Článek
Vizovický zámek stojí uprostřed města. Barokní průčelí, francouzská zahrada, anglický park s jezírkem. V normálních časech sídlo cukrovarnické rodiny, v posledních měsících války něco jiného.
V březnu 1945 se zde ubytovalo komando Josef.
SS-oberscharführer Kurt Werner Tutter přijel se svými muži ze Slovenska. Dostali k dispozici zámek, sklepy věznice u okresního soudu a volnou ruku v celém vizovickém okolí. Co následovalo, trvalo šest týdnů.
3. dubna – Juříčkův mlýn v Leskovci. Rodina mlynáře Juříčka: otec, matka, syn, dvě dcery. Pět mrtvých.
4. dubna – Ploština. Čtyřiadvacet mrtvých, upálených v hořících domech.
5. dubna – Prlov. Třiadvacet mrtvých. Jiřího Turýna odtud vzali jako rukojmí a odvezli do Vizovic.
6. května – Vařákovy paseky. Čtyři mrtví v Hošťálkové, den před koncem války v Evropě.
Vše v okruhu třiceti kilometrů od vizovického zámku.
Věznice
Oškerovi ze Všeminy přišli o svobodu v noci po prlovském masakru. Přišli pro ně domů, v poutech je odvedli do hostince u Tomáše Kovařčíka ve Všemině, kde bylo velitelství vojáků. Ráno je odvezli do školy ve Slušovicích k výslechu. Odtud malým otevřeným autem do Vizovic. „Tam v bývalé věznici okresního soudu byli vězněni jako rukojmí za Vizovice,“ zaznamenala kronika.
Seděli tam s Jiřím Turýnem z Prlova a Janem Vičíkem ze Všeminy.
Oškerův zeť Matyák věděl, kde jsou. Chtěl zorganizovat přepad věznice a rukojmí osvobodit. Velitel partyzánského oddílu ho zastavil. Řekl mu, že by takový útok vedl k vypálení celých Vizovic.
Matyák poslechl.
V noci 1. května vyvedli esesáci vězně z věznice. Nikdo nevěděl kam. Vizovice slyšely výstřely v zámeckém parku. Pak bylo ticho.
3. a 4. května
Ve čtvrtek 3. května 1945 přepadli partyzáni – mezi nimi i vizovičtí občané – německou frontu u Újezda. Boj byl krátký a prudký. „Prudký boj způsobil v řadách Němců naprostý zmatek. Němci ztratili 69 padlých a rychle ustupovali,“ zaznamenal pedagog Jan Klesla, který historii Vizovic zpracoval v roce 1970. Při rychlém ústupu nestihli uskutečnit plánované destrukce – továrny, mosty, sklady zůstaly neponičené.
Boj se přenesl přímo do vizovických ulic. Tehdejší kronikář Jaroslav Zeťek zapsal přesný okamžik: 3. května asi v půl druhé odpoledne nad náměstím „zasvístěly první střely“. Pak přišel pohyb německých vozidel a nervózních hloučků vojáků ustupujících přes město.
V podvečer 3. května dorazili do města první vojáci. Nebyli sovětští – byla to rumunská 21. pěší divize, která postupovala z Bojkovic přes Loučku na sever. To je detail, který se do zápisů na dlouhou dobu nevešel.
Přestřelka pokračovala do noci od vesnice Těchlov na západě. Lidé zůstali v úkrytech. Teprve 4. května ráno se vyhrnuli do ulic. Přišly další oddíly Rudé armády. Slavilo se. V zápisech je jako datum osvobození uveden 4. květen.
Část Němců se ještě zachytila v lesích u Hájku a na Chrámečném. V dalších dnech byli zlikvidováni.
15. května
Vizovičtí pohřbili 7. května padlé partyzány v zámeckém parku a sovětské vojáky na Palackého náměstí. Pohřby proběhly za účasti odbojových spolků, hasičů, lidí z celého okolí.
V parku se pak chodilo. Bylo jaro.
15. května si zahradník všiml, že se na jednom místě půda propadá. A že nad tím místem krouží mouchy.
V provizorním protileteckém krytu bylo pohřbeno sedm těl.
Pětičlenná rodina Oškerova. Jiří Turýn z Prlova. Jan Vičík ze Všeminy.
Všichni museli být před smrtí nelidsky týráni. Na rukách měli spálené a vytrhané nehty.
Oškerův zeť Matyák, který chtěl přepad věznice a byl zastaven, se to dozvěděl po osvobození. Velitel možná zachránil Vizovice. Oškerovu rodinu nezachránilo nic.
Co přišlo potom
Kurt Werner Tutter byl po válce vydán do Československa. Bratislavský soud ho odsoudil – ne za Vizovice, ne za Ploštinu, ne za Juříčkův mlýn – ale za kolaboraci, protože jako pražský Němec měl původně československé občanství. Šest let. Po propuštění ho zverbovala Státní bezpečnost jako agenta. Pak se vrátil ke své rodině do Bavorska, kde dožil jako vážený důchodce. Zemřel ve věku 73 let.
Za vraždění na Valašsku nebyl nikdy potrestán.
Zdroje:
Osvobození Vizovic: Předcházela mu zvěrstva komanda SS – Deník.cz
Dostupné z: https://www.denik.cz/z_domova/osvobozeni-vizovic-kveten-1945-oskerovi-vaculikovi.html
Od Hitlera ke Stalinovi: Neznámá rumunská armáda – Rozhlas Zlín
Dostupné z: https://zlin.rozhlas.cz/od-hitlera-ke-stalinovi-neznama-rumunska-armada-osvobozovala-bile-karpaty-i-8203623
Jak byl osvobozován náš kraj – Luhačovice.cz
Dostupné z: https://luhacovice.cz/27126n-jak-byl-osvobozovan-nas-kraj/
