Branišovský les a jeho záhady: děsivá černá postava, strom sebevrahů, pád UFO i postřílení vojáci

Branišovský les má pověst vskutku hrůznou. Při popisu celé plejády zvláštních úkazů, které se v něm mají odehrávat, lidé minimálně užasle zvednou obočí a nevěřícně zavrtí hlavou. Smíšený les působí velice nepřívětivým dojmem už na první pohled; má prapodivnou atmosféru a pohnutou historii, ve které nalezneme spoustu neblahých událostí. Některé jsou smyšlené, někdy však i historici a odborníci předpokládají, že podivné a děsivé pověsti mají reálný základ.

Sebevraždy, skoky v čase, přízračná postava v dlouhém plášti, dokonce i mimozemšťané – to vše má Bor skrývat. Řada lidí přísahá, že tam nic takového neviděli, necítili žádné zlo, prostě normální les. Na druhou stranu existuje tolik svědectví o „něčem“, že to nelze jen tak přejít mávnutím ruky. Bor se rozkládá mezi českobudějovickým sídlištěm Máj a obcemi Branišov, Modré a Třebín. Historie lesa sahá až do přelomu patnáctého a šestnáctého století, kdy v bažinaté krajině stála malá osada. Z močálů, ve kterých se mělo dle dobových pověstí utopit mnoho lidí, se stal v roce 1703 rybník Veverka.

Rozvoj zahrádkářské kolonie znamenal novou kapitolu dějin lesa - oblíbeným cílem výletníků se stala proslulá hospoda U Hada. Po válce zde byl zřízen vojenský prostor a hostinec U Hada byl po nástupu komunismu obsazen vojenskou posádkou. Také zde byla už od dob Rakouska-Uherska vojenská střelnice, kterou po převratu převzali vojáci Československé lidové armády.

Zatím to vypadá jako popis zcela normálního lesoparku, místa odpočinku a cíle výletů do přírody s historií, která není nijak neobvyklá. O každém lese se přece něco vypráví, můžeme namítnout. Tak proč „vypíchnout“ zrovna Bor? Protože pokud se podíváme na výpovědi svědků nebo na historii tohoto místa, nestačíme se divit, jaké strašidelné a zvláštní věci se o tomto lese povídají. Může se něco zakládat na pravdě?

Vyprávění o neuvěřitelných úkazech Branišovského místa musíme začít jedním z nejznámějších a nejdiskutovanějších zjeveních v Boru, jímž je Strážce lesa. Tento fenomén vidělo tolik lidí, že není možné jen tak konstatovat, že se jedná o nějakou kolektivní halucinaci. Pán lesa, Černý rytíř, Černý muž či Pištec vešel do všeobecného povědomí lidí jako ten chlap, co straší v Boru. Co to může být?

Často zmiňovaný přízrak prý dělá lesu ochránce. Přes dva metry vysoká mužská postava je oděna v černém dlouhém plášti a na hlavě má vždy velký klobouk, širák. Obrysy jeho tváře jsou rozmazané, nepopsatelné, mlžné. Muž nechodí po zemi, ale vznáší se. A to velice rychle. Doslova „jede“ přes houští, trní a cesty, přičemž visí nad zemí. Už jen tento popis je přinejmenším hrůzný. Co teprve, když ho někdo uvidí na vlastní oči! A svědků existuje opravdu mnoho.

Samozřejmě, může se jednat o výmysly, ale stránky o paranormálních jevech v naší republice jsou plné vyprávění o setkání s přízrakem z Branišovského lesa. A není to hezké čtení. Strážce lesa byl popsán mnohokrát v historii, první „oficiální“ výpověď podaly v roce 1993 dvě rozklepané dívky, které při česání borůvek vylétly z lesa a řvaly: „Honí nás strašně velký a rychlý chlap!“ Místní lidé chtěli zavolat policii, ale zarazili se, protože slečny zdaleka nebyly první, kdo takto vyděšeně vyběhl z Boru.

Dokonce se říká, že než se Strážce lesa objeví, zvedne se vichr a setmí se. Obzvláště zajímavý je atribut, který občas Pán lesa používá: flétna. Objevení přízraku se ohlašuje pískáním jakési melodie, velice vysoký tón nezní jako běžná píšťalka nebo flétna, ale je vysoký, pronikavý a prapodivný. „Ta melodie mi vlezla až do mozku, ohlédla jsem se a ono se to ke mně blížilo, neuvěřitelně rychle, svištělo to, bylo to hrozné, hrozné!“ popisuje vyděšená svědkyně.

V Branišovském lese měl také údajně stávat tzv. strom sebevrahů. Místní a starousedlíci přísahají, že nic takového v Boru nikdy nebylo, naproti tomu dobové pověsti o Boru prokletý strom zmiňují do velkých podrobností.

„Jedná se o ikonické místo celého lesa, u kterého je soustředěna neuvěřitelná nálož negativní a zlé energie. Prameny se ovšem rozcházejí v tom, kde údajný strom oběšenců je či byl. Prý stával v osmnáctém století v blízkosti tzv. Černého sloupu, což jsou boží muka, jedna z nejvíce citovaných legend ale umisťuje strom do roku 1927, kdy byl v Branišově otevřen v té době opravdu luxusní hotel Praha. V něm se ubytovala mladá dvojice, která šla do Boru na výlet. Nevrátili se a po pár dnech hledání byli oba mladí lidé nalezeni oběšeni na stromě uprostřed lesa. Vyšetřovatelé nebyli schopni určit, jestli se jednalo o společnou dobrovolnou smrt, nebo o vraždu se sebevraždou,“ popisuje v rozhovoru badatel Josef Jirásek.

Vše prý bylo velice podivné, a ještě podivnější věc nastala, když se na témže stromě o týden později oběsila mladá žena. Místní lidé se rozhodli raději „bezbožný“ strom porazit.

„Prý i vypadal prapodivně, měl zkroucené a holé pahýly větví a nikdy na něm nebylo listí. Vypadal zkrátka a jednoduše mrtvě. Jako z jiného světa. Pan Kříž, který si chtěl vzít větev domů na podpal, se při manipulaci s pilou zranil. O sebevražedný strom se svého času zajímal i mezinárodní paranormální tým, který v Boru točil reportáž. Měli údajně nalézt místo, kde stál – na kraji lesa mezi obcí Branišov a Samotou u Petrů.“ doplňuje pan Jirásek, který ve svém volném čase po Boru běhá s virgulí a řadí se mezi ony „cvoky“, kteří hledají místní strašidla.

Návštěvníci lesa zde zažívají jistá paranormální volání „odnikud“, které procházející turisty z ničeho nic nabádá k sebevraždě. Co si o tomto myslet? Lesy přitahovaly sebevrahy od pradávna, to je věc všeobecně známá. Možná se v Branišovském lese někdy někdo oběsil, povídačka se nabalovala jedna na druhou, až z toho vznikl přízračný strom sebevrahů. Je to logické vysvětlení.

Ale další paranormální aktivita v Boru už tak pragmaticky vysvětlitelná není. Skoky v čase se mají dít po celém prostoru tohoto prazvláštního lesoparku. O tom, že v Boru lidé mizí, aby se objevili třeba za pár hodin úplně někde jinde, se vypráví již celá staletí, ale první zaznamenaný případ v písemné zprávě tehdejší Veřejné bezpečnosti se datuje do roku 1960. 

Jeden z obyvatel samoty U pěti zlodějů se kolem šesté večerní vracel na kole domů z Českých Budějovic. Tento muž si při jízdě všiml, že se z naprostého bezvětří náhle zvedl do vzduchu prašný vír. Zaskočený cyklista zastavil a sestoupil z kola, aby překvapeně zjistil, že se vlní celý les, cesta se změnila a před jeho očima se klikatě kroutila na všechny strany.

Vše bylo nesmírně prapodivné, pán tedy raději nasedl na kolo a ujížděl jako o život. Když vyjel z lesa do Branišova, zjistil, že se v žádném okně nesvítí. Nebylo sedm večer, jak si myslel, byly tři hodiny ráno, jak ke svému zděšení zjistil při pohledu na hodiny. Během hodinové cesty ztratil muž devět hodin. Zmiňoval také zelenou mlhu, která ho obklopila. O té se v Boru mluví často.

Může to být nějaká halucinace? Mžitky před očima z únavy? S očima souvisí další neméně podivná situace, která má už od pradávna způsobovat lidem v lese naprostý šok. Červené oči, které se vynoří „z ničeho“ a visí v prostoru. Upřeně se dívají, ale chybí jakákoliv silueta, postava nebo obličej. Jen červené oči. Desítky svědků tvrdí to samé a přísahají, že se náhle objevily dvě červené oči s černými duhovkami, které se pomalu přibližovaly. Bezesporu děsivá představa!

„Nejsou to jen červené oči nebo zelená mlha. Vypráví se o duchovi dívky v bílé kápi, noční turisté vidí světýlka, bludičky, divoženky, dokonce ani vodník nechybí,“ směje se Josef Jirásek. „V osmnáctém století si na břehu lesního rybníčku hrály děti, když si všimly, že vedle nich sedí muž s vyvalenýma očima a rozpláclým nosem. Tělo měl pokryté šupinami.“

A jako kdyby toho nebylo málo, Branišovský les má být osídlen ještě něčím daleko divnějším. Své by o tom mohli vyprávět vojáci. Tento les měl být totiž dějištěm události, o které se mluví dodnes a nepřestává fascinovat další a další badatele.

Celá historie se měla odehrát v době, kdy zdejší muniční sklad hlídala malá vojenská posádka. Nejběžnější verze zmiňuje čtyři strážné. Dvojice vojáků střežila u bývalého strážního domku sklad a druhá hlídka šla své kolegy vystřídat. Když k sobě vojáci došli, najednou jeden z nich jaksi vojákem už nebyl. Měl se před očima kolegů proměnit. Hovořilo se o hrůze, která vycházela z lesa.

Panikařící vojáci do sebe začali střílet, až na místě měli zůstat tři mrtví muži a čtvrtý zemřel při převozu do nemocnice. Nikdo neví, jestli se to stalo. Historici i badatelé se o objasnění střelby v Boru snaží už dlouhé roky a zjistili, že toto strašidelné vyprávění zřejmě mělo svůj počátek v řadě jiných vojenských lapálií, které se za dlouhé roky v prostoru lesa odehrály.

Podle jednoho místního pamětníka se v Boru v sedmdesátých letech poprali na taneční zábavě ze žárlivosti dva vojáci. Jeden pak zastřelil druhého. Další akce se měla odehrát v roce 1973 a šlo o mimořádné vojenské cvičení s názvem přepadení a zabití hlídky u muničního skladu záškodnickou skupinou čili celé to bylo sehrané. A lidská fantazie mohla zaúřadovat a dosadit si ke zvuku střelby i bytost vycházející z lesa. Přímo se to nabízí.

„Týmu historiků se také přihlásil svědek, který zde byl na vojně v roce 1983. V době jeho služby se měli navzájem postřílet dva vojáci na stráži. A nešlo o žádné zlo, které vycházelo z lesa - v tehdejší době totiž docházelo k mimořádnému psychickému vypětí nejen vojáků základní služby, ale i jejich velitelů, kteří plnili často velice zmatené rozkazy. Muži byli pod nesmírným psychickým tlakem a stresem, který se snadno mohl zvrhnout v tragickou událost. A ta vlivem pověstí o strašidelném lese začala nabývat nadpřirozených rozměrů,“ uvádí k celému incidentu pan Jirásek.

Co však rozhodně nabylo rozměrů nevídaných i na naše poměry, je branišovské UFO. V oblasti lesa mělo dojít k pádu neznámého objektu. Užaslí lidé pozorovali obrovskou zářící kouli, která za mohutné exploze spadla do lesa. Oblast prý byla okamžitě uzavřena speciální jednotkou. Stromy v epicentru byly sice živé, ale z jedné strany ožehnuté.

„Podařilo se dohledat pouze tři dokázané pády strojů v oblasti Branišovského lesa a okolí. 22. srpna 1968 spadl okupační armádě ruský stroj An-8, který nezvládl přistání a zřítil se do lesa za letištěm. Tragická nehoda z roku 1965 pro změnu stála život kapitána Tomšíka, ale MIG 15 při svém pádu zcela minul les Bor. A do třetice se mohlo jednat o technickou závadu stroje MIG 21, kterému vzplanul motor a zřítil se poblíž Kletě.“ popisuje „kolega“ pana Jiráska Jan Ludvík.

Do Boru tedy podle dostupných historických pramenů nikdy žádný stroj nespadl. K opáleným a sežehnutým stromům se pro regionální deník vyjádřili v roce 2000 i hasiči – prý šlo o mírný požár suchého porostu, který lidská představivost zveličila.

Jak vidno, Branišovský les je bizarními pověstmi doslova opředený. Dnes se můžete projít přes Branišovský les po naučné stezce. U Boru také leží pozůstatky morového hřbitova z roku 1680. Je to bezesporu místo s velice zvláštní atmosférou a stojí za to se jít do Boru podívat.

Možná něco uvidíte, možná ne. A nebo by bylo možná lepší nepokoušet místní strašidla!

Tajemný les Bor u Českých Budějovic – místo paranormálních jevů – Kudy z nudy, Nejstrašidelnějším lesem je Branišovský. Zlo tam prý střeží strážce v plášti a klobouku | Radio Prague International, Josef Jirásek, Jan Ludvík -rozhovor, časopis Enigma, Badatelé – Historie, záhady, tajemství – Zapomenuté příběhy, neznámí hrdinové, historické záhady. Stránky o tajemnu, záhadách, nevysvětlených událostech a nevysvětlitelných jevech.,