Hlavní obsah
Názory a úvahy

Zákoutí pohledů do budoucnosti aneb zbytek plánu postupu do smrti

Foto: Pexels

I když je rozumné mít plán postupu ve svém životě, musíme připustit, že většina cest se bude klikatit, ztrácet a třeba i propadat. Přesto má cenu se jí držet.

Jak si lidé představují svou budoucnost? Moc si nechtějí připouštět skutečnost, že budou jednou staří, až jim bude… Někteří mluví o „strašném stáří“, „hrozbě úpadku“, poetové o životním podzimu atd.

Článek

Nedávno jsme se seznámili s několika myšlenkami a poznámkami na téma - Jak dlouho by měl člověk být na světě / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-jak-dlouho-by-mel-clovek-byt-na-svete-117309 /. Jak už víme, nejedná se o nic snadného, co by se dalo odbýt a vyřešit jako zhola obyčejný nákup v budově nejmenovaného místního supermarketu. I když nám výrobci, distributoři a prodejci nabízejí tolik možností, přece jen rozhodnout se u regálu s jogurty, zeleninou a těstovinami bude snadnější než se zamýšlet nad následujícími aspekty.

Máme za sebou tři varianty postojů lidí. Lidský jedinec bude znát datum svého konce. Pro jednoho půjde o značně stresující proces, ale jiný se naopak uvolní a vítá, že má v rukou nástroj, jak může řídit svůj život. Druhý kráčí ve svých pohledech a požadavcích o kus dále - líbilo by se mu, kdyby si sám mohl dopředu vybrat, kdy umře. Ve třetí skupině lidí najdeme osoby, které si nepřejí vědět, kdy jejich konec na světě přijde. Všechny přístupy se můžeme snažit pochopit a tak se jimi obohatit. Kráčí o naši volbu.

Jenže ne vždy můžeme věřit všemu, co lidé sdělí. Třeba si tak počínají s ohledem na aktuální situace, ne/přítomné osoby a jistě berou v potaz bližší i vzdálenější cíle. Pokud budou od někoho něco potřebovat, je u nich patrná tendence, aby s nimi souhlasili. Přitakání se jim vyplatí. Naopak leckdo jde docela rád do konfrontace. Třeba si něco přečetl, slyšel od více či méně vzdělané osoby, cosi ho zaujalo, možná se zamotal do sociální sítě, kde působí rozličné skupiny, které se soustřeďují kolem jistých názorů. Jejich vliv bychom rozhodně neměli podceňovat. Jako nevhodný konkrétní příklad bych uvedl, že se tam zejména mladistvým radí, jak se mají sebepoškozovat či jak je „nejlépe“ se pokusit o spáchání sebevraždy. Jak říká jedna mně blízká a zkušená osoba - „kdyby měli co na práci a pořádné úkoly, nikdy by na takové kraviny neměli čas.“. Kdo bude souhlasit, může se ozvat. Pochopitelně i obráceně.

Minule jsem také zmínil možnost - „jak budu vypadat ve čtyřiceti, padesáti, šedesáti a v dalších letech“. Tady stojí za zaznamenání fakt, jak si lidé představují svou budoucnost. Moc si nechtějí připouštět skutečnost, že budou jednou staří, až jim bude… Někteří mluví o „strašném stáří“, „hrozbě úpadku“, poetové o životním podzimu atd. Leckdy narazíme na tendenci se vyhýbat řečem o „zimě“. Snad nikdo nechce zažívat tzv. ústup ze slávy, pokud někdy vůbec nějakou měl, proto zde budeme skromnější a budeme myslet na pozornost a zájem ze strany blízkých, spolupracovníků, sousedů ad. Kdo by si přál, aby klesal jeho význam? Skoro nikdo na něj pak nemá čas. Dokud se o sebe jakžtakž postará, kdo z mladých zavítá? Mají málo času a honí moc zajíců najednou. Jestliže se tak už stane, jak obsah návštěvy vypadá? No - spíše se řeší věcné a organizační záležitosti než tolik potřebná a vyžadovaná emocionální hlediska.

Poté čas poskočí a onen věk přijde, ale již se na něj přímí aktéři a aktérky dívají a mluví o něm jinak. Třeba že „to docela jde, i když to dře“ a „to víte, ty roky…“. Ano, léta přibývají a klesá kondice v tělesné a duševní rovině, je též méně nezávislosti, samostatnosti a soběstačnosti. Mají ještě vůbec žít dále? Jistě se motivy najdou. Do rozumných vysvětlení patří, že by je zajímalo, zda jejich děti založí rodinu, jestli si najdou dobrou práci a prosadí se v ní, budou-li mít čas zplodit své potomky a jak oni půjdou životem atd. Dalo by se napsat, že pořád je něco, na co by se člověk mohl těšit, co by se mohlo stát objektem jeho zájmu. Nezřídka ani nemá čas uvažovat ve směru a duchu, jak nadpis naznačil a nabídl. Jde o správnou cestu? Nebo je úvaha zbytečná? Co si kdo dovolí? Bude na sebe dbát? Držet úroveň? Rezignuje? Všechny cesty jsou možné.

Několik odkazů, které s tématem souvisejí:

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-zivotni-seznam-49915

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-co-nejde-vypovedet-42105

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-co-je-opravdu-dulezite-49742

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-co-po-sobe-zanechat-64512

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-co-po-sobe-zanechavame-65024

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-co-zanechat-a-co-skryt-65549

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz