Grigorij ze Čtyř tankistů: polský fešák hladověl v sovětském sirotčinci, tátu mu zavraždili nacisté

Pokud si občas tuhle úvodní písničku zabroukáme, pravděpodobně jsme staří. A nebo taky ne! Legendární polský seriál Čtyři z tanku a pes (Czterej pancerni i pies) podle stejnojmenného románu Janusze Przymanowského má totiž dodnes obrovskou fanouškovskou základnu. Ono asi není divu - lidé si rádi zavzpomínají na dětství, kdy chtěli mít věrného alsaského ovčáka Šarika a statečné kamarády!

Dnes už ale repríza seriálu vzbudí spíše shovívavý úsměv: „Je to divné, jak se z takové pitominy mohla stát naprosto kultovní záležitost,“ usmívá se v diskusi na ČSFD jeden z diváků, „Já jsem to jako dítě miloval. Hráli jsme si na ně! Tank, Marusja, Šarik. No jo, ale pak jsem to viděl po letech, a smál jsem se na celé kolo. Je to hloupoučké a tendenční! Válka jako dětská hra!“ „Ale nechte toho. Já se na to dívám ráda. Pro mě je to nostalgická vzpomínka na mého tátu,“ oponuje mu další divačka.

Inu, sto lidí, sto chutí, sto názorů, jak se tak říká. Je ale pravdou, že v době svého vzniku bylo toto polské dílko „peckou“, na kterou se dívaly celé rodiny. Seriál Čtyři z tanku a pes má 21 dílů a děj se odehrává na východní frontě druhé světové války v období srpna roku 1944 do května 1945. Mladí vojáci Polských ozbrojených sil Janek, Gustík, Grigorij a Tomek, který nahradil zastřeleného Olgierda, dojeli během tří řad seriálu se svým tankem číslo 102 Rudy (Rudý, volací znak Habr) až do Berlína.

Polská produkce měla velice šťastnou ruku při výběru herců do titulních rolí. „Všichni jsou tam tak mladí! A ty dívky byly skutečně krásné!“ soudí mnozí diváci, když vidí zrzavou Marusju (Pola Raksa), něžnou Lidku (Małgorzata Niemirska) či hřmotnou Honoratu (Barbara Krafftówna). Mladým slečnám se líbilo i mužské obsazení - čiperný blonďáček s velice pohlednou tváří Janek Kos (Janusz Gajos) se stal idolem nejedné dívenky!

Kluci zase obdivovali sílu a hrdinství Gustíka Jelena (též Gustawa, Gustlíka), kterého bravurně ztvárnil u nás velice známý a svérázný herec Franciszek Pieczka. Obrovskou vlnu popularity zažil také herec v roli exotického Gruzínce Grigorije Saakašviliho. Kníratému řidiči tanku s jiskrnýma očima, snědou pletí a černými vlasy se přezdívalo Gřeš, ztvárnil jej polský herec židovského původu Włodzimierz „Włodek“ Press - a stejně jako jeho seriáloví kolegové zažil onu neblahou škatulku herce jedné role:

„Už jsem byl navždy jen Grigorij. Velice mě to trápilo, ale pak jsem usoudil, že to tak má být. Když si ale vzpomenu, jak jsem tu roli nechtěl! A oni mě vzali. Nu což,“ usmál se smířeně Włodzimierz, který navíc na začátku kariéry odmítal veškeré válečné role. Jenže potom usoudil, že je brát musí - protože by se jako herec neuživil!

„Polská a všeobecně evropská kinematografie je plná filmů o druhé světové válce. Je to vděčné, stokrát vytěžené téma. Já měl své důvody. To, že jsem nakonec na roli Gřeše kývl, bylo mým rozhodnutím. Asi jsem chtěl vše vyřešit sám v sobě. Co se mi stalo za války,“ zmínil Press skutečně otřesné a tragické události, které potkaly jeho rodinu.

Jaký je osud okatého Grigorije ze Čtyř tankistů?

S manželkou Renatou:

Na začátku vyprávění o životě populárního polského herce Włodzimierze Pressa se přesuneme do předválečné Varšavy, kde žili svůj poklidný a šťastný život manželé Grzegorz a Janina Pressovi. Mladý pár se bral po dlouhé známosti, oba byli Židé a pocházeli z poměrně bohatých a vážených varšavských rodin. Janina Planerová (používala rodné příjmení) byla zapálenou komunistkou a známou levicovou aktivistkou, která se postupem doby velice zradikalizovala.

Pro její politické názory a agitování jí byla v patách tehdejší polská policie. V Evropě to navíc vřelo, válka byla na spadnutí a z Varšavy se stávala smrtelná past. „Máma byla těhotná, když se začalo mezi jejími přáteli a soudruhy povídat, že by měli všichni z Varšavy odejít. Židé, komunisté. Že to bude horké,“ vyprávěl Włodzimierz Press pro polský magazín Plejada.

Janina začala na svého manžela naléhat: „Musíme odejít. Utečeme. Já musím, jsem těhotná! Jsou mi v patách. A nevíš, co se tady stane!“ „Odejdi, já tady ale musím zůstat. Přece neopustím své rodiče! A co náš byt, co naše věci! To bude dobré. Nebude to tak zlé. Válka nebude, uvidíš! Jdi do Lvova k příbuzným. Já to tady vše prodám. A potom za tebou přijdu i s rodiči,“ říkal své manželce Grzegorz Press.

Janina Planerová si tedy sbalila kufr a na jaře roku 1939 utekla do Lvova, kde 13. května 1939 porodila syna Włodzimierze. „Narodil jsem se do relativního bezpečí. Jenže vypukla válka. Lvov připadl podle dohody Rudé armádě. A Varšavu měli ve spárech Němci. Tatínek tam zůstal. Nikdy jsem ho nepoznal,“ uváděl herec. Jeho otec Grzegorz Press „uvízl“ ve Varšavě - a byl s ním konec.

Nacisté jej uvěznili v ghettu - a po cca dvou letech byl pan Press nahnán spolu s ostatními do dobytčáků a transportován do vyhlazovacího tábora Treblinka, kde ho Němci záhy zavraždili v plynové komoře. Janina s maličkým synkem Włodzimierzem byla mezitím ve Lvově, nad nímž už se také stahovala mračna - Německo porušilo pakt o neútočení, město se v červnu roku 1941 stalo terčem bombardování, a Janina Planerová musela znovu utíkat. Vzala syna do náruče a spolu s tisíci a tisíci dalšími podstoupila dramatickou evakuaci hluboko do vnitrozemí Sovětského svazu.

„A ztratila mě,“ vzdychl herec, „Ani to nemůžu nahlas vyslovit. Jak strašné to muselo pro ni být, to jsem si uvědomil v okamžiku, kdy jsem se sám stal otcem,“ vzpomínal na opravdu příšernou událost, která navždy zasáhla Janinu i Włodeka. „Matku víc. Přišla o rozum, ve válce, na chvíli. A i po tom to nebylo o moc lepší, bohužel,“ říkal Press.

Janina Planerová totiž zažila věc, která jako kdyby vypadla z noční můry každé matky. Evakuovaní lidé odjížděli ve speciálních vlakových soupravách na Sibiř. Němci začali tyto transporty ostřelovat a bombardovat. V nastalém obřím chaosu a zmatku vyklouzla synkova ruka z její dlaně - a tehdy dvouletý Włodzimierz byl najednou pryč! Když se Janina chtěla za synkem rozběhnout, masa lidí jí odtrhla cestu, dav ji málem ušlapal, ostatní ji natlačili do vlaku, dveře se zavřely a osamělá matka jen nevěřícně zírala na své prázdné ruce!

„Nikdy si to neodpustila. Brala to jako své selhání. Co jsem za matku, když ztratím dítě? Prý se změnila na zcela jinou ženu. Jako kdyby jí někdo vyměnil celou osobnost. Hodně tím utrpěl i můj soukromý život,“ říkal Press, který si následnou anabázi po sovětských sirotčincích moc nevybavuje.

„Díky Bohu, že toho moc nevím. Pamatuji si jen ten strašný hlad. Jen hlad,“ popisoval Włodek, kterého se na nádraží ujala nějaká zdravotní sestra. Považovali chlapečka za sirotka, neměl u sebe žádné dokumenty, mluvit neuměl, jen polsky žvatlal máma máma! Skončil úplně sám v sirotčinci hluboko ve vnitrozemí Ruska pod Uralem, kde zažil nepředstavitelný hlad a zimu.

Janina mezitím s vlakem uprchlíků dojela až do Čeljabinské oblasti, kde nastoupila jako zdravotní sestra ve vojenské nemocnici. „Hledala mě dva roky. V té obrovské zemi! Věděla jen, že jsem pravděpodobně dojel do stejné oblasti jako ona.“ říkal herec. Janina běhala od úřadu k úřadu, vyptávala se náhodných lidí, až ji v práci začali považovat za pomatenou! Dokonce si někteří lidé mysleli, že si svého syna vybájila. Nebo že o něj přišla, je mrtev a ona z toho zešílela. Nikdo jí nevěřil.

„Nikdy nepřestala hledat. A najednou mě našla,“ vzpomínal herec pro Glampress. Maličký Włodek svou zoufalou mámu, která plakala štěstím, samozřejmě nepoznal. Navíc byl těžce nemocný, podvyživený tak, že se neudržel na křivých nožičkách, mluvil jen rusky a personál sirotčince ho Janině nechtěl vydat, i když ukazovala jeho doklady! „To by mohl říct každej. Tohle je sirotek. Děláte nám v tom jen nepořádek!“ řvali na Janinu, která už si jen zblázněně rvala vlasy.

Naštěstí se objevil sovětský voják, který celou situaci pochopil a vzal Janinu i chlapce na úřad, kde malému nechal vystavit nové doklady: „A jsem o rok mladší. Spletli si datum. Napsali tam 1940. Matka na to kývla, bylo jí to v té chvíli úplně jedno. Já vlastně dodnes nevím, kolik mi je let!“ smál se Press. Po této stěží uvěřitelné štrapáci následovala další: Janina musela svého zuboženého syna postavit na nohy - v tomto případě doslova!

Matka pro svého znovunalezeného chlapce kradla léky, málem ji zastřelili za sabotáž, žebrala jídlo… Ale podařilo se jí syna uzdravit. Když se konečně po mnohaletém bloudění a odloučení dostali po válce do Krakova, Włodzimierz se znovu učil polsky. A pořád jen jedl. „Vaši osobnost formují zážitky z dětství. Já jsem byl formován hladem. Schovával jsem si jídlo doma, i když jsme měli s maminkou všeho dost. Pod polštář, za okno,“ popisoval Press své poválečné trauma.

Janinu Planerovou tyto zážitky fatálně poznamenaly. Ztráta manžela, útěk před nacisty a dvouleté odloučení od malého syna - to vše její psychiku zdevastovalo. Začala trpět extrémní fixací na Włodzimierze. Chorobně se na něj upoutala, nespustila ho z očí, ani když už byl dospívajícím mladíkem. Bydlel s matkou ve Varšavě, měl kolem sebe houf holek, kamarády a své záliby, ale přesto se musel každou chvíli „hlásit“ matce. Chodila za ním i na rande!

„Celý zbytek života pro ni byl středobodem vesmíru. Přiznal, že její láska byla až dusivá, úzkostná a žárlivá,“ vzpomínala i slavná polská herečka a bývalá Pressova přítelkyně Ewa Wiśniewska. Janina se později podruhé vdala, porodila dceru Lenu, pracovala v Polské televizi jako editorka dětských pořadů, ale syna „dusila“ i nadále. Press je hodný a dobrosrdečný, takže to prý matce nikdy nevyčítal, i když mu dle Ewy „překazila“ několik vážných vztahů! Zakazovala mu i hraní, kterému zcela propadl.

Włodek se začal o herectví zajímat už na základní škole. Vystupoval v amatérských divadlech a velmi pohledného tmavovlasého fešáka s jiskrnýma očima si brzy všimli lidé od kumštu. V roce 1963 absolvoval Press varšavskou Státní vyšší divadelní školu a ihned dostal angažmá v Lidovém divadle ve Varšavě, kde hrál ve Švejkovi! Poprvé se objevil na plátně v komedii Nebudou žádné rozvody - a když se v uměleckém světě rozkřiklo, že se chystá seriál pro mládež Čtyři z tanku a pes, neochotně se zúčastnil konkursu.

„Bylo to tehdy za peníze, i kamerovky. Já tam exhiboval, to bylo hrozné. Dělal jsem grimasy, házel různé přízvuky. A potom jsem se divil. Koho mám hrát? Gruzínce? Bylo to bláznivé,“ vzpomínal Press. Role Grigorije Saakašviliho mu ale sedla jako ulitá, kníratý frajírek byl rázem (stejně jako všichni ostatní zúčastnění) ohromně populární - a také při natáčení poznal svou životní lásku. Krásná kostymérka Renata šila hercům uniformy, Press se „zamiloval jako šílenec“ a Renatu požádal o ruku!

Po svatbě následovalo narození prvního dítěte: „Náš syn je pravděpodobně jediným dítětem tankistů, které se narodilo vlastně přímo na place. Bylo to rychlé! Pojmenovali jsme ho Grześ, ale ne na počest mojí postavy, ale kvůli památce mého otce Grzegorze, který zemřel v Treblince,“ vysvětlil herec. Manželé Pressovi mají mimo zmiňovaného Grzegorze ještě dceru jménem Tania a jsou spolu neuvěřitelných 60 let! Ale mají za sebou velkou krizi, kterou nepřímo zavinila matka Janina.

Se svou snachou nevycházela. Pořád si myslela, že pro jejího syna není dost dobrá. Sama Renata vzpomínala: „Ona to nesla velice těžce. Žárlila. Nedokázala se smířit s tím, že není jedinou ženou v jeho životě. Ale potom vypukl hon na Židy, který nás všechny stmelil,“ narazila Renata na události roku 1968, kdy polští komunisté rozpoutali štvanici na židovské obyvatelstvo - a jejich obětí se stala i Janina, která ideály komunismu ctila!

Osudem těžce zkoušená žena opět stála před další osudovou volbou: buď ponížení a kriminál, nebo okamžitý útěk. Vybrala si to druhé - sebrala svého druhého muže a Włodkovu mladší nevlastní sestru Lenu a emigrovali do Izraele. Odtud se po několika letech přesunuli do Paříže.

Włodzimierz Press už měl v té době v Polsku svou vlastní rodinu i roztočené Tankisty. Odmítl proto Polsko opustit. Když Janina v osmdesátých letech těžce onemocněla, už se za ní vydal i s rodinou - a zůstal ve Francii tři roky. „Ale vrátil jsem se. Jsem Polák, ne Francouz. Moje dcera tam ale zůstala. Jsem na své děti nesmírně pyšný,“ říkal populární herec, který ale mnoho rolí nedostal.

„Spousta kritiků zdůrazňuje, že Włodzimierz Press je nedoceněným hercem. Je to škoda pro polskou kinematografii. Sám umělec říká, že nikdy nehledal role, neměl ostré lokty. Obvykle zůstával ve stínu svých agresivnějších kolegů,“ říká i magazín Plejada. Herec zkrátka zůstal v „šuplíku“ kníratého tankisty Grigorije! Press se objevil například ve filmech Kariera Nikosia Dyzmy, Popiełuszko, Wolność jest w nas, Černá ovce, Démon, Korczak, Westerplatte, Co mi zrobisz, jak mnie złapiesz. Hrál i v několika seriálech, je scénárista, režisér, dabér a velmi úspěšný divadelní herec.

S manželkou žije ve Varšavě, je pyšný dědeček, hraje bridž a chodí s přáteli na pivo. „Jsem obyčejný člověk, který prožil dlouhý a šťastný život. Start do něj jsem lehký neměl, ale jsem spokojený. Co bych měnil? Možná Grigorije. Kdybych věděl, že zůstanu navždy jím, roli v Tankistech bych nevzal,“ shrnul svůj osud Włodzimierz Press, který nedávno oslavil 87. (nebo možná 86?) narozeniny.

Zpracováno podle:

Włodzimierz Press, Postavy.cz, Swiatseriali.pl, Fandom, ČSFD, Glampress.pl, Eska.pl, Plejada.pl, Ewa Wiśniewska, FDb, Dzismis.com, Pomponik.pl