Mrazivý osud černošských čtyřčat šokoval USA. Dívky týral cynický lékař, všechny zemřely na rakovinu

23. května 1946 uháněl chodbou luxusní porodnice v severokarolínském městě Reidsville osmatřicetiletý americký lékař s německými kořeny Fred Klenner. Právě mu totiž přišla naléhavá zpráva ze suterénu nemocnice, kde v bývalém skladišti špinavého prádla rodily černošské ženy. Těhotné Afroameričanky neměly přístup na gynekologické oddělení - a při jejich porodech nebyli přítomní ani lékaři. Na „tyhle“ přece bohatě stačila pomoc kvalifikované porodní sestry!

Ale nyní bylo všechno jinak. Do primitivního operačního sálu zrovna přivezli hluchoněmou matku šesti dětí Annie Mae Fultz s porodními bolestmi. Fred Klenner celou rodinu dobře znal, Annie Mae nedávno rentgenoval a vypadalo to, že nosí trojčata! „Ale je to moc brzo! Jestli opravdu rodí, musím být u toho. Trojčata! Ona je hluchoněmá, otec je ochlasta, za pár centů si nechají všechno namluvit. Musí to klapnout! A konečně bych zkusil svůj experiment v praxi!“ přemýšlel Fred Klenner.

Lékař seběhl po požárním schodišti do lyzolem páchnoucí vykachlíčkované místnosti bez oken, kde už ležela Annie Mae. A rodila. Během tří hodin přivedla trpící žena na svět čtyři identické holčičky. Klenner se nemohl ani vzpamatovat! A jeho temný plán, který zahrnoval koňské dávky vitamínu C v injekcích do žíly, rentgeny, prosklené vitríny, reklamní kampaň i izolaci od negramotných rodičů, mohl začít! Mrazivý příběh sester Fultzových je i v dnešní době přetřásán jako jakési memento chtivosti a chamtivosti.

Bezbranné děti byly navíc černé. A Fred Klenner, který podporoval Hitlera a v kanceláři měl během války rozvěšené svastiky a portréty prominentních nacistů, využil barvy kůže nevinných čtyřčat beze zbytku. Názor na tohoto muže je doposud velice rozdílný. Někteří Američané v něm vidí spasitele, odborníka, který čtyřčata „vypiplal“ na umělé výživě; naproti tomu druzí (i z řad odborníků) o Klennerovi hovoří se záští jako o Zrůdě v bílém plášti. Nic to nemění na tom, že Fred Klenner sestrám zničil zdraví i život.

Jaký je příběh Louise, Ann, Alice a Catherine Fultzových alias Zvířátek doktora Klennera?

Vyprávění o lidské bídě a chamtivosti začíná v roce 1930 v severokarolínském Guilford County, kde se konala svatba velice nesourodého páru. Vysoká, pohledná a hluchoněmá nevěsta Annie Mae si ve svých dvaceti letech brala sběrače tabáku, malého a hrbatého černocha jménem James Fulzt, kterému se říkalo Pete. Ženich byl o dvacet let starší a rád se napil. Znali se tři měsíce a brát se „museli“, jak se říká u nás - Annie Mae už byla těhotná.

„Oba dva měli v rodinách vícečetné porody, sám Pete byl z dvojčat. Annie Mae byla napůl černoška a napůl indiánka z kmene Čerokí. Ohluchla po meningitidě, kterou prodělala v dětství, nemluvila, ale dorozuměla se. Byla to velice krásná žena s laskavým chováním. Pete i ona byli negramotní,“ popisuje rodiče čtyřčat Stanfordská univerzita. Manželé se usadili v Reidsville a Annie Mae rodila jedno dítě za druhým.

Když otěhotněla posedmé, musela vyhledat lékaře - bylo jí neustále špatně, omdlévala a otekla. Vydala se za Dr. Frederickem Robertem Klennerem Sr. který léčil bohaté bělochy, ale občas pomáhal i černochům. Ne z dobroty srdce, ale ze zištnosti. Chtěl mít pověst lidumila - a také měl na stole připravenou smlouvu se společností Pet Milk, která vyráběla kondenzované mléko a hodlala expandovat po celých Státech. Pet Milk hledala vhodné objekty pro plánovanou masivní reklamní kampaň, která měla být určena hlavně rodičkám a mladým rodinám s dětmi.

„Co je nám po tom, že ty ženské chtějí kojit? Tohle je nejlepší náhrada mateřského mléka. My potřebujeme prodávat, máme peníze; vy vídáte spoustu těhotných, třeba vám něco padne do oka. Něco, co by prodalo naše produkty do všech amerických domácností. Růžovoučké načančané miminko už netáhne. Něco jiného! Na černochy. Co zacílit na černochy?“ naléhal na Klennera zástupce firmy Pet Milk. Klenner byl vychytralý a uvědomil si, že Annie Mae určitě čeká dvojčata. „Nebo? Já ji zrentgenuji a uložím ji u sebe v nemocnici v suterénu. A uvidí se,“ usoudil. A vidělo se!

Annie Mae byla pokorná a trpělivá, snášela vyšetření i rentgen, kterého se bála - a na konci toho všeho jí Klenner ukázal tři vztyčené prsty. „Původně si myslel, že to budou trojčata. V tu chvíli mu to vše došlo a jen se snažil udržet těhotnou v klidu a pohodě pod svou péčí. Nebylo v tom ale dobrodiní, jen čistá ziskuchtivost a jeho vlastní odporné plány. Ty děti musely přežít a Annie Mae mu ještě děkovala za to, jak je obětavý. Znala ho, naprosto mu důvěřovala. O to je to celé horší. Zradil tu ubohou ženu neskutečným způsobem,“ zmiňuje Stanfordská univerzita.

Klenner pověřil hlídáním Annie Mae, kterou ubytoval v maličkém kumbále vedle prádelny v suterénu nemocnice, černošku Margaret Ware. Ta se s hluchoněmou pacientkou záhy skamarádila - ženy si umí poradit, když si chtějí povídat. Annie Mae uměla odezírat a „poslouchala“ výřečnou Margaret celé hodiny a dny. Její břicho rostlo. Uvědomovala si prý, že to děti nemusí přežít. Navíc tři naráz! S každou Klennerovou návštěvou ožívala a vše vypadalo dobře. Jenže začala rodit předčasně.

„Klenner běžel po schodech dolů tak rychle, až dvakrát uklouzl a upadl. Když doběhl do porodního pokoje, Annie Mae tiše rodila. Nemohla mluvit, neslyšela, bez hlesu otvírala pusu jako ryba na suchu. Klenner si jí vůbec nevšímal, jen vytahoval ven děti. Když se narodilo třetí a Margaret dívenku zabalila do bílé plachetky, najednou začal vzrušeně mluvit německy. V rodné řeči svého otce Klenner nadával, byl tím proslulý. Nyní ale jásal. Na cestě bylo čtvrté dítě. Holčička. Uvědomil si, co to znamená. Zlatý důl.“ říká Stanfordská univerzita.

Na světě byly čtyři identické dívky. Každá vážila cca 1,6 kilogramů a měly se poměrně čile k světu. Klenner je nechal umístit pod silnou lampu, obložil miminka termofory a ještě vycpal jejich zavinovačky vatou. Špičková technika, jako byl tehdy drahý a vzácný inkubátor, byla určena výhradně pro bílé novorozence v horních patrech. Zemdlená Annie Mae si v dojemném gestu pokory a mateřské lásky rozepjala košili a ostýchavě vytáhla mlékem nalitý prs. V tu chvíli se Fred Klenner změnil. S odporem se na rodičku podíval a jednoznačným gestem jí kojení zakázal!

A kdyby jen kojení! Sotva bylo jasné, že mají děvčátka velkou šanci přežít a Klenner je osobně krmil kondenzovaným mlékem od společnosti Pet Milk kapátkem na léky, rázem bystrá Annie Mae zjistila, že se atmosféra v porodním pokoji zcela změnila. Margaret se snažila o zprostředkování kontaktu dětí s matkou, chtěla jí miminka podat k pohlazení nebo políbení, ale Frederick Klenner to zcela nekompromisně zakázal. Zakázal i další věc, z níž se nemohla matka čtyřčat ani vzpamatovat - pojmenovat je!

Pete, který záhy přiběhl, když mu jeho kamarád z tabákové plantáže sdělil, že se mu narodilo ňák hrozně moc dětí, přinesl zápisník, kam mu jeho příbuzná napsala nejoblíbenější jména Annie Mae - byla to například Betty, Clara, Billie, Laurinda, Belinda, Lucinda, Magenda, Rosetta, Loretta, Margretta a Henrietta… Jenže Klenner zavrtěl hlavou a v gestu doslova nábožném ukázal prstem na miminka a říkal: „Bude to Mary. Jedna každá bude Mary. Je to jméno žen v mé rodině. Marie.“

„To přece nejde. Nemůžou se jmenovat Mary všechny čtyři!“ pípla Margaret Ware, která po pár dnech zaregistrovala lékařův vzrušený telefonát do společnosti Pet Milk, kdy jen zahlásil: „Mám je! Přežijou to! Přijeďte!“ „Mlč!“ zakřikl ošetřovatelku lékař, z pokoje vyhnal Peteho s tím, že je ožralý a „kazí vzduch i pohled“ a napsal miminkům jména přímo na tělo. Mary Ann, Mary Louise, Mary Catherine, Mary Alice. A usoudil, že nazrál čas na realizaci jeho osobního experimentu. Začal sestřičkám píchat koňské dávky vitamínu C přímo do žíly. Několikrát denně.

Proč to dělal? To vysvětluje odborník ze Stanfordu: „Fred Klenner věřil, že lidské tělo funguje jako baterie a vitamín C je její elektřina. Byl přesvědčen, že když tělo touto látkou doslova přecpe, vytvoří člověka imunního vůči všem nemocem. Jako obdivovatel Hitlera a eugeniky chtěl na černých sestrách dokázat, že dokáže ‚vylepšit‘ lidskou rasu pomocí chemie. Holčičky pro něj nebyly dětmi, ale pokusnými králíky. Klenner jim píchal 50 až 100 miligramů vitamínu C denně hned po narození, což se samozřejmě podepsalo na všem. Na jejich zdraví i intelektu.“

Klenner konečně podepsal smlouvu se společností Pet Milk a dočkal se tučné finanční odměny. Čtyřčata byla okamžitě focena v obklopení obalů od kondenzovaného mléka, zatímco to všechno nevěřícně sledovala Annie Mae. Odstavili ji nechutným stylem. Když se snažila ukazovat, že s tím nesouhlasí a posuňky prosila, aby jí dcery dali do náruče, zřízenec na pokyn Klennera OTOČIL její postel čelem ke zdi. Neuvěřitelné. Opilý Pete navíc křížkem podepsal papír, o němž mu zástupce Pet Milk namluvil, že je to smlouva na pohádkové jmění.

Nebyla. Byl to oficiální souhlas k „zapůjčení“ dětí ve prospěch společnosti na dobu deseti let. Rodiče mohli svá čtyřčata vídat, ale jen za určitých podmínek - například pod dohledem chůvy a jednou za týden na hodinu. Annie Mae a Pete jako satisfakci za „prodej“ vlastních dětí dostali dům a kus pozemku. Bohužel, Pet Milk s nimi pěkně vyběhl, protože slibovaná farma byla polorozpadlou chatrčí uprostřed nějaké kamenité pustiny, kde nerostla ani tráva, natož aby tam mohli manželé něco pěstovat.

Ann, Louise, Catherine a Alice byly mezitím přestěhovány do rozlehlé rezidence, kterou vlastnila Pet Milk. Reklamní kampaň se rozjela. Spočívala nejen ve focení vyrůstajících černých děvčátek, které na plakátech nenuceně popíjely bílé mléko, ale hlavně ve zvrhlé „vitríně“ - bylo to doslovné akvárium, prosklený pokoj, do něhož mohli vidět návštěvníci jako do výkladní skříně. Sjížděly se davy lidí. A Američané nechtěli jen obdivovat první jednovaječná černošská čtyřčata, kdepak! Na sklo házeli odpadky, napodobovali posměšnými gesty opice a chovali se, jako kdyby byli v ZOO!

Firma všude tvrdila, že holky rostou tak skvěle jen díky jejich mléku, ale ve skutečnosti je doktor Klenner pořád dopoval svými vitamínovými injekcemi. K nim se později přidaly neustálé rentgeny - Klenner si pilně zapisoval růst dívek. Začal pozorovat rozdíly v dosud identické vizáži sester - Ann se hrbila, Louise měla „hranatý“ obličej a vystouplou čelist… Na tyto změny reagoval tím, že do vitamínu C přimíchal další vitamíny a pral to do dětských tělíček jako posedlý!

Sestry Fultzovy také vyrazily na turné po USA. Celé dny i noci trávily v autobuse a propagovaly mléko firmy Pet Milk. Občas se na nějaké štaci objevila shrbená a sešlá paní, která se z uctivé dálky dívala na „čtyři čiperné sestřičky Fultzovy, které rostou do krásy díky mléku Pet Milk“ a plakala - byla to Annie Mae. Zdrcená matka pak už jen mávla rukou, když za ní přišla černoška jménem Elma Saylor a prosila ji: „Já je vychovávám, chtěla bych je adoptovat,“ říkala pokorně Elma v rozbouraném příbytku manželů Fultzových. Pete ji poslal k čertu, Annie Mae ale přikývla. Věděla, že dívky zpět nevybojuje.

Sestry tedy dostaly novou maminku. Elma nebyla zlá a myslela to s nimi dobře. Snažila se zabránit Klennerovi v neustálém píchání injekcí, protože velice správně usoudila, jak strašně jim to škodí. Doprovázela je i do Bílého domu, kde se čtyřčata setkala s prezidenty Trumanem i Kennedym jako ukázka integrace do společnosti - na fotografiích po boku prezidentů si Pet Milk nahrabal obrovské peníze. Jakmile však sestry vyrostly z roztomilého dětského věku a přestaly být pro reklamní kampaně Pet Milk atraktivní, korporace nad nimi prostě zlomila hůl.

Dívky, které trávily dětství ve vitríně, na cestách a neustále pod vlivem příšerných dávek „dryjáků“ od Klennera (povídá se, že do nich nepíchal jen vitamín C, ale i další látky včetně psychofarmak), byly na prahu dospělosti sociálně i mentálně naprosto izolované. Intelektuálně zůstaly na úrovni dětí; nikdo je totiž nenaučil, jak fungovat ve skutečném světě, jak se o sebe postarat nebo jak navazovat vztahy. Elma se sice snažila, učila je hrát na hudební nástroje, posílala je do škol, kde měly dívky stipendia, ale vše marné. Rozuměly povelům. Usměj se. Zavři pusu. Zapózuj. Napij se. Mlč. Jejich životy se začaly naprosto bortit s nástupem dospívání.

„Měly v hlavách chaos, vrstevníci se jim posmívali za nedostatečný intelekt a nízké sociální i hygienické návyky. Bylo to srdceryvné, byť adoptivní matka nakonec dosáhla toho, že mohly fungovat samostatně. Po vypršení smlouvy je Pet Milk vykopl z domu a všechny se nastěhovaly do maličkého bytu. Annie Mae už byla po smrti. A Klenner pomalu končil s rentgeny i injekcemi - růst děvčat skončil a vše bylo špatně. On to velice dobře věděl, ale rozhlásil, že jsou retardované od narození. A dal od nich ruce pryč,“ popisuje Stanfordská univerzita.

Ruce pryč od nich dali vlastně úplně všichni - kromě Elmy. Sestry zkoušely prorazit v modelingu, ale marně. Poté pracovaly za minimální mzdu jako pomocnice v nemocnicích a šičky. Postupně otěhotněly, ale rozhodly se mít jen jedno dítě. Catherine vzpomínala: „Nechtěly jsme, aby se TO šířilo dál,“ řekla víceznačně. Co tím asi myslela konkrétně? Louise, Ann, Catherine i Alice se vdaly za chudé černochy a žily v primitivních podmínkách a bídě. Kdysi byly strojem na peníze, nyní neměly vůbec nic. A také je začalo zrazovat zdraví. Ač nad tím dodnes odborníci vrtí hlavou, všechny čtyři sestry onemocněly stejnou nemocí.

„Identická čtyřčata, která sdílela stejný genetický kód, začala v dospělosti jedno po druhém podléhat agresivní rakovině prsu. Pro lékařskou vědu je to dodnes mrazivý důkaz Klennerovy viny – kombinace stovek zbytečných rentgenů a nekonečných injekcí vitamínu C pravděpodobně v jejich tělech spustila smrtící mutace.“ domnívá se Stanfordská univerzita. Truchlivý konec tragického příběhu začal smrtí prvního čtyřčete - Louise zemřela v pouhých 45 letech na nádor prsu. Následovala ji Ann v 49 a Alice v 55. Nejdéle žila Catherine, která zemřela v roce 2018 v 71 letech - taktéž na rakovinu.

Než Catherine v roce 2018 zemřela, stihla světu vyjevit pravdu o muži v bílém plášti, který je místo léčení týral. Dnes jejich odkaz spravují potomci, kteří prostřednictvím webových nadací bojují za práva matek. Připomínají všem, že se jejich matky a babičky staly obětí nenasytného korporátu a jednoho pomatence v bílém plášti!

Mimochodem, na doktora Klennera (foto zde) také došlo, pokud to tak můžeme říct. Zemřel sice poměrně „normálně“ na infarkt ve věku 76 let, ale jeho milovaný syn Fritz byl sériový vrah osmi lidí (jeho případ je známý jako Bitter Blood)!

Boží mlýny? Otcova vina přenesená na syna? Dědičné zatížení? O tom lze jen spekulovat. Jisté je, že osud sester Fultzových je pro mnohé Američany temnou skvrnou v historii jejich země.

Zpracováno podle:

BlogSup.org, Aaregistry.org, Find a Grave, The Fultz Sister, StarsLibrary, PBSblog.com, Onidacruz.com, Wral.com, Dokument o sestrách -YouTube