Ukrajinští Banderovci: Vrazi a fašisté, nebo bojovníci za svobodu?

Rozporuplný a dodnes živý fenomén Banderovců, spojující boj za nezávislost i nesmyslnou krutost, vypovídá mnohem více o tak mimořádně násilné době, jakou bylo období druhé světové války, než o čemkoli jiném. Přesto – nebo možná právě proto se dodnes využívá k ideologickému nálepkování oponentů. Kde je ale pravda? Na to se dnes podíváme.

A byl bych moc rád, aby laskavý čtenář laskavě četl následující text oproštěn od současného rusko-ukrajinského konfliktu. Protože o tom fakt není. Díky za přemýšlivé čtení.

Bez veškerého nánosu ideologie lze vojáky, které známe pod označením „Banderovci“ zjednodušeně popsat jako ukrajinské nacionalisty, kteří se raději spojili s Němci, než aby sloužili Sovětům. Důvodů pro spojenectví s čertem proti ďáblovi měli celou řadu, jemný nástin nabízím v článcích Hladomor na Ukrajině: Stalinova genocida s miliony mrtvých a Tábor gulag: sovětský smrtící stroj na otrockou práci.

Bez ohledu na současné výklady lze racionálně bez ideologického balastu konstatovat jediné – UPA, Banderovci, říkejte jim jak chcete, byli vojenským produktem mimořádně násilnické doby, v níž tyto jednotky nadřadili své nacionální ideály a cíle všemu ostatnímu, mnohdy i lidskosti. Pojďme se tedy bez ideologických brýlí na činnost tzv. Banderovců – slova, které kupodivu dodnes nezmizelo ze propagandictických slovníků - podívat optikou fakt a historie.

Máte-li zájem ponořit se trochu víc do tématu, nejdřív se podívejte na toto video:

Kde se vzalo označení Banderovci? Jde o zjednodušené označení radikální frakce Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), přesněji OUN-B, vedená Stepanem Banderou, vůdce ukrajinského národního hnutí na západní Ukrajině. Během druhé světové války bojovala ukrajinská povstalecká armáda za ukrajinskou nezávislost proti Polákům, Sovětskému svazu i nacistickému Německu. Nelze ale taky popřít, že se od svého vzniku v roce 1942 kromě toho její příslušníci podíleli na rozsáhlých masakrech civilního obyvatelstva, zejména na Volyni.

Sám Bandera už v roce 1939 navázal spolupráci s nacistickým Německem, se kterým měl společné zájmy proti Polsku a Sovětskému svazu a organizoval vojenskou jednotku spadající formálně pod německý Wehrmacht. Po napadení Sovětského svazu Německem brzy vystřízlivěl z očekávání, že nacistický režim post facto uzná nezávislou fašistickou Ukrajinu jako spojence Osy. A tak začal připravovat povstání proti nacistům s cílem zřízení nezávislé Ukrajiny, Němci byl ale zatčen a poslán do koncentračního tábora, kde pobýval až do roku 1944.

To ale už třetí Říši teklo do bot. A tak nacistům přišel vhod i Bandera. Nakonec mu byl v roce 1944 umožněnnávrat na Ukrajinu v naději, že se spojí s OUN-M a jeho jednotky budou obtěžovat a sabotovat sovětská vojska, která v té době drtila Němce na plné čáře. Jak to dopadlo, víme všichni. Německo prohrálo.

A Stepan Bandera se uchýlil do exilu do Německa, kde žil trudný život plný strachu ze sovětské pomsty. Do roku 1948 se šestkrát přestěhoval, vystřídal Berlín, Innsbruck, Seefeld in Tirol, Hildesheim a Starnberg, aby nakonec zakotvil I s rodinou v Mnichově, kde žil až do 15. října 1959.

Toho dne jej sovětské tajné služby dostihly a Banderu ve vchodu jeho domu v ulici Kreittmayrstraße zavraždili pomocí kyanidu, jenž mu byl stříknut do obličeje.

Dne 22. ledna 2010 byl post-mortem Bandera oceněn titulem Hrdina Ukrajiny za „obranu národní ideje a boj za nezávislý ukrajinský stát“. Ocenění předal ukrajinský prezident Viktor Juščenko do rukou vnuka Stepana Bandery. v mezinárodní ím kontextu šlo o kontroverzní rozhodnutí.

Tolik ve stručnosti osud člověka, jehož jméno část ukrajinské povstalecké armády nesla. A můžeme se pustit do činnosti samotných banderovců.

Za dobu své existence bojovala UPA primárně proti Polákům a Sovětům, od února 1943 také proti Němcům. Během vcelku pochopitelné snahy o boj za nezávislost vlastní země se během této své činnosti dopouštěla válečných zločinů a etnických čistek.

V zásadě se dnes setkáme se dvěma protichůdnými interpretacemi tohoto období. Sovětská a poté ruská propaganda veškerý boj UPA vykresluje jako fašistický, kolaborantský s nacisty a spojuje ho s válečnými zločiny „banderovců“, jak pak nazývá libovolného ukrajinského nacionalistu. Naopak na Ukrajině je Boj Banderovců a UPA mnohdy glorifikován jako mučednický boj za ukrajinskou nezávislost s citelnou tendencí potírat negativní kritiku jejich činnosti. V otázce historie nemá smysl dělat komukoli advokáta, takže si pojďme reálně říct, že kromě boje s regulérními vojsky Sovětů a Nacistů, tedy sil, které byly od určitého bodu vnímány jako jednoznačně okupační, docházelo ze strany UPA ke strašným a systematickým etnickým čistkám, které odnesli hlavně volyňští Poláci. Krátké shrnutí:

V únoru 1943 zahájily jednotky UPA etnické čištění Volyně (dnešní severozápadní Ukrajina) bestiálním vražděním tamních Poláků. Polští historici odhadují, že na ukrajinské Volyni a Haliči bylo povražděno (1943-1945) jednotkami UPA přes 100 000 polských civilistů (včetně žen, dětí a nemluvňat), dalšího půl milionu Poláků z oblasti uprchlo. Velitel UPA, Dmytro Kljačkivskij, zde nařídil likvidaci celé mužské polské populace mezi 16 a 60 let. Přesto většina z obětí byly ženy a děti. Na jaře 1944, poté, co byla většina Poláků na Volyni buď zavražděna nebo prchla, se UPA přesunula do sousední východní Haliče a pokračovala ve vyvražďování.

Po skončení 2. světové války stále UPA bojovala proti polské i sovětské moci, nyní ale už bez podpory, a byla postupně likvidována milicí i sovětskou (NKVD) a polskou (UB) tajnou policií. Příslušníci často i s rodinami pak byli vysídleni. UPA ještě v roce 1946 operovala v jihovýchodním Polsku v síle pěti až šesti tisíc příslušníků. V roce 1947 během Akce Visla byla organizace v Polsku zlikvidována. A právě pod tlakem polského vojska a speciálních jednotek NKVD a také vlivem dokončení akce „Visla“, což byla operace sloužící k odsunu obyvatel ukrajinského původu z jihovýchodního Polska, kteří banderovcům poskytovali podporu, se jejich situace stala neudržitelnou.

Zbytky povstalecké armády se tak chca nechca musely vydat na pochod na západ s nadějí, že uniknou smrti. V cestě jim ale stálo Československo.

Téměř neznámou zůstává skutečnost, že o rok předtím napsali dopis československému prezidentu Edvardu Benešovi, v němž se snažili vysvětlit, o co jim jde a proč jejich muži přecházejí tuto zemi:

„Vysoce váženému panu presidentu Dr. Benešovi. Uvědomujeme Vás, pane presidente, že my, ukrajinští povstalci jsme přišli na Vaše území. Přišli jsme ne jako nepřátelé, ale jako hosté. Přinášíme Vašemu národu a obyvatelstvu Vašeho státu slova pravdy o útisku národů a lidstva moskevsko‑bolševickými imperialisty. Vás pane, presidente, již jistě uvědomili o našem příchodu, avšak toto uvědomění nebylo jistě pravdivé. Víte, že nás bolševičtí emisaři a agenti líčili v nejtemnějších barvách. Toto je už stará a všem známá metoda bolševických utiskovatelů ve vyjadřování se o osvobozovacím hnutí jimi utiskovaných národů.

Nejdemokratičtější revolučně‑osvobozovací hnutí těch národů, které jsou utiskovány, nazývají bolševici fašismem, reakcí, kontrarevolucí atd. Střízlivě uvažující člověk však lehce pozná, kde je vlastně kořen pravdy. Zdravý člověk ví, že ne sám název osvobozovacího hnutí, ale jeho ideová náplň, za kterou jest bojováno, jest podstatou jeho vedení. My, s celým naším národem nebojujeme za nic jiného, jak za osvobození z bolševického jařma. Přitom nemáme žádných nároků na cizí území.“ (Zdroj 1)

V tomto roce se jedny z posledních bojeschopných jedotek a postupně i další jednotlivci z jiných roztříštěných oddílů – celkem něco přes tři sta banderovců – vydali přes Československo směrem do Bavorska za svým velením. Především proto, aby je utahující se smyčka polského a sovětského tlaku neoběsila.

Už nešlo o jakkoli iluzorní nezávislost. Jen a pouze o holé přežití, což mnohá pozdější střetnutí s bezpečnostními složkami a armádou jejich zoufalou situaci jasně dokládala. V reakci na tento vpád vznikl speciální pluk SNB Slovensko, přidali se i bývalí slovenští partyzáni.

Proti komu ale bojovali? Přesná data vádí historik Tomáš Řepa:

„Nejvýraznější a nejvýbojnější sotňa Burlak, pojmenovaná po svém veliteli, měla v momentě, kdy 21. června 1947 vstupovala na území ČSR, 101 až 103 mužů, z nichž bylo 53 zajato – z toho 12 vydáno do Polska. Zdokumentováno bylo 11 padlých banderovců, z toho jeden spáchal sebevraždu. Mezi 37 a 39 jich dorazilo do amerického pásma v Bavorsku. V boji s Burlakem padli tři příslušníci SNB a osm vojáků československé armády.“

Na našem území došlo nejméně k 15 střetům s československou armádou a jednotkami SNB. Ztráty zbytků ukrajinské povstalecké armády činily více než 70 %. Dne 10. září 1947 dorazili zbývající vojáci i se svým velitelem do americké okupační zóny v Bavorsku a vzdali se americké armádě.

Tomáš Řepa dál uvádí: banderovcích psala všechna tehdejší vlivná periodika – Rudé právo, Právo lidu, Svobodné slovo, Lidová demokracie, Čas, Čin, Práce, Mladá fronta, Zemědělské noviny, Svobodné noviny, Národní osvobození a Národní obroda. Ze strany Rudého práva se jednalo přímo o kampaň, která se posléze zcela obrátila proti politickým soupeřům KSČ jakožto údajným pomahačům banderovců.

I po takřka 80 letech zůstává Bandera stále spornou postavou, jež je často z politických důvodů jednostranně hodnocená. Sovětská a poté ruská propaganda jej vykresluje jako fašistu, kolaboranta s nacisty a spojuje ho i jednotky UPA s válečnými zločiny „banderovců“, jak i v současnosti nazývá libovolného ukrajinského obhájce nezávislosti. Naopak na Ukrajině je Bandera mnohdy glorifikován jako mučedník boje za ukrajinskou nezávislost, včetně jeho sporného prohlášení za Hrdinu Ukrajiny, a tendence potírat negativní kritiku jeho činnosti.

V tomto článku vycházím z různých volně dostupných relevantních zdrojů. Za ty nejvýznamnější považuji především studii Vojenského historického ústavu „Vpád banderovců na území Československa v letech 1945–1947,“ a velmi podrobně zpracovanou práci Tomáše Řepy „Banderovci v Československu 1945–1947,“ publikované v odborném časopise Securitas Imperii Ústavu pro studium totalitních režimů. Odkazy naleznete níže.