Žena a krása

Je atraktivita výhoda? Nebo nevýhoda?

V některých případech může být krása vnímána jako forma moci a vlivu. Atraktivní ženy mohou mít výhody v určitých sociálních a profesních situacích, i když to často přináší i negativní důsledky, jako je nedostatek respektu k jejich schopnostem a inteligenci. Beauty privilege označuje výhody, které získávají lidé, kteří jsou vnímáni jako fyzicky atraktivní. Atraktivní lidé mají větší šanci na získání zaměstnání, povýšení a vyšší platy ve srovnání s méně atraktivními jedinci. Ale opět je uplatněn dvojí standard. Pro muže je atraktivita výhodná v jiném kontextu než pro ženy.

Nechce se ti to číst? tak si to poslechni: Žena a krása (youtube.com)

Být atraktivní není taková výhra, jak si společnost většinou myslí. Pokud se s hezkým obličejem snažíte dělat seriózní obsah nebo jste vědecká pracovnice, často vás neberou vážně. Jako kdyby atraktivní ženy neměly mít kapacitu na erudici nebo intelekt. Zaměstnanci, kteří se snaží postoupit ve své kariéře, čelí vyššímu tlaku na dodatečné investice do svého vzhledu, což se projevuje zejména u žen a v oblastech s převahou mužů. Ženy, které jsou hodnoceny na základě vzhledu, jsou často vnímány jako méně kompetentní, což ovlivňuje jejich politickou aktivitu, interakce mezi pohlavími a akademické výsledky.

Norma krásy

„Norma krásy“ popisuje tento společenský jev, kdy ženy pociťují tlak intenzivně hledat a dosahovat určených standardů krásy. Sociologické studie ukazují, že víra žen ve společenskou hodnotu spojenou s jejich vzhledem vede k jejich objektivizaci a má negativní dopad na jejich rovnost s muži. Nejedna z nás má zkušenost se sexistickými radami od mužů, jak nám „nesluší, když se mračíme,“ či jak by nám „slušelo děťátko“, nemluvě o útocích pojednávajících o tom, jak by nám tak slušel on sám, se kterými má nejedna z žen bohaté zkušenosti.

Krása bolí dvakrát

Jestli je udržování estetického standardu dobrovolné, nebo jde o pozůstatek starých pořádků, je otázka k zamyšlení. Radikální hnutí z liberálního i konzervativního spektra přispěla k vytvoření stereotypu feministky jako nehezké ženy, která vědomě odporuje normám krásy. Tento pohled je však zavádějící. Většinou jde buď o svobodnou volbu jedince, nebo o tlak na vyrovnání se esteticky populárnímu marketingu lifestylu influencerek, jejichž obsah je založen pouze na vzhledu a doporučeních, jak vypadat co nejlépe.

Kvůli estetickému ideálu Instagramových princezen ženy často podstupují bolestivé zákroky. Jedním příkladem je odstraňování ochlupení. Zatímco holicí příslušenství pro muže je mnohem komfortnější, neexistuje jediný způsob odstraňování ochlupení pro muže, který by byl tak bolestivý jako vytrhávání s kořínky, kde jsou nervová zakončení. Nemluvě o bolestivých korzetech minulého století a nepraktickém oblečení pro ženy bez kapes, které vede k potřebě nosit kabelky (na které si muži tak rádi stěžují). Dalším příkladem jsou séra proti stárnutí aplikovaná injekčně. Tento výčet zakončuji přípravky typu 6v1 pro muže, zatímco ženy často potřebují šest různých a drahých přípravků na jednu část těla. Jestli je ochota naplňovat tento ideál dobrovolná nebo zda jde o nevědomé udržování starých vzorců, se tak zdá spíše jako věc trhu a zvyku. Už malé holčičky se často učíme, že krása bolí - ale skutečně musí, nebo jsme na to jen přistoupili, protože jsme přestali pokládat otázky, zda opravdu bolet musí?

Rodina a krása, nebo klid a štěstí?

V rámci šesti studií na téměř 1 900 dobrovolnících se výzkumníci zaměřili na motivace podporující „Normu krásy“, odpor vůči ženám, které se jí nepodřizují, a vazby mezi „normami“ a ortodoxními náboženskými hodnotami, které podporují genderovou hierarchii.

Výsledky ukázaly, že lidé podporující „normativní krásu“ mají tendenci podporovat genderovou hierarchii a dominanci mužů nad ženami.

Tento efekt se zesiluje, pokud je zažitá patriarchální nadřazenost považována za ohroženou. Což se v aktuální době nejvíce projevuje vzestupem nenávistných skupin incelů, hlásajících otevřeně nenávist vůči ženám, co pochopily, že mají na výběr mezi jednou směnou v práci, druhou doma a klidem, dále pak mezi nerealistickými požadavky na atraktivitu partnerky a svobodou a životem podle vlastních voleb.

Který muž by si vybral vztah s partnerkou, co by na něj měla nerealistické požadavky nejen na vzhled, ale i na jeho povinnosti v domácnosti, i když k tomu chodí do práce? Řekněte sami?

Daň za ženství

Už jsme si řekli, že péče o zevnějšek, aby odpovídala parametrům normativní krásy, podrývá naši autoritu a bolí ze zvyku. Nedodržela bych téma úplně, kdybych nerozebrala i růžovou daň. Pro ženy je dodržování či snahy o vyrovnání se atraktivnímu marketingu nejen bolestivé, ale i drahé. Tento fenomén bývá označován jako „pink tax“ – neboli růžová daň. Tento termín je používán k popisu cenové přirážky, kterou ženy často platí za výrobky a služby ve srovnání s obdobnými výrobky a službami určenými pro muže. Tento fenomén je pojmenován podle skutečnosti, že mnoho produktů určených pro ženy je často baleno nebo označeno růžovou barvou.

Výrobci a prodejci často cíleně nastavují vyšší ceny na výrobky určené pro ženy, využívajíce marketingových strategií, které ženy lákají na specifický design nebo balení.

Základní hygienické potřeby: Jednorázové holicí strojky, šampony, deodoranty a další kosmetické výrobky, které jsou pro ženy, jsou často dražší než pro muže, a to i když se složením neliší.

Oblečení: Dámské oblečení, u základních oděvů jako džíny nebo trička, může být dražší než pánské varianty.

Hračky: Hračky určené pro dívky, například růžová kola nebo růžové stavebnice, jsou často dražší než hračky určené pro chlapce.

Služby: Kadeřnické a čistírenské služby pro ženy bývají dražší než stejné služby pro muže.

Být žena stojí příliš peněz, aniž by to byla její vědomá volba. Ženy jsou v důsledku „pink tax“ nuceny utrácet více peněz na základní potřeby a služby. Tento cenový rozdíl přispívá k ekonomické nerovnosti mezi pohlavími. Některé země začínají tuto problematiku řešit zákonnými opatřeními, aby zabránily diskriminačním cenovým praktikám. Ve Spojených státech a Evropě probíhají kampaně a iniciativy za odstranění "pink tax.

Celkově vzato, „pink tax“ je významný problém, který má reálné dopady na finanční situaci žen a odráží hlubší genderové nerovnosti v naší společnosti. Opět čelíme problematice, kdy ženy dostávají méně peněz za stejnou práci jako muži a výrobky pro ženy jsou často nesrovnatelně dražší. Zajímalo by mě, co je na růžové barvě tak speciálního, že stojí mnohem víc než totéž v jiné barvě.

Prokletí generace princezen

Jsem mileniálka a jako mnoho jiných jsem byla vystavena lživé kampani, kdy mi bylo pohádkami tvrzeno, že nárok na štěstí je podmíněn velice štíhlou postavou, krásnými dlouhými zvlněnými vlasy, věkem mezi 14-18 lety a naprostou absencí vlastních názorů, temperamentu a pudu sebezáchovy. Také nás takové pohádky nutili věřit tomu, že s příchodem dobře stavěného gentlemana z vyšších společenských vrstev s esteticky přijatelným dopravním prostředkem zmizí všechny naše potíže. Ideál krásy a ženskosti byl vázán na evropské standardy a tradiční genderové role. Princezny byly často zobrazovány jako objekty záchrany, jejichž hodnota spočívala ve vzhledu a schopnosti najít si prince.

Dnes ženám tato pasivita a naivita spíš ubližuje. Ženy pochopily a přizpůsobily se požadavkům doby, ve které spíše uspěje paní Eboshi, která má vlastní byznys a je odhodlaná ho sama za sebe tvrdě bránit, než Popelka, která se nechá týrat macechou a z majetku její poručnice se stává majetkem bezejmenného prince. Ženy začínají svou svobodu chápat, a tak kult mužů vzývající krásnou mladou pasivní a naivní ženu naráží na realitu, kdy ženy nepotřebují ani nechtějí zachránce, který se stane jejich živitelem a majitelem.

Podle společnosti? Nebo podle sebe?

Nedávno jsem schytala několik nelogických komentářů od lidí, kteří se prezentovali jako „vysokoškoláci života“. Prý má tvorba není atraktivní pro muže. Působivý komentář, pokud by takoví androcentričtí dinosauři stále měli dáno zákonem, že do soupisu jejich majetku patří i jejich manželka. Jsou ženy, které raději zůstávají svobodné a nezávislé, než aby se podřizovaly tradičním a často nespravedlivým představám o tom, jak by měla ideální žena vypadat a jak by se měla chovat. Tyto ženy bojují za to, aby byly měřeny podle svých schopností, inteligence a charakteru.

Ve světě, kde jsou často upřednostňovány povrchní hodnoty, je tento boj o to důležitější. Přijetí sebe sama a odmítnutí nereálných standardů krásy je krokem k osobní svobodě a ke společnosti, která hodnotí lidi podle jejich skutečné hodnoty, ne podle toho, jak vypadají.

Nejedna žena se setkala za svůj život s nepochopením od mužů, když se vyjádřila, že odpovědi typu „sluší vám to“ na její odborný výklad v průběhu prezentace v práci nejsou v pořádku. Nejeden muž se diví: „Mě by lichotilo, kdyby nějaká žena nahlas komentovala mou bouli v rozkroku“. Jenže ženě komentáře jejího vzhledu nelichotí tak, jak si většinou společnost myslí. Hodnota, kterou chce být dnes většina žen měřena, je ta lidská, ne ta „esteticky přijatelná pro muže“. Proč tomu tak je? Estetická přijatelnost pro druhé pohlaví už dnes většinou není pro ženu otázkou přežití. Kvůli střeše nad hlavou je dnes důležitější naše práce a možnost sami disponovat a nakládat vlastními penězi a majetkem.

Vždy, když slyším moderátora či moderátorku ptát se laureátek Nobelovy ceny nebo vědkyň, čím si udržují svůj mladistvý vzhled, pořad znechuceně vypínám a podcastu odhlašuji odběr. U odborníka či osoby, která se neživí tím, jak vypadá, je to poslední, co by nás mělo zajímat, kde si kupuje saka nebo jakou kupuje kosmetiku. Bohužel ještě stále hodně mužů a i některých toxicky femininních žen se domnívá, že přitažlivost je jediná hodnota ekonomické síly celé poloviny planety.

Mezi lidmi koluje hodně subjektivně vtipných bonmotů o tom, jak jsou ženy moc nebo málo vyzývavé a neměly by být v zájmu zachování rodu a starých dobrých hodnot svéprávné. Bohužel, někteří lidé se těchto bonmotů drží jako Zeman šovinismu. Pokud se budeme stále držet starých dobrých časů a dál budeme nahlížet na potenciál žen optikou atraktivity jako jediné hodnoty, nikam se jako společnost neposuneme.

Jak si otestovat, zda se téma uvedeného článku ve společnosti opravdu mění? Poté co vám někdo na vaši odbornou erudici odpoví, že vám to sluší, zeptejte se, jak to souvisí s tématem. Pokud se setkáte s ukřivděným kňučením o těch hrozných „feminacistkách“ ze Západu, nic se nezměnilo.

Reference:

Masová kultura – Wikipedie (wikipedia.org)

Barbie hledá práci: Jaká je realita tzv. privilegia pohledných? (welcometothejungle.com)

Jste krásná? Dobře pro vás. Pojďme si promluvit o pretty privilege | Elle.cz

Sociologické studie | Sociologický ústav AV ČR, v. v. i. (cas.cz)
Plán genderové rovnosti | Sociologický ústav AV ČR, v. v. i. (cas.cz)
Rovné zastoupení žen a mužů v české vědě „na dohled“ – už jen 82 let, říkají socioložky v nové studii Národního kontaktního centra – ženy a věda | Sociologický ústav AV ČR, v. v. i. (cas.cz)
Parliamentary question | Women pay more (pink tax) | E-004012/2022 | European Parliament (europa.eu)
Parliamentary question | Pink tax | E-002131/2021 | European Parliament (europa.eu)