Článek
Moderní doba nás naučila neustále spěchat. Ráno do sebe kopneme kávu cestou k autu, oběd zhltneme za deset minut nad rozepsaným e-mailem a večeři spořádáme před blikající obrazovkou televize. Jídlo pro nás přestalo být rituálem a stalo se nutnou zastávkou v boxech, kde jen bleskově dotankujeme palivo.
Pak se ale postavíme na váhu a divíme se. Pečlivě si počítáme kalorie, kupujeme drahé biopotraviny, zkoušíme nejrůznější detoxy, ale ručička na váze neúprosně stoupá nahoru a my neustále bojujeme s pocitem nedojedení a s chutí na sladké.
Lékaři a odborníci na výživu dlouho hledali onen „zázračný lék“ na přejídání. Zkoumali složité hormony, genetické predispozice a mikrobiom. Ukázalo se ale, že to nejmocnější řešení neleží ve zkumavce v laboratoři. Máme ho přímo ve svých ústech. Klinické studie totiž odhalily, že drastický vliv na naši váhu nemá jen to, co leží na našem talíři, ale také mechanický způsob, jakým to do sebe vpravíme.
Pokud zpomalíte a dodržíte takzvané „pravidlo čtyřiceti kousnutí“, ve vašem těle se spustí naprosto nečekaná chemická a tepelná reakce.
Proč váš mozek neví, že už jste plní
Abychom to pochopili, musíme se podívat na to, jak náš žaludek komunikuje s naší hlavou.
Představte si to jako velmi pomalé internetové připojení ze začátku devadesátých let. Když jídlo dopadne do vašeho žaludku a začne se posouvat do tenkého střeva, vaše trávicí soustava začne uvolňovat takzvané hormony sytosti – například peptidy GLP-1 nebo CCK(cholecystokinin). Tyto hormony musí vstoupit do krevního oběhu, doputovat až do mozku a zaklepat na dveře hypotalamu (řídicího centra), aby mu oznámily: „Zastav produkci slin, zablokuj chuť k jídlu, jsme plní!“
Tento biologický e-mail má ale obrovské zpoždění. Trvá mu v průměru 20 minut, než do mozku dorazí.
Co se stane, když do sebe naházíte oběd za deset minut? Váš žaludek je fyzicky plný k prasknutí, ale váš mozek o tom ještě vůbec neví. Stále si myslí, že hladovíte, a vysílá signály, abyste si šli přidat, nebo abyste si dali dezert. Jíte obrovské množství nadbytečných kalorií v takzvaném „slepém okně“, kdy vaše bezpečnostní pojistky zkrátka nefungují.
Přelomové studie zkoumající vliv rychlosti příjmu potravy na pocity sytosti jednoznačně dokazují, že lidé, kteří jedí pomalu a každé sousto důkladně rozmělní, zažijí masivní nárůst hormonů sytosti daleko dříve, než stihnou vyprázdnit celý talíř.
Magická hranice 40 kousnutí a úbytek kalorií
Kde se ale vzalo oněch 40 kousnutí? Není to jen náhodné číslo z lifestylových magazínů. Je to podloženo tvrdými daty z laboratoří.
Experimentální studie zkoumající vliv počtu žvýkacích cyklů na kontrolu chuti k jídlu si vzaly na paškál dvě skupiny lidí. Jedna skupina žvýkala běžně (zhruba patnáctkrát na jedno sousto, jak je to dnes obvyklé u většiny populace). Druhá skupina musela každé sousto před polknutím přežvýkat přesně čtyřicetkrát.
Výsledky ohromily i samotné dietology. Zjistilo se, že pouhý mechanický akt zpomalení a dlouhého žvýkání zredukoval u účastníků celkový příjem kalorií o neuvěřitelných 10 až 15 %. Aniž by se museli omezovat, aniž by měli pocit hladu, zkrátka jen nedokázali sníst tolik jídla, protože jejich hypotalamus včas zatáhl za ruční brzdu.
V ročním měřítku to u průměrného člověka představuje snížení příjmu o desítky tisíc kalorií – a to už je úbytek několika kilogramů čistého tuku bez jediné diety.
Jak žvýkání zvyšuje tělesnou teplotu
Pocit sytosti ale není jediným kouzlem, které se v ústech odehrává. To vůbec nejzajímavější zjistili japonští vědci, když zkoumali metabolismus z hlediska výdeje energie.
Každý biolog ví, že trávení potravy stojí tělo energii. Říká se tomu dietou indukovaná termogeneze (DIT - Diet-Induced Thermogenesis). Váš žaludek a střeva musí pracovat jako drtičky odpadu, což produkuje teplo a spaluje kalorie. Zjednodušeně řečeno: samotným jedením pálíte energii.
Dlouho jsme si mysleli, že tato „spalovací pec“ se zapíná až v žaludku. Fascinující data zaměřená přímo na orální stimulaci a termogenezi však odhalila, že se pec zapaluje už v ústech. Čím déle jídlo žvýkáte, tím více se zvyšuje prokrvení v celé splanchnické oblasti (orgány v břišní dutině).
Je to podobné, jako byste správně nažhavili před jízdou motor. Prodloužené žvýkání funguje jako vypínač, který radikálně zvyšuje pojídlovou termogenezi. Vaše tělo se doslova rozehřeje a začne spálené jídlo okamžitě přeměňovat na tepelnou energii, místo aby ho uložilo do tuků.
Tyto závěry nezávisle potvrdily i další rozsáhlé metabolické analýzy, které jasně konstatují, že pomalé žvýkání je plnohodnotným nástrojem v prevenci proti obezitě, protože prokazatelně zvyšuje celkový energetický výdej těla.
Konec diet: Jak na pravidlo 40 kousnutí v praxi
Lidské sliny obsahují obrovské množství trávicích enzymů (např. ptyalin), které mají za úkol rozložit složité sacharidy už v našich ústech. Pokud oběd dvakrát překousnete a spolknete velký kus hmoty, váš žaludek pak svádí zbytečný a vyčerpávající boj, který končí nadýmáním a obrovskou únavou po jídle.
Jak se tedy naučit znovu jíst jako člověk, a ne jako průtokový ohřívač? Není to snadné, protože náš mozek je vycvičený k rychlosti.
- Položte vidličku: Je to ten nejjednodušší a nejúčinnější trik. Jakmile vložíte sousto do úst, položte příbor na stůl. Nedovolte ruce, aby si automaticky nabírala další porci, zatímco ještě máte plná ústa.
- Soustřeďte se na konzistenci: Nepočítejte v hlavě čísla do čtyřiceti, zničilo by vám to zážitek z jídla. Místo toho si dejte za cíl, že sousto spolknete až ve chvíli, kdy z něj v ústech vytvoříte naprosto tekutou kaši bez jakýchkoliv pevných kousků.
- Vypněte obrazovky: Je fyzicky nemožné jíst pomalu a soustředěně, pokud sledujete napínavý film nebo čtete pracovní zprávy. Vaše pozornost je upřena jinam a čelisti přecházejí na neuvědomělého autopilota.
Nehledejte záchranu v drahých spalovačích tuků. Vaše tělo je od přírody vybaveno tou nejdokonalejší ochranou proti přejídání i přibírání. Získat nad sebou znovu kontrolu nestojí ani korunu. Stačí se jen na pár minut zastavit, nadechnout se a dát svým čelistem a mozku čas na to, aby mohly dělat svou práci.
P.S.
Díky, že jste dočetli až sem! Doufám, že až dnes usednete k večeři, zkusíte ten malý experiment – položit vidličku a nechat svůj „biologický modem“, aby v klidu odeslal svou zprávu o sytosti. Pokud vám tento vhled do světa žvýkání a hormonů pomohl pochopit, že vaše chutě nejsou selháním vůle, budu moc rád za vaši finanční podporu.
