie do Balgoevgradu v 19:00 hod, resp. v 19:30 odjíždí do Balgoevgradu poslední vlak ze sousedního hlavního nádraží.
Do Borovce jakožto dalšího nástupiště do pohoří Rila se člověk dostane ze Sofie s přestupem v Samokovu z malého autobusového nádraží Avtogara Jug (u stanice metra Joliot-Curie přímo na lince z letiště), odkud jezdí autobus do Samokovu. Naposledy jsem takto jel do Borovce v roce 2019. Do Dupnice (jinak centra bulharské mafie) jezdily ze Sofie autobusy z hlavního autobusového nádraží Centralnaja avtogara nebo ze Sofie západ (Ovča kupel). Při potížích s hledáním správného autobusového nádraží může pomoci aplikace na Google mapách, která po kliknutí na zvolenou zastávku či stanici nabízí jízdní řády. A při vlastním hledání není od věci po opuštění letiště s drahými taxíky vzít si někde v centru podstatně levnější taxík. Vlakové spoje do zvolených míst nástupu, resp. poblíž nich lze vyhledat pomoci aplikace IDOS.
Kdo si netroufne podívat se do bulharských hor samostatně, CK Alpina má ve svém portfoliu i pro rok 2025 dva přechodové zájezdy (vždy společně Rila a Pirin). A pokud si někdo netroufne ani na horské přechody od chaty k chatě, což při pobytu na horách poskytuje krásné zážitky včetně ranního svítání, ale i západu slunce či noční oblohy plné hvězd, potom tato cestovka nabízí pro rok 2025 čtyři zájezdy s jednodenními túrami. Tzn. nalehko. Něco z bulharských hor nabízí i CK Kudrna. Využití služeb cestovní kanceláře samozřejmě řeší i problém dopravy.
Co člověk potřebuje na cestu do hor, a to nejen těch bulharských
Kromě pozitivního vztahu k horám, jakož i vědomí, že člověk nemá fobii z výšek, pokud se nechá nalákat na svůj první horský pobyt, ale že i stále disponuje obstojnou fyzičkou, je dostačující pro cestu od chaty chatě vybavení o celkové hmotnosti 10 až 12 kg, přičemž 2 až 2,5 kg váží samotný velký baťoh. Pokud by člověk letěl s Ryanarem, prakticky by mu stačilo dokoupit si velké palubní zavazadlo, tj. vhodný baťoh, který se po naplnění vejde do rozměrů 55×40×20 cm a nepřekročí povolenou hmotností 10 kg a zbytek nacpat do malého palubního zavazadla 40×25×20 cm. V případě palubních zavazadel by však mohl nastat problém s trekovými hůlkami, a ještě více s případným nožem či nůžkami, a tak si dokupuji velké zavazadlo 20 až 23 kg. A to i z důvodu, že si po návštěvě hor běžně vozím domů celý karton dobrého melnického vína. I když letos jsem přivezl pouze jednu láhev, jelikož přednost dostaly 3 kg loupaných vlašských ořechů. Dokoupené velké zavazadlo mi navíc umožňuje přivézt drobné dárky, což povětšinou bývá mýdlo s růžovým olejem či jiné výrobky s obsahem této bulharské speciality.
Mezi hlavní vybavení na horský přechod patří kvalitní obuv. Nejlépe vysoké a pevné pohorky, ve kterých by se však nohy měly cítit jako v bačkorách. Osobně nezapomínám ani na náhradní obuv. Dříve to bývaly nízké trekové boty. V poslední době vozím trekové sandály. Přezout se po celodenní túře do sandálů nohám svědčí. Navíc člověk má v podobě náhradní obuvi řešení v případě poškození obuvi, čehož jsem byl svědkem v roce 2011, kdy jsem se setkal na chatě Grančar (tehdy to byla ještě exkluzivní horská chata) s výpravou CK Alpina. Jednomu účastníkovi zájezdu se již druhý den pochodu podařilo vytvořit si na jedné pohorce neskutečného žraloka. Aby mohl jít dál, pracně si omotal poškozenou botu špagátem.
Člověk by neměl ani zapomenout na pokrývku hlavy, i když v tomto případě stačí dát si na hlavu velký kapesník se čtyřmi uzly na cípech. Není nic příjemného si hned první den pobytu na horách uhnat úpal, přičemž na člověka čeká ještě několik dní pochodu. Nezapomínám na hůlky co by významného pomocníka pro horské tury.
S povětrnostními podmínkami souvisí i pláštěnka. Tu si při navlékání nenechte odfouknout větrem, jak se mi to stalo v roce 2015 při výstupu na Vichren. Naštěstí se 100 m pode mnou zachytila v kamenném poli. Nelze opomenout ani kvalitní bundu, nejlépe nepromokavou.
Co se týče dalšího oblečení: 2 až 3 trika s krátkým rukávem, dvě s dlouhým nejlépe v provedení rolák, troje spodní prádlo – vše nejlépe merino, funkční mikinu, kalhoty a případně ještě jedny náhradní, vícedílné a troje merino ponožky. Již nevozím lehký spacák, ale pouze vložku do spacáku. Na chatách jsou deky a dostanete dvě prostěradla a povlečení na polštář. Oblečení je vhodné mít v baťohu ve velkém igelitovém pytli.
Nelze zapomenout na hygienické potřeby včetně jedné role toaleťáku, léky, náplasti a já sebou vozím i šumivý hořčík, koňskou mast, kolenní a kotníkovou ortézu a samozřejmě i lékárničku, jakož i busolu, píšťalku, čelovku, láhev na vodu a nůž. Všechno jídlo a pitnou vodu lze pořídit na chatách. Ráno snídani včetně jogurtu. Ze snídaně si oddělím část na cestu včetně krajíčku chleba. Po příchodu na další chatu si dám polévku a pivo (i bulharské chutná, pokud je člověk vyprahlý) a večer večeři, kterou vždy tvoří šopský salát a k tomu nějaké maso, např. kjuftěta (karbanátky) nebo paržolu (přírodní plátek vepřového nebo kuřecího masa) a samozřejmě další pivo. Přesto jako pojistku mám v baťohu nějaké proteinové tyčky, alespoň půlku šišky loveckého salámu dosušeného před odjezdem na půdě a balíček knäckebrotu.
Trestuhodné by bylo nechat doma nabíječku na mobil. Na chatách lze dobíjet, i když někde za poplatek 1 Leva (např. chata Grančar). Papírové mapy Rily a Pirinu mám, i když je sebou již nevozím. Bulharské hory znám jako své vlastní boty, kdy i mnohým Bulharům vysvětluji jak se, co jmenuje (pozor však na názvoslovná synonyma). Před odletem si stáhnu offline mapu Bulharska, kterou pak používám zejména v místech s výskytem velkého množství pasoucích se krav, které si vyšlápnou své stezky někam k salaším, kde mají nachystanou sůl. Baterii v mobilu šetřím, tj. vypínám připojení na wifi (ta je k dispozici na chatě Vichren a na zaslonu Spano Pole), ale i vypínám mapovou aplikaci.
Důležitá věc jsou peníze, tj. bulharská Leva, která jsou pevně vázána na euro (2 Leva = 1 euro). Na chatách se platí cash. Vzhledem k opakovaným pobytům, nějaká Leva mívám z minulé cesty. V poslední době si potřebný obnos vyzvednu z bankomatu, kdy však překontroluji kurz, abych neplatil nějaký velký poplatek. Předtím jsem měnil eura na Leva. Oboje varianty vycházely o něco příznivěji než si kupovat Leva v ČR. V roce 2011 jsem začínal s 30 Leva na den (pobyt na chatě stál tehdy 10 Leva a jedno kjuftě bylo za Leva) a letos jsem si vyměnil 80 Leva na den pobytu (noc teď stojí 25 Leva a kjuftě 3 až 4 Leva). Příští rok si vyměním 90 Leva na den.
Komunikace na chatách
Člověk se zde vždy domluví. Běžně anglicky, ale i případně rusky, nebo pouze rukama nohama. Já jsem si již před prvním pirinským přechodem v roce 1982 osvojil základy bulharštiny (nemá pády ani infinitiv, budoucí čas se tvoří složeně a několik minulých časů). Kromě opačného kývání hlavou jako projev souhlasu či nesouhlasu velká odchylka existuje u slova napravo. V bulharštině napravo znamená jít rovně, jelikož je vytvořeno od slova napravlenije (směr). Vpravo se bulharsky řekne djasno (ďasno). Je dobré dávat pozor na používání slova pozor. To v bulharštině znamení hanba. Raději používat lidové bacha.
Co stojí za to vidět při návštěvě bulharských hor
Při přechodu pohoří Rila stojí za to navštívit nejvyšší bulharskou horu Musalu (2926 m), kotlinu Sedmi rilských jezer (Sedemte rilski ezera) a Rilský monastýr. Dále pak hřeben se širokými travnatými pláněmi mezi sedlem Džana a odbočkou k sedlu Kanarski preslap, hřeben vrchu Voden Čal (2688 m), Strašnoto ezero a okolní skalnatý terén, vrch Maljovice (2729 m) a hřeben za Maljovici přes Dodov vrch (2663 m) až po vrch Damga (synonymum Vazov – 2677 m).
V pohoří Pirin se pak v mramorové části tohoto pohoří nabízí nejvyšší pirinský vrchol Vichren (2914 m) a legendární ostrý hřeben Končeto s jistícími lany. Dále pak centrální hřeben mezi Bašlijskou portou a Prevalou, Tevno ezero a vrch Sinanica u Siného jezera, jakož i v podhůří Roženský klášter, Melnické pyramidy a městečko Melnik. Pro fajnšmekry se nabízí vrcholy okolo náhorní plošiny u Tevného ezara: Kamenica, Kralev Dvor, Mominy Dvory a nedaleký Džangal (synonymum Samodiv), Muratov vrch, Todorka a Poležan. Za shlédnutí stojí i největší pirinské jezero Popovo ezero.
Za účelem zdolání skvostů pohoří Rila a Pirin připadá do úvahy několik tras. Prakticky všechna prioritní místa těchto pohoří zahrnuje následující varianta s nástupem v horském středisku Borovec, což znamená, že by se člověk měl vyhnout letu v neděli a pondělí, jelikož v pondělí a v úterý bývala lanovka z Borovce na Jastrabec mimo provoz. Zároveň by se měl pokusit přepravit autobusem z AN Avtogara Jug do Borovce nebo alespoň Samokovu nejlépe ještě v den příletu a zde mít zajištěné ubytování.
Návrh trasy pro přechod pohoří Rila a Pirin (časy jsou odhadnuty pro starší nebo pomalejší osoby):
1.den: Jastrebec (2369 m) – Musalská jezera (2395 m) – Ledenoto ezero (2665 m) – Musala (2926 m) – Malak Bliznak (2777 m) – Goljam Bliznak (2779 m) – Ovčarec (2775 m) – sedlo Džana (2346 m) – chata Grančar (2185 m) – 15,8 km / stoupání 857 m /klesání 1030 m – 8 až 9 hod.
2. den: chata Grančar (2185 m) – sedlo Džana (2346 m) – vrch Kovač (2646 m) – sedlo Gorni Kuki (2430 m) – vrch Vana (2527 m) – sedlo Kanarski preslap (2455 m) – chata Ribni ezera (2220 m – teplá sprcha) – 15,4 km / 708 m / 664 m – 8 hod.
3.den: chata Ribni ezera (2220 m) – po červené vrch Voden Čal (2688 m) – Kobilino braniště (2140 m) – sedlo Popovokapski preval (2480 m) – Strašnoto ezero (2455 m) – chata Maljovica (1990 m) – 18,3 km / 1000 m / 1246 m – 9 až 10 hodin.
4.den: chata Maljovica (1990 m) – vrch Maljovica (2729 m) – Goljam Mermer (2589 m) – sedlo Mermerski preval (2525 m) – Malak Mermer (2562 m) – Dodov vrch (2661 m) – Damga (synonymum Vazov – 2667 m) – sedlo Razdela (2603 m) – jezero Salzata (2530 m) – magické jezero Okoto (2440 m) – jezero Babreka (2320 m) – jezero Trilistnika (2220 m) – Ribno ezero (2195 m) – chata Sedemte ezera (2195 m) – 13,5 km / 1045 m / 844 m – 7 až 9 hodin.
5. den: chata Sedemte ezera – stanice lanovky u chaty Rilski ezera a lanovkou na stanici Pionerskaja (na horní stanici se jízdenky neprodávaly a platili jsme až dole) – autobusem do Dupnice – možno autobusem dojet k Rilskému monastýru. Odtud po prohlídce do Blagoevgradu. Zde se pokusit chytit poslední autobus do Banska a odtud taxíkem na chatu Vichren.
6.den: jde se na lehko (voda, bunda, pláštěnka a nějaké to jídlo, ale i peníze a doklady, povětšinou se spí na společných pokojích) od chaty Vichren (1955 m) – sedlo Kabata (2600 m) – vrch Vichren (2914 m) – Premkata (2665 m) – Končeto – Banski Suchodol (2884) – zpět přes Končeto na vrch Kutelo (2908 m) – sedlo Premkata (2665 m) – dolina Kazana (2410 m) – chata Vichren (1955 m) – 12 km / 1248 m / 1248 m – 8 hod.
7. den: chata Vichren (1955 m) – Žabeško ezero (2325 m) – Dalgo Banderiško ezero (2290 m) – sedlo Bašlijska porta (2548 m) – Opreno (2655 m) – Goljam Tipik (2654 m) – Tipik (2655 m) – Prevalski Čukar (2608 m) – sedlo Prevala (synonyma Čairska porta, Vinarska porta – 2430 m) – Možgoviška porta (2513 m) – chata (zaslon) Tevno ezero (2515 m) – 11 km / 864 m / 323 m – 6 až 8 hod.
8. den: zaslon Tevno ezero (2515 m) – Kraledvorska Djasna porta (2606 m) – Mitrovo ezero (2300 m) – rozcestník červené a zelené (1685 m) – dále po zelené chata Pirin (1610 m) – souběžná zelená a červená k rozcestníku (1695 m) – dále po zelené lesním terénem směr Melnik – Dželetica (1674 m) – sledovat značku a případně navigaci (hustá síť cest) – obec Rožen (ca 510 m) – 25,2 km / 257 m/ 2278 m – 9 až 10 hod. Zde buď stihnout poslední autobus do Melniku v 16:30 hod, kde bylo v roce 2022 možno sehnat ubytování i za 35 až 40 Leva) nebo se ubytovat v některém místním hotelu za 60 až 80 Leva (údaj z roku 2022).
Navržený rozpis přechodu Rily a Pirinu je uveden na osm dní, avšak lze jej prodloužit mj. i s ohledem na čas příjezdu do Borovce, resp. na čas zahájení přechodu na horní stanici lanovky o jeden den pobytem na zaslonu Ledenoto ezero (obsluha, ale bez WC) a dále pak o další den na chatě Pirin nebo sousední chatě Trite reki (od sebe ca 200 m), resp. na chatě Vichren rozdělením trasy navržené na šestý den do dvou tur.
Bylo by ochuzením jakéhokoliv přechodu Pirinu a Rily, pokud by si člověk nevyčlenil alespoň jeden den na návštěvu Roženského kláštera, Melnických pyramid a samotného městečka Melnik, kde se kromě jiných zajímavostí nabízí možnost shlédnout muzejní expozici v Kordopulově kašti s ochutnávkou vína. Cestou zpět do Sofie by si člověk měl v Blagoevgradu odskočit pomoci místní autobusové linky k Rilskému monastýru. Pokud by člověk měl zajištěno ubytování u Rilského klášteru nebo v okolí, lze se k němu dostat za jeden až dva dny pěšky z chaty Sedemte rilski ezera. Takže pro navrženou variantu přechodu bulharských hor, která zahrnuje i s jednodenní pobyt v Sofii, je nutno počítat minimálně s 12 dní.
Navržená trasa je pouhým námětem pro návštěvu bulharských hor a lze jí poskládat i jiným způsobem. Avšak, jak již bylo uvedeno výše, kromě Siného jezera a sousedního vrchu Sinanica zahrnuje, to nejlepší, co Rila a Pirin nabízí. Osobně patřím mezi stoupence neopakovatelného kouzla Tevného jezera (na úvodním snímku), který považuji na nejkrásnější kout bulharských hor. Od roku 2021 jsem navíc po právu samozvaný prezident české sekce Fun clubu Tevno ezero.
Co se týče prohlídky samotné Sofie, významné pamětihodnosti se nachází v centru Sofie a lze je obejít včetně místního bazaru za jeden den, a to včetně večerní návštěvy bulváru Vitoša („sofijský Václavák“). Mezi nejvýznamnější sofijské památky a pamětihodnosti patří: chrám Alexandr Něvský s expozicí ikon v suterénu (za tu se platí vstupné), chrám svaté Sofie z dob římských, chrám svatého Nikolaje, prezidentský palác s výměnou stráží a uvnitř komplexu je chrám svatého Georgi opět z dob římských včetně okolních archeologických vykopávek, chrám svatá Nedelja, u stanice metra Serdika je pod terénem utopený kostelík svaté Petky a o kousek dál je sofijská mešita a sofijská synagoga. Podrobnosti o sofijských pamětihodnostech si lze nastudovat např. na wikipedii.
Nedaleko synagogy je sofijský trh i s mnohými fontánami, kde si lze zakoupené ovoce umýt a na místě zkonzumovat. Takže již pouze upozornění na osvědčená místa ke stravování. Jednak je to Birarija Trafa na křižovatce ulice Gladston a ulice Car Asen nedaleko bulváru Vitoša, kam chodím na večeři, a i zde jsem samozvaný prezident Fun Clubu Birarija Trafa. Zároveň po návratu z večeře nasaji večerní atmosféru mumraje na bulváru Vitoša. Při pobytu v Sofii se osvědčilo na stravování i bistro umístěné na adrese ulice Iskar čp. 36 nedaleko chrámu Alexandr Něvský.
Když to dobře dopadne, můžeme se příští rok setkat na Tevno ezero
Tevno ezero nevynechám při žádné cestě do bulharských hor. Představuje pro mne posvátné místo. Nejlepší atmosféra je zde v podvečer či při východu slunce, ale i uvnitř chaty při večeři. Doufám, že alespoň někdo využije moje poznatky a rady pro cestu do podmanivých bulharských hor. Takže ještě jednou, na viděnou na Tevno ezero.
