Radstadt: Jen pár hodin cesty a svět byl zase normální. Na kopci mají i sníh

Letošní jarní prázdniny jsme s ohledem na řadu okolností plánovali trochu na poslední chvíli, respektive ubytování jsme hledali až někdy v lednu. Doufali jsme, že v týdnu, kdy má syn ve škole prázdniny, bude nějaký sníh alespoň v Alpách. O našich horách jsme si iluze nedělali a udělali jsme dobře. V našem termínu, tedy termínu letošních jarních prázdnin, bylo na většině českých hor zeleno.

Z důvodu úspor a snazšího hledání ubytování jsme i letos zvolili malinko netradiční termín, tedy od pondělí do soboty s tím, že odjedeme již v noci na pondělí, přes den se zabavíme a na ubytování dorazíme až v odpoledních hodinách. Tento způsob plánování cest se osvědčil i v létě. O víkendech totiž bývá ubytování vyprodané víkendovými návštěvníky, ale od pondělí se řada kapacit opět uvolňuje. Druhým důvodem je lepší doprava, v noci na pondělí necestuje celá Evropa.

Cílem naší cesty bylo rakouské městečko Radstadt, ve kterém jsme dříve nikdy nebyli. Po návštěvě ale mohu bez obav zmínit, že se tam rádi opět vrátíme a nejspíš to nebude ani dlouho trvat. K naší cestě jsme vstávali ve tři hodiny ráno a vyráželi jsme kolem čtvrté směr silnice číslo 3 na jih Čech. To je tradičně nejpalčivější část cesty, totiž dostat se na Dolní Dvořiště. S nadsázkou jsme řešili, jestli se kdy dožijeme té dálnice až do Rakouska. Uvidíme.

Po dvou hodinách dorážíme na hranici a stavíme dotankovat na Onu. Nemůžu si pomoci, ale ani levné pohonné hmoty nepřebíjí vždy rozporuplný pocit z návštěvy této čerpací stanice. Je to takové retro. A prostě si mi to nelíbí. Ale co naplat, je to poslední tankování za české koruny, tak to musím přežít, má oblíbená síť čerpaček tu pobočku nemá.

Po zakoupení desetidenní dálniční známky vyrážíme dále směr Linec. I po desetiletích od revoluce na první pohled poznáte, že jste v Rakousku. Nikdo mi dosud nevysvětlil, že mají venkov, louky, pole, obce, cesty a vše kolem tak hezké a uklizené… Za Freistadtem najíždíme na dálnici, kterou rychle sklouzneme do Lince, kde chytáme lehčí dopravní špičku, ale nic dramatického a cesta dál rychle ubíhá po dálnici A1 směr Salzburg. Na té se ale dlouho nezdržíme, vybíráme alternativní cestu na dálnici A9 směr jih.

Při plánování cesty jsme si vzpomněli, že na A9 jsou nad rámec dálniční známky zpoplatněné úseky a chtěli jsme se jim vyhnout, což by mělo jít bez problémů. Navigace však má svoji hlavu a táhne nás, kam nechceme. Naštěstí jsme byli pozorní a stihli jsme sjet u města Spital am Pyhrn do horského průsmyku směr Liezen. Pokud sjezd minete, projedete tunelem a budete muset uhradit mýto. Tak pozor na to.

Počasí téměř jarní, takže průsmyk je otevřen a průjezd bez obav. Za Liezenem se otvírá cesta krásným alpským údolím a sám jsem navrhl, někdy se sem vrátit v létě na pohodovou cykloturistiku. Cesta poklidně ubíhá až se dostáváme do oblasti Ski Amadé a přilehlých oblastí. V samotném Radstadtu jsme kolem desáté hodiny dopoledne, udělili jsme pár zastávek na relaxaci a wc.

Cestou míjíme jedno lyžařské středisko za druhým a smutně konstatujeme, že jsme pamětníci dob, kdy byl v rakouských údolích v březnu sníh. Je to neveselý pohled na zbytky sněhových proužků na svazích, po kterých se snaží lyžaři doklouzat ke spodním stanicím lanovek. Nejinak to vypadá ve středisku Radstadt – Altermarkt, které míjíme a míříme na první lyžovačku do Obertauernu.

Po lyžování se vracíme do Radstadtu, respektive k venkovskému hospodářství s ubytováním. Vítá nás tradiční rakouské pohodlí, prostornost, čistota a vlídní majitelé. Nic není problém, do apartmánu se dvě rodiny krásně vejdeme, je kde v klidu parkovat před domem, kam složit mokré lyže, kde sušit přes noc přeskáče. Prostě takový ten standard, který v jiných alpských zemích není samozřejmostí.

Druhý den ráno se rozkoukáváme v mapě a shledáváme, že jsme vlastně na nejspíš nejlepším místě pro ubytování pro celou oblast. Za normálních sněhových okolností bychom měli přímo před domem nástup na mnoho kilometrů běžkařských tratí rovinatou oblastí celého rozsáhlého údolí. Na loukách jsou ještě poznat pásy a zbytky od roleb, které se tu starají o stopy. Dnes je zeleno, a tak se pro přilehlých asfaltových stezkách prohání běžci, koňáci, pejskaři a samozřejmě cyklisté.

Přímo z okna se díváme na historický Radstadt. Krásné malé městečko, kam určitě zajděte, dýchne na vás klid a pohoda. Všude kolem mohutní alpští velikáni a například večer moc pěkně osvětlené centrum s hradbami. Je to balzám na duši.

Řešíme, kam vyrazit dnešní den na lyžovačku, nabídka je opravdu pestrá. V zásadě téměř za domem mám lanovku střediska Radstadt – Altermarkt, které je součástí Ski Amadé. V dojezdu do patnácti až dvaceti minut jsou střediska Obertauern, Flachau, FlachauWinkl, Zauchensee či Wagrain. To jsou jen ta největší a nejznámější, další desítky menších středisek jsou tu na každém kopci, z druhé strany například Schladming – Dachstein. Nutno připomenout, že kromě samotného údolí, kde už sníh na běžky nebyl, byla všechna střediska při našem pobytu otevřená a funkční. Samozřejmě byl odpolední sníh mokrá a těžký, co naděláme.

Výhoda ubytování v Radstadtu je také ekonomická, najít tu můžete výrazně levnější ubytování než přímo ve střediscích. Můžeme porovnávat s ubytováním ve Flachau, kde nás to stálo v dřívější době o výrazné tisíce více. Současně tu nenarazíte na takové turistické a lyžařské davy, jako přímo v samotných střediscích.

Startovat odtud můžete i na řadu dalších aktivit, které lze v Alpách provozovat. Kromě klasického alpského lyžování samozřejmě sněžnice, skialpy, o běžkách jsem se již zmiňoval. Dát si tu můžete i klasické vysokohorské výšlapy, což jsem v našem týdnu také vyzkoušel. Toulat se půl dne horami a potkat jen dva lidi, to je další balzám na duši v naší rychlé době.

Dalším lákadlem je v sousedním Altenmarktu návštěva termálního bazénu s atrakcemi. Zde je potřeba si přivstat, návštěvnost bývá velká, zejména, pokud počasí nepřeje venkovnímu sportování. Také platí, že při naplnění maximální kapacity se lázně zavírají a zájemci si musí u pokladny počkat, než někdo odejde. Rakušané jsou v tomto přísní. Lázně mají i plaveckou část, lezeckou stěnu nad vodou, tři tobogány, slané bazénky, vířivky, divokou řeku, vlny a restauraci, kde si bez problému vybere opravdu každý, není to o jen o hranolkách a něčem smaženém.

Zpáteční cestu už jsme volili tradičně, po dálnici A10 na Salzburg. Mnoho kilometrů se v současnosti opravuje, cesta je tak pomalejší. To platí i o úseku dálnici A1 ze Salzburgu směrem na Linec, i tam počítejte se zpomalením. Ale domů jsme nakonec dorazili i se zastávkou v Českých Budějovicích na večeři rychleji, než trvala cesta do Rakouska.

Pokud hledáte vhodné výchozí místo pro své sportovní horské aktivity, přidejte si na seznam určitě Radstadt. Na rakouské poměry nabízí příznivé ceny ubytování a vše co potřebujete, je v krátkém dojezdu.