Článek
Nejdříve něco málo k samotnému závodu. Kbelská 10 se tradičně běhává první březnovou sobotu a je tedy jedním z prvních běžeckých závodů v kalendářním roce. Pořádá ji PALESTRA a studenti ATVS Palestra a VŠTVS Palestra. Závod má dlouholetou tradici; letošní ročník byl už sedmatřicátý. Pro ty, kteří by ho třeba neznali a chtěli se zúčastnit za rok - víc informací je k dispozici na webovkách. Ještě jen doplním, že klasickou deseti kilometrovou trať mohl letos člověk běžet sám za sebe, nebo ve štafetě dvou běžců 6+4 km, což mně osobně přijde přívětivé pro běžce-začátečníky, kteří si chtějí vyzkoušet atmosféru profi závodu, ale nevěří si na celou desítku. Vyhlašují se jak jednotlivé věkové kategorie, tak např. kategorie akademického MČR (což závodu dodává punc profi akce). V rámci startovního balíčku má účastník nárok na občerstvení, a to ve Vinoři (6. kilometr) a v cíli. Startovné bylo při registraci do konce listopadu na dnešní dobu slušných pět set korun, což vysvětluje absenci reklamních předmětů. Jak jsem již zmínil, závod je u běžců různých kategorií velmi oblíbený, takže i jeho kapacita byla letos úplně naplněná.
Pár informací k terénu: Trať závodu není úplná rovina, na sedmém kilometru začíná poměrně nepříjemné stoupání, které vlastně opravdu končí až na kilometru devátém. Poslední kilometr je ale zase sešup dolů. Pokud člověku zbydou síly, dají se tam slušně dohnat nějaké vteřiny. Krásnou rovinu až mírné klesání si běžec užije hned na začátku (vyjma propagačního kopečku ihned po startu), takže kdo má natrénováno, ukáže zde své síly.
Vzhledem k předpovědi počasí jsem po docela dlouhých předzávodních úvahách zvolil dvě vrstvy, dlouhé kalhoty a čelenku (byly 4 °C a foukal čerstvý severozápadní vítr). Našli se i tací, kteří se neostýchali navléct pouze tílko a kraťasy. Já jsem byl za extra vrstvu nakonec vděčný - hlavně na otevřených pasážích v druhé polovině trati dovedlo slušně zafoukat.
Ještě při startovní tlačenici jsem si odposlechl kolegu, který dalšímu běžci vyprávěl, na kolik poběží. Měl to vymyšlené podobně jako já, tak jsem se rozhodl, že poběžím víceméně s ním. Počet účastníků desítky se letos vyšplhal na zhruba 1000 a zahrnoval zástupce úplně všech běžeckých kategorií a výkonností, takže někoho se tzv. „chytnout“ nebyl vůbec problém.
První půlka závodu odsýpala krásně. Organizátoři každoročně synchronizují start s jízdním řádem místní lokálky, jelikož je nutný přeběh přes přejezd (na cca prvním kilometru). Běžci tak mohou nerušeně běžet po hlavní silnici z Kbel do Satalic a užívat si nemalý počet fanoušků podél tratě (míjeli jsme na hlavní silnici dokonce i autobus MHD - já jsem mával, tak snad se cestující aspoň trochu během čekání pobavili). Vůbec fanouškům patří velký dík. Je to takové ohrané klišé, ale kterému běžci se chce potupně zpomalit, nebo dokonce zastavit, když mu tleskají a povzbuzují ho? A navíc ještě letos v takovém sychravém počasí. Krásné. Placáky placákuchtivým dětem se rozdávají samy.
Za občerstvovačkou (a také dalším houfem fandů) ve Vinoři, tedy zhruba na šestém kilometru, se lámal chleba. Jak už jsem zmínil, začal foukat vítr, ale hlavně ve stoupání zpět do Kbel se ukázalo, jak kdo rozvrhnul síly. Musím říct, že já osobně jsem ten kopec malinko podcenil, takže v mém podání to bylo dost odpracované. Na devátém kilometru, kde stoupání končilo, jsem měl v očích hvězdičky. Ale myslím, že jsem nebyl sám. Naše asi čtyřčlenná skupina se během stoupání postupně začal rozpadat, a když jsme doběhli na vršek, běžel už každý regulérně sám za sebe.
Poslední kilometr ve mě osobně zanechal nemálo pozitivních pocitů. Myslím, že nejsem sám, když budu tvrdit, že Kbelská 10 má jeden z nejhezčích finišů. Bubnování bubeníků rozmístěných v prostoru cílové rovinky bylo slyšet snad na půl kilometru daleko a po vyběhnutí z tunelu pod železniční tratí směrem do hlavního parku, asi 250 metrů před cílem, je závodník přivítán stovkami lidí podél trati. Na to jsem docela zvyklý z jiných závodů, ale co mě vyloženě překvapilo (ne nepříjemně!), byl fakt, že cílová rovinka byla docela úzká a my jsme tak měli s fanoušky blíže. Bylo to osobnější, plnější, intenzivnější. Díky za to!
Hodnocení závodu vzhledem k mojí aktuální formě: V průběhu závodu jsem se celkově cítil velice dobře. Pomohlo tomu určitě i to, že jsem pár dní před závodem zvýšil příjem tekutin. Týden před závodem jsem častěji zařazoval do programu jógu na protažení a uvolnění (nezapomněl jsem na to ani v den závodu ráno), a před závodem samotným pak běžeckou abecedu (tj. základní dynamické cviky, které aktivují a připraví dolní končetiny na běh). Navíc jsem zařadil cviky zaměřené specificky na aktivaci kotníků. Závod jsem zaběhl za 37 minut a 10 vteřin. O minutu a osmnáct vteřin jsem tedy vylepšil svůj výkon z loňského podzimu z desítky v centru Prahy. Desítka v Kbelích je navíc svým profilem mnohem náročnější - věřím tomu, že kdyby se jednalo víceméně o rovinu, bylo by moje zlepšení ještě markantnější, pod 37 minut určitě. Je super, že nastavení tréninku a skutečnost, že jsem s větší či menší úspěšností provedl jisté pokusy o zlepšení své běžecké techniky, nesou své ovoce. V průběhu závodu jsem si taky myslel na to, abych držel kadenci běhu cca 180 kroků za minutu (o kadenci jsem psal v tomto článku). A také jsem se v těžkých chvílích snažil myslet na uvolněné dýchání a pružný došlap.
Z výsledného času mám samozřejmě obrovskou radost, ale pořád ještě bych nerad něco zakřikl - je rozdíl běžet deset a čtyřicet kilometrů (resp. čtyřicet dva a nějaké drobné). Strašně moc taky s člověkem udělá stres, a jelikož desítka v Kbelích pro mě představuje pouze pomalý začátek dlouhé řady jarních závodů, velkou váhu jsem jí nepřikládal.
Za necelé dva týdny mě čeká o něco větší zkouška - půlmaraton v Berlíně. Tam už by nervy mohly zapracovat trochu víc. Pokud vás zajímá, jak to dopadne, počkejte si na report!
Mimochodem, byl jste někdo taky v Kbelích? Nějaké zajímavé postřehy ze závodu, které byste chtěli sdílet? Prostor k tomu je v případně v komentářích pod článkem.
----------
----------
Předchozí díl:
Následující díl:
