Půvabné kouzelnice, zatloukání kletby, duch lovec a pes dvou hlav. Magické konžské nkisi

V oblasti střední Afriky – zejména v Demokratické republice Kongo, v Kongu, ve Středoafrické republice, v Gabonu, v Kamerunu a částečně i Jižním Súdánu – mají dlouhou tradici mocné magické figury nkisi (plurál minkisi), které je možné sledovat napříč mnoha etniky a jejich tradičními náboženstvími, přičemž původ a největší rozšíření najdeme u bantuského etnika Kongů (plurál BaKongo).

Podmnožině figur nkisi, známé jako nkisi nkondi, jsem již věnoval prostor. Nyní se společně podíváme na celou množinu figur nazývaných nkisi. Přestože figury nkisi esenciálně patří ke kulturní a náboženské tradici střední Afriky, v dnešní tamější silně christianizované společnosti již vymizely a mnozí Středoafričané o nich neví téměř nic, nebo častěji vůbec nic.

V současnosti je více magických figur nkisi k vidění v západních muzeích a sbírkách umění než v samotné centrální Africe. Přesto právě (vizuálně krásně excentrické a nábožensky navýsost spiritocentrické) nkisi jsou pro mě magicko-ducho-disponibilní esencí tradičních náboženství střední Afriky.

Figura, duch i lék

Pojem nkisi může označovat ducha, zejména ducha chyceného v magické figuře, nebo také tuto dřevěnou figuru, kterou duch obývá. Slovo nkisi lze také přeložit jako lék. – Klíčovou postavou, která je kompetentní pro výrobu a aktivaci magické figury je nganga. Tento pojem v oblasti centrální Afriky nejčastěji odkazuje na výrobce magických figur, ale jindy také tradičního léčitele nebo i představeného jednoho z tamějších tradičních náboženství.

Aby nejasností nebylo málo, může pojem v některých jazycích centrální Afriky odkazovat na čaroděje. Aby totiž nganga dokázal připravit účinnou figuru chránící například proti útokům tradičního čarodějnictví, musí čarodějné umění sám ovládat. Ngangové by měli čerpat svou spirituální sílu a moc nezbytnou pro oživění figury z těsného vztahu se zemřelými předky, pročež se intenzivně věnují obětování předkům, zejména těm nejmocnějším.

Protože figura nkisi by měla obsahovat uvězněného ducha, jehož sílu může majitel figury aktivovat a ducha tak vyslat ke splnění daného cíle, lze v nejobecnějším smyslu v konžských jazycích označit za nkisi také například hrobku, neboť se předpokládá, že je v ní přítomen duch zemřelého. Prostor, do něhož se duch láká, je obvykle dutinou (v konžských jazycích dekudu nebo také kondu) v oblasti břicha figury, kam se vkládají předměty a látky přitahující ducha, často i zemina ze hřbitova, nejlépe přímo z hrobek.

Dále jsou zde kousky drápů dravců, prášek z rozdrcených rohů či kostí, mušle, střepy skla či zrcadla (dříve reflexních kamenů), bylinné směsi, kousky ovoce, dřevěného uhlí, hub a další, často v kombinaci všech těchto látek. Tato dutina pro magickou směs je pro všechny druhy figur nkisi zcela klíčová a nesmí chybět, avšak může mít i podobu soudku zavěšeného na krku. Zatímco zatlučené hřeby se týkají pouze některých podskupin, dutina dekuku se týká všech figur nkisi.

Hladina vody jako předěl světů

Reflexní kameny nebo v pozdější době střepy zrcadla mají pro konžské nkisi hluboký symbolický význam. Často se umisťovaly do dutiny, jindy dutinu zakrývaly, někdy se z nich ale dělaly oči figury. Zrcadlo symbolizuje hladinu vody, která je v konžském tradičním náboženstvím předělem mezi světem viditelným a světem neviditelným.

V náboženském systému Kongů existuje kruhový kosmogram yowa o čtyřech sektorech (s centrálním křížem dikenga), kde horní polovina kruhu představuje svět materiální a dolní polovina svět duchovní, horizontální středová čára potom symbolizuje hladinu vody. Čtyři póly symbolizují zemi, vzduch, oheň a vodu, ve středu je potom symbol Slunce. Čtyři sektory zároveň poukazují na početí, narození, zralost a smrt a také na čtyři roční období. Reflexní prvky na figurách nkisi tedy poukazují na hladinu a svému majiteli tak ukazují, že figura je hmatatelná a existující zde v materiálním světě, ale zároveň je přítomna a působí ve světě neviditelném, světě duchovním. Duch ve figuře vidí oba světy a dokáže v obou jednat.

Do dutiny umisťovaná směs – nazývaná nlongo nebo také bilongo – má nalákat ducha, a může to být duch ve smyslu (nižšího) božstva, nebo také duch zemřelého člověka, zejména člověka, který byl v životě silný a mocný. Lidé, kteří věří v magickou moc figury nkisi, jsou přesvědčeni, že jakmile duch do figury vstoupí, je v ní uvězněn a může ji opouštět jen na příkaz majitele figury, aby vykonal jím stanovený úkol, například útok na nepřítele, nebo celou znepřátelenou rodinu či vesnici.

Figura je často garantem smlouvy mezi dvěma lidmi nebo skupinami lidí, přičemž duch může opustit figuru při porušení smlouvy jednou ze smluvních stran, aby ji potrestal. Při uzavírání smlouvy nganga za účasti smluvních stran zatluče do figury ostrý předmět, dnes nejčastěji hřebík, který aktivuje ducha pro dohlížení na smluvenou záležitost. Smluvní strany mohou hřebík potřít svými slinami nebo ovázat vlasy, případně i kouskem obnošeného oděvu.

V případě léčivých nkisi se do břišní dutiny vkládá lék pro nemocného klienta. Není to však lék, který by měl klient užívat, je to směs, která má magicky způsobit uzdravení klienta. Není zcela jasné, zda také tato směs láká ducha, ale patrně ano. Nkisi bez ducha totiž postrádá smyslu. Právě duch by měl ve figuře aktivovat vložený lék a prospívat nemocnému.

Velké figury (výšky až 2 m), které měly úlohu vesnici chránit a zároveň se u nich uzavíraly smlouvy, stály donedávna obvykle uprostřed vesnice, nebo také na jejím okraji u přístupové cesty. Menší figury (výšky 10 až 30 cm) vlastní jednotlivci nebo rodiny a používají je na ochranu domácnosti, případně k útoku na protivníka. Zaznamenal jsem i figury v podobě člověka se dvěma hlavami. Jedna hlava byla nabarvena na bílo, což symbolizuje ochranu před nebezpečím, před zlem, zatímco druhá hlava byla červená, což symbolizuje sílu duchů a předků, krev a aktivní útok.

Typy figur

Existuje více podskupin figur nkisi, které mají rozličné účely. Některé se používají k výše popsanému uzavírání smluv, jiné zase k ochraně před útoky cizího ducha a čarodějnictví, další k léčitelské činnosti, jiné zase k věštecké činnosti, nebo přivolávání štěstí, například při lovu nebo v hospodářské oblasti, další pro účely útoku na nepřítele nebo konkurenci, nebo i k čarodějnictví. Figury mají nejčastěji tvar člověka, přičemž útočné figury nkisi nkondi (plurál minkisi minkondi) jsou většinou vyřezány s rukou napřaženou k útoku, někdy svírající nůž nebo oštěp. Dále se lze setkat s figurami v podobě opice nebo psa (nkisi kozo) s hlavou na obou stranách. Pes je považován za tvora, který se pohybuje ve světě živých a zároveň ve světě mrtvých. Dvě hlavy odkazují na to, že pes vidí najednou oba světy.

Nkisi se obecně dělí do dvou hlavních typů podle sil, které působí: 1. nebeské nkisi a 2. zemské nkisi. Duchové nebeských nkisi (jinak také „nkisi shora“) jsou spojováni s oblohou, deštěm a bouřkami – jsou považováni za mužské a jsou spojováni s násilím a zlými silami. Duchové zemských nkisi (též „nkisi zdola“) jsou spojováni se zemí a vodami na zemi. Nebeské nkisi ovlivňují horní část těla oběti. Působí náhlé bolesti hlavy, krku a hrudníku. S těmito obtížemi může oběti pomoci nganga, který rozezná útok a najde optimální lék. Figury nebeských nkisi jsou často zdobeny peřím a drápy dravých ptáků.

Mezi nebeské nkisi spojené s agresí a útokem patří zmíněná podskupina nkisi nkondi. Pojem nkondi má význam: lovit, lovec. Jsou to figury nejčastěji vyřezávané v útočných pozicích. Obsahují chyceného ducha – lovce –, jehož úkolem je útok na nepřítele při aktivaci zatlučením hřebu (nebo jiného ostrého předmětu), což má ducha probudit, a také náležitě vydráždit k akci až rozzuřit. V případě uzavření smlouvy, má duch likvidačně zaútočit na toho, kdo by smlouvu porušil. Právě nkondi jsou charakteristické množstvím zatlučených hřebů. Některé letité figury mohou být zcela pokryté stovkami hřebů, což znamená že byly nesčetněkrát aktivovány a putovaly napříč časem poměrně dlouho. Jejich duch vykonal spoustu úkolů a prolil množství krve.

Zatloukání kletby

Hřeby se mohou objevit i v jiných podskupinách, ale celkově jsou figury nkisi častější bez těchto hřebů. Zatímco nkisi nkondi se aktivují zatloukáním hřebu (koma nloka – v překladu: zatloukání kletby), jiné nkisi se aktivují úderem o sebe (dvě sošky), nebo úderem o cokoli pevného (strom, stěnu, kámen…), případně je jednou a provždy aktivuje nganga magickou formulí.

Při výrobě, ovšem zejména při aktivování figury, nganga vstupuje do zvláštního spirituálního stavu, kdy proniká do neviditelného světa duchů a předků, může se i přímo spojovat (až sjednocovat) se svým vůdčím duchem, a odtud přivolává ducha do figury, odtud směřuje do figury zvláštní magickou sílu, a v tomto mystickém přebývání v duchu (nebo mezi duchy) získává vhled do příčin nemocí svých klientů, nazírá budoucnost, získává schopnost léčit a chránit společnost před zlými silami a nabírá další schopnosti. Při příležitosti těchto mystických vytržení, odosobnění a vplývání do světa duchů je obvykle nganga oděn do obřadního oděvu s množstvím uzlů na látce, má na obličeji namalovány bílé kruhy kolem očí a bílé pruhy na těle.

Po vyrobení figury a přípravě magické směsi vložené do dutiny nganga buď přímo přivolává konkrétního ducha, nebo hotovou figuru umístí na několik dní na hřbitov. Správně připravená směs by měla během jednoho až dvou dnů přilákat ducha do figury. Poté nganga dokončuje zaříkáváním a finálními tajnými úkony. Následně je figura připravena pro klienta. Fascinace figurami nkisi v západním světě uměleckých artefaktů nepramení ani tak ze vzhledu figury, i když i ten je originální a zajímavý, ale zejména z oné tajemné atmosféry, kterou figura u diváků vyvolává. Ta má být způsobena právě duchem a jeho minulými činy (často smrtícími). Figury při osobním kontaktu vyvolávají zvláštní pocitovou směs úžasu, strachu, fascinace i odporu.

Subjektivní slovo závěrem

Evropané při prvním kontaktu s figurami nkisi nijak neskrývali znechucení a figury pálili jako projev čarodějnictví a satanismu. Sami se však chovali hůř než nejnebezpečnější afričtí čarodějové – zabíjeli, kradli, zabírali území, prodávali lidi do otroctví a drsným diktátem nutili svou víru. Ani dnešní Evropané většinou nenahlíží nkisi objektivně. Snaží se v nich vidět pouze léčitelství, soucit s nemocným a spravedlnost při uzavírání smluv, nebo je dokonce redukovat na pouhé inertní tribální umění. Ano, i tento aspekt lze ve fenoménu nkisi nalézt, ale nelze opomíjet, že některé figury jsou vyráběny, aby útočily a zabíjely. Jsou to krvežízniví lovci. Proč obrušovat hrany?

Nejsou to hodné figurky, nejsou to neškodné hračky, jsou to (podle konžského přesvědčení) mocné a nebezpečné figury. Dnešní Evropané si rádi ngangu vykreslují jako hodného pána, který pomůže od bolesti a rád přidá moudrou radu do života. Tak to není. Nganga je léčitel, čaroděj, útočník a mág dohromady. Připraví léčivou figuru pro jednoho platícího klienta, stejně jako agresivní útočnou figuru pro jiného. Černobílý dualismus dobro – zlo, kterým jsme v Evropě zvyklí hodnotit realitu v centrální Africe nestačí. Realita je mnohem barevnější. Je třeba přestat Afričany nahlížet jako nesvéprávné příjemce mezinárodní pomoci odkázané na soucit moudrých Evropanů a vnímat tamější realitu ve všech jejích odstínech, včetně těch, které se nám nelíbí, nebo kterým zkrátka nerozumíme. Nechme Afriku být Afrikou a poznávejme ji takovou, jakou skutečně je. Nkisi může léčit, stejně jako zabíjet nevinné – záleží na motivaci majitele figury.

Zdroj:

HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.