Honorata ze seriálu Čtyři tankisté byla závislá na opiátech. Krásné herečce tragicky zemřela rodina

U nás jsou polští herci velmi oblíbení. Barbara Krafftówna se mezi nimi však tak trochu ztrácí. Část života prožila v USA a na dlouhou dobu se o ní vůbec nesmělo mluvit. Návrat z emigrace znamenal pro osudem těžce zkoušenou ženu velký comeback. Velmi krásná, všestranně nadaná a talentovaná Barbara prožila opravdu příšerné věci, o kterých se rozpovídala nejen v rozhovorech, ale také ve své životopisné knize a televizním dokumentu.

Spolupracovala s režiséry hvězdných jmen, pojilo ji hluboké přátelství s „tankisty“, i když se v kultovním polském seriálu Čtyři z tanku a pes objevila jen v několika epizodách. Jako jedna z mála na seriál nenadávala. Nezničil jí kariéru jako například Lidce, nestěžovala si na „škatulku“ jako Janusz Gajos (Janek). Její Honorata byla veselá, hřmotná, láskyplná a energická. Jenže… Když točila jeden z posledních záběrů v Tankistech, nevěděla, že na ni doma budou čekat policisté se zdrcující zprávou, která bohužel nebyla ani zdaleka poslední…

Jaký byl život nevšední a populární polské herečky Barbary Krafftówny?

Sama herečka své složité dětství (velice složité!) popsala humornou formou ve své knize Krafftówna v říši divů. Její rodina byla totiž tak trochu „zkompletovaná“ snad ze čtyř dalších. Matka Barbary Krafftówny se jmenovala Józefa Saryszewska. Její manžel Świętosław padl na frontě první světové války a doma po něm zůstala mladá vdova s maličkou Mariou u prsu. Józefa byla úplně zoufalá, bez prostředků a bez opory, dokonce uvažovala, že skočí i s holčičkou do řeky, když najednou dostala dopis.

Psala jí Świętosławova sestra, kterou ale Józefa nikdy neviděla: „Jsem, drahá holčičko, těžce nemocná, krev kašlu a chrlím. Co bude s dětmi? Mám chlapečky bystré a čilé, Marka a Konrada. Až umřu, a to bude brzy, svíčka mi dohořívá, vezmi si mého muže. Buď matkou mým chlapcům a on bude milovat holčičku mého bratra…“ Zaskočená Józefa se rozhodla vyhledat švagrovou, ale přijela pozdě: nebohá žena už ležela na márách. Vdovec Tadeusz Krafft ji přivítal, ještě nad rakví zesnulé se dohodli a za nějaký čas se v tichosti vzali. Barbara Krafftówna se narodila ve Varšavě 5. prosince 1928 a byla jediným společným dítětem Tadeusze a Józefy - její matce bylo již 40 let a jejímu otci 50 let.

Na počest zemřelé švagrové/manželky holčičku pojmenovali křestním jménem Barbara. Nesla příjmení Krafft, které si na začátku kariéry změnila na Krafftówna. Zkompletovaná rodina cestovala po celém Polsku, protože Tadeusz byl velice uznávaný architekt. Zakotvili ve volyňském Lucku, kde Krafft stavěl přehradu.

„Matka byla temperamentní a černovlasá, neustále zpívala, křičela, byla hlučná, hrála na housle a klavír. Byla jako Carmen. Chodila bosá, tančila i při vaření. Táta byl její opak. Vysoký modrooký blondýn, Playboy, tak mu říkali. Byl skoro až albín, také brzy zešedivěl. Máma nás učila hrát na piano, otec byl ten, kdo nás uspával, zatímco matka zpívala. Byly to krásné časy, dokud Volyň neobsadili Sověti. Byl to hrozný pohled, strašný bordel všude, zabrali nám dům. Vzali mi i panenku. Hned první den všechno zničili. Úplně všechno, i vanu nebo zahradu. Byli jsme internováni v tělocvičně,“ vzpomínala Krafftówna.

O čtrnáct let starší sestře Marii se podařilo uprchnout, s manželem v noci překročili Bug a dostali se do Varšavy. Měli štěstí, protože jiní uprchlíci byli vlákáni do pasti: „Viděli jsme limuzíny, které jezdily přes nehlídané louky, kde uvízly. Místní prominenti Rusy často uplatili, ale byla to jen past. Rodičům bylo také nabízeno místo v autě, ale otec jim nevěřil. Zůstali jsme.“ To už byl otec Krafft těžce nemocen. Józefa se snažila, ale v nuzných podmínkách ubytovny řádil tyfus a Tadeusz v roce 1942 zemřel.

Po jeho smrti se Barbara Krafftówna s matkou nakrátko přestěhovala do vily kamaráda na předválečném důstojnickém sídlišti. Luck byl v té době již pod německou okupací, takže mohli odjet do Němci okupované Varšavy bez zvláštních průkazů a žít společně s Marií.

K herectví malá Barbara inklinovala snad ještě od kolébky. „Naše malá komediantka,“ tituloval ji i otec. Hrála dětské divadlo v Lucku, talentovaná a nadaná byla i na zpěv. Od dětství ji matka učila všechny operetní árie, které znala. Kabaret znala z knih, když ho pak viděla naživo, naprosto propadla kouzlu tanečnic, kankánu, šansonu a „té vůně, která se nedá popsat,“ jak sama říkala. Postupem doby Barbara rozjela ohromující divadelní kariéru, od které nebylo daleko k té filmové. Objevila se až v osmdesáti polských filmech, další snímky natočila v USA.

Můžeme jmenovat například Popel a démant, Nikdo nevolá, Muž se psem, Dnes v noci zemře město, Jak být milována, Rukopis nalezený v Zaragoze, Don Gabriel, Ta, která přežila, Hranice, Ryš, Poslední hranice, Milion dolarů, Zabij to a opusť město… Hrála také ve slavném polském seriálu Příhody pana Michala a seriálovou kariéru završila svou Honoratou ze Čtyř tankistů. To už byla poprvé vdaná. Soukromý život Barbary Krafftówny se nese ve znamení smrti, zmaru a naprostého děsu. Je až kupodivu, že to vše přežila se zdravým rozumem. I když v jeden čas (dlouhý čas) jí byly oporou a berličkou silné opiáty na uklidnění. Není divu.

„Třikrát jsem zemřela,“ komentovala smutně Barbara Krafftówna náhlý skon tří mužů jejího života. „Bylo v tom něco tak děsivého… Srdce, srdce, srdce,“ tekly jí slzy. Prvního června 1956 se krásná Barbara provdala za svou obrovskou lásku, herce Michała Gazdu. „Znali jsme se měsíc a už jsem čekala Piotra (1955). Ztratila jsem nejen hlavu, ale i srdce.“ vzpomínala Barbara ve své knize. Gazda ale své ženě trochu záviděl její popularitu. „Myslím, že mi zazlíval, jak mě obsazují. Občas, aby to nevěděl, jsem nějakého režiséra přemluvila, aby ho protlačil do malé role. Já ho milovala…“ potvrdila Barbara Krafftówna.

Když se natáčeli Tankisté, polská televize je vysílala zvláštním způsobem - dva díly naráz ihned po natočení. Syn Piotr seriál miloval a s celou třídou ze školy se vždy shromáždili u nich doma. „Díval se na ně, na hrdiny, a pak i na mámu, “ usmívala se seriálová Honorata. A zase jí to nedalo a Gazdu do seriálu „protlačila“. Michał se stihl objevit jen v několika scénách v devatenáctém díle televizního hitu - v epizodě „Tiergarten“ jako poručík provádějící výpočty související s překonáním zatopeného tunelu metra. 6. listopadu 1969 přišla ještě v kostýmu Honoraty z natáčení domů, byla celá mokrá a zablácená, chtěla se co nejrychleji umýt a převléknout. Pak byla s manželem domluvená, že spolu pojedou autem na nějakou výstavu.

„Kdybych ho tehdy tak nenutila, já to vidět nemusela, vlastně ani nevím proč jsem na tom tak trvala! Nějaký porcelán! Pak měla být večeře ku příležitosti jeho narozenin. Vyčítám si to, mohu za to já,“ stojí v pamětech Barbary Krafftówny. U dveří domu totiž čekali dva muži, policista a důstojník domobrany, kteří herečce sdělili zdrcující zprávu: Michał Gazda havaroval se svým vozem na Gdaňském mostě ve Varšavě. Neměl autohavárii, ale za volantem ho postihl masivní infarkt, při kterém okamžitě zemřel. V předvečer svých narozenin. „Neměl nikdy problémy se srdcem. Chtěl mi vždy udělat radost, spěchal, aby to stihl. Je to moje vina,“ obviňovala se i po letech herečka.

Vrhla se na policistu a s vrozeným temperamentem ho začala bít hlava nehlava. Musel dokonce použít hmaty na zklidnění a zavolal lékaře. Natáčení Tankistů bylo přerušeno a Honoratiny scény dotočeny později. Pozorný znalec seriálu si možná všimne, že Krafftówna je občas jaksi „mimo“, plavou jí oči, nepodala dobrý výkon. Truchlící vdova s malým synem byla lidově řečeno sjetá prášky. A nejsou dotočené také scény herce Gazdy. Štáb seriálu nechtěl shánět náhradníka, takže je jeho role „useknutá“ - ve scénáři měl mnohem větší prostor, jak tvrdí autor knihy Čtyři tankisté a pes. Průvodce po sérii a jejím okolí Marek Łazarz.

Když v Polsku vypuklo stanné právo, Kraftówna se vydala se svým dítětem přes oceán. Chtěla začít znovu, do USA vycestovala v roce 1982 na pozvání polsko-amerických filmařů. Polské úřady ji nechtěly pustit, protože se právem obávaly, že tam zůstane. Za Barbaru se zaručili někteří polští herci. A ti jí to nemohli odpustit, protože se nevrátila a jim nastal tvrdý postih. V USA Krafftówna rozjela velice úspěšnou kariéru, kterou korunovala novou láskou. Na recepci se setkala s Arnoldem Seidnerem, ředitelem Mezinárodního institutu pro emigranty v San Francisku. Jejich manželství trvalo šest měsíců a bylo přerušeno Seidnerovou smrtí v důsledku srdečního infarktu v roce 1986. Šílené, znovu přežila infarkt svého milovaného, byla opět sama.

Žila v losangeleském domově důchodců, ale v 90. letech se rozhodla vrátit do své vlasti. Syn Piotr se svou ženou a vnukem Michałem se v té době již usadil v Kanadě. Návrat byl pro Barbaru Krafftównu jako živá voda. Natáčela i ve vysokém věku velice krásné role, stala se mentorkou mladých umělců, učila herectví a zpívala v divadle. Obývala krásný třípokojový byt v centru Varšavy, kde byla šťastná. Ale ne nadlouho. Někdy osud nakládá lidem tolik, že je to až neuvěřitelné. Ani Barbara Krafftówna nemohla dlouho uvěřit zprávě, že její jediný syn Piotr zemřel v Kanadě ve věku 54 let - a opět na infarkt.

„Když jsem se stala dvojitou vdovou, zdálo se mi, že mě zlý osud zranil dost a nakonec mě nechá na pokoji. Bohužel… Ukázalo se, že ta nejhorší tragédie je teprve přede mnou,“ svěřila se hvězda. „Prášky mi pomáhají dodnes. Bylo období, kdy jsem je nadužívala, jsem si vědoma i jistých okének v paměti. Ztrácel se mi čas. Nyní už mám hlavu čistou, ale tělo odchází,“ posteskla si Barbara Krafftówna v posledním rozhovoru pro polské noviny. Žila v té době v Domě veteránů v Kostnici-Jeziorné. Po zlomenině krčku se nemohla vrátit na divadelní prkna a už si přála zemřít.

„Dlouhý život a vše jsem ztratila. Mám jen vnuka. Vše jsem mu odkázala,“ ukazovala v dokumentu své cennosti, jak to ty staré paní s oblibou dělají - chlubila se šperky a obrazy; na vnuka také přepsala opuštěný byt ve Varšavě. Barbara Krafftówna zemřela 23. ledna 2022 na komplikace spojené s nemocí Covid. Bylo jí 93 let. Pohřeb měla státní a s vojenskými poctami.

Seriálová Honorata je pochována na vojenském hřbitově Powązki ve Varšavě. Přála si prý, aby byl na její náhrobek vytesán epitaf, který si sama zapsala. Bohužel se jí to nesplnilo, což je velká škoda - je zcela vypovídající a můžeme jím vyprávění o Barbaře Krafftówně zakončit:

Zpracováno podle: NTO.pl: Rozhovor s Barbarou Krafftównou, Plejada.pl, Pomponik.pl: Krafftówna, Twojstyl.pl Piotr Gazda, Wikipedia.pl, ČSFD, Fandom, Stanné právo