„Všeho lituji a chci trest smrti“ Jana Holuba usvědčil z vraždy otisk ucha

Jan Holub strávil pět let ve vězení za znásilnění a vydírání. Po svém propuštění se vrátil do Brna a místo toho, aby začal nový život, upadl znovu do alkoholismu, posedlosti ženami a násilí. Brzy potkal Zdenu Minaříkovou, osamělou matku, která si ho zpočátku nevšímala. On ji sledoval, zjišťoval, kde bydlí, a pak se rozhodl pro útok.
Večer 19. července 1985 měl v plánu navštívit její byt. U dveří rámu přímo přiložil své ucho, aby slyšel, zda uvnitř je někdo. Když neslyšel žádné zvuky, zazvonil a poté sílou vnikl dovnitř. Rám dveří zůstal neporušený, zámek nevybočený — oběť musela otevřít sama.

O brutalitě činu svědčí detaily: Zdenu opakovaně znásilnil, svázal, zacpal jí ústa, aby nemohla křičet. Když se snažila vzepřít, Holub ji dusil, poté bodl nožem pod prso a udusil. Když mrtvé tělo spatřil, přiblížil svá ústa k ráně, odkud vytékala krev — v tomto groteskně zvráceném aktu našel perverzní uspokojení.

Klíčový moment vyšetřování přišel, když kriminalisté identifikovali otisk boltcové části ucha na rámu dveří bytu. Tento otisk se podařilo porovnat s otiskem, který Holub později poskytl. Soud nakonec uznal shodu a tento typ důkazu považoval za platný. Byl to jeden z prvních případů v české kriminalistice, kdy byl otisk ucha použit jako hlavní důkaz.
Kromě toho byly nalezeny další stopy – sliny na nedopalku cigarety, které pomohly určit krevní skupinu, a stopy spermatu z těla oběti. Tyto důkazy společně vytvořily tlak, který donutil Holuba přiznat se a detailně popsat svůj čin.

Psychiatři a sexuologové klasifikovali Holuba jako osobu s deviací, sklony k sadismu a sexuálním kompulzím. Nikdy u něj nezjistili duševní poruchu, která by omezovala jeho rozpoznávací nebo ovládací schopnosti — jednání podle expertního posudku bylo racionální a uvážené. Holub navíc při výslechu veřejně prohlásil: „Já všeho hrozně lituji a přeji si, aby mi dali trest smrti.“
Soud mu vyhověl – rozsudek smrti byl udělen. Popraven byl 10. dubna 1986, krátce před 28. narozeninami.

Případ Jana Holuba je výjimečný nejen kvůli samotné brutalitě činu, ale také kvůli technickému přelomu. Uz­nání otisku ucha jako soudně způsobilého důkazu otevřelo dveře širšímu využití neobvyklých forenzních stop — a ukázalo, že i velmi detailní, téměř mikroskopické stopy mohou rozhodnout o osudu pachatele.
Výsledky vyšetřování ukázaly, že Holub jednal systematicky: při vstupu si zavřel okna, aby nebyl slyšet křik; uvnitř zabránil možnosti úniku, svázal oběť a vyčkával. To všechno vypovídá o tom, že nešlo o impulzivní čin, ale promyšlený zločin, s cílem eliminovat svědka svého činu.

I když případ patří mezi ikonické ve středoevropské kriminalistice, nebyl bez diskuzí. Někteří experti upozorňují, že použití otisku ucha je metodologicky složitější než otisk prstu či DNA. Učebnice kriminalistiky již v padesátých letech zmiňovaly využití otisku ucha v dřívějších kauzách, a tak Holubův případ není zcela absolutní „první“. Přes to si však uchovává svou symboliku – jak pro brutalitu zločinu, tak pro průlomové významy důkazních metod.

Zdroje:
https://medium.seznam.cz/clanek/hana-strejcova-sadistu-holuba-usvedcil-z-vrazdy-i-otisk-jeho-vlastniho-ucha-vrah-pozadal-soud-o-trest-smrti
https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/tricet-let-od-popravy-vraha-jana-holuba.A160406_211339_krimi_cen
https://kriminalistika.eu/muzeumzla/holub/holub.html
https://hnonline.sk/history/nove-dejiny/1799921-sadisticky-vrah-sam-ziadal-o-trest-smrti-usvedcit-ho-pomohol-aj-odtlacok-ucha
https://www.ctidoma.cz/clanek/zajimavosti/sadistu-jana-holuba-pohled-na-mrtve-telo-vzrusoval-o-trest-smrti-si-rekl-sam-73233