Hlavní obsah
Rodina a děti

Nedobrovolně bezdětní a veřejnost

Foto: Monika Margaret Wilweber AI dall-e mini

Zažívají nedobrovolně bezdětní nepochopení ve společnosti? Jaké míře tolerance čelí na denní bázi? Je česká společnost skutečně tak tolerantní, jak o sobě míní?

Článek

Česká společnost v tom má jasno. Mít děti je důležité nejen pro komunitu, ale i pro celý stát. Už z dob komunismu společnost ví, že každý, kdo překročí určitou věkovou hranici, má trvalý vztah a ještě nezaložil rodinu, je přinejmenším podezřelý. Mnoho lidí považuje svatbu a rodinu za životní povinnost. Je hrozně snadné odsoudit někoho, komu to z jakýchkoliv důvodů nejde. Napasovat někoho takového do škatulky, která je v souladu s vlastními představami o správném fungování světa, je jednoduché, ale také velice zraňující.

Nechce se ti to číst? Tak si to poslechni: Nedobrovolně bezdětní a veřejnost - YouTube

Nedobrovolná bezdětnost je pro mnoho lidí bolestivým a složitým tématem. O nás dobrovolně bezdětné nejde, ve většině případů jsme proti nátlaku celého okolí imunní. Ve společnosti, kde je rodičovství často považováno za normu a očekávání, mohou ti, kteří nemohou mít děti, čelit nejen osobnímu smutku a frustraci, ale také nechtěné pozornosti a bezohlednému nátlaku nejen od známých, ale i úplně neznámých. Je důležité, abychom jako společnost projevovali toleranci a respektovali soukromí druhých. Nikomu není nic do toho, kdy a zda si někdo pořídí dítě.

Abychom se měli kde odrazit a uměli si lépe představit, čím nedobrovolně bezdětní prochází, zpovídala jsem několik svých známých:

M., 35 let, se mi svěřila se svým náhledem:

„Vždy jsem snila o tom, že budu matkou. Po několika letech neúspěšných pokusů o početí a třech potratech jsme se s partnerem rozhodli vyhledat pomoc při neplodnosti. Po mnoha vyšetřeních a cyklech umělého oplodnění jsem si přiznala, že mi role rodiče nebude souzena.

Často se setkávám s otázkami od rodiny a přátel: ‚Kdy už budete mít dítě?‘ nebo komentáři typu: ‚Už jste spolu tolik let, tak kdy si založíte rodinu?‘ Tyto poznámky jsou pro mě zraňující a vyvolávají ve mně pocit viny za situaci, kterou nemohu ovlivnit. Občas se s partnerem objeví napětí, zejména když oba čelíme tlaku okolí. Našla jsem velkou oporu a pochopení v komunitě bezdětných, kde jsem našla porozumění a empatii, kterou mi okolí často nedokázalo poskytnout.

Došlo mi, že pokud se budu fixovat jen na trápení s neplodností, bude utrpení celý můj život, a to nechci. Angažuji se v dobrovolnických aktivitách a pomáhám organizacím, které podporují děti v nouzi. Tento způsob mě velice naplňuje. Pomáhám a pečuji o děti, které si svůj osud také nevybraly, stejně jako já.“

Paní T., nyní 34 let, sdílí svou jedinečnou zkušenost s dobrovolnou i nedobrovolnou bezdětností:

„Dobrovolně, protože mě v této oblasti momentálně nic netlačí a dovedu si představit život bez dětí, a nedobrovolně, protože jsem dlouho hledala správného chlapa, pak se řešilo bydlení a finance a než na to přišla řada, už možná je pozdě,“ říká. Oceňuje, že v práci nikdo její situaci neřeší a že občasné hloupé otázky od neznámých osob umí odbýt podle nálady. V rodině a mezi přáteli rozšířila, že mít děti nemůže, což způsobilo, že všichni přestali tlačit a ptát se na osobní otázky. Výjimkou byla kamarádka z reprodukční kliniky, která respektovala její rozhodnutí nepodstupovat náročné procedury. „Je to moje věc, je to soukromé a nikdo se mě neptá na zdravotní stránku,“ dodává. Zmiňuje také, že její matka těžko snášela myšlenku dobrovolné bezdětnosti a tlačila na ni, aby měla dítě i bez partnera. Po „bílé lži“, že mít děti nemůže, se jejich vztah výrazně zlepšil. Přesto však paní T. čelí předsudkům a očekáváním ohledně tradičních rolí v rodině, které jí její matka stále připomíná.

Jako třetí se mi svěřila se svým trápením D., 36 let:

„Děti miluju, ale osud mi asi nepřeje. Jako malou mě rodiče vedli k velké zodpovědnosti, a tak mě pečovat o mladší sourozence moc bavilo. Bohužel, poslední vztah jsem po pěti letech ukončila, když mi expřítel zatajil, že je neplodný. Být sama na dítě je pro mě naprosto nepředstavitelné a jít do vztahu s nějakým šílencem, kterých jsou plné seznamky, je taky risk. Na single život jsem si zvykla, a tak se alespoň snažím být skvělá teta dětem mých sourozenců. Na nálepku sobecká kariéristka si ale zvyknout nejde. Je to zraňující, pokaždé.“

Každý člověk má právo na soukromí a možnost rozhodovat o svém životě bez zbytečného tlaku nebo posuzování okolí. Otázky typu „Kdy budete mít dítě?“ nebo „Proč ještě nemáte děti?“ se mohou zdát nevinné, ale pro mnohé jsou velmi zraňující a necitlivé. Takové otázky mohou zasáhnout hluboko do soukromí a vyvolat pocity frustrace, smutku nebo viny, zejména u těch, kteří se potýkají s neplodností. Je důležité respektovat, že každý má své vlastní důvody a osobní záležitosti by měly zůstat soukromé. Místo nevhodných dotazů se zaměřme na to, jak být podporujícími přáteli a rodinou, aniž bychom zasahovali do intimních rozhodnutí druhých.

V naší společnosti, kde je rodičovství často vnímáno jako normativní a očekávané, je snadné zapomínat na individuální příběhy a osobní boje těch, kteří se s touto situací potýkají. Podpora nedobrovolně bezdětných je klíčová pro vytvoření zdravé a soucitné společnosti. Existuje několik způsobů, jak můžeme projevit svou podporu a solidaritu s lidmi, kteří se potýkají s touto situací. Prvním krokem je naslouchání a projevování porozumění. Je důležité nejen slyšet, co tito lidé prožívají, ale také jim poskytnout bezpodmínečnou podporu a povzbuzení. Můžeme také nabídnout praktickou pomoc, samozřejmě za předpokladu, že o ni ten druhý stojí. Důležité je také respektovat jejich rozhodnutí a soukromí a vyvarovat se dotazům a komentářům, které by mohly být zraňující. Nakonec je klíčové být empatickým a ohleduplným členem jejich sociální sítě, který vytváří bezpečné a podporující prostředí.

Je nesmírně důležité, abychom se naučili respektovat soukromí a rozhodnutí druhých, aniž bychom je soudili nebo nutili do předem stanovených rolí. Každý člověk má právo na svůj vlastní životní příběh, ať už zahrnuje děti, nebo ne. Naše společnost by měla podporovat všechny své členy, a ne je odsuzovat za to, že jejich život neodpovídá tradičním očekáváním. Místo zraňujících otázek a nevyžádaných rad bychom měli nabídnout porozumění a podporu.

Závěrem je třeba zdůraznit, že respekt a tolerance vůči osobním rozhodnutím jsou základem zdravé a soucitné společnosti. Pojďme se proto snažit být laskavější, citlivější a vnímavější k potřebám a pocitům druhých. Koneckonců, pravé štěstí a naplnění pramení z pochopení a respektu k jedinečnosti každého z nás. Nejste v tom sami. Odkazy na podpůrné skupiny a některé zdroje najdete v odkazech pod článkem.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz