Článek
Na stránkách Seznam Médium před několika dny rezonoval text autorky, která kritizuje české rodiče za to, že údajně podporují v dětech lenost a nedostatek disciplíny.
Má pravdu, že nejen u nás, ale i v zemích, které bývají dávána za příklad kvalitního vzdělávání – zejména ve Finsku – dochází k poklesu výkonů v testech PISA. To je fakt, který by bylo chybou ignorovat. Jenže interpretace těchto výsledků není tak černobílá, jak tvrdí. Je na místě se ptát, zda je to skutečně důkaz selhání přístupu, který myslí na pohodu, tvořivost a samostatnost. Nejde spíše o odraz širších společenských změn, které zasahují i školáky – od digitalizace po rostoucí duševní potíže dětí nebo faktu, že do vzdělávání fatálně zasáhla nedávná pandemie covidu-19?
Do kontrastu s námi i dalšími západoevropskými zeměmi pak autorka zmíněného textu dává asijské národy, kde jsou děti vychovávány k podávání vyšších výkonů. Právě proto jejich potomci prý budou těm našim jednou šéfovat. To zní jako skutečně alarmující varování.
Měli bychom se tedy inspirovat v Asii? Být náročnější na děti není špatné, ale jde o míru. A při bližším pohledu na realitu asijského vzdělávacího modelu se nezdá, že by to byl systém, který je vhodné následovat. Zejména ten, který praktikuje Čína, staví na disciplíně, neustálém tlaku a poslušnosti. Ten náš, který preferuje domnělou „lenost“, je možná jen způsobem, jak nalézt zdravější cestu ke smysluplnému vzdělání a šťastnějšímu životu.
Tlak na výkon
Čínský vzdělávací systém je velmi přísný. Na konci školní docházky vrcholí zkouškou Gaokao, která je rozhodující pro přijetí na vysokou školu. Příprava na ni začíná už na základní škole. Znamená to dlouhé hodiny učení, memorování a všudypřítomný tlak na výkon, protože jen malé procento je na univerzitu nakonec přijato.
Může vám to zní sympaticky, nicméně jen do té doby, než zjistíte, že podle výzkumů Světové zdravotnické organizace nebo některých studií trpí čínští dospívající extrémní mírou stresu, depresí a úzkostí. Tak velkou, že v některých oblastech východní Asie je sebevražda dokonce jednou z hlavních příčin úmrtí u mladých lidí.
Na druhou stranu výsledky v mezinárodních testech PISA jsou obdivuhodné. Za jakou cenu?
Záleží nám na demokracii?
Tamní výchova staví na poslušnosti, výkonu a trestání za chyby. Vzdělání neslouží k rozvoji samostatného myšlení, ale mnohem spíše k udržení společenského řádu. Děti se v něm neučí klást vlastní otázky, ale memorovat. Výsledkem je sice vysoká výkonnost a disciplína, ale také potlačení tvořivosti, občanské odvahy a schopnosti vidět svět v širších souvislostech. Není zřejmě náhodou, že Čína je často vnímána jako velmoc kopírování, nikoliv vlastních inovací.
Je na místě se ptát: jsou tohle opravdu vlastnosti, které chceme pěstovat u příští generace dospělých? Domnívám se, že nikoli. Pokud chceme žít v demokracii, potřebujeme vychovávat děti, které se neobávají říct „nevím“ nebo „nesouhlasím“, a které se nestydí přiznat chybu. Nejen poslušné „šroubky v systému“, které všechno přesně spočítají nebo si bezchybně zapamatují.
Budou nám asijské děti šéfovat?
Autorka v textu tvrdí, že „jednou jim budou šéfovat Asiati“ a myslí tím české, „zlenivělé“ děti. Nemyslím si, že má pravdu. Vedení není jen o výkonu a disciplíně a i my v Česku takovou mentalitu, rozšířenou hlavně v 90. letech minulého století, opustili .
Skutečné vedení přece vyžaduje mimo jiné i empatii, schopnost spolupráce, vlastní představivost, kritické myšlení, ale i odvahu nést za svá rozhodnutí odpovědnost. Nemyslím si, že jsou to vlastnosti a schopnosti, které se rodí v systému přetížení a strachu z neúspěchu. Mnohem spíše k nim dospěje člověk, který vyrůstá ve společnosti, jež umožňuje dětem se rozvíjet.
AI: lenost, nebo nová gramotnost?
V článku, na který reaguji, zazněla také kritika používání umělé inteligence. Děti se prý místo přemýšlení jen zadají úkol AI, která jim okamžitě poskytne odpovědi. To by byl skutečně problém. Co když je to ale trochu jinak?
Aby AI poskytla kvalitní odpověď, potřebuje i stejně kvalitní otázku. To znamená, že tazatel musí přesně pochopit, co chce vlastně zjistit. Musí si zformulovat problém, porozumět odpovědi, zhodnotit její správnost, ověřit zdroje a případně se ještě doptat nebo výslednou odpověď problematizovat. To má co do činění s kritickým myšlením. Schopností, která v naší společnosti zoufale chybí.
Jistě souhlasím s tím, že bez vedení se z takové „spolupráce“ může stát obyčejné opisování. Ale při správném přístupu je AI nástrojem k rozvoji, nikoliv levnou náhražkou vlastního přemýšlení.
Svět se mění, ať chceme, nebo ne. V dnešním světě je schopnost orientovat se v informacích, ověřovat si je cennější než „biflování“ učebnicových definic. A právě to mohou děti s AI snadno trénovat.
Náročnost ano, ale s mírou
To, co dnes někdo nazývá „měkkou“ výchovou, která podporuje lenost, je možná jen jiný pohled na ni. Chceme, aby byly výkonné – nebo aby rozuměly samy sobě, druhým lidem i světu?
Ale hlavně: je skutečně cílem školy vychovat dítě, které zvládne nejlépe test? Nebo spíš dospělého, který dokáže kriticky myslet, unést vlastní tápání a být odolný vůči manipulaci? Osobně se přikláním k tomu druhému.
Použité zdroje:
https://www.oecd.org/en/data/datasets/pisa-2022-database.html
https://www.oecd.org/en/publications/pisa-2022-results-volume-i_53f23881-en.html
https://www.csicr.cz/CSICR/media/Prilohy/2024_p%C5%99%C3%ADlohy/Dokumenty/PISA_2022_Vol_II.pdf
https://www.oecd.org/en/publications/pisa-2018-results-volume-i_5f07c754-en.html
https://www.who.int/teams/noncommunicable-diseases/surveillance/data/china
https://www.scmp.com/news/china/politics/article/3313633/chinese-teens-suicide-puts-crushing-academic-pressure-spotlight
https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0190740924003347
