Písmenka, která zachraňují životy. Díky vám!

Na jaře tohoto roku jsem na svůj blog na Médium.cz vložila svůj první text. Článek, můžu s trochou drzosti říct. Protože jsem grafoman, protože ráda píšu, protože je to lepší útěk než cigareta nebo scrollování na mobilu. Vedle svých výlevů jsem postupně začala zařazovat i příběhy lidí, které čtu pravidelně na dárcovské platformě Znesnáze. Ty, které se mě osobně dotýkají. Ty, u kterých cítím společenský přesah a témata, o kterých je třeba mluvit. Těch článků za tu dobu vznikly desítky, četlo je 5,5 milionu z vás. A svým přístupem jste doslova změnili k lepšímu každičký z těch lidských příběhů. A já vám za to chci strašně moc poděkovat.

Přemýšlela jsem, které vyzdvihnout. Kterými vám přinést radost, kterou jsem cítila ve finále já. Protože opravdu ve chvíli, když editor umístí článek na home page Seznamu, čísla sbírky, které se článek týká, mnohdy rostou doslova před očima. A to nemluvím o vzkazech, které k nim přidáváte a jsou jen další obrovskou pomocí lidem, kteří v sobě našli sílu a odvahu říct si o pomoc. Ať už pro své nemocné děti, partnery, zvířata nebo pro zvrácení těžké životní situace. Do které se může dostat každý z nás. Kdykoli. Proto je třeba si stále a znovu opakovat, že říct si o pomoc je naprosto v pořádku a není to známka slabosti, ale naopak obrovského odhodlání situaci změnit, nepodlehnout a nerezignovat.

Pomocí z bezmoci

Těch příběhů je opravdu strašně moc. Za všechny můžu jmenovat některé z posledního čtvrt roku. Ať už je to Nela, které jste pomohli po těžké nehodě s pořízením nové bionické ruky. Nebo seniorka, které vzala voda úplně všechno a vy jste dokázali vrátit zázemí i klid. Vozíčkáři z Hořic, které jste vzali poprvé k moři. Jaroušek, který měl před sebou poslední Vánoce a díky vám byly ony, i následné dny s rodinou, naprosto nezapomenutelné. Osamělí chudí senioři, kterým jste zajistili dřevo na zimu, ale i chlapeček, odložený v nemocnici, který našel rodinu, ale přišel o možnost normálně jíst. Díky vám bude opět moci. Dokázali jste to během pouhých dvou dnů, stejně jako u většiny jmenovaných příběhů.

Pomoc ²

Čím více lidí příběh čte, tím více reklam se jim zobrazí. A tím pádem jde z toho nějaká poměrná část i autorovi článku. A to je radost „na druhou“. Já totiž pak těm zlomeným lidem můžu vedle peněz do sbírky přinést i zájem s mašlí, co je jen třešinkou na dortu. Díky vám jsem mohla zajistit nespočet hmotných, ale i nehmotných darů, jako třeba vysněnou jízdu kočárem pro umírajícího vrstevníka, jídlo pro osamělé staré lidi, tisk, zarámování fotek z první vernisáže a malířské potřeby pro napadenou seniorku, hračky, knihy a oblečení pro chlapečka z chudé rodiny, který se léči s těžkou formou rakoviny, věci pro samoživitelky, které chtějí pomoc pro své děti a zapomínají při tom na sebe… a další a další věci, které se objevily rukou mou nebo kurýra tam, kde měly. I když v jednom případě už bylo bohužel na předání pozdě. Naučilo mě to nezahálet, neodkládat, neváhat,ale taky pracovat s vlastními emocemi tak, aby mě tíha bolesti jiných neposlala ke dnu. Moje hypersenzitivita mi v tomto směru moc nepomáhá, ale učím se. I díky vám.

Moje poděkování patří také editorům Médium.cz. Jejich laskavost, skvělá spolupráce a ochota vyjít mi vstříc ve chvíli, kdy „to spěchá“ jsou neobyčejným důkazem nejen profesionality, ale také lidskosti. Všechny ty příběhy byly neobyčejné. Jako každý život, každého z nás. Na Znesnázi to moc dobře vědí a právě citlivost, s jakou ke svým klientům dlouhodobě a profesionálně přistupují, mě přiměla se k jejich úsilí maximálně a dlouhodobě přidat.

Říct si o pomoc si někdy v životě musí každý z nás. Chce to ale odvahu

Máme skvělé dny a máme ty těžké. Jeden bez druhého by nedávaly smysl. Nebýt těžkých, nevážíme si těch hezkých. Nebýt těch hezkých, nedokážeme zvládnout ty těžké. Nikdy ale na nic nesmíme zůstat sami. Není proč se bát a schovat se pod těžký balvan. Je kolem nás spousta skvělých a vnímavých lidí. Vím to nejen z těch milionů korun, kterými jste dokázali prostřednictvím sbírek na Znesnáze pomoci. Vím to i díky dopisům, které mi chodí. Můžete za hodně posmrkaných kapesníků, věřte mi. :) Jen v případě Honzy a jeho mámy mi přišlo přesně 38 mailů s nabídkou pomoci. Bydlením, prací, stěhováním, vybavením, dokonce i psychologickou pomocí zdarma. Všechny jsme je přeposlala Honzově mamince. A vzniklo mezi námi moc hezké přátelství. Když mi na Štědrý den napsala: „Ahoj Olí, bydlíme!…“ Spustila se lavina slz radosti, kterou jsem naposled zažila snad při narození syna. Protože tohle byl vážně vánoční dárek. Pocit, že dva lidé, kteří se utápěli v beznaději, jsou šťastní. Začínají žít. Jejich srdce buší v naději a těšení se na další dny místo strachu. Upřímně to byl ten nejkrásnější dárek i pro mě a moc vám za něj děkuju. I v tomto případě už peníze z článku dostaly svou mašli. Setkáme se na jaře, v jejich novém doma, a věřím, že jim dárek udělá radost.

Nechci o nikom z vás v příštím roce slyšet!

Chtěla bych vám vyprávět o všech těch osudech. A slibuju, že v roce 2025 průběžně opět budu. Chtěla bych vám ukázat všechny ty uzdravené, lidi s novým domovem, ty, co našli nový život a klid, i ty, kterým jste pomohli v jejich posledních dnech. Protože jste klikli na odkaz v článku a rozhodli se jim pomoci. A je úplně jedno, jestli padesátikorunou nebo pěti tisíci. Každý máme jiné možnosti. Ale ne každý je tak vnímavý, aby se chtěl rozdělit. Vím, že takových příběhů bude spousta i v roce příštím. Zase ke mně přijde bolest jiných a já ji pošlu k vám. A ačkoli si přeju, aby tomu tak nemuselo být, bude. Protože takový je život. Tohle je ale naše společná cesta, kterou ho dokážeme udělat snazší.

Přeju každému z vás, ať se v tom příštím roce nedostanete „do mého hledáčku“. Ať s vámi nemusím řešit žádné vaše trápení. Ať ho prožijete s lehkostí bytí, radostí a ve zdraví. A stále tak silnou touhou a vděčností, která vás povede k pomoci těm, kteří takové štěstí nemají, nebo o něj na chvíli přišli.

Moc děkuju! 🧡

Buďte rádi na světě…