Článek
Tohle není úplně známý kout druhoválečné historie. Není divu. Sovětům se podobné věci rozhodně do jednoduchého obrazu propagandy o vítězství dobra (čti Stalina) nad zlem (čti Hitlera) opravdu příliš nehodily.
A tak se v poválečné době nejen v Československu, ale v celém východním bloku ve školách opravdu neučilo o tom, že Sovětský svaz spolu s nacistickým Německem byli na počátku války spojenci, že spolu s bratry Slováky společně napadli Polsko, tak nějak se mlčelo o vraždění elity polské armády v katyňském lese, no a vůbec už se nikdo neměl dozvědět, že i samotní Rusové utvořili jednu z brigád SS. A přece to všechno byla pravda. A my se dnes podíváme právě na onu Ruskou granátnickou divizi SS, která se mimo jiné vyznamenala masakrem Poláků během potlačování Varšavského povstání.
Hned na úvod poznamenejme, že ozbrojený odpor proti sovětské moci z řad občanů SSSR, byl ze strany národů včleněných do Sovětského svazu poměrně četný, vzpomeňme například na tzv. Banderovce, ukrajinské válečníky za nezávislost, kteří se raději spojili s Němci, než aby nadále sloužili Sovětům. My se ale dnes budeme věnovat ruské osvobozenecké lidové armádě, tedy 29. granátnické divizi SS, známé též jako RONA.
Vznik protisovětské jednotky
V důsledku bojů a rychlého postupu německé armády vznikaly v okupovaných oblastech SSSR rozsáhlé oblasti mimo kontrolu jak sovětskou, tak říšskou. Na nich se objevovaly bojové útvary místních protisovětských dobrovolníků, které vznikaly na ochranu před zbytky Rudé armády. Z rozbitých útvarů Rudé armády byly tvořeny základy partyzánských jednotek prosovětských, ale také protisovětských.
RONA byla založena koncem roku 1941 jako pomocná policie s 200 členy, jejím účelem byl boj s partyzány, respektive ochrana obyvatelstva před násilím páchaným rozbitými sovětskými jednotkami.
Prostor, který RONA po přechodu německé armády kontrolovala, byl asi 150 km dlouhý a 50 km široký, vyzbrojena byla především ukořistěnými zbraněmi bez stejnokroje a jejich hlavním rozpoznávacím znakem byla bílá páska s černým svatojiřským křížem.
Do poloviny roku 1943 se jednotka rozrostla na 10 000-12 000 mužů, vybavených ukořistěnými sovětskými tanky a dělostřelectvem. Bronislav Kaminski, velitel jednotky, ji pojmenoval Ruská lidová osvobozenecká armáda – RONA. Nucenou mobilizací místních obyvatel do své domobrany v roce 1942 ji Kaminskij proměnil v jakousi malou pravidelnou armádu Lokotské autonomie neboli „Lokotské republiky“ a v „soukromou“ armádu podřízenou jemu osobně. Postupem času, po ověření protisovětské motivace jejich příslušníků byla zahájena spolupráce s německými okupačními silami.
Bronislav Kaminski, zakladatel RONA
To, že se podobná jednotka zrodila právě v Lokotské oblasti, není náhoda. Ta totiž byla před začátkem války na východní frontě určena především pro věznění lidí, kteří se nesměli vrátit do svých předchozích domovů ve velkých městech Sovětského svazu - jako byl sám Kaminski. Není se čemu divit, že stejně jako například na Ukrajině tito lidé považovali nacisty alespoň zpočátku nikoli za okupanty, nýbrž osvoboditele od sovětského teroru.
Vznik pravidelné armády
Na počátku kvůli nedostatku vojenského oblečení a bot (některé jednotky byly bosé) poskytli Němci Kaminského brigádě použité uniformy, které ale stačily pouze pro 4 prapory.
Koncem roku 1942 se domobrana Lokotské autonomie rozrostla na velikost 14 praporů, což představovalo téměř 8 000 ozbrojených mužů. Od 19. listopadu 1942 do prosince 1942 probíhala v Lokotu inspekce na příkaz Alfreda Rosenberga. V lednu 1943 čítala brigáda 9828 mužů; obrněná jednotka brigády měla jeden těžký KV-II, dva střední T-34, tři lehké tanky BT-7 a dva BT-5 a tři obrněné automobily (BA-10, 2 BA-20).
Na jaře 1943 byla struktura brigády reorganizována - bylo vytvořeno 5 pluků po 3 praporech, protiletadlový prapor (3 děla AAA a 4 těžké kulomety) a obrněná jednotka. Byl vytvořen samostatný „strážní“ prapor; celkový početní stav brigády byl odhadován až na 12 000 osob.
Brigáda se spolu s dalšími jednotkami pod německým velením podílela na akcích proti partyzánům a účastnila se také odvetných operací proti civilnímu obyvatelstvu.
V létě 1943 začala brigáda trpět velkými dezercemi, částečně v důsledku nedávných sovětských vítězství a snahy partyzánů „obrátit“ co nejvíce Kaminského vojáků. V rámci těchto snah došlo k několika pokusům o atentát na Kaminského. Pokaždé Kaminski jen o vlásek unikl smrti a spiklence potrestal popravou. Několik německých důstojníků projíždějících Lokotem hlásilo, že viděli těla viset na šibenicích před Kaminského velitelstvím. V obavách z rozpadu velení byl ke Kaminského velitelství přidělen německý styčný štáb, který měl brigádu restrukturalizovat a vrátit jednotce stabilitu.
Úspěšná sovětská protiofenzíva donutila brigádu i s rodinami uprchnout spolu s ustupujícími Němci. Dne 29. července 1944 vydal Kaminski rozkaz k evakuaci majetku a rodin příslušníků brigády RONA a lokotských úřadů. Až 30 000 osob (z toho 10-11 000 příslušníků brigády) Němci do konce srpna 1943 přesunuli do lepelské oblasti Vitebska v Bělorusku. Podle poválečných sovětských odhadů bylo během existence formace Kaminski zabito až 10 000 civilistů.
Ti členové RONA, kterým se nepodařilo před postupující Rudou armádou ustoupit, využili své zkušenosti z protipartyzánského boje a bojovali proti sovětským bezpečnostním silám jako protisovětští partyzáni až do konce 40. let.
Proměna na jednotku SS
V březnu 1944 byla brigáda přejmenována na Volksheer-Brigade Kaminski. Od 11. dubna 1944 byla připojena k SS-Kampfgruppe von Gottberg, jejíž součástí byla i nechvalně známá Dirlewanger Brigade, a účastnila se řady protipartyzánských operací: Regenschauer (hlášeno až 7 000 zabitých partyzánů), Frühlingsfest (hlášeno 7 011 zabitých partyzánů a 1065 ukořistěných zbraní) a Kormoran (hlášeno 7 697 zabitých partyzánů a 325 ukořistěných zbraní). Nicméně faktem je, že ve skutečnosti šlo především o bezbranné civilisty, kteří byli bez milosti zastřeleni jako „podezřelí partyzáni“ nebo deportováni na otrockou práci a jejich vesnice byly vypáleny.
V červnu 1944 byla brigáda začleněna do Waffen-SS. S jejím převedením pod Waffen-SS byla brigáda přejmenována na Waffen-Sturm-Brigade RONA.
Bronislav Kaminski a příslušníci Volksheer-Brigade Kaminski během operace „Frühlingsfest“, Bělorusko, květen 1944
Varšava 1944
V srpnu 1944 ve Varšavě vypuklo povstání, které narušilo plánovaný výcvik útvaru. Spolu s Dirlewangerovými a dalšími jednotkami byli vysláni jej potlačit.
Nicméně už 27. srpna se němečtí velitelé rozhodli, že brigáda je příliš nedisciplinovaná a nespolehlivá. Za téměř měsíc bojů brigáda stále nedosáhla žádného ze svých hlavních cílů. Německý velitel ve Varšavě, SS-Obergruppenführer Erich von dem Bach-Zelewski, při poválečných procesech prohlásil, že jednotka „neměla vůbec žádnou bojovou hodnotu, důstojníci i vojáci neměli ani náznak taktického porozumění.
„Viděl jsem, jak Kaminskiho muži odvážejí celé vozy ukradených šperků, zlatých hodinek a drahých kamenů. Ukořistění zásob alkoholu bylo pro brigádu důležitější než obsazení pozice velící téže ulici. Každý útok byl okamžitě zastaven, protože po dobytí cíle se jednotky rozptýlily do volných, rabujících hord.“ Sám Kaminski se podílel na rabování ve Varšavě a tvrdil, že vybírá pro svůj „ruský fond osvobození“. Generálmajor Günter Rohr, velitel varšavského jižního sektoru, požadoval, aby byla brigáda z jeho velení odstraněna. Bach-Zelewski souhlasil, protože obtížná jednotka zpomalovala jeho úsilí o potlačení povstání. Jakmile byly k dispozici náhradní jednotky, byl Kaminski stažen z linie poté, co během bojů u Varšavy ztratil v boji asi 500 mužů.
Jednotky RONA se při bojích ve Varšavě dopouštěly loupeží, znásilňování, vražd civilních obyvatel a rabování. Už při ústupu z Ruska se u brigády projevily známky rozkladu morálky a pluk po nasazení ve Varšavě měl natolik rozloženou kázeň, že nebyl způsobilý vykonávat ani kárné operace. Podle polských historiků zabili vojáci tohoto ruského útvaru celkem během Varšavskéh povstání 15 000 lidí.
V době varšavských akcí byl Kaminski povolán do Lodže na konferenci nacistického vedení. Na ni však už nedorazil. Oficiálně byli z údajného přepadení, při němž byl zabit Kaminski a několik funkcionářů RONA (včetně náčelníka štábu brigády obersturmbannführera Ilji Šavykina), obviněni polští partyzáni. Některé zdroje uvádějí, že byl postaven před vojenský soud a poté zastřelen popravčí četou, jiné, že byl zastřelen, když byl zajat gestapem.
Po válce
Po skončení druhé světové války v Evropě byla část bývalého personálu RONA a Lokotu repatriována západními spojenci do Sovětského svazu. Už v prosinci 1946 byli bývalí důstojníci Mosin, Vasjukov, Frolov a Zacharcov odsouzeni sovětskými soudy k trestům smrti, ostatní příslušníci brigády končili s vysokými tresty odnětí svobody, či byli ihned po zajetí likvidováni příslušníky SMERŠ.
Někteří z navrácených příslušníků brigády a stoupenců Lokotské autonomie vytvořili kolem Lokotu partyzánské skupiny, nicméně hnutí se pomalu rozpadalo na zločinecké skupiny a poslední velká skupina byla zlikvidována v roce 1951. V 50. a 60. letech se v SSSR našly desítky dalších bývalých příslušníků, někteří z nich byli rovněž odsouzeni a potrestáni smrtí.
A poslední stíhanou členkou personálu Lokot/RONA byla Antonina Makarova, která měla na svědomí nejméně 168 poprav, pravděpodobně však asi 1500 poprav. Makarovová byla zatčena v roce 1978. Byla usvědčena z velezrady, odsouzena k trestu smrti a v roce 1979 popravena.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Russian_People%27s_Liberation_Army
