Článek
Připadá vám normální, že musíte k zubaři dojíždět desítky kilometrů nebo se k němu objednávat rok předem? Mně teda ne. Připadá vám normální, že když přijdete k obvoďákovi, vůbec se s vámi nebaví a recepty píše přímo od stolu? Připadají vám normální plné čekárny u doktorů ve věku online rezervací? Mně tedy ne.
Doktoři tu byli šlechta tak nějak odnedávna. Na městečku to byl učitel, farář, starosta, statkář a doktor, kteří měli vůdčí postavení, a to se moc nezměnilo. Prestiž, jakou mají doktoři, si myslím nezaslouží. A to z několika důvodů. Jednak to jejich léčení není žádná magická hůlka, která mění životy lidí, většina z nich jsou jen stroje na recepty, které vás narvou chemikáliemi bez vědomí jakýchkoliv souvislostí, jen proto, že fandí nějakému farmaceutickému dealerovi.
Taky se s vámi vůbec nedokážou bavit. Pokud nemáte štěstí na nějakého super doktora, který umí mluvit, a dokonce i poslouchat, tak máte fakt velkou smůlu. Většina doktorů svým pacientům klade prefabrikované jednoduché otázky, které s jejich nemocí a životem mají pramálo co společného. Praktický lékař je takové relé, které jen přepojuje lidi k jednotlivým odbornostem a lékaři jednotlivých odborností znají přinejlepším jen tu svou odbornost. Ušař často netuší o souvislosti vašeho problému se zády, ortoped netuší, že vaše napjatá noha je třebas od nervů. A tím myslím od hlavy. Nevím, proč tak dlouho doktoři studují a neustále se atestují, když to základní jim naprosto uniká. A to souvislosti mezi zdravím, zdravým chováním vs nezdravým chováním a nemocí.
Většinou se u doktora dočkáte jen takových všeobecných frází, a hlavně jejich metody se točí kolem pár věcí, zdravotních indikátorů, které jsou přinejmenším pochybné, protože se u každého liší a někdy i diametrálně. Myslím třeba hladinu cholesterolu. Když ho máte vyšší, než co je považováno za standard, doktor téměř vykřikne heuréka a už ví z čeho všechny vaše zdravotní problémy plynou. Jak primitivní, ale ne účinné.
Pokud máte pocit, že doktoři jsou nějací velcí fachmani, protože umí operovat, tak to si nemyslím. I šamani před několika tisíci lety uměli trepanovat lebky a většina jejich pacientů to přežila. Kdyby dnešní doktoři s veškerou technikou, co mají v ruce zbabrali operaci, tak to už by vůbec nebyli potřeba. Ve většině případů bych je raději nahradila umělou inteligencí, ta má alespoň všeobecný přehled, dokonce i víc než to, když nyní překvapila a šokovala světovou veřejnost vyjádřením, že otisky prstů nejsou identické.
Dříve se aspoň doktoři museli zabývat souvislostmi mezi obory a mezi nemocemi, což se dnes zdá, že vůbec nemusí, vymlouvají se totiž na to, že těch vědomostí je tolik, že se všechno musí specializovat, a nikdo by to nebyl schopný pojmout. To je ale pěkná blbost. Takový doktor pak ví vše o koleně, ale nic o ruce. Odborník na koleno je nám celkem k ničemu, když i malé chytré dítě ví, že koleno je součástí těla, které je jedním celkem, jenž se vzájemně ovlivňuje a působí na sebe.
Právě různí šarlatáni, ke kterým si chodí zoufalí pacienti alespoň popovídat, jsou stínovou stránkou lékařské neschopnosti se zajímat o své pacienty. Pak by bylo lepší, kdyby takoví lékaři byli třeba automechanici nebo pracovali někde ve skladu, než si hráli na léčitele, kteří se zajímají o problémy svých pacientů a chtějí je řešit. Většině doktorů je to úplně jedno, problém pacienta vyřeší daný lék, co na tom, že jeho vedlejší účinky vytvoří další problém, tak je tu další lék a pořád dokola. Lékaři v Česku připomínají automaty na recepty, a podezírám je z toho, že do oboru často vstoupili jen kvůli prachům. Kdyby tomu tak nebylo, tak by se o své pacienty opravdu zajímali.
Argument, že doktoři nemají čas a jsou přetížení, neberu. Pokud tenhle systém není schopen vyprodukovat dostatek lékařů pro pacienty, tak se hodí akorát do koše. Je třeba se poohlédnout jinde. Ve skutečnosti je problém jinde. Lékaři, kteří neléčí pacienty, produkují další problémy svých pacientů, poptávka po jejich péči vzroste, často se pak nepotká s nabídkou. Když by lékaři opravdu léčili, nebylo by jich potřeba tolik, na druhou stranu, proč by pak tady museli být. Dříve bylo lékařů daleko méně v poměru na populaci, a taky to šlo. Až na takové ty nemoci typu tubera, kterou měla v 19. století podle nálezů třeba třetina brněnské populace, to docela fungovalo. Dnes zase víc, než polovina lidí neumí ani správně chodit po zemi a zadělávají si pak na umělý kloub.
Nerozumím tomu, proč se nezavede vzájemná zodpovědnost za zdraví. Stejně jako u havarijního pojištění vozidla, pokud jezdíte opatrně a nemáte problém, jeho cena se postupně snižuje, tak v případě zdravotního pojištění stejně. Zatímco v Česku je v tomhle pořád jen komunismus. Pojištění je rovné pro všechny, ale podmínky nejsou rovné pro všechny. Nezohledňuje se, jestli se někdo o zdraví stará nebo ne. Stejně jako se nezohledňuje, jestli se nějaký lékař stará o pacienty nebo ne. Sice můžete napsat recenzi na nějaký portál, ale tím to končí. Lékař, který nemá dobré výsledky, by měl dostat poměrně k tomu zaplaceno stejně jako jedinec, který k lékaři chodit nepotřebuje, by měl platit menší pojištění. To je fér.
Zatím je tady jen ve všem bordel, střídají se ministři zdravotnictví jako holubi na báni, ale nic to neřeší. Miliardy korun na zdravotní péči letí oknem a výsledek není žádný. V podstatě by mohli jako je tomu v USA zdatní lékárníci psát recepty a diagnostikovat různé typy potíží, protože diagnózu, kterou teď dělají lékaři od boku a podle učebnice, zvládne podle daných faktorů, které si odfajfkuje v počítači, skoro každý. Lékař se stává nadbytečným faktorem pro toho, kdo svému zdraví rozumí.
Další věc je, že s kdejakým hejskem, který se o své zdraví nestará, se doktor čile vybavuje a piplá, i když ví, s kým má tu čest, a pak si tuto frustraci, že si neumí s hejskem či slepicí poradit, kompenzuje na lidech, kteří k doktorovi jdou jen občas a nechtějí ho ničím zatěžovat. Takovým pak pan doktor či paní doktorka naloží psychické napětí, které se v něm kumuluje od pacientů, kteří na své zdraví kašlou. Proto řada lidí ani k doktorovi chodit nechce. Ne proto, že by se o zdraví nestarali, ale nechtějí poslouchat ty blbé negativistické doktorské kecy, které v každé druhé větě naznačují nějakou potenciální chorobu, kterou by mohli mít. Tyhle řeči jsou jasnou ukázkou člověčího amatérismu, kterým většina doktorů trpí. Neumí komunikovat. Připomínají často jen roboty či techniky, kteří řeší nějaký technický problém podle manuálu.
Pamatuji si, jak mi můj gynekolog řekl do očí, že pokud bych plánovala být těhotná, abych se raději přehlásila k jinému doktorovi, že na to nemá čas, že ho těhotné stojí spoustu energie a že to nestíhá. A tvářil se u toho, jako že je normální. Podle mě dělat lékaře leze na mozek všem doktorům, kteří na to lidsky nemají, a těch je víc než dost.
Mám poměrně jasnou pozitivní vizi českého zdravotnictví. Doktoři, kteří umí mluvit, umí naslouchat a dát si několik věcí dohromady, pacienti, kteří se o své zdraví starají, a když ne, budou k tomu donuceni, jak jinak než penězi, když to nijak jinak nejde, a normální VŠ vzdělávání pro doktory, ne žádné šikany, které bují na medině a kvůli kterým se mladí budoucí doktoři hroutí a sypou prášky.
Pak nebude třeba řešit takovou ostudu jako je dojíždění stovky kilometrů za schopným doktorem nebo vůbec za doktorem a rezervace pomalu jako do michelinské restaurace.
Ale kdo z vás to chce, že, lehčí je pro vás se chovat jako nezodpovědní fracci a pak čekat, že to za vás doktor vyřeší. Tak si nestěžujte. Máte, co si zasloužíte.
