Vojtech Tuka: Slovenský premiér, který vyhlásil válku SSSR

Druhoválečné dějiny nejsou na Slovensku tématem, které by bylo s přílišnou chutí připomínáno. Nebo alespoň jejich první polovina, spojená se vznikem Slovenského štátu, vazalského spojence nacistické Třetí říše. Není divu.

Tato doba je spojena s perzekucí odpůrců fašistického režimu, válečnými zločiny a v neposlední řadě deportací a vyražďováním slovenských židů.

O tom, jak Slováci spolu s nacisty bojovali proti Sovětům, jsem už psal. Stejně tak i o tom, jak slovenská divize Jánošík pomohla Hitlerovi začít druhou světovou válku. V těchto dvou článcích laskavý čtenář najde podrobný popis slovenského vojenského angažmá zpočátku druhé světové války i pozadí spojenectví Slovenského štátu s Hitlerem. Proto jen stručně: Slovenská republika vznikla v důsledku Mnichovské dohody, v níž se zhmotnila německá agrese vůči Československu a znamenala jeho zánik. Respektive rozpad na Protektorát Čechy a Moravu a formálně samostaný, reálně však vazalský Slovenšký štát. I přes svou formální samostatnost patřila po celou dobu své existence, tedy do roku 1945, mezi satelity podléhající Třetí říši.

I tato doba, stejně jako každá jiná, stála na rozhodnutích jednotlivců, na rolích, které se rozhodli sami o své vůli hrát, a na činech, jichž se dopouštěli. Jako vždy se k moci drali především kariéristé a všehoschopní oportunisté. Dnes se podíváme na jednoho z nich, Vojtecha Tuku, jehož život opsal oblouk od univerzitního profesora, národovce a odsouzeného dezinformátora k politikovi, až skončil nakonec jako válečný zločinec.

Vojtěch Tuka se narodil 4. července 1880 ve Štiavnických Baniach. Studoval práva na univerzitách v Budapešti, Berlíně a Paříži. Stal se nejmladším profesorem v tehdejším Uherském království, vyučoval právo v Pécsi a v letech 1914-1919 na Alžbětinské univerzitě v Bratislavě. Po zrušení této univerzity v roce 1919 působil jako redaktor v Bratislavě.

Po vzniku Československa na konci roku 1918 vstoupil do autonomistické Slovenské lidové strany. Rostoucí separatistické nálady později umožnily Tukovi dostat se k moci. V roce 1919 byl zvolen do předsednictva Zemské křesťanskosociální strany jako nominant slovenské sekce, v roce 1923 vedl polovojenskou organizaci Rodobrana. Mezi lety 925–1929 byl poslanem Národního shromáždění, kde vystupoval mimo jiné proti československé politice a zároveň se angažoval pro slovenskou spolupráci s Maďarskem.

V roce 1929 Tuku československé bezpečnostní orgány zatkly a byl postaven před soud za špionáž v prospěch Maďarska. Dostal 15 let vězení. Měl totiž stát za akcí, mající za cíl vnitřně rozvracet ČSR. Propuštěn z vězení byl předčasně až v roce 1937. Ale ani pak nelenil.

Po vzniku samostatného Slovenského státu působil mezi lety 1939 až 1944 jako předseda vlády a v letech 1940–1944 zároveň jako ministr zahraničních věcí Slovenska.

Salcburská konference, uzavřená mezi Slovenskem a Říší v rakouském Salcburku 28. července 1940, vedla k užší spolupráci Slovenského štátu s Německem a k posílení pravomocí Tuky, ale také urychlení protižidovské politiky Slovenska.

Výsledkem konference bylo vytvoření dvou státních úřadů, které se zabývaly „židovskými záležitostmi“. Tiso byl pověřen, aby se zabýval „židovskými záležitostmi,“ což byl úkol, jehož se velmi aktivně chopil. Bylo vypracováno vládního nařízení o právním postavení Židů, na jehož základě byla většina slovenských Židů deportována mimo zemi. Slovensko se tak stalo prvním státem mimo přímou německou kontrolu, který souhlasil s deportací svých židovských občanů.

Celkem bylo do rukou vražedné nacistické mašinerie vydáno na 70 000 slovenských Židů.

A nebyl to nikdo jiný, než tehdejší předseda vlády Tuka, kdo aktivně po zahájení operace Barbarossa v roce 1941 vyhlásil za Slovenský stát válku Sovětskému svazu. Šlo o v pořadí už druhý válečný akt proti jinému státu v krátké historii Slovenského štátu.

Podrobněji jsem o tomto psal v předchozích článcích. Proto válčení Slovenského štátu nebudu více rozebírat a namísto toho vám nabídnu soudobý film, oslavující slovenské vojáky na jejich tažení proti Sovětskému svazu po boku nacistů. Dovolím si jen připomenout, že jde o dílo vzniklé za doby fašistického státu a jde o film propagandistický. Prosím, sledujte jej proto jako historický dokument oné divné doby.

Propagandistický film od Tatier po Azovské more byl natočen mezi lety 1941 až 1942. Zachycuje aktivity, boje a postup vojáků Slovenského štátu na území dnešní Ukrajiny a Ruska, od východní části Karpat až po východní část Azovského moře.

Na samém konci druhé světové války, v době příchodu sovětských vojsk na území Slovenska, emigroval už těžce nemocný Tuka i s manželkou Boženou do Rakouska. Tam jej po kapitulaci Německa zajali spojenečtí vojáci a následně byl předán československým úřadům.

Za účast na rozbití ČSR a aktivní proněmeckou fašistickou politiku, jakož i za podíl na vyhlazování Židů, byl v roce 1946 Tuka Národním soudem v Bratislavě odsouzen k trestu smrti a 20. srpna 1946 popraven.