Článek
Svět filmů ze série o Růžovém panterovi je zalidněn postavičkami, které můžeme buď milovat nebo nenávidět. Všemu samozřejmě vévodí inspektor Clouseau v úžasném podaní Petera Sellerse, který je až archetypem naprostého blbce. Všechno, ale úplně všechno zmotá, poplete, rozbije, roz… dosaďte si sami, aby ve finále získal obdiv, metály a udržel si důstojnost. Zdatně mu sekunduje vrchní policejní inspektor Dreyfus (Herbert Lom), jehož nenávist ke Clouseaovi je tak osudová, že mu buď velice vynalézavým způsobem (velice!) usiluje o život, nebo je internován v blázinci.
A postavou neméně významnou je Cato Fong (též Kato). Sluha „slovutného“ inspektora Jacquese Clouseaua je figurkou legendární a jejich parodické souboje vešly do dějin filmového žánru jako naprosto kultovní scény. Fantastické atmosféře těchto filmů nahrává i fakt, že v době jejich vzniku se ještě mohlo říkat cokoliv, aniž by z toho někdo udělal rasistický nebo kulturní skandál. Hlášky o mém malém žlutém příteli či Kató, ty opoce žlutá, teď nééé!!! - umíte si představit, jaký by z toho v dnešním světě nastal poprask?
Petice, omluvy, sypání si popela na hlavu, zničení kariéry všech zúčastněných… „To byl svět ještě v pořádku. Všichni chápali, že jde o nadsázku. Ale dnes,“ mávl rukou jeden z fandů série Pink Panther na pravidelném každoročním setkání, která probíhají dosud. Sám představitel divokého sluhy Burt Kwouk v rozhovorech při otázce na to, jestli mu nevadí, že hrál vlastně nepříliš lichotivé karikatury Asiatů, s úsměvem odpovídal: „Díval jsem se na to takhle: Když to neudělám já, přijde někdo jiný. Tak proč bych si něco nevydělal? Navíc to byla ohromná legrace. A že mám šikmé oči? No mám!“
Clouseaův čínský sluha byl vycvičen k pravidelným nečekaným útokům, aby svého pána udržel ve střehu. Takže Clouseaua napadal vždy a všude, i když se to nejméně hodilo. A jejich vzájemné nesmyslné souboje s nunčaky a noži jsou i po letech něčím neskutečným.
Cato a Clouseau mají vztah lásky a nenávisti, jejich hádky jsou dlouhé a kruté, stejně jako destruktivní pro nábytek, a vždy jsou přerušeny zvoněním telefonu, v tu chvíli se opět stanou zdvořilými. Cato vynakládá velké úsilí, aby svého zaměstnavatele překvapil, a Clouseau se nikdy necítí bezpečně, protože Cato se nezastaví před ničím. Běžně Cato zaútočí na Clouseaua během romantické chvíle, nebo Clouseau odchází a Cato vyskočí a následuje naprostá demolice bytu. Clouseau obvykle Cata dost mlátí a nazývá ho hanlivými jmény jako „můj malý žlutý přítel“. Jeho válečný pokřik je „Saaaaaah“!
Cato útočí na Clouseaua, když je v posteli s ženou, nebo se Clouseau vrátí domů a zdemoluje si celý byt ve snaze Cata najít dříve, než na něj zaútočí. Vždy se do všeho ještě přimotá Dreyfus, kterému hráblo a pokouší se Clouseaua zabít také. Ve filmu „Pomsta Růžového pantera“ se Clouseau vrací domů ve svém nejnovějším převleku po trýznivém večeru plném pokusů o vraždu a plíží se po bytě a křičí, že Cato má dnešní útok odvolat, když se objeví opravdový ninja…
Dlouhé a poněkud kruté souboje pána a sluhy patří k panterovské sérii stejně jako zoufalé pokusy Dreyfuse o konečnou likvidaci připitomělého inspektora. V moderních filmech je inspektorův sluha vycvičen, aby na něj také zaútočil, ale nikdy se nedostanou do brutálních rvaček. Už to prostě není ono, jak útrpně vzdychnou fandové „pravých“ panterovských filmů. Jaký byl životní osud představitele Cata? Také si občas musel útrpně povzdechnout. Sympatický herec to měl velice těžké. Inu, posuďte sami.
Burt Kwouk a jeho čínsko-anglický příběh.
„Já vlastně celý život pátrám po tom, jestli se cítím být více Číňanem nebo Angličanem,“ uváděl mnohokrát tento zvláštní herec, který se proslavil nejen jako Cato Fong, ale známe ho i z mnoha filmů o neohroženém agentu 007 Jamesi Bondovi. Hledání pravé identity začalo u tohoto muže 18. července 1930, kdy se narodil jako Herbert Tsangtse Kwouk (郭弼) v anglickém Warringtonu. Jeho rodiče byli Číňané, kteří byli zrovna na služební cestě. Matka ve vysokém stupni těhotenství následovala manžela, což byl textilní magnát a měl obrovskou fabriku s filiálkami po celé Evropě. Jel na kontrolu své anglické pobočky, když začala jeho žena rodit.
Pro zajímavost, otec Herberta byl syn vysoce postaveného generála z dynastie Tchang a v Číně patřila rodina mezi opravdovou elitu. Malý Herbert byl sotva dvouměsíční kojenec, když se vrátili zpět do Šanghaje, kde byl vychováván. „Kdyby věděli, co nás potká, stejně by se vrátili. Otec byl velký patriot. Nikdy by Čínu jen tak neopustil. Jenže vyhnali ho lidé, ne Čína. Čínu miloval do konce života,“ glosoval smutně následující pohromu Kwouk. Elitní synek z vysoce postavené rodiny navštěvoval také elitní školu, v šestnácti letech absolvoval Šanghajskou jezuitskou misijní školu, která bývala označována za „Eton Dálného východu“ - srovnání se slavnou anglickou školou bylo zcela na místě.
Herbert Kwouk v roce 1947 opět následoval rodiče do Británie, kde měli zůstat rok. Jenže tou dobou tatínek tušil, že s Čínou bude zle. „On se tam vrátil, měl pocit, že něco zachrání. Nakonec byl rád, že si zachránil holý život.“ vyprávěl Herbert, který v Británii zůstal, změnil si jméno na Burt a odjel do USA, kde mu bohatí rodiče platili školu a ubytování. Burt Kwouk studoval v Americe ekonomii, byl šťastný, oblíbený a myslel si, že zůstane v USA a splní si svůj americký sen. Jenže v Číně vypukla občanská válka, která smetla bohaté vrstvy, moci se chopili komunisté a v jednu vteřinu byla celá rodina bez ničeho. Nový režim jim vzal všechny peníze, domy, továrny, okradl je a nechal je na dlažbě.
Málem to nepřežili, chystala se i vražda rodičů Burta Kwouka. Někdo je „protáhl“ do bezpečí Anglie, kam se dostali po strastiplné cestě, a museli začít od nuly. Stejně tak i syn. Sice mu udřená máma i zklamaný a zdrcený otec platili školné, ale už to nešlo. Byli staří, museli tvrdě dřít a hlavně na tom byli psychicky velice špatně. Vše jim vzali. Staří Číňané tomu nemohli uvěřit. Burt Kwouk se musel vrátit do Anglie, aby jim pomohl. Studium nakonec dokončil, dostal odklad a sloučení ročníků, takže titul měl. Ale nebyl mu nic platný, v mezidobí byl rád za každé zaměstnání. Pracoval v čistírně, v restauraci, čistil na ulici lidem boty, myl nádobí, nosil jako poslíček jídlo, dokonce žehlil pánské oděvy a obsluhoval mandl. Utrápení rodiče brzy zemřeli a Burt Kwouk zůstal sám.
No, úplně sám nebyl nikdy. Vždy měl po boku přítelkyni. Byl tím značně proslulý a vybíral si většinou vysoké a blonďaté krasavice, což vypadalo vždy mírně směšně, ale pohledný Asiat rozdíl výšky vůbec neřešil, naopak. Hrdě si je vodil do společnosti a dámy na něm mohly oči nechat. Byl i velice usměvavý, vzdělaný, inteligentní a výmluvný. Smutná tragédie jeho rodiny Burtovi také propůjčila ono zvláštní tajuplné kouzlo. „Chtěly mě pořád ochraňovat, to se mi líbilo,“ smál se při vzpomínce na své přítelkyně z mladých let. A právě jedna z nich mu řekla, aby se dal na herectví. V té době byla nouze o Asiaty ve filmech. A Burt Kwouk byl bezesporu velice pohledný a nadaný.
Dívka do něj hučela a hučela, až se šel přihlásit na konkurs a už v roce 1957 debutoval ve filmu. Kdykoliv anglická produkce potřebovala orientálního herce, sáhlo se po Burtu Kwoukovi. Hostinec šestého štěstí, Satan nikdy nespí, Milovník války, Ztracená jednotka, Koroshi, Boty svatého Petra, Madam Sin, Dvojčata, Říše slunce, Air America, Čínský sen, Polibek draka, jen výběr z velice bohaté filmografie Burta Kwouka. Objevil se v sedmi „panterovských“ filmech a ve třech Bondovkách: Goldfinger, Casino Royale (1967) a Žiješ jen dvakrát. Velký prostor dostal tento orientální herec v seriálech, například Tenko (Yamauchi), Avengers, Panský dům, Salon Eliott, nebo ve slavném Last of the Summer Wine.
Navzdory pokročilému věku byl stále činný v rozhlase a daboval videohry - to ho prý bavilo nejvíce. Prvního ledna 2011 byl Burt Kwouk jmenován důstojníkem Řádu Britského impéria, z rukou královny získal ocenění za celoživotní přínos dramatické tvorbě. Po tomto galavečeru se Burt nechal slyšet, že je to pro něj nejvyšší pocta, kterou kdy mohl dosáhnout. „Jsem Číňan a přesto mě považují za Brita,“ poklonil se.
Soukromý život tohoto herce byl po oné přehlídce přítelkyň v nižším věku poměrně klidný. Burt Kwouk se usadil s Caroline Tebbs, kterou si vzal v létě 1961. Dlouhé roky nemohli manželé počít potomka, Caroline jezdila po celé Evropě k různým odborníkům, v lázních byla jako doma, až jí Burt řekl, ať toho nechá, nebo si zničí zdraví. A jak to tak bývá - sotva to obrazně řečeno vzdali, přišlo to. V roce 1974 se překvapenému páru narodil syn Christopher.
Všichni společně žili v Londýně. Manželka prý jeho nejslavnější roli, Cata, nesnášela: „Tahal jsem si Fonga domů. Nacvičoval jsem ty scény se zbraní a podobně. Občas to odnesla kuchyň. Manželka šílela,“ vzpomínal s úsměvem. Ale na Petera Sellerse bez úsměvu. Tento britský herec proslul svou prapodivnou povahou a i když by se zdálo, že jsou i v reálu kamarádi, opak byl pravdou.
Burt Kwouk otázku na Petera vždy obratně zahrál do autu: „Je svůj. A jsme profesionálové.“ Nicméně přiznal, že největší legrace byla s Herbertem Lomem. Rázný a zemitý herec, který pocházel z Čech, totiž dělal kanadské žertíky i na place a s Kwoukem se rádi doplňovali.
Burt Kwouk zemřel v požehnaném věku 85 let 24. května 2016. Za jeho skon mohly dle lékařů komplikace rakoviny spojené s vysokým věkem. Zesnul v pokoji v přítomnosti syna v hospici Marie Curie v Hampsteadu. Jeho popel byl na vlastní přání rozptýlen na loučce krematoria Golders Green. Tedy - ne všechen.
Poslední přání Burta Kwouka splnil jeho kamarád, který část popela odvezl do Číny a symbolicky jej rozprášil v na neznámém místě v Šanghaji.
Až budete koukat na „stopadesátou“ reprízu některého z filmů o Růžovém panterovi, nyní už budete vědět, že Cato se ve skutečnosti jmenoval Burt Kwouk a měl velice pohnutý, dlouhý, úspěšný a naplněný život.