Článek
Když se v Olomouci mezi lety 1572 a 1578 vystřídali čtyři biskupové a každý z nich zemřel náhle, začalo se mluvit o kletbě. A pak o jedu. Nitky podezření se sbíhaly k muži, který měl k biskupskému stolci nejblíž – děkan kapituly Jan Philopon Dambrovský. Byl to vzdělaný duchovní, který však podle svědectví své ambice proměnil v tragédii.
Olomouc v čase neklidu
Druhá polovina 16. století byla pro Moravu obdobím náboženského napětí. Katolická církev se snažila upevnit moc, zatímco města i šlechta často tíhla k protestantismu. Olomouc byla jedním z duchovních center habsburské monarchie – sídlo biskupa zde mělo obrovský vliv, a každý, kdo se dostal k moci v kapitulním sboru, měl politický kapitál.
Vilém Prusinovský z Víckova, biskup známý podporou jezuitů, zemřel v roce 1572. Po něm přišel Jan XVII. Grodecký, který náhle skonal o rok a půl později. V roce 1575 zemřel Tomáš Albín z Helfenburka, a jen tři roky poté Jan XVIII. Mezoun z Telče. Čtyři biskupové – a čtyři rychlé, nevysvětlené konce.
V té době už měl Dambrovský silné postavení. Pocházel z polského Strykówa, do Olomouce přišel jako učený duchovní a díky své energii a vlivným kontaktům se roku 1577 stal děkanem olomoucké kapituly.
Ambice, které přerostly v zločin
Dambrovského popisují prameny jako výřečného, sebevědomého muže, který chtěl víc než být děkanem. Toužil po biskupském stolci. Při volbách údajně manipuloval s podporou jednotlivých kanovníků, zasahoval do volby nových biskupů a měl mít zájem odstranit každého, kdo se mu postavil do cesty.
Po nástupu biskupa Stanislava Pavlovského, energického reformátora, se situace vyhrotila. Pavlovský Dambrovského nechtěl po svém boku. Poslal ho do Říma, snad pod záminkou vizitace, možná jako diplomatický způsob, jak se ho zbavit.
Když se však Dambrovský vrátil do Olomouce, kolovaly už mezi lidmi zvěsti, že to byl právě on, kdo měl ruce od krve – nebo spíš od jedu.
Obvinění a pád
V roce 1585 se biskup Pavlovský rozhodl jednat. Dambrovský byl obviněn z travičství čtyř biskupů i několika dalších duchovních, kteří měli být kandidáty na biskupský stolec. Zatčený děkan byl uvězněn na hradě Hukvaldy.
Záznamy hovoří o jeho pokusu o útěk a o tom, že odmítl složit přísahu o nevině. Byl tedy postaven před církevní soud, který ho zbavil hodností, titulů i duchovních práv. Poté byl vydán světské moci – což tehdy znamenalo jistou smrt.
Poprava bez svědků
K popravě došlo pravděpodobně v roce 1586, možná o rok později. Podle některých záznamů byl Dambrovský sťat v Olomouci, podle jiných na Hukvaldech. Přesné datum neznáme, protože část soudních spisů se ztratila.
Jisté ale je, že jeho jméno se v olomoucké „Knize půhonů“ objevuje s poznámkou „Sťat Philopon“. Je to krátký, strohý záznam, který znamená jediné: rozsudek byl vykonán.
Co víme o jedu?
Travičství bylo v 16. století rozšířenou zbraní mocenských her. Arzenik – bezbarvý, bez chuti a zápachu – byl ideálním prostředkem. Smrt po něm přicházela pomalu a mohla být snadno zaměněna za nemoc.
V případě olomouckých biskupů chybí jakékoli přímé důkazy, protože soudní a lékařské postupy tehdy prakticky neexistovaly. Přestože se prameny odvolávají na Dambrovského „přiznání“, není jisté, zda šlo o výsledek mučení nebo skutečné svědectví. Církev i světská moc měly zájem na tom, aby byl případ uzavřen – a to rychle.
Případ, který nezmizel
Po Dambrovského smrti se Olomouc snažila na skandál zapomenout. Ale příběh „biskupotravce“ žil dál. Stal se legendou, která pronikla do historických kronik, odborných studií i populárních článků.
Historikové dnes připouštějí, že Dambrovský skutečně mohl být vinen – okolnosti, motiv i série úmrtí tomu nasvědčují. Stejně ale připouštějí, že část příběhu může být přikrášlená, že procesní záznamy byly ztraceny a že samotné „přiznání“ mohlo být vynucené.
Dambrovského případ tak zůstává fascinujícím svědectvím o době, kdy se víra mísila s mocí, kdy se o biskupský trůn soupeřilo stejně nelítostně jako o královský. A kdy mohl jediný muž proměnit svatyni v divadlo smrti.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Philopon_Dambrovský
https://cs.wikipedia.org/wiki/Stanislav_Pavlovský
https://www.stoplusjednicka.cz/ctyri-vrazdy-staci-prelate-kdo-travil-olomoucke-biskupy
https://olomoucky.rej.cz/clanky/historie/1053-vrazdici-knez-prisel-z-polska-olomoucti-biskupove-umirali-s-krikem-a-v-bolestech
https://en.wikipedia.org/wiki/Jan_Philopon_Dambrovsk%C3%BD
https://en.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%A9m_Prusinovsk%C3%BD_z_V%C3%ADckova
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_XVII._Grodeck%C3%BD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tom%C3%A1%C5%A1_Alb%C3%ADn_z_Helfenburka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_XVIII._Mezoun_z_Tel%C4%8De
https://www.kosmas.cz/knihy/519646/olomoucky-pitaval-skutecne-kriminalni-pribehy/
https://www.databazeknih.cz/knihy/biskupstvi-olomoucke-1576-1579-a-volba-stanislava-pavlovskeho-547483
https://studiatheologica.eu/pdfs/sth/2021/04/04.pdf
