Nesnášel svou tvář, zabila ho rakovina kostí. Cowley z Profesionálů Gordon Jackson se dožil 66 let

Nemůžeme začít jinak než kultovními Profesionály. Akční seriál, který se natáčel mezi lety 1977 - 1981, zaznamenal nesmírnou popularitu nejen v Británii, ale i za „železnou oponou“. Hlavní hrdinové Bodie (ten krátkovlasý) a Doyle (kudrnatý!) dobyli i obrazovky československé televize, byť v omezeném počtu dílů - před revolucí se u nás vysílalo pouhých 21 dílů z 57. Cenzura zkrouhla například epizody, v nichž se CI5 střetává s KGB. Až po roce 1989 byl odvysílán seriál komplet.

Neohrožení agenti s povolením zabíjet vzbudili obrovskou vlnu zájmu napříč Evropou. Pánové obdivovali rychlé tempo a strhující děj seriálu, profesionálně „udělané“ rvačky či automobilové honičky; dámy se zase zaměřily na ústřední duo. Vlasatý frajer Raymond Doyle a jeho parťák William Andrew Philip Bodie (vážně, měl i křestní jméno!) jsou dnes již legendární dvojicí. Vycvičené specialisty, kteří smí používat veškeré prostředky včetně bití i mučení, ztělesnili angličtí herci Lewis Collins (Bodie) a Martin Shaw (Doyle).

Nad zlobivými hochy otcovsky bděl šéf CI5, major George Cowley. Muž s ocelovou tváří a „koženým ksichtem“ jezdil v Roveru, distingovaně popíjel v kanceláři whisky - a nebál se jít do akce. „Cowley je sice řezal, nadával jim do „anarchistů“ a hrozil vyhazovem, ale v hloubi duše je miloval jako vlastní syny. Ten vztah byl postavený na absolutní loajalitě. Gordon Jackson tuhle polohu přísného, ale spravedlivého otce zahrál tak dokonale, že mu to věřil celý svět!“ stojí na fanouškovském webu slavného seriálu.

Tvrdý, nesmlouvavý, odolný, rázný a přísný Cowley byl životní rolí skotského herce Gordona Jacksona: „Byl to můj pravý opak. Často jsem váhal, jak George vůbec zahrát, jak jej pojmout, když jsem neměl ani tušení o akčních scénách. Držet zbraň? Na to jsem musel brát lekce od profesionála, abych nepůsobil směšně!“ usmíval se Gordon Jackson ve vzácném rozhovoru. Subtilní pihovatý zrzek měl totiž do akčního hrdiny opravdu daleko. Jak vizáží, tak osobností.

Gordon Jackson byl čestný, laskavý, plachý a nesmírně zásadový. Byl celý život věrný jedné ženě, své milované Roně. Měl také specifickou vizáž, díky které si jeho obličej lidé okamžitě zapamatovali: vysoké čelo s varhánky, ostré rysy, úsměv až žraločí, velké rty, malé oči. „Vypadal jsem vždy jako majordomus. Jako komorník nějakého šlechtice. Mám zmačkaný obličej, už od narození,“ smál se Gordon Jackson.

Citlivý herec s něžnou duší občas působil jako z jiné planety. Neuměl být zlý. Vadilo mu násilí v jakékoliv podobě. Strachoval se o osud blízkých, o budoucnost lidstva. „Můj manžel měl nesmírnou fantazii. Byl chytrý, inteligentní, sečtělý, laskavý a něžný. Vyháněl z okna i mouchy, aby je nemusel zaplácnout,“ vyprávěla s pohnutím jeho žena Rona Anderson. Přežila svého Gordona, který zemřel nesmírně krutou smrtí na zákeřnou rakovinu kostí, téměř o čtvrtstoletí - a už se nikdy nevdala ani nechtěla jiný vztah

Jaký je příběh zvláštního herce se složitou osobností?

Gordon Cameron Jackson se narodil 19. prosince 1923 ve skotském Glasgow do chudé rodiny technického kresliče Thomase a ženy v domácnosti Margaret. Předčasně narozený chlapeček byl nejmladší z pěti dětí; maličký Gordon se stal maminčiným mazánkem - a kupodivu ho zbožňovali i sourozenci. „Musíme ho pořádně vykrmit, uskrovníme se!“ vzdychala Margaret nad kolébkou a prohlížela si neduživé miminko se svraštělou tvářičkou, která herci dle jeho ironických slov už zůstala!

Matce se malého Gordona podařilo vypiplat. Byl ale zcela jiný než jeho silní a zdatní bratři a sestry. Býval často nemocný, s věkem se u něj probouzela až nevídaná fantazie, nebavil jej žádný sport, protože se zadýchával a nestačil silnějším spolužákům. Posmívali se mu, že je pihovatý, hubený a zrzavý. Gordon Jackson se ale nad posměšky povznesl. Více ho trápila chudoba v rodině.

„Neměli jsme nic, ale byli jsme veselí. Stačilo nám to k životu. Musel jsem ale matce pomáhat.“ vzpomínal, jak si hledal různé přivýdělky. Doučoval slabší žáky, roznášel noviny, čistil boty, až se nakonec pomocí kamaráda dostal k rozhlasu. Když nastoupil na střední školu Hillhead High School, už vystupoval v BBC v různých populárních rozhlasových hrách. „Nebyl jsem vidět, to mě bavilo. Rozhlas je fajn médium,“ říkal o své kariéře v éteru sám Gordon Jackson.

Nadaný a inteligentní student ale ze školy odešel (později si ji dodělal), protože mu spadla do klína možnost velice prestižního zaměstnání - Gordon Jackson už v patnácti letech začal pracovat jako kreslíř -konstruktér pro proslaveného výrobce luxusních vozů Rolls-Royce. Po otci zdědil velký výtvarný talent, který spolu s bystrým rozumem a vrozenou inteligencí zaručoval mladému Gordonovi jistotu stálé práce a zajištěnou budoucnost. Ale osud měl jiné plány!

Gordon Jackson se hrbil nad rýsovacím prknem, práce jej bavila, ale cítil, že mu něco chybí. „Vždy jsem rád utíkal do svého nitra. V mysli jsem si vystavěl fantazijní svět, neustále jsem četl. Neustále. Pak jsem se dal k amatérskému divadlu - a našel jsem způsob, jak ze sebe vše vyventilovat,“ popisoval Jackson své působení v malém ochotnickém souboru v Glasgow. Brzy si vybudoval velkou základnu obdivovatelů, protože na jevišti předváděl neuvěřitelné výkony.

Bylo to až kupodivu! Když naprosto nenápadný drobný mladý muž, který skutečně vypadal jako strohý úředník, vstoupil na divadelní prkna, v okamžiku se změnil. Do svých rolí se zcela ponořil. Hrál duší i tělem, porazil i vrozenou ostýchavost - až do okamžiku potlesku a padání opony. „Když zhasla světla a já se zbavil líčení a kostýmu, zase jsem to byl já. Malý zrzavý chlapík s nohama do O, co z trémy zadrhává v řeči a bojí se podívat se lidem do očí!“ vrtěl hlavou Gordon.

Svět divadla mu dal možnost svobody. „Na jevišti jsem mohl být někým jiným. Tak jsem se soustředil, že kdyby tam vybuchla bomba, se mnou by to ani nehnulo. Nevšiml bych si toho. Tohle herectví, divadelní herectví, pro mě znamenalo zbavit se ulity, oloupat ze sebe všechny vrstvy, očesalo mne až na dřeň.“ popisoval. Všude kolem divadla se také motaly mladičké herečky. Stydlivého a romantického mládence si ale vůbec nevšímaly.

„Nebyl jsem hezký ani vysoký. Neuměl jsem s nimi mluvit. Také se mi smály kvůli mému přízvuku. Nemohl jsem ale přece své skotské kořeny zahodit! Nechtěl jsem mluvit jinak!“ zmiňoval Gordon Jackson. A dobře udělal. Právě jeho přízvuku si v roce 1942 všimli producenti chystaného filmu Mistr jede do Francie. „Potřebujeme mladého Skota. Co kdybys to zkusil?“ oslovili Gordona. Ten se sice velice bál, ale souhlasil. Proč ne? Co mohl ztratit? Vzal si v kanceláři volno, dostal požehnání od zaměstnavatelů a odjel natáčet.

Po čtyřech letech u rýsovacího prkna bral Gordon Jackson své vystupování ve filmu spíše jako zpestření, malou přestávku. Navíc byla válka a všechny ty hrůzy působily na jeho křehkou psychiku velice zhoubně - potřeboval si vyčistit hlavu. Gordon Jackson do armády nemusel: před odvodem ho zachránila právě práce v továrně Rolls-Royce v Hillingtonu - tamější dělníci a pracovníci dostali status tzv. chráněných zaměstnanců, protože továrna byla strategicky velice důležitá - vyráběla např. motory pro letadla.

Natáčení válečného propagandistického dramatu skončilo a Gordon se vrátil do továrny. „Byl jsem přesvědčen, že je to moje životní cesta. Kancelář, rýsování; po večerech divadlo, možná časem nějaká manželka, děti, malý byt. Byl jsem spokojený. Ale pak přišli znovu!“ řekl Gordon v archivním rozhovoru. Scénáristům i režisérům se totiž velice zalíbil. Na tehdejší filmové scéně chyběl herec, který by oplýval tak specifickou a zvláštní vizáží, jako měl právě Gordon Jackson. K tomu všemu měl ještě nesmírný herecký talent - až podivuhodný!

„Kde se to v tom drobném těle bere? To je talent od pánaboha! S obličejem umí hotové divy - a přitom se nemusí pitvořit, nemusí přehrávat. Stačí mu pohled očí, drobné nakrčení nosu, mrknutí oka. Umí!“ pršely na hlavu nesmělého Gordona Jacksona samé superlativy. Sotva se vydal na trnitou cestu k herectví a opustil jistotu dobře placené práce, začaly se objevovat maličké i větší role. Obsáhlá filmografie Gordona Jacksona jich čítá přes sto dvacet! A v každé byl nezapomenutelný.

Můžeme namátkou vybrat filmy jako Devět mužů, Moře whisky, Malta Story, Loterie lásky, Quatermassův experiment, Pasage Home, Prodané životy, Dítě a bitevní loď, Abandon Ship!, Yesterday's Enemy, Schůzka naslepo, Melodie slávy, Vzpoura na Bounty; pěknou roli má i v úžasném Velkém útěku, následoval Případ Ipcress, Báječní muži na létajících strojích, Trojitý kříž, Noc generálů, Hamlet, Scrooge, Madam Sin, slavný Dotek Medúzy, Maska smrti, Můj bratr Tom…

Nesmíme zapomenout na seriál Nahoře a dole, kde se naplno projevil celý Jacksonův herecký talent. V roli skotského komorníka Anguse Hudsona, vážného, upjatého a zásadového muže, uchvátil Gordon celou Británii a získal prestižní cenu Emmy. Právě postava Hudsona mu otevřela dveře ke Cowleymu. Producenti Profesionálů viděli, s jakou autoritou dokáže Gordon Jackson ovládnout místnost: pochopili, že přesně takového „šéfa“ potřebují pro CI5. 

Profesionálové způsobili v Anglii poprask, seriál si oblíbila i královská rodina - a rozlétl se do světa. Dnes již legendární obsazení nestárnoucích agentů oslovuje další generaci diváků. V USA ale „Profíky“ část publika odmítla. Prý je seriál moc násilný, sexistický a drsný; dotýká se amerických traumat jako je Ku-Klux-Klan… Inu, každému dle jeho gusta, jak se říká! Martin Shaw (Doyle, ten kudrnatý - oba pánové se pletli snad všem!) si představitele svého seriálového šéfa velice oblíbil.

„Byl tak citlivý, tak inteligentní! Dotočili jsme nějakou děsivou scénu, všichni jsme byli od krve, ztlučení, omývali jsme se, z roztřískaných aut se ještě kouřilo - a Gordon seděl opodál, v ruce tlustou knihu, nasazené brýle, popíjel čaj a četl si. Zcela nezúčastněně. Dlouho jsme si spolu vydrželi povídat. Byl jako otec. Byl sympatický, ale museli jste se k němu dostat. Pak jste našli poklad.“ říkal Martin.

V roce 1960 byl Jackson nominován na cenu BAFTA za film Yesterday's Enemy a v roce 1975 byl nominován na cenu BAFTA za nejlepšího herce za seriál Upstairs, Downstairs (Nahoře a dole). Moderoval dokonce pořady o vaření a souběžně s nesmírným počtem filmových rolí a natáčecích dní ještě hrál v divadle. Své milované jeviště nechtěl opustit. Jenom tam se Gordon Jackson cítil být sám sebou. Filmování totiž nenáviděl.

I když Jackson ve svých rolích exceloval, vnitřně se trápil. Jeho zvláštní povaha, uzavřená a ostýchavá, mu nedovolovala si role plně užít. Gordon Jackson se užíral vnitřním neklidem; byl přesvědčen, že vypadá jako šašek, že se ponižuje. Zpočátku měl tak nulové sebevědomí, že odmítal s kýmkoliv mluvit. „Já byl tak ošklivý! To jsem ostatně dodnes. Ale tehdy jsem propadl úplnému zoufalství. Myslel jsem si, že se jen každý směje tomu, co jsem předvedl.“ popisoval své trápení v začátcích.

Citlivý mladý herec byl vnitřně úplně rozervaný. Začal zase koktat, do smluv si vždy vymohl klauzuli, že se nebude účastnit žádných milostných scén… Styděl se. Navíc měl pořád svůj skotský přízvuk! „Nemám ostré lokty. A velice se podceňuji. Moje sebekritika tak velká, že sám sebe srážím na kolena.“ vysvětloval Gordon Jackson. Měl i velice podivuhodné tajemství - sám přiznal, že se nikdy neviděl na obrazovce. Jednoduše se na sebe nedokázal podívat v televizi. Neviděl ani vteřinu svého hereckého výkonu!

Musíme se až pousmát - vždyť přece herec jde s kůži na trh každý den, musí být svým způsobem exhibicionistou, nesmí se bát… A Gordon Jackson se při natáčení bál i vlastního stínu! Navíc mu nedělaly dobře různé zákulisní boje. Nebyl schopen pochopit podrazy, jimiž se to ve filmovém průmyslu jen hemží. Z hloubi duše se mu příčilo odporné chování některých herců, producentů i režisérů. Nechápal, že někdo může někomu lhát do očí.

Sám byl striktně pravdomluvný, zásadový a čestný tak moc, že si tím paradoxně nadělal spoustu nepřátel. A ty ženy! To byla kapitola sama pro sebe! „Tenhle vycmrndlej chlápek si nikdy nemůže najít žádnou ženskou!“ říkali o něm opovržlivě někteří kolegové. Gordon Jackson totiž v přítomnosti něžného pohlaví zrudl, začal koktat a maniakálně pomrkával. Proto všichni zprvu považovali zprávu o tom, že Gordon Jackson chodí s překrásnou herečkou Ronou Anderson, za fór století!

Rona Anderson (3. srpna 1926 – 23. července 2013) byla skotská divadelní, filmová a televizní herečka. Vrchol její kariéry nastal v 50. letech, kdy se objevovala v televizních seriálech, na divadle a ve filmech. Velice krásná Rona se do Jacksona zamilovala při natáčení romantického dramatu Flootide. Jemu bylo 26, o tři roky mladší Rona si nenechala vztah s nesmělým a hubeným zrzkem vymluvit - a v roce 1951 si Gordona vzala.

Nikdo jim nedával šanci. „To skončí do roka rozvodem!“ prorokovali novomanželům různí škarohlídi. Z onoho roku bylo nakonec 39 let. Neuvěřitelně pevné manželství bylo požehnáno dvěma syny: Grahamem a Roderickem (Roddym). Rona manželovi poskytovala zázemí, láskyplně se o něj starala a často vzpomínala na zvláštní povahu Gordona Jacksona: „Můj muž byl člověk, který měl srdce ze samého zlata. Navenek divný, nenápadný, někteří ho neměli rádi, působil velice chladně a nepřístupně.“ popisovala.

A dodávala: „Jenže to byla jen taková slupka. Uvnitř byl citlivý, něžný a plachý muž, který miloval celým srdcem. Pořád přemýšlel o budoucnosti. Bál se o kluky, o mě. Zahradničil, celé dny trávil na zahradě, pečoval o růže. Pak šel hrát nějakého vojáka, zabil ve filmu pár lidí, vrátil se a říkal: podívej, Rony, ptáček si udělal hnízdo na našem stromě! Musela jsem se až smát. Nešlápl by na brouka, neublížil by mouše. Nešlo jej nemilovat!“

Musíme uznat, že slova Rony Anderson svědčí o obrovské lásce, kterou k sobě ti dva navenek tak rozdílní lidé chovali. Když Jacksonovi v prosinci 1989 diagnostikovali zákeřnou rakovinu kostí ve finálním stádiu, Rona si zoufala: „Nedalo se nic dělat. Na nic si nestěžoval, byl to blesk z čistého nebe. Jen ho občas někde píchlo. Vždyť se pořád hýbal! Pak ale… Naštěstí to šlo rychle,“ plakala víceznačně Rona Anderson. Gordon Jackson zemřel v Londýně 15. ledna 1990 ve věku 66 let.

Po pohřebních obřadech, kterých se zúčastnila široká veřejnost i kolegové z mnoha filmů a seriálů, byl popel Gordona Jacksona rozptýlen na utajeném místě. Rona zůstala po zbytek života sama. Nechala se slyšet, že její muž byl jediným mužem jejího života. Zemřela v roce 2013 ve věku 86 let.

Zpracováno podle: Gordon Jackson, ČSFD, Médium(1) (2), iMDB, Gordon Jackson Interview, Loureviews Blog, Find a Grave, Fandom, Rona Anderson, The Guardian, G.J. - rozhovor, Radiotimes.com, Rona Find a Grave, DailyMotion, The Beastly Hun Fandom