Článek
Pod mým minulým článkem o domácím násilí na Seznam Médium se vyskytly komentáře, že si za to jako oběti můžeme sami. Bohužel, i díky těmto lidem pro mě má smysl dělat tento typ obsahu vycházející z vlastní zkušenosti. Jako celá společnost bychom se měli snažit buď tyto relikty dovzdělat, nebo se snažit, aby můj obsah o domácím násilí ztratil smysl, protože již nebudeme z násilných trestných činů vinit samotné oběti.
Nechce se ti to číst? Tak si to poslechni: Mýty a fakta o domácím násilí (youtube.com)
Pokud moji práci shledáte užitečnou, dejte mi like, odběr a pokud si myslíte, že by pomohlo ušetřit jedinou ženskou modřinu, neváhejte se o něj podělit.
Webové stránky Bez trestu, které jsou založeny právničkami a právníky, kteří jsou přímo u vynesení podmíněných trestů pro chudáky pachatele, uvádějí několik tvrdých dat z postupu českých soudů:
- Každý druhý pachatel je "odměněn" soudem podmínkou, často i za brutální napadení.
- 25-30 % žen zažilo domácí násilí.
- Tři čtvrtiny pachatelů trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí odcházejí od soudu s podmíněným trestem.
- Násilí má podobné účinky jako život ve válečné zóně.
- V Česku je ročně spácháno 12 000 znásilnění, zhruba 5 % je nahlášeno a 1 % pachatelů si za něj jde sednout.
- Přes 10 % mužů je terorizováno partnerkou.
- Každých deset minut zemře v rukou svého trýznitele jedna žena po celém světě.
- Kvůli domácímu násilí umírá 137 žen denně (2022).
- 2 % žen ročně utrpí zranění následkem násilí (pokud to nahlásí i přes strach z násilníka).
Mýty a realita
Mýtus: Domácí násilí se děje jen v chudých nebo nevyrovnaných rodinách.
Realita: Domácí násilí se může vyskytovat ve všech socioekonomických skupinách, rasách, věkových kategoriích a náboženstvích. Není omezeno na žádnou specifickou skupinu lidí. Čím se rodina zdá slušnější a „ideálnější“, tím spíš je svalována vina na oběť. Násilník se rád veřejně staví do role milujícího a pečujícího. Jde o manipulativní taktiku, aby oběti nikdo z okolí nevěřil.
Mýtus: Domácí násilí je vždy jen fyzické.
Realita: V prvním díle „Žiju s násilníkem?“ jsme si řekli, že domácí násilí zahrnuje nejen fyzické násilí, ale také emocionální, psychologické, ekonomické a sexuální zneužívání. Kontrola a manipulace jsou často součástí domácího násilí. Často se stává, že pokud si řeknete někomu o pomoc a oni nevidí, že jste zraněná nebo samá modřina, tak vám nevěří. Často dokonce ani policie či soudní znalci.
Mýtus: Oběti domácího násilí mohou kdykoli jednoduše odejít.
Realita: Opustit násilníka je často velmi obtížné kvůli strachu, finanční závislosti, manipulaci, hrozbám násilí, nízkému sebevědomí a nedostatku podpory z okolí. Kdysi dělali sedláci děvečkám to, že jim zlomili nohu, nebo je co nejdříve přivedli do jiného stavu, aby jim nemohly utéct ze statku. Lidé, co vás chtějí mít pod kontrolou, vám zlomí duši a děti používají jako zbraň emočního vydírání. Navíc může být odchod nebezpečný. Násilník se neostýchá demonstrativní sebevraždy, aby ve vás vyvolal pocity viny, výhrůžek toho, že ublíží vám i dětem, že vás zničí a neostýchá se stalkingu či revenge porn. Odchod je velice těžký a často může zvýšit riziko násilí.
Mýtus: Pokud násilí není časté, není to skutečné domácí násilí.
Realita: I jednorázový incident domácího násilí je vážný. Opakované cykly násilí a následné omluvy nebo „medové týdny“, či „líbánky“ jsou častým znakem domácího násilí.
Mýtus: Muži nemohou být oběťmi domácího násilí.
Realita: Muži mohou být také oběťmi domácího násilí, ačkoliv je méně pravděpodobné, že budou vyhledávat pomoc nebo hlásit násilí kvůli společenským stigmatům a očekáváním.
Mýtus: Domácí násilí je způsobeno alkoholem nebo drogami.
Realita: I když alkohol a drogy mohou zhoršovat násilné chování, nejsou příčinou domácího násilí. Násilí je způsobeno touhou násilníka kontrolovat a ovládat oběť. Omamné látky jsou většinou akcelerátor, co agresi jen zvyšuje, nebo jen odstraní zábrany touze po převaze nad obětí a její naprosté kontrole.
Mýtus: Oběti si násilí zaslouží nebo provokují.
Realita: Nikdo si nezaslouží být obětí násilí. Násilí je vždy odpovědností násilníka, nikoli oběti. Když dojde ke střelbě v nákupním centru, nikoho by nenapadlo říct: „Měl moc oranžové tričko, neměl mu co lézt do rány.“ Zvláštní je, že společnost v případě oběti domácího násilí nebo oběti §140, je to jinak.
Mýtus: Domácí násilí je soukromá záležitost a neměli bychom se do něj plést.
Realita: Domácí násilí je vážný společenský problém, který může mít fatální následky. Je důležité, aby společnost, přátelé a rodina poskytovali podporu a pomoc obětem. Myslíte si, že tohle se děje jen za zavřenými dveřmi a mělo by to tam také zůstat? V jednom z příštích dílů o domácím násilí se na tento společensky nebezpečný mýtus podíváme blíže.
Rozbíjení těchto mýtů je klíčové pro lepší pochopení a řešení problému domácího násilí. Je důležité vzdělávat veřejnost, aby mohla lépe rozpoznat a pomoci obětem tohoto typu násilí.
Glosa závěrem
Škoda, že jsou ženy v očích zákonodárců často vnímány jako méně důležité než násilníci, kteří jim ubližují. Je zarážející, že zatímco žena, která se v zoufalství bránila proti násilníkovi nožem, dostane sedm let vězení, pachatelé dlouhodobého sexuálního zneužívání nezletilých dívek dostávají pouze podmíněné tresty. Tyto případy jasně ukazují, jak je naléhavě potřebná změna v přístupu k obětem domácího násilí.
My ženy sice máme práva, ale s ohledem na jejich výkon v praxi, evidentně ne až tak důležitá.
