Britskou princeznu Annu se pokusil unést šílenec. Skončilo to přestřelkou, pachatele zmydlil boxer

„Nikam s vámi nepůjdu. Ani náhodou. Sakra, jste zatracenej cvok? Pusťte mě. Pánové, vy mě chcete přetrhnout? Kolik chcete? Aha. Vidíte, ani já nemám dva miliony. Tomu rozumím, že je chcete. Nejdu. Au! TAK NA TO SAKRA ZAPOMEŇ! Teď, utíkej, máš šanci! Vypadni od toho auta! TEĎ!“ Princezna Anna k únosci Ianu Ballovi, 20. března 1974

„Co to vyvádíš? Zbláznil jsi se? Nebuď blbej, chlape! Odhoď tu bouchačku, copak nevíš, kdo to je? To je princezna!“ bulvární novinář John Brian McConnell, který přibíhal k limuzíně po ulici.

„Tuto medaili vám uděluji jako královna Anglie. Ale ze srdce vám děkuji jako maminka Anny.“ Královna Alžběta II. šeptem při ceremonii udělování George medal, druhého nejvyššího civilního britského vyznamenání za statečnost boxeru Ronaldu Russellovi

20. března 1974 kolem osmé hodiny večerní se tehdy třiadvacetiletá britská princezna Anna (Anne) stala obětí pokusu o únos. Dlouho o tom nikdo neměl ani tušení, protože vyšetřovací protokoly byly odtajněny až na začátku roku 2005. „Skvělá historka. Škoda, že ji palác nemůže zveřejnit,“ připsal dokonce ke spisu osobní poznámku tehdejší britský premiér Harold Wilson. Ten měl po útoku na princeznu rázem plné ruce (a hlavu) práce.

Musel řešit a vysvětlovat, jak je možné, že osamělý psychopat s bílým Fordem Escort vybrzdil královskou limuzínu uprostřed Londýna! „Já jsem se s tím chlapem hádala tak dlouho, až mě to začínalo unavovat. Nebýt těch lidí, co přispěchali na pomoc, zřejmě bych jej musela odzbrojit sama!“ napsala Wilsonovi velice ostře sama princezna Anna! Po incidentu došlo k velkým změnám v ochraně královské rodiny. Jenže před dvacátým březnem 1974 se mohlo stát vlastně cokoliv. A také stalo.

Na londýnské dlažbě skončili v krvi čtyři postřelení muži; zasahoval boxer, bulvární novinář, dvorní dáma, policisté i řidiči. Na vysvobození své manželky ze spárů duševně vyšinutého Iana Balla měl lví podíl i její čerstvý manžel Mark Phillips. Ten svou princeznu málem přetrhl vejpůl. A největší zásluhu na tom, že se únos nezdařil, měla sama Anna.

Oblíbená aristokratka je dodnes proslulá ledovým klidem a ostře prořízlou pusou. S Ballem se hádala, strkala do něj, byla ironická, uštěpačná a naprosto ho vykolejila. „Dnes už se tomu musím smát. Muselo to vypadat jako z nějaké filmové grotesky. Jako na Divokém západě! Jenže pak se zamyslím - mohlo to skončit fatálně. Ten cvok čtyři lidi málem zastřelil. Mohl zastřelit i ji. Dodnes se mi o tom všem zdá,“ říkal boxer Ronald „Ronnie“ Russell.

Co se stalo na slavné třídě The Mall v březnu roku 1974? To se budete divit!

Princezna Anna měla onoho osudného dne plno práce. Když ráno 20. března 1974 vstávala, čekal ji dobročinný bazar či setkání s dětmi z dětského domova. Na večer se ale jediná dcera britské královny velice těšila. Vynikající jezdkyně Anna byla patronkou jezdecké organizace Riding for the Disabled. „Natočili dokumentární film. Výtěžek půjde na útulky pro staré a vysloužilé koně. Musíme na premiéru, tím se vybere víc peněz,“ říkala svému novomanželovi.

Mark Phillips byl do své princezny zamilovaný, sám byl vášnivým jezdcem a zlatým olympijským medailistou v military, ale pořád zápasil s královským protokolem. „A to musím? Musím.“ povzdechl. A povzdechl si ještě jednou, když mu Anna oznámila, že po filmovém galavečeru domů do postele rozhodně nepůjdou - ještě je čekala večeře. Královna sice dlela i s manželem v Indonésii, ale Anna měla své povinnosti - státnická návštěva se nebude ohlížet na to, že se chce Marku Phillipsovi spát!

Konečně bylo po promítání a princezna s manželem za hojných ovací nasedli na zadní sedadla vínově červené limuzíny Austin Princess Vanden Plas označené královským znakem. Za volant usedl řidič Alexander Callender, naproti urozenému páru (proti směru jízdy) se posadila Annina dvorní dáma Rowena Brassey. Vedle Roweny se uvelebil princeznin bodyguard - inspektor James Wallace Beaton, člen SO14, speciální operační jednotky Scotland Yardu, která byla pověřená ochranou královských osob.

Anna vypadala ten večer úžasně. Měla na sobě elegantní dlouhou večerní toaletu z modrého sametu s vysokým límečkem. Nyní se blaženě natáhla v pohodlném sedadle a dívala se z okénka na Londýn. Už se setmělo, velký vůz vjel tiše na slavnou třídu The Mall, Buckinghamský palác byl na dohled - k vjezdu do areálu scházelo cca 180 metrů! Najednou se vedle princeznina vozu objevil bílý Ford Escort. Jel souběžně s limuzínou. Vypadalo to, že chce vůz s královským znakem riskantně předjet.

„Co to je za šílence?“ reptal znepokojeně Alexander Callender a točil volantem. „Nějaký nespokojený řidič,“ řekla Anne. Mýlila se. Escort najednou zrychlil, dostal se před čumák královské limuzíny - a jeho řidič prudce dupl na brzdy! Callender musel chtě nechtě zastavit také. „Já to půjdu vyřídit,“ usoudil bodyguard James Beaton. Myslel, že jde o nějakého fanouška nebo o naštvaného šoféra, který šel osádce vozu vynadat.

Občas se to stávalo. „Oni můžou všechno, my nic!“ reptali někdy Londýňané, když museli kvůli koloně vozů s královnou nebo s jiným členem královské rodiny jet jinudy, zastavit, čekat - někomu někdy jednoduše ruply nervy, jak se tak říká. Beaton vystoupil z vozu a díval se, jak z Escortu vyskakuje podivný muž. Měl sytě zrzavé vlasy, doslova oranžové; do tmy svítila i narezlá bradka a bledá pihovatá pleť. James Beaton zvedl ruce v jakémsi chlácholivém gestu.

„Dobře dobře, co je?“ zvolal princeznin strážce. Byla tma, takže si nevšiml, že je muž ozbrojený. Šestadvacetiletý duševně vyšinutý Ian Ball měl v každé ruce jednu pistoli - a na nic nečekal. Nic neřekl, jen vystřelil. Beaton schytal zblízka kulku do pravého ramene. Jako člen královské ochranky byl bodyguard James samozřejmě ozbrojený, pokusil se vytáhnout svůj automat a Balla zneškodnit. Ale marně - byl postřelený, zbraň selhala…

Paralyzovaný James Beaton jen nevěřícně civěl na zrzavého chlapíka, který bez problémů uchopil madlo zadních dveří limuzíny a začal jím lomcovat „Otevři. Okamžitě otevři, nebo vystřelím!“ řval. Mark i princezna Anna nezaváhali a drželi oba kliku zevnitř. Potenciální únosce se zabýval dveřmi, takže neviděl dvorní dámu Rowenu. Ta se schoulila na sedačce a pomaličku se vysoukala ven z vozu druhou stranou. Toho využil opět Beaton - postřelený agent vlezl zpět do vozu. Chtěl princeznu chránit vlastním tělem.

„Prásk, prásk!“ zazněly dva výstřely, Beaton se skácel jako podťatý a v bezvědomí vypadl z limuzíny. Ball totiž do bodyguarda bez váhání vypálil další dvě kulky. Už jen tohle svědčí o jeho nesmírnému odhodlání vše dokončit - a princezna Anna si to velice dobře uvědomovala. „Nevěděl jsem, jestli ji chce zabít nebo unést. Bál jsem se o ni.“ komentoval to po mnoha letech Mark Phillips. V tu chvíli se do všeho vložil Annin osobní šofér Alexander Callender.

Hrdinný řidič vyskočil z auta a stoupl si před vůz, čímž únosci zakryl výhled na princeznu. „Prásk!“ střelil opět bez váhání pomatený Ian Ball Callendera přímo do hrudi! Anna a Mark se jen užasle dívali na pád mohutného řidičova těla nazpátek na sedačku. „Vše se to seběhlo během pár vteřin. Ty mi ale přišly dlouhé jako celé věky.“ říkala princezna. Ballovi se konečně podařilo otevřít dveře. Měl princeznu na dosah ruky. Hmátl po ní a chytil ji za předloktí.

Mark Phillips popadl svou ženu kolem pasu a začal ji tahat na druhou stranu. „Pánové. Vždyť mě přetrhnete!“ řekla Anne naprosto, ale naprosto mimo mísu. Vykolejila tím (a nikoliv naposledy) svého únosce tak moc, že ji pustil! Anne si ohledávala svou róbu: „Vy jste tomu dali. Vše je potrhané!“ rozčilovala se jako pravá princezna. Ale velice dobře věděla, že je v ohrožení života, jak později sama popisovala na policii:

„Anna to dělala schválně. Věděla, že ječet nebo řvát nemá cenu. Byla a je vždy taková. Klidná, s břitkým smyslem pro humor, neztrácí hlavu v žádné situaci. Ve výpovědích uvedla, že se sice bála, ale zároveň vedla s únoscem „nesmírně otravný rozhovor“ - to svědčí o jejích ocelových nervech,“ uvádí prestižní magazín The Smithsonian v rozsáhlém článku o princeznině únosu. Onen „velice otravný rozhovor“ je skutečně výživný. Kdyby při tom všem netekla krev, je to skutečně jako z grotesky!

Fotky: Ian Ball po zadržení, limuzína s Escortem a princezna Anna v nemocnici navštěvuje svého bodyguarda Jamese Beatona.

Sotva si Ball pomocí střelných zbraní „vyčistil“ prostor před limuzínou, navázal opět rozhovor s princeznou. Ta dle svých slov čekala, že někdo přijde od paláce. „Bylo to kousek. Stráž přece musela slyšet výstřely!“ rozčilovala se po celém obskurním incidentu. Vojáci „něco“ zaslechli, pravda. Ale považovali to za běžný hluk automobilového provozu, rány z výfuku… Koho by také mohlo napadnout, že se kousek od nich pokouší jeden blázen unést britskou princeznu!

„Prosím, pojď ven. Musíš jít ven,“ řekl Ian Ball naléhavě Anně. „Pořád jsem tomu člověku říkala, že nikam nejdu a že z auta nevystoupím. Ať mi dá pokoj. Vůbec mě neposlouchal. Tahal mě.“ vypovídala Anna. Ball se stále snažil. „Já vás asi zastřelím. Musíte jít se mnou.“ hovořil čím dál naléhavěji. „Na to sakra zapomeň. Ani náhodou! Copak jste blázen? Jste cvok? Sakra zatraceně!“ rozčilovala se Anna. Později přiznala, že byla tak strašně vytočená, že mu chtěla dát facku!

„Neudělala jsem to jen proto, že jsem se bála, že nás zastřelí.“ říkala princezna. Mark také vzpomínal: „Bál jsem se, to přiznám. Nejděsivější bylo, že jsme se cítili jako zvíře v kleci. Byl jsem zcela bezmocný. Zbraň měl namířenou. Byla jediná možnost - komunikovat s ním.“ To Anne zvládala, protože se začala vyptávat: „A já mám s vámi jít. Na den, říkáte? Tak budu s vámi jeden den? A vy mě chcete tedy unést. Zatraceně - a kolik požadujete? Dva miliony? To je dobré. Já je také nemám. Nedivím se, že je chcete,“ smála se Ballovi do obličeje princezna.

Odvaha nebo blbost? rozčílí se mnozí. Jenže Anna už taková prostě je. Navíc viděla, že se blíží další lidé - královská limuzína, která měla o kapotu opřeného bílého otřískaného Forda samozřejmě vzbuzovala pozornost - je nutné připomenout, že se to celé sběhlo v řádu minut. Jako první přiběhl na místo dvaadvacetiletý konstábl Michael Hills. Hlídkoval poblíž, když uslyšel podivné zvuky. „Asi autonehoda,“ usoudil mladíček a rozběhl se k limuzíně.

Hills se v celé bizarní situaci docela dobře zorientoval. Poznal princeznu, viděl pistoli. Než si ho Ball všiml, stačil nahlásit do vysílačky, že je členka britské královské rodiny v ohrožení života. „Prásk!“ střelil obligátně Ball - konstábl Hill dostal kulku do břicha, padl na silnici a zůstal v bezvědomí. A přicházel další muž, který jel kolem taxíkem, poznal znak královské rodiny na voze, dal zastavit a rozběhl se k celé neskutečné scenérii.

Byl to bulvární novinář John Brian McConnell. Rozhodl se, že s útočníkem „hodí řeč“. „Princezna na mě z vozu signalizovala, abych šel pryč a zavolal pomoc. S tím mužem mluvil pan Phillips. Něco mu naléhavě vykládal. Já jsem ale zpanikařil. Usoudil jsem, že bude nejlepší si promluvit,“ krčil rameny novinář. Přistoupil k Ballovi a řekl mu rozčíleně: „Co to vyvádíš? Zbláznil jsi se? Nebuď blbej, chlape! Odhoď tu bouchačku, copak nevíš, kdo to je? To je princezna!“ „Prásk!“ ozval se opět zvuk výstřelu.

Ball kolem sebe opravdu pálil jako pověstných Sedm statečných! Střelil už čtvrtého muže. Vedle Hilla se záhy zhroutil i McConnell; kolem auta už leželi v krvi Beaton a Callender… Když si člověk uvědomí, jaká jatka to byla - a jaká mohla být, kdyby se Ian Ball trefil a zavraždil je, je jasné, že princezna Anna byla skutečně v přímém ohrožení života. Únosce byl netrpělivý, navíc přicházeli další lidé. Glenmore Martin zajel svým autem před Ford, aby ho zablokoval.

Delší dobu vše pozoroval také přes dva metry vysoký vedoucí úklidové firmy a boxer Ronald Russell. A měl už všeho dost. Rozhodl se konat. „To stačilo. Musel jsem ho už vyřídit,“ vzpomínal později s úsměvem. Únosce se po střelbě na novináře opět zaměřil na princeznu v autě. Ronald se k němu připlížil, poplácal ho po rameni - a když se Ball otočil, dostal nádherný čistý úder přímo zespoda do čelisti. Jenže nepadl na zem, jak by se po takovém háku dalo předpokládat, kdepak!

„To jsem ještě neviděl. Asi měl tu hubu plechovou,“ usmíval se Russell, který byl do roku 2005 vázán mlčenlivostí, ale po zveřejnění spisů dával často a rád rozhovory. Ball opět vystřelil, minul, vystřelil, minul… Bulvár Mall se proměnil ve střelnici jednoho šílence! A kabaret nekončil. „Musel jsem se pak až smát. Kdyby nešlo o tak vážnou věc, tak se popadáme smíchy za břicha,“ uznal anonymní policista, který následnou „obíhačku“ viděl na vlastní oči.

Boxer Russel totiž opět plácl svou mohutnou tlapou Balla po hlavě. A on to opět „přežil“. Potyčky využila princezna Anna, která s manželem vyskočila z vozu na druhé straně. Únosce viděl, že mu jeho kořist utíká, vytrhl se Russellovi a začal Annu nahánět kolem vozu. Princezna hbitě přeběhla zadek limuzíny - a hupla zpátky na své místo! Tentokrát zamkla dveře. Ball obíhal vínový vůz jako šílenec (proč jako), za ním boxer, za boxerem Mark Phillips…

Ball chtěl za princeznou vlézt do auta druhými dveřmi, takže Anna zase vylezla ven. „Myslela jsem, že když budu mimo vůz, tak se něco stane. Že bude větší možnost ho dostat,“ uvedla později Anna. A zase se naháněli. Obíhaná ale přestala bavit Russella. Svalnatý boxer změnil směr, nadběhl si svou kořist a uštědřil Ianu Ballovi takovou pecku, že se tento zapotácel. Ale pořád se držel na nohou! „Ten by se v našem boxerském klubu uživil. Nechtěl odpadnout. Prostě bum bum bum!“ řehtal se Russell a předváděl typický postoj.

Princezna si všimla přibíhající skupiny policistů. Věděla, že záchrana je blízko. „No tak jdi! Hni sebou! Padej od toho auta, máš ještě šanci. TEĎ!“ zvýšila hlas. Nechtěla mu umožnit útěk. „Chtěla jsem, aby přestal mávat těmi zbraněmi kolem nás. Bylo toho už dost. Chtěla jsem ho dostat pryč.“ Povedlo se. Ball začal prchat. Policista Peter Edmonds skočil ozbrojenému muži na záda, povalil ho na zem, tlučením do rukou jej odzbrojil - a konečně zatkl!

Sotva byla princezna Anne v bezpečí (dala si prý obřího panáka), rozběhlo se vyšetřování. Hlavně se všichni báli, že jde o terorismus - to by už nešlo utajit a vedlo by to k mnoha problémům. Ukázalo se, že Ball byl „osamělý střelec“ - nikdo si jej nenajal, nebyl členem žádné organizace. Byl to blázen. Chytrý blázen. Když totiž druhý den ráno vyšlo v novinách krátké prohlášení o „napadení členky královské rodiny, které se obešlo bez zranění“, Ball už ze sebe vše sypal - a vymyšlené to neměl špatně.

Únos plánoval dlouho. Chtěl „ukořistit“ nějakou vysoce postavenou osobu blízkou královně. Anna jej upoutala svou okázalou svatbou. Pak už ji začal sledovat cíleně, například si pronajal dům kousek od Sandhurstu, kde sloužil Mark - tam také manželé žili. O tom, že princezna jede na charitativní akci, informoval sám Buckinghamský palác, takže Ian Ball se rozhodl spáchat únos v okamžiku návratu Anny do paláce.

Bílý Ford Escort si pronajal pod jménem John Williams. Ve Fordu se našla řada věcí, které chtěl použít k znehybnění princezny: pouta, valium (lék na uklidnění), dopis pro královnu se žádostí o výkupné… Text dopisu byl tak zmatený, že detektivům musel Ian Ball sám vysvětlovat, co že to vlastně chtěl. Žádal dva miliony liber v pětilibrových bankovkách. Ty měla prosím pěkně královna osobně (to bylo několikrát podtrženo) naskládat do dvaceti odemčených kufrů a uložit (opět osobně) na palubu letadla mířícího do Švýcarska.

A vše mělo být samozřejmě naprosto anonymní. „Už vidím tu anonymitu. Anglická královna na palubě civilního letu skládá dvacet kufrů s penězi - ještě by ji odvezli do blázince,“ vrtěli hlavou Angličané po odtajnění spisů v debatách pod články o únosu jejich princezny. Ball také podtrhl, že pokud se tak nestane, Annu zastřelí. Peníze z výkupného pak chtěl duševně nemocný Ball věnovat na charitu - konkrétně na léčbu psychických poruch a stavbu nových sanatorií pro duševně choré!

V jednom z nich také Ian Ball skončil. Nezaměstnaný mladík byl odsouzen k doživotní internaci v ústavu Broadmoor. Byl shledán vinným ze čtyř pokusů o vraždu a pokusu o únos (omezování osobní svobody). Všichni postřelení naštěstí přežili. „Ale mohlo to být daleko horší. Daleko. Měli jsme všichni velké štěstí. A moc dobře to víme.“ uvedl Mark Phillips (princezna se s ním rozvedla v roce 1992, mají spolu dvě děti, Petera a Zaru).

Anna všem mužům, kteří se jakkoliv podíleli na její záchraně - i přihlížejícím nebo těm, kteří se snažili přivolat policii - osobně poděkovala. Všechny čtyři zraněné navštívila v nemocnici, s boxerem Russellem (foto zde) se stýkala mnohem častěji. Bývalý boxer se v rozhovoru přiznal, že medaili od královny prodal - dostal za ni v aukci obrovskou sumu, takže užívá důchodu. Přece jen byl ale na Alžbětu II. naštvaný: myslel si, že mu doplatí hypotéku. Nestalo se tak, takže přišel v roce 1975 o dům.

Všechny muže, kteří při snaze zabránit Anninu únosu nasadili své životy, vyznamenala osobně britská královna Alžběta II. Inspektor Beaton obdržel Jiřího kříž, nejvyšší britské civilní vyznamenání za odvahu, Michael Hills a boxer Ronald Russell dostali druhé nejvyšší britské vyznamenání za statečnost, řidič Annina vozu Alexander Callender, novinář John Brian McConnell a policista Peter Edmonds byli dekorováni Medailí za udatnost a Glenmore Martin Královniným čestným uznáním za odvážné jednání.

Ian Ball stále žije a snaží se dostat ven. Několikrát marně žádal o propuštění. Dodnes na všechny strany rozesílá nesmyslné dopisy, kde uvádí, že se stal obětí komplotu, podvodu; že vše měla zosnovat sama královská rodina, aby se Anny zbavila. Proč by to dělali a kdo ho měl najmout, to nesdělil. Zřejmě to byl opravdu jen osamělý šílenec, který naplánoval únos britské princezny. A nepovedlo se to tak strašně, že to všechno raději utajili!

Málo známá perlička ze života britské královské rodiny mohlo ale dopadnout daleko hůře a skončit smrtí nevinných lidí.

Zpracováno podle: The Smithsonian Magazine, iDNES, Dotyk, Anne, Peter Edmonds, Bussines Insider, Tatler, The Guardian, James Beaton, Harold Wilson, Metro.uk