Hlavní obsah
Názory a úvahy

Jídlo a pracovní doba - kde leží hranice?

Foto: Patocka Otakar - Časopis Vlasta

Dopřát si během plnění úkolů v práci oběd a navíc v klidu si ho vychutnat je pro naprostou většinu spíše jen zbožné přání. Mělo či nemělo by se tu něco změnit?

Máme určitá zákonná ustanovení, která hovoří poměrně jednoznačně. Ale část pracovních úkolů a povinností nejde úplně přesně časově změřit. Je rozdíl u dění na pracovní lince a když nahlédneme do kanceláře.

Článek

Hned na počátku by se mohla objevit námitka, že je zbytečné se tu zastavovat a zdržovat. Vždyť je vše jasné a dávno vyřešené. Přece máme určitá zákonná ustanovení, která hovoří poměrně jednoznačně. Na ně navazují místní organizační směrnice. Do jisté míry lze souhlasit. Ne však zcela. Je známou věcí, že část pracovních úkolů a povinností nejde úplně přesně časově změřit. Jaké se nabízejí konkrétní příklady?

Číslo jedna - dění na pracovní lince. Na ní se mohou lidé na pozici obsluhy postupně střídat. Nebo se pás zcela zastaví a je vyhlášena třicetiminutová pauza. Nejen na jídlo.

Číslo dva - nahlédneme do kanceláře. Na první pohled se zdá jednoduché úderem 11.30 vyrazit na oběd. Myslím, že bychom se měli obohatit o cosi jako vnitřní pohled. Jestliže má úředník rozpracovánu složitější záležitost, jedná se o méně výhodné uspořádání, než pokud se vypne pohon výše uvedené linky. Díky poznatkům a zkušenostem by měl vědět, že má-li se znovu pohroužit, pokud se tak někdy vůbec děje, do procesu, bude trvat dost minut, než se prokouše do původního stavu. Proto se chová rozumně, věc dokončí do podle jeho názoru zdárné podoby a na oběd se odebere až poté. Navíc se zná a ví, že po spořádání chutné krmi jeho chuť a práceschopnost poklesnou. Kdo by se po řízečku honil, že? Málokdo má dost síly, vůle a kázně, aby podával skoro automaticky vyrovnaný výkon.

Jiným pohledem na dnešní tématiku je, že místo konzumace je poněkud vzdáleno. Sám jsem zmíněnou konstelaci zažil. Měli jsme na vybranou. Buď se jídla opodál vzdát a nějak se uspokojit, nebo předtím a pak pracovat rychleji a efektivněji, případně zůstat o něco déle. Bylo též možné ráno přijít dříve. Snažili jsme se na svém úseku se na proces nedívat negativně, což se vyplatilo. Proč si kazit už tak složité podmínky, ne? Všelijak jsme si vypomáhali, aby vedení bylo spokojeno a na náš nepršely výhrady a kritické výtky. Což se převážně dařilo.

Ještě bych se zastavil u podoby, kdy někdo na oběd neodcházel, ale průběžně si něco bral během dopoledne. Nemyslím po celý předpolední čas. Ráno přišel nasnídán, pak dvě tři hodiny ve slušném tempu pracovně působil a posléze si rozložil misku s doma připravenými kousky. K nim popíjel v zaměstnání připravený čaj. Příchozí, který by ho spatřil, by nejspíše mohl tvrdit, že by jídlo nemělo zasahovat do pracovní doby, jenže on jedl a současně pracoval. Nevybavoval se někde v kuchyňce u kávy nebo u popelníku kuřáků jako někteří jiní.

Nyní na nás čeká několik otázek. Jak velká může, mohla by a musí být přísnost nadřízeného? Co jestli se ukáže jako moc „ostrý“ a nesmlouvavý? Pokud bude nekompromisně dbát na dodržování časů? Nebo přimhouří oko nebo obě? Třeba na své podřízené ví, že bude-li třeba, zaberou a bez reptání nastaví pár desítek minut. Loajalita je cenná osobní vlastnost a významně se podílí na úspěchu pracoviště. A zajisté je v sázce míra pochopení a citlivosti. Kupříkladu také schopnost podívat se na týdny a měsíce dopředu. Na druhé straně by mělo platit, že bude-li stravování zneužíváno, měl by představený přiměřeně zakročit. Veřejně? Bokem?

A ještě jeden podnět k zamyšlení - nakolik se má brát ohled na individuální zvláštnosti jedince? Pamatuji se na jedince, kteří bez jídla moc dlouho nevydrželi. Potřebovali konzumovat až pětkrát během směny. I po relativně vydatném obědě mívali brzo hlad. Neuplynula ani celá hodina a bylo možné od jednoho zaslechnout šustění, jak třeba tatranku zbavuje celofánového obalu atd. Asi chápeme, že kručící žaludek není optimem. Ale co míra kázně a sebeovládání? A jak sem vstoupí lékařské potvrzení? Dá se mu věřit? Nevzniklo neoficiální cestou?

Několik odkazů, které s tématem dost souvisejí:

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-proc-mame-horsi-potraviny-30954

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-nekdy-rizky-netahnou-40035

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-nespolehlive-jogurty-40442

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-jidlo-jako-past-i-pro-deti-44947

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-kdo-potrebuje-sklenicku-61533

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-hospoda-dvakrat-jinak-63646

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-reklamace-jidla-66488

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-nevsedni-vecere-a-belmondo-109173

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz