Článek
Kurt Werner Tutter se narodil 4. prosince 1909 na Smíchově. Jeho rodiče byli čeští Němci, původem z jihočeské Dolní Radouně u Jindřichova Hradce. Studoval na Německé technice v Praze, stal se inženýrem. Psal do novin, byl zvolen do pražského zastupitelstva. Mluvil německy, česky, anglicky, rusky, francouzsky. Pak se přestěhoval do Liberce, kde si zřídil firmu na lékařské elektrické přístroje.
Za první republiky byl technickým státním úředníkem. Stále víc se ale angažoval v německých nacionalistických kruzích.
Po rozbití Československa vstoupil do propagandistické složky Třetí říše – Reichspropaganda Amt podléhající berlínskému ministerstvu. Pro svou znalost ruštiny a islámu byl vyslán na Kavkaz, kde v Pjatigorsku organizoval mohamedánskou slavnost. Pak ho vyhodili – údajně za nestranické chování a za krytí židovského doktora Viktora Schultze.
Od 1. ledna 1943 nastoupil k mysliveckému pluku do Brandenburgu. Díky znalosti jazyků byl záhy přesunut do speciální jednotky v kampfschule ve Freiburgu. Tam složil přísahu Sippenhaft: za prozrazení toho, co se v kurzu naučil, ručil životy celé své rodiny. Přísahu podepsal.
Měl ale problém, který ho pronásledoval. V roce 1941 způsobil dopravní nehodu – ujel. Jedna osoba zemřela. Konal se soud, který zarazil jeho kariérní postup. Historici, kteří se jeho příběhem zabývali, poznamenávají, že velká míra brutality spojená s jeho jménem na Valašsku možná nesloužila jen válce. Možná sloužila také kariéře.
Přísaha Sippenhaft
V srpnu 1944 mu Walter Pawlofsky nabídl místo ve formující se protipartyzánské jednotce na Slovensku.
Na Slovensko dorazil 10. října 1944. Jednotku Josef tvořili Němci, sudetští Němci a příslušníci Hlinkových gard – mladí Slováci, kteří prošli výcvikem v sabotážích, orientaci v terénu a dorozumívání pomocí tajných značek. Tutter byl zástupcem velitele.
Podílel se na potlačení Slovenského národního povstání. Pak přišel rozkaz k přesunu na Valašsko.
Koncem března 1945 se komando ubytovalo ve Vizovicích, na zámku.
Šest týdnů
Večer 18. dubna přečetl Tutter svým mužům operační rozkaz pro příští ráno.
19. dubna – Ploština. Čtyřiadvacet mrtvých.
20. dubna – Prlov. Třiadvacet mrtvých.
2. května – Vařákovy paseky vypáleny. 4. května čtyři lidé zastřeleni v Hošťálkové – den před koncem války v Evropě.
Celkem: historik Luděk Navara, autor knihy Smrt si říká Tutter, spojuje Tutterovo jméno s vraždami dvaadevadesáti lidí v Česku a na Slovensku.
Po skončení operací se Tutter vrátil do Prahy, kde byl zajat. Prošel několika zajateckými tábory. V září 1945 se dostal ke své rodině do bavorského Weißenstadtu. Stal se automechanikem. Pak získal místo referenta na bavorském ministerstvu hospodářství. Referátu reparací a restitucí.
Zdálo se, že to vyšlo.
28. dubna 1948
3. září 1946 ho zatkla americká rozvědka. Umístila ho v táboře Dachau. Na žádost československého generála Bohuslava Ečera ho v listopadu vydala do Československa. Přesun vedl přes Plzeň do Bratislavy.
Soud se konal 28. dubna 1948.
Bylo to přesně tři roky a devět dní po Ploštině.
Předseda lidového soudu Artúr Šimko vyzval Tuttera, aby povstal. Bylo ticho. Obžalovaný polkl.
Za okny byla poválečná Bratislava. U soudu se o Ploštině nemluvilo. Nemluvilo se ani o Prlově, ani o Juříčkově mlýnu. Obžaloba se týkala pouze výcviku sabotérů v Sekulích a Malackách na Slovensku.
Přečetl z rozsudku: „Werner Tutter, narozený 4. decembra 1909 v Prahe, príslušník nemeckej brannej moci, je vinný zločinom, ktorý spáchal tak, že ako príslušník nemeckej brannej moci začiatkom septembra 1944 prišiel na Slovensko, kde sa zúčastnil formovania osobitej jednotky, ku ktorej boli pribratí na výcvik aj Slováci, ktorí po skončení tohto výcviku prevadzali potom záškodnícke práce na Slovensku…“
Odsouzen na šest let. Věznice Leopoldov, číslo vězně 6358.
Ditrich
V roce 1952 byl propuštěn. Převezli ho do sběrného tábora Ostrava-Kunčičky. Odtud ho několikrát vozili do Prahy – na výslechy, nebo tak to bylo označeno. Šlo o náborové pohovory.
Přijal nabídku. Podepsal spolupráci. Krycí jméno: Ditrich.
Domluvil spolupráci i svého syna, důstojníka u Grenzschutzu.
Opustil Československo a odešel do Bavorska. Tam od roku 1953 dodával Státní bezpečnosti zpravodajské informace. Za deset let spolupráce nepodal žádné důležité informace.
V 70. letech, když se konečně začalo ukazovat, co komando Josef na Valašsku opravdu provedlo, byl zvažován návrat k trestnímu stíhání Tuttera i Pawlofského. Bylo od toho upuštěno.
Bad Kötzting
Tutter žil v Bavorsku se svou rodinou. Nebyl pronásledován. Nebyl odsouzen za Ploštinu, Prlov ani Juříčkův mlýn.
Zemřel 9. března 1983 v Bad Kötzting. Bylo mu třiasedmdesát let.
Slovenská novinářka Soňa Gyarfašová: „Největší paradox je, že v Německu dožil v pokoji. Byl považovaný za ctihodného občana. O jeho minulosti se nevědělo.“
Walter Pawlofsky, který Tutterovi velel, nebyl za své činy nikdy odsouzen. Zemřel v 87 letech.
Erich Wienecke po válce zmizel.
Helmut Heinecke z gestapa byl popraven 16. září 1946 v Uherském Hradišti. Byl jediný ze čtveřice, kdo stanul před popravčí četou.
Engelchen
Luděk Navara pojmenoval svou knihu o Tutterovi: Smrt si říká Tutter.
Ladislav Mňačko, který byl na Ploštině a odešel den před masakrem, použil Tuttera jako předlohu k veliteli Engelchenovi – andílkovi – ve svém románu. Engelchen bylo jméno, které si Tutter dal sám, nebo které mu dali jeho muži.
V muzeu ploštinského památníku jsou dnes k dispozici dokumenty z Archivu bezpečnostních složek: Tutterovo trestní stíhání i záznamy z jeho zpravodajské práce pro StB. Jsou přístupné veřejnosti.
Na Ploštině je národní kulturní památka. Každý rok v dubnu přicházejí stovky lidí.
Na hřbitově v Kötztingu je hrob rodiny Tutterových.
Zdroje:
Kurt Werner Tutter – Juříčkův mlýn
Dostupné z: https://www.jurickuvmlyn.cz/tutter/
Vraždil v Česku i na Slovensku, zavázal se StB – iROZHLAS
Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/nacista-ss-kurt-werner-tutter-plostina-prlov-stb_2304232107_kac
Prlov – výpovědi pachatelů – VOS Prlov
Dostupné z: https://www.vosprlov.cz/historie-odboje-v-prlove/vypovedi-pachatelu/
Smrt si říká Tutter – Nacistický vrah ve službách StB
Dostupné z: http://www.katolik.cz/recenze/view.asp?cis=328
Luděk Navara: Smrt si říká Tutter (2002)
