Hlavní obsah

Úděl domškoltáty aneb Když mají děti školu pár kroků od kuchyně

Foto: DALL E (vygenerováno pomocí AI)

Učit děti doma není žádná procházka růžovým sadem, přesto má mnoho pozitiv.

Článek

Nikdy by mě nenapadlo, že se stanu učitelem. Tedy ne tím, který si stoupne před třídu a začne s výkladem nové látky. Jsem totiž tak trochu introvert. Přesto aktuálně učím jednoho studenta druhého stupně základní školy a jednu prvňačku. Jde o moje děti a k systému individuálního (nebo také domácího) vzdělávání jsem se dostal poněkud klikatou cestou. Ale nelituji. Tímto článkem bych chtěl povzbudit rodiče, kteří nad alternativní výukou uvažují.

Cesta k individuálnímu vzdělávání

Pohnutky, proč jsme s manželkou s domácí výukou našich potomků začali, se od ostatních rodin „domškoláků“ liší. Co jsme vypozorovali, často se jedná o děti žijící dlouhodobě v zahraničí nebo potomky rodičů, kteří se pak sdružují v různých domácích skupinách či alternativních školách. Nás k domácí výuce dovedly okolnosti, respektive zdravotní omezení našeho syna.

Rozhodnutí to bylo rychlé a zcela jednomyslné. Já i manželka naštěstí dokážeme pracovat z domova, to může být pro mnohé obrovská překážka, což naprosto chápu. Pak začalo zjišťování, jak celý systém individuálního vzdělávání (IV) funguje.

Napíši to na rovinu. Nejde o nic složitého a v podstatě dítě doma může vzdělávat každý, kdo má k tomu alespoň nějaké předpoklady. K vyučování prvního stupně stačí, aby jeden ze vzdělavatelů měl středoškolské vzdělání, pro druhý stupeň potřebujete vysokoškolské. Pak je nutné před nástupem do 1. třídy absolvovat s dítětem schůzku v pedagogicko-psychologické poradně, která po sezení napíše vyjádření, resp. doporučení, zda je děcko pro IV vhodné. To samé potřebujete před nástupem na 2. stupeň. U nás vše proběhlo bez problémů, ale co vím, tak kmenová ZŠ se i nedoporučením k domácí výuce nemusí řídit. Zásadní je schválení ředitelem ZŠ, který o IV rozhodne.

Pokud projdete celým procesem zápisu, musíte pak každé pololetí s malým studentem absolvovat přezkoušení a dítě dostává běžné vysvědčení jako ostatní žáci. Musíte doložit, jak dítě učíte, předložit sešity, úkoly, splnit testy a podobně.

Každá ZŠ to má jinak, některé IV moc neschvalují, jiné jsou naopak takovému systému výuky nakloněné. Záleží na přístupu ředitele nebo ředitelky školy. O školy spřízněné IV je mezi rodiči „rvačka“, protože i jejich kapacita je v tomto ohledu omezená. Škola totiž musí dítěti v případě zájmu umožnit návštěvu výuky. My jsme zapsáni ve škole stovky kilometrů od našeho bydliště a systém výuky pro IV studenty mají velice propracovaný, nabízí velkou online podporu i obrovské množství studijních materiálů.

Foto: Pixabay

Aktovka se u nás nenosí

Škola doma

Začali jsme hned od první třídy. To byla „brnkačka“, stejně tak jako druhá. Syn měl v podstatě po většinu roku prázdniny. Ve třetí třídě přibyly nějaké předměty a nabrali jsme skluz kvůli pobytu v nemocnici, ale i tak jsme vše zdárně zvládli. Tehdy se také ukázalo, že bez domácího vzdělávání by klasická výuka pro nás byla velkou přítěží a měli bychom po delším výpadku, co dohánět.

Na IV vzdělávání jsme si poměrně pěkně zvykly, i když nastavit si rozvrh tak, aby se skloubilo vzdělávání a práce, dává někdy zabrat. Základem je striktní řád, protože ať už chcete, nebo ne, absence školního zvonění někdy svádí lenošit.

Na druhou stranu, člověk si opravdu může rozvrh přizpůsobit svým potřebám a třeba si vyrazit na výlet nebo do akvaparku ve všední den, a pak třeba školní povinnosti dohnat v sobotu. Zkrátka IV je velký závazek, ale dává i svobodu. Výuku lze zvládat klidně od moře nebo z hor, ale jak už jsem psal, i tak je nutné mít řád a dodržovat jej.

Aktuálně je syn na druhém stupni, kde je učení už více. Já učím matematiku a výpočetní techniku, manželka má na krku zbytek předmětů. Škola nabízí prostřednictvím svého intranetu online hodiny, do kterých mohou žáci vstupovat. Na rodičích tak není výklad složitější látky, ale přesto je nutné být v obraze. Za vzdělávání je totiž stále plně zodpovědný rodič a bere na sebe veškerou tíhu, která s tím souvisí. Jak dítě zvládá učivo, je nutné prokázat v pololetí a na konci školního roku během přezkoušení. Po celý školní rok je však potřeba odevzdávat do školního systému vypracované práce, testy a úkoly, aby měla škola přehled, zda pracujeme dle osnovy a jestli se „neflákáme“. Do systému individuálního vzdělávání jsme na základě zkušeností zapsali i dceru, která je aktuálně v první třídě. Nemusí tak bráchovi nic závidět.

Kontakt s okolním světem

Důležitým aspektem celého systému alternativního vzdělávání je samozřejmě socializace. Děti mají mnoho zájmů, navštěvují kroužky, základní uměleckou školu, baví je skauting a mají své party kamarádů. Zkrátka jsme úplně normální rodina, jen nás okolnosti dovedly k tomu, že školu máme doma.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz