Článek
O podzemních pražských labyrintech koluje mnoho legend. Je tomu už víc než 30 let, kdy jsem měl díky svému tehdejšímu povolání možnost navštívit alespoň část starobylého pražského podzemí. Úzké kamenné chodby, široké sotva aby se do nich vešel, člověk spojují menší i větší místnosti, některé jako sklípek a jiné s rozměry menších chrámů s klenutým stropem.
Kolik lidí tuší, že například z budovy magistrátu na Mariánském náměstí se dá projít spletitými chodbami až pod věž orloje na Staroměstském náměstí? Vzdušnou čarou je to nějakých 130 metrů, spletitými chodbami je to však o něco delší. Cestou narazíte na studny, které poskytovaly Pražanům vodu, pod staroměstskou radnicí jsou dokonce i hladomorny.
V dobách obléhání a bojů tak podzemí mohlo Pražanům poskytovat úkryt, kde měli neomezený přístup k pitné vodě. Doba, kterou mohli v podzemí strávit, tak byla omezena jen množstvím zásob jídla. Rozsáhlé bludiště propojující domy je dnes běžným lidem nepřístupné, mnohé chodby jsou zazděné a část podzemních prostor se dnes využívá jako sklepy.
Kolega mi kdysi vyprávěl, že jedna z chodeb má prý vést dokonce pod Vltavou ze Starého města až na Hradčany. Údajně je prý zaplavená a nepřístupná. Bohužel jsem neměl možnost jí osobně navštívit, tak to nemohu potvrdit.
Samostatnou kapitolou je pak Josefov. Jedna z legend praví, že po zničení druhého chrámu v Jeruzalémě část Židů, která uprchla na dnešní území Prahy a začala zde budovat pozdější Židovské město (Josefov). Jednou z prvních staveb, které chtěli postavit byla synagoga. Na její stavbu však neměli dostatek peněz ani zkušeností. Jeden stařec však prý měl vnuknutí, aby na místě stavby začali kopat. Po pár metrech pak narazili na synagogu v té podobě, jak dnes známe Staronovou synagogu.
To může mít dvě různá vysvětlení: Během kopání stavitelé našli základy starší stavby, na kterých synagogu postavili, nebo se pod současnou synagogou v podzemí ukrývá ještě jedna stavba, nebo vstup do rozsáhlého podzemí.
Osobně bych se přikláněl k druhé variantě, protože jsem přesvědčen, že i Josefov bude v podzemí protkán spletitými chodbami a rozlehlými prostory stejně jako Staré město. Možná tam dodnes někde spočívá Golem…
Ostatně Židé v minulosti museli čelit mnoha napadáním a pogromům, proto je zcela logické, že museli hledat nějaký bezpečný úkryt.
Jinou výpovědí je i román od K. L. Kukly z roku 1920 - Podzemní Praha. Tento smyšlený příběh sice vypráví o uprchlém trestanci, který za pomoci tuláků a dalších odsouzenců prchá pražským podzemím, Kukla ale v románu použil různé zkazky a legendy o pražském podzemí. Popisuje tak rozsáhlý propojený systém, jehož část jsem mohl osobně spatřit. V knize je dokonce spletitá mapa s plánem podzemních chodeb, z nichž některé skutečně spojují levý a pravý břeh Vltavy. Tato mapa by tedy teoreticky potvrzovala výpověď mého někdejšího kolegy, že různými chodbami se kdysi dalo projít od Staroměstské radnice až na Hradčany.
K dalším legendám se mohou řadit různé chrámové katakomby. Nakonec je takřka jisté, že skryté podzemí má každý větší kostel. Bohužel o mnohých takových prostorách se dávno neví. Mnohé byly možná zapomenuté, v historii mohly některé kostely zcela zmizet a pod Prahou se tak mohou ukrývat prostory plné mumií, nad kterými stojí dnešní domy a ulice.
Zkuste se dnes brzy nad rámem projít opuštěnými ulicemi staré Prahy. I dnes se dají najít chvíle, kdy konečně turisté ulehli a snad jen tu a tam potkáte nějakého opilého opozdilce. Možná s přivřenýma očima zahlédnete tajemné kouzlo starých dob a dýchne na vás historie…
Zdroj:
A. Česal - Záhady staré Prahy, 2002, 978-80-7309-775-2
K. L. Kukla - Podzemní Praha, 1920, Nakladatelství Jan Kotík
