Česká pivovarská stopa v Africe i tradiční piva z čiroku, kukuřice a banánů

Africký pivní trh je nesmírně rozmanitý – napříč kontinentem dominují zejména světlé ležáky a hutné tmavé stouty. Mezi nejznámější a nejoblíbenější značky patří Tusker (Keňa), Castle Lager (Jihoafrická republika), Windhoek (Namibie) a Guinness v různých lokálních variantách. Když se řekne české pivovarnictví, většina lidí si představí naše kvalitní pivovary a vynikající piva čepovaná v našich podnicích. Méně se ví, že české pivovarnické know-how se už desítky let uplatňuje také v Africe a jeho vliv roste. Čeští projektanti, technologové, výrobci pivovarských zařízení i sládci pomáhali budovat nebo modernizovat pivovary od severu až po jih kontinentu. V posledních letech navíc zažívá Afrika pivní renesanci, která českým firmám otevírá nové příležitosti.

České pivovarské technologie v Africe

Během druhé poloviny 20. století dodávaly československé podniky sladovnické a pivovarské technologie do řady zemí po celém světě, včetně zemí afrických. Na projektech se podílely například podniky Škoda, ZVU Hradec Králové, PPS či později soukromé společnosti navazující na českou strojírenskou tradici. Čeští odborníci navrhovali varny, sklepy, filtrační zařízení i stáčecí linky a často pomáhali se zaškolením místních sládků. Významná byla zejména spolupráce se zeměmi severní a východní Afriky, kde se budovaly moderní průmyslové pivovary podle evropských standardů. Avšak Češi působili i v západoafrických pivovarech, například v Ghaně a Guineji či na jihu v Angole.

Etiopie: Země s dlouhou pivní tradicí

Jedním z afrických států, kde se české technologie objevily opakovaně, je Etiopie. Tamní pivovarnictví zažilo velký rozvoj už ve druhé polovině 20. století a později prošlo rozsáhlou modernizací. Dnes mezi nejznámější etiopská piva patří: St. George (pivo sv. Jiří – Etiopie je většinově křesťanskou zemí a sv. Jiří je hlavním patronem země), Habesha, Dashen, Walia a Harar. Většina z nich jsou světlé ležáky evropského typu, bývají lehčí a méně hořká. Na většině etiopského území jsou tato piva všude dostupná a pro našince velmi levná, a přestože máme z Čech velmi vysoko nasazenou laťku kvality, jsou výborná. Česká stopa v tamějším pivovarnictví se nezapře. Češi a jejich firmy v Etiopii postavili několik pivovarů a naučili Etiopany kvalitnímu řemeslu. Dva velké průmyslové pivovary Harar a Bedele byly postaveny v 70. a 80. letech 20. století v rámci tehdejší československo-etiopské hospodářské spolupráce. Na místě dlouhodobě působili čeští sládci, kteří místní personál naučili vařit pivo plzeňského typu. Osobně mi v Etiopii nejvíce chutnal St. George a velmi dobrý byl také Harar. Obě značky mohu vřele doporučit.

Tanzanie: Domov piva Kilimanjaro

Ve východní Africe dominuje keňský Tusker se slonem ve znaku, v Tanzanii je to Kilimanjaro, ve Rwandě Mutzig a v Ugandě Nile Special. Také v Tanzanii se při rozvoji pivovarů uplatnily evropské technologie, včetně českých dodávek zařízení. Nejslavnější značky piv tam dnes jsou: Kilimanjaro Premium Lager, Safari Lager a Ndovu Special Malt. Ležáky zde vycházejí z evropských receptur, ale část produkce využívá vedle ječmene také místní obiloviny. A právě piva z místních obilovin nebo třeba i z banánů pro našince mohou být skutečným africkým zážitkem. Níže se o jeden podělím.

Keňa: Od Tuskeru k minipivovarům

Keňa patří mezi nejvyspělejší pivní trhy v Africe. Dominantním pivem je legendární Tusker, který se vaří už od roku 1922. Vedle něj vznikají i moderní minipivovary. Právě zde dnes působí i české firmy. Budějovický Budvar ve spolupráci s keňským řemeslným pivovarem Bila Shaka na keňský trh uvedl pivo Czech Mates.

Ghana: Nedostižně výborné nealko

V Ghaně jsem si mimořádně oblíbil nealko drink značky Malta Guinness. Jedná se o velmi populární sladový nápoj, který v Ghaně vyrábí společnost Guinness Ghana Breweries. Jeho chuť je naprosto nedostižná a při odjezdu z Ghany cestovateli v okolních zemích chybí podobně, jako při odjezdu z Etiopie chybí vynikající národní jídlo indžera. Oba produkty na první ochutnání mohou působit rozpačitě, ale brzy si je zamilujete. V případě nealko drinku Malta Guinness je česká stopa jen nepřímá, ale pro nedostižnou chuť jsem značku musel zmínit. – Jinak v západní a střední Africe prodejům vládne Star Beer, Castel a 33 Export. Oblíbený je také Guinness Foreign Extra Stout, který je v Africe podstatně silnější a aromatičtější než jeho evropská verze. V západní Africe může cestovatel ochutnat také nepřehlédnutelné množství domácích piv.

Severní Afrika

Ačkoli je Egypt muslimskou zemí, žije v tamější populaci přibližně 10 % koptských křesťanů (což je asi 11 milionů osob) a přijíždí sem ročně bezmála 20 milionů turistů, což vytváří více než dostatečnou kupní sílu pro existenci tamějších pivovarů. Největším producentem piva v Egyptě je Al Ahram Beverages Company (součást skupiny Heineken), která v zemi vaří tradiční egyptské značky jako Stella (nejznámější a nejpopulárnější), Sakara a Luxor. Když jsme s manželkou žili v Egyptě, chodili jsme do restaurací vedených křesťany hlavně na Stellu, která našince neurazí, ale ani nenadchne. V sousední Libyi a sousedním Súdánu nefunguje žádný velký komerční pivovar. Naproti tomu v muslimském Alžírsku funguje hned několik pivovarů, ale zaměřují se zejména na výrobu nealkoholického piva.

Maroko je v pivovarnictví blíže Egyptu. Fungují tam velké pivovary a hlavním hráčem na trhu je společnost Société des Boissons du Maroc, která má pivovary například v Casablance nebo Fesu. Tyto závody produkují nejznámější místní značky: Casablanca (oblíbený prémiový ležák), Flag Pils (světlý plzeňský typ) a Stork. V Tunisku je patrně nejoblíbenější světlý ležák Celtia. Napříč sahelským pásem funguje jen několik větších pivovarů, a to v Mali a v Čadu. Jižně od sahelského pásu je to ale v pivovarnictví jiná písnička – velkými pivovary i minipivovary se to tam jen hemží. Zásadní vliv na to má náboženství. Zatímco v severní Africe dominuje islám se svým zákazem alkoholu pro muslimy, v subsaharské Africe dominuje křesťanství, a to alkoholu přeje.

Jižní Afrika

V celé Africe mají největší spotřebu piva Namibie (95 litrů na osobu ročně) a Jihoafrická republika (60 litrů na osobu ročně), ve které má české pivovarské řemeslo rovněž své nesmazatelné stopy, a Češi spolupracovali na výstavbě pivovarů také například v Zambii. V jižní Africe je nepřeberné množství dobrých piv, jimž popularitou vévodí Castle Lager, následovaný oblíbeným Carling Black Label. Známý je také Castle Milk Stout a Windhoek Lager. V Angole je po mém soudu celkem pitelná Cuca.

Na Madagaskaru je jedničkou 3 Horses Beer. Když jsem tam byl na návštěvě u svého letitého kamaráda, vzal mě do soukromého sídla ministra zahraničí, neboť spolu byli příbuzní. Ministr se mě zeptal zda mám rád pivo a zda si dám, že mi předvede něco, co jsem zaručeně ještě neviděl. Souhlasil jsem a zvědavost vyskočila o dvě úrovně nad běžný cestovatelský den. Ministr donesl chlazeného lahváče a klasický půllitr s uchem, který zná z českých hospod už tříleté české dítě. Právě onen půllitr mě měl ohromit – ministr ho dostal darem v Německu. Když jsem viděl radost v jeho bezelstných očích, půllitr jsem mu pokvitoval.

Co se v Africe vaří?

Dnešní africký pivní trh je velmi moderní a rozmanitý. Vedle klasických ležáků se vaří stouty inspirované britskou tradicí, pšeničná piva, IPA a Pale Ale, piva z čiroku, banánová a medová piva navazující na místní tradice.

Ve velkých pivovarech převažují evropské technologie, zatímco menší craft pivovary experimentují s africkými surovinami – od tropického ovoce přes místní byliny až po různé druhy medu. Obrovský boom napříč subsaharskou Afrikou zažívají řemeslná piva. Tamější lokální minipivovary (např. Cape Brewing Company nebo Jack Black) získávají prestižní ocenění v mezinárodních soutěžích. – Kromě průmyslově vyráběných ležáků spotřebitelé v Africe stále konzumují tradiční domorodá piva, která se vyrábějí ze surovin, jako je proso, čirok nebo banány. Příkladem je tanzanské Malwa, beninské Tchoukoutou nebo jihoafrické Umqombothi. Tato piva jsou pro našince často poměrně těžko pitelná a některá z nich výrazně zapáchají, ale zase nabízejí autentický africký zážitek.

Tradiční domorodá africká piva jsou nefiltrovaná, mají kašovitou konzistenci, většinou nižší obsah alkoholu (mezi 2 % až 4 %) a často se z velkých nádob pijí brčkem. Vyrábějí se spontánním kvašením ze zrn, jako je čirok, proso nebo i z banánů. Často se podávají ve vydlabaných tykvích nebo dřevěných miskách. Za ty nejznámější zmíním Chibuku (Shake Shake): Jde o komerční verzi tradičního piva Umqombothi populární v jižní a střední Africe (např. v Zimbabwe nebo Botswaně). Vyrábí se z čiroku a kukuřice a název Shake Shake získalo proto, že před otevřením krabice musíte pivo protřepat, aby se usazené kvasinky promíchaly s tekutinou. Dále zmíním Tchoukoutou (Tchouk): V Beninu a Togu je to tradiční čirokové pivo s lehce nakyslou chutí a zakaleným vzhledem. Zajímavá je také Malwa (Ajon): Tento tradiční nápoj pochází z Ugandy a Keni. Vyrábí se z naklíčeného sušeného prosa. Vzhledem připomíná spíše kaši a často se podává v obřích nádobách, ze kterých hosté pijí dlouhými bambusovými brčky. A konečně Merissa: Toto tradiční čirokové pivo je velmi populární v zemích Sahelu.

Ochutnal jsem napříč Afrikou mnoho tradičních domorodých piv, a to často proto, abych při návštěvě neurazil. Například na samburské svatbě v severní Keni jejich tradiční pivo dosti výrazně zapáchalo, ale chutnalo překvapivě dobře a hlavně výrazně „dávalo“. Pivo se tam pije teplé – vzhledem k tomu, že teploty dosahovaly čtyřicítky, bylo pivo zatraceně teplé – a pije se z velkých misek. Po pěti miskách jsem se cítil jako Kaptah po dvou krokodýlích ocasech ve Waltariho legendárním Sinuhetovi a s náčelníkem jsme se i objímali a spolu si i zazpívali. Já tradiční českou – Až já pojedu přes ten les –, náčelník tradiční samburskou – Dej si za čelenku pírko pštrosí. Zapěli jsme si hezky, svatba proběhla, hlava trochu bolela, záchod absentoval, takže zažívací komplikace kryl jen suchý keř, ale zážitky zůstaly a jestli se teď dvacet světelných let od Země někdo dívá, může je právě sledovat naživo.

V Burkině Faso jsem ochutnal Tchapalo – sladkokyselé pivo z čiroku, které se pije velmi čerstvé, protože rychle podléhá zkažení. Ve střední Africe mi velmi chutnalo Kasiksi – banánové pivo s vysokou kyselinkou, které je klíčovým společenským prvkem při mnoha rituálech.

Nová příležitost pro české pivovarnictví

Africký pivní trh rychle roste. Zvyšuje se kupní síla obyvatel, vznikají nové minipivovary a roste zájem o kvalitní pivo v různých variantách a příchutích. Právě zde mají české firmy silnou konkurenční výhodu – světově uznávané pivovarské know-how, kvalitní technologie i dlouhou tradici výroby. Češi už dnes do Afriky nevyvážejí jen varny nebo tanky. Dodávají také slad, chmel, laboratorní vybavení, školení sládků a pomáhají zakládat nové pivovary. Česká pivní stopa na africkém kontinentu tak není jen součástí historie, ale stále se rozšiřuje. Zatímco afričtí spotřebitelé objevují chuť českého ležáku, české firmy nacházejí na rychle rostoucím trhu nové obchodní příležitosti.

Zdroje:

Africa: Beer Industry - Analysis, Size, Trends, Consumption, and Forecast

HAVELKA, Ondřej. Východní Afrikou. Praha, 2016.