Pád na prádelník nebo skok do vody. Na vozík je usadily různé důvody, teď konečně chtějí poznat svět

O těchto výletnících jsem vám už nejednou vyprávěla. Jejich příběh začal snem jednoho z obyvatel a obrovským úsilím jedné z pracovnic. A pokračoval odhodláním, a hlavně obrovskou podporou dobrovolníků a široké veřejnosti. Jedním z těch, kdo se na výpravu do Turecka těšil nejvíce, byl Zdenda.

Byl to jeho první výlet k moři spojený s velkou touhou se tam naučit plavat. A díky dárcům Znesnáze se to skutečně stalo. Zdenda si splnil svůj velký sen a o pár měsíců později zemřel. A právě to jsou ty okamžiky, kdy si uvědomíte, jak důležité je věnovat pozornost a snahu pomoci partě v podstatě úplně cizích lidí. Jak moc tím každý z nás, i sebemenší pomocí, dokáže změnit jejich život a odhodlání. Protože, i když byla cesta pro skupinu vozíčkářů do Turecka více než komplikovaná, neodradilo je to. Naopak! Získali sebevědomí a ujištění, že je to možné. Že nemusí strávit zbytek svého život jen v domově se sociálními službami. Že svůj život můžou naplno žít a poznávat svět.

„Ahój, jsem Jarda. Mám dětskou mozkovou obrnu, přišlo se na to v šestinedělí. Žiji s tímto postižením 75 let. Navštěvoval jsem nejdříve klasickou základní školu. Od 6. třídy jsem byl v ústavu Kociánka Brno. Byl jsem tam do 18 let. Vyučil jsem se telefonním spojařem. Od 18 let jsem žil s babičkou a dědou. Maminka mi zemřela brzy. Po delší době jsem dostal práci strážného. V produktivním věku jsem přes inzerát našel partnerku. Moje paní měla rozštěp páteře a byla na invalidním vozíčku. Bydleli jsme společně v Hradci Králové, kde jsem si našel práci. Po pěti letech jsem musel ukončit zaměstnání a začal jsem se o svoji paní starat. Po 13 letech našeho společného života zemřela. V pozdějším věku se mi zhoršilo zdraví, zlomil jsem si nešťastně nohu. Poté jsem se odstěhoval do Hořic, kde žiji 11 let. Na Slovensku bych rád zavzpomínal na doby, kdy jsem zde byl jako malý kluk. Těším se na koupele a bazény. Těším se velice na švédské stoly.,“ představuje se ve svém medailonku pan Jaroslav.

„Ahoj, jsem Marťa. Vystudovala jsem textilní průmyslovku. Během produktivního života jsem chodila do práce, například jsem uklízela na hotelu. Prodělala jsem mrtvici na polovinu těla. Polovina těla mě neposlouchá, jak bych chtěla. O co mě dále připravila mrtvice je řeč. Mám ráda psy a kočky. Ráda posedím u dobré kávy. Mé oblíbené pořady jsou horory. Ráda chodím do města a nakupuji zvířatům. Doufám, že na Slovensku bude krásně a bude přát počasí,“ zní představení další ze seniorek. Jejím vrstevníkem je pan Vláďa, který je vozíčkářem od doby, kdy se mu zamotala hlava a upadl jí přímo na prádelník, následkem čehož se mu skřípla mícha. Je celoživotní filatelista, známky jsou jeho svět, a už si ani nevzpomíná, kdy byl na nějaké dovolené. „Na Slovensko bych rád, abych se zrekreoval - je to pro mě jako ozdravný pobyt. Těším se tam jako jsem se těšíval na ozdravné pobyty. Rád bych tam prohlédl památky. Těším se do Piešťan, i na jeho obyvatelé a přírodu. Nikdy jsem na Váhu nebyl.“

Příběhů na facebooku výpravy najdete hodně, stejně jako pocitu, že jinak než dobře to zkrátka nemůže dopadnout.

Sdílet tento plakát, ať už fyzicky nebo na internetu, je jedna z možností, jak téhle odhodlané partě vozíčkářů k jejich snu pomoci. To druhou možností je pak přispět, třeba i jen malou částkou v hodnotě dnešní ranní kávy nebo večerního půllitru, do jejich sbírky na dárcovské platformě Znesnáze. Některé příspěvky na jejich facebooku často vyvolávají pocit obav z dosažení cíle, rozhodně se ale nikdo z nich nevzdává. Dokonce letáčky sami roznášejí a vylepují po městě: „Bára, Marťa a Vláďa vypravili do Hradce s letáky s prosbou o podporu. Můžete je najít v lékárnách, květinářstvích, cukrárnách, divadle, íčku, ale i na služebně městských policistů,“ říká organizátor Pavel. Za každý sen je třeba bojovat, ale někdy je potřeba skutečně velké armády. Přidáte se? Můžou vám za to slíbit sice jen pravidelný report ze své výpravy na facebooku, ale čtyři stovky loňských dárců by vám jistě potvrdily, že přesně takové střípky každodenní radosti dokáží změnit i váš den. ❤