Článek
Když refinancujete po měsících papírů a nervů hypotéku, máte nakonec radost, že to nějak dopadlo, a stačí doručit podepsané stohy dokumentů do banky. Chyba lávky. Jakmile svěříte jednu z nejzásadnějších zásilek svého života naší národní poště, můžete o výhodnější hypotéku za milióny snadno přijít. Tedy ne, když v posledních hodinách pracovní doby a posledního dne smluvních podmínek vyzvednete poslanou zásilku a doručíte si ji sami na první pokus tam, kam se to poště ani týden nepovedlo.
Soused z vedlejší vesnice pracuje v bance. V Praze vyzvedl domluvené dokumenty k refinancování hypotéky a jednoho letního pondělního odpoledne se u nás stavil, abychom vše podepsali. Slušně se omluvil, že druhý den ráno odlétá s rodinou na měsíc do zahraničí, jestli není problém, že si dokumenty zpět do hypotečního centra doručíme sami. Žádný problém.
Za týden telefon z hypotečního centra: dokumenty nikde
Hned v úterý ráno jsem s mohutnou obálkou A4 vyrazil na naši poštu, kde jsem zásilku odeslal doporučeně na adresu hypotečního centra v Praze. Stálo mě to 160 korun, bude to tam zítra. Paní z banky mi telefonicky potvrdila, že se zásilkou počítá, vrátný dole o ní ví a nebude žádný problém. Doručení stačí do příštího úterý, kdy končí smluvní termíny pro refinancování. Jsem v klidu.
Za týden, v pondělí ráno, zvoní telefon a hypoteční specialistka z banky mi hlásí, že ráno dorazila pošta, ale mé dokumenty tam nebyly. Dohledávám podací lístek, v elektronickém systému pošty se dozvídám, že „zásilka bude dnes doručována.“ Pozdě, ale přece, říkám si pro sebe a volám zpět s informací, že to tam dnes ještě budou mít.
Adresát nezastižen. Jenže adresátem je banka
Nemají. Je úterý ráno. Paní ani volat nemusela, kontrolou systému pošty zjišťuji, že „adresát nebyl zastižen.“ Jak může být adresát nezastižen na pobočce banky, kde mají každý den otevřeno od osmi do šesti večer a u vchodu je vrátný, co přebírá všechny zásilky?
Jímá mě zuřivost, vztek a zoufalství. Jestli to tam dnes do tří hodin nebude, přijdeme o refinancovanou hypotéku za milióny, prošvihneme termín a budeme muset zůstat u staré banky za nevýhodných podmínek. Jinými slovy, zaplatíme nejméně o desítky tisíc víc.
Na poštu se nelze dovolat, robot nic nevyřeší
Žhavím zákaznickou linku pošty a dostává se mi rozhovoru s automatem, který není schopen nic vyřešit. Po volání na všechna možná i nemožná telefonní čísla pošty mi to jednoduše nikdo nikde nezvedl. Je jedenáct dopoledne a mně nezbývá, než spustit akci vlastního doručení. Dohledávám, na které poště v Praze je zásilka uložena.
Vyrážím na Prahu 8, mám to 70 kilometrů, parkuji co nejblíže na parkovací zóně, kde nemám co dělat. Ale je mi to opravdu šumák, potřebuji se rychle dostat ke svým dokumentům. Slečna je milá, ale prý mi to nemůže vydat, jelikož nejsem adresát. Už jsem dost hlasitý, takže každý v budově ví, že je něco shnilého v tom úřadě poštovním. Slečna už není milá, je smutná, nakonec rezignuje, zásilku najde a oproti údajům z občanky mi můj vlastní dopis vydá.
Vrátný v bance hlásí, že už na to týden čeká
Řítím se k autu, přejíždím cca dvě zastávky tramvaje a parkuji na další parkovací zóně, kde nemám co dělat. Letím do vrátnice, kde předávám zmuchlanou obálku pánovi na recepci. Ten se celý rozzáří, že na to už týden čeká a dál si myslí, že jsem kurýr, co měl zásilku doručit. Prý, kde to má podepsat? Je 14:40. Stihl jsem to o dvacet minut.
Moje poslední poštovní zásilka stála 160 korun, 140 kilometrů a hodně šedivých vlasů. Byla to má poslední poštovní chyba, která už se nebude opakovat. Pošta ztratila v záplavě všech omalovánek, bankovních a pojišťovacích produktů to podstatné, schopnost doručit zásilku z bodu A do bodu B v předem definovaném čase.
Za mě je čas tento státní moloch zrušit, zásilky totiž bez potíží doručuje nespočet jiných společností. Světe div se, do druhého dne a za třetinový peníz.
