Fascinující původní kultura na Havaji

Další zajímavosti nabízí historie a původní kultura, která je prostoupená také náboženskou rovinou. Kromě dobře známých světových náboženství na ostrovech dodnes přežilo tradiční havajské náboženství, které v současné době zažívá významnou revitalizaci.

Tradiční náboženství původních Havajců se někdy nazývá kapu (což v překladu znamená tabu, jde tedy o soubor náboženských zákazů a přikázání) a je velmi podobné tradičnímu polynéskému náboženství, nazývanému v několika jazycích tapu, které je rozšířené zejména na Tahiti a přilehlých tichomořských ostrovech. Soubor náboženských pravidel tapu se na Havajské ostrovy dostával z jiných tichomořských ostrovů zejména od 5. do 13. století.

Původní havajské náboženství je polyteistické – to znamená, že ve svém panteonu rozlišuje množství božstev – a jeho vyznavači také věří v přítomnost duchů v předmětech, jako jsou magické figury, totemy, ochranné amulety nebo některé přírodniny.

Panteon havajských bohů je poměrně rozsáhlý, avšak existuje v něm jistá hierarchie. Čtyři nejvýznamnější bohové jsou Kú, Káne, Lono a Kanaloa. Tito bohové mají ale další vnitřní členění nebo projevy; například Káne sestává ze čtyřiceti duchovních entit. Někteří autoři je však spíše chápou jako čtyřicet různých projevů jednoho boha. Dále existují stovky nižších božstev, duchů a strážných duchů.

Podle některých historiků byla velká část starověkých Havajců bez náboženství a bez víry v existenci Boha nebo bohů, což je ve světovém srovnání poměrně nezvyklé, i když je pravdou, že o skutečném přesvědčení starověkých obyvatel jakékoli oblasti světa mnoho nevíme a vycházíme z pramenů, které často představují zejména vzdělanou nebo vládnoucí elitu. Z historických dokumentů víme, že nevěřícím Havajcům se říkalo aia.

Havajský mýtus o stvoření světa je zaznamenán v epické písni Kumulipo. Podle mýtu stvořil bůh Káne muže a ženu, a sám chtěl mít se ženou potomky. Muž ale Káneho předběhl a zplodil s ženou potomka jako první. Proto jsou lidé nadřazení nižším božstvům vzniklým ze spojení boha Káneho a ženy.

Vzdělanci, kteří se v tradičním havajském náboženství věnovali léčitelství, věštění, vykládání snů, vedení obřadů a tradiční filozofii, se nazývali kahunové. Lidské oběti byly v tradičním náboženství běžnou součástí až do 19. století. Společenská tabu vyplývající z víry a tradice byla tvrdě trestána.

V 19. století ovládli náboženskou rovinu života Havajců křesťanští misionáři ze Spojených států, kterým se nakonec podařilo hanebně zakázat tradiční havajské náboženství, jež přežilo jen ve skryté ústní tradici mezi původními obyvateli; ale nemálo jeho rituálního bohatství bylo zapomenuto. Větší chrámy a místa obětování se nazývaly heiau. Malé svatyně byly známé jako koʻa, posvátná místa byla známá jako wahi pana a domácí oltáře jako kuahu. Nejznámějším chrámem na Havajských ostrovech je Puʻukoholā Heiau na Velrybím kopci.

Od sedmdesátých let 20. století zažívá tradiční havajské náboženství svou obrodu. Mnozí tamější křesťané jej začali znovu praktikovat vedle své křesťanské praxe (a mají tedy vícečetnou náboženskou identitu), někteří tato náboženství synkretizují, minorita se vrátila pouze k náboženství předků. Přibližně polovina havajské populace se hlásí ke křesťanství (převážná většina z nich k různým směrům protestantismu) a téměř 40 % populace se nehlásí k žádnému náboženství nebo v dotaznících nechtějí tento osobní údaj uvádět.

Zdroj:

HAVELKA, Ondřej. Náboženský šok. Praha: Akbar, 2021.