Mrtvolu Lee Harveyho Oswalda vykopali z hrobu. Důvodem exhumace byla teorie o dvojníkovi ze SSSR

Atentát na prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho (29. května 1917 – 22. listopadu 1963) bezesporu patří mezi nejkontroverznější události novodobých dějin lidstva. Když v Dallasu 22. listopadu 1963 padly pravděpodobně tři výstřely a prezident USA utrpěl smrtelný průstřel krku a hlavy, lidé nevěřícně lapali po dechu. A lapají dodnes, pokud můžeme být mírně ironičtí. Pozadí atentátu na oblíbeného politika je totiž předmětem tolika konspiračních teorií, že je velice těžké odhadnout kolik těchto verzí mezi lidmi koluje. Různé (i na hlavu postavené) dohady se rozšířily vlastně okamžitě po prohlášení JFK za mrtvého.

Amerika truchlila, truchlí dodnes a dodnes také nemá jasno v ničem. Střílel opravdu Lee Harvey Oswald (18. října 1939 – 24. listopadu 1963)? Pokud ano, byl sám? Nebo existuje onen (dnes již přímo mýtický) druhý střelec? Třetí střelec? Muž s deštníkem? Stařenka s pejskem? Až tam došly všemožné motanice. Není divu, národ chtěl vědět - a chce dodnes. Slibované odtajnění spisu vyvolalo spíše další otázky. Byl Oswald obětním beránkem? Byl agentem FBI, KGB, CIA? Najal si jej Johnson, Castro, mafie, Rusové, Američané? Atakdále atakdále, dosaďte si sami. V tomto článku rozhodně původce atentátu na prezidenta Kennedyho a pravdu o celé události nezjistíme. A nejen my.

Když byl zabit i Lee Harvey Oswald, bylo obrazně řečeno vymalováno. Nikdo už ho nemohl pořádně vyslechnout a dozvědět se pravdu. I když - bylo tu jeho mrtvé tělo! Toho se chytil jeden velice neodbytný britský právník a novinář jménem Michael Henry Beaumont Eddowes. Tento muž usoudil, že v hrobě neleží Oswald, ale někdo úplně jiný.

Jaké byly okolnosti smrti Lee Harveyho Oswalda, jeho pohřbu, vykopání, zakopání a morbidní dražby rozpadlé rakve?

24. listopad 1963. Policejní ředitelství v texaském Dallasu se stalo doslovným „okem hurikánu“. Měli tam totiž muže jménem Lee Harvey Oswald, kterému je přisuzována vražda 35. prezidenta Spojených států amerických, miláčka národa JFK. Okolo 11 hodiny dopolední byl Lee připraven k eskortování suterénem, aby byl převezen z městského do okresního vězení. Obrněný automobil byl přistaven, všudypřítomní novináři chtěli ulovit co nejlepší fotku prezidentova vraha. Úkol přivést do garáže nejvíce nenáviděného muže v USA a potenciální terč pro kohokoliv, dostal veterán z druhé světové války, zkušený policista s třináctiletou praxí a zemitý Texasan James „Jim“ Leavelle.

Spolu s kolegou detektivem L. C. Gravesem si 173 cm vysokého a šlachovitého čtyřiadvacetiletého muže prohlíželi. Leavelle se rozhodl „hodit s ním řeč“, protože mu bylo jasné, že tam dole to bude peklo i pro ně. „Jako kdybych věděl, že se tam něco semele, já to tušil. Měl jsem sněhobílý oblek, bílý stetson… Cítil jsem velkou zodpovědnost.“ kýval hlavou Jim v televizním rozhovoru (zemřel v roce 2019 v necelých 100 letech). Než si Oswalda „přicvakl“ pouty k ruce, zahlaholil s typickým texaským přízvukem: „Hele, Lee, pokud na tebe někdo začne střílet, doufám, že v tom bude stejně dobrý jako ty!“ Lee Harvey Oswald se na něj výsměšně podíval a mezi zuby ucedil: „Laskavě nebuďte melodramatický!“

To stačilo. James a L. C. se nechtěli dál nechat provokovat „tím vraždícím skrčkem“ a vyšli s Oswaldem do garáže. Známá fotografie Boba Jacksona, tehdy devětadvacetiletého fotografa deníku Dallas Times Herald zachycuje, co se dělo potom. Viděli to ostatně všichni - převoz atentátníka vysílala televize. Mezi čumily se náhle zjevila známá firma, cholerik s vazbou na mafii a majitel nočního klubu Jack Ruby. „Jacku! Ty z*synu!“ zařval Jim Leavelle dnes již legendární větu, protože Rubyho samozřejmě poznal a viděl, že třímá v ruce svůj revolver Colt Cobra.

Podařilo se mu Oswalda trochu pootočit, ale zachránit ho nedokázal. Vše se seběhlo během jednoho okamžiku. V 11:21 se ozval výstřel, Lee, který předtím pořvával něco jako „Americká unie občanských svobod, hurá!“ se náhle chytil za břicho a zasténal. „Šel k zemi a já s ním, jak jsem byl k němu připoután. Neschytal to přímo do hrudi, jak Ruby zamýšlel, ale do břicha, do okolí pupku,“ vysvětloval policista James. Dav před velitelstvím začal freneticky tleskat, navíc vraždu vraha (nebo jak to nazvat) sledoval celý národ u televizních obrazovek v přímém přenosu. Lee Harvey Oswald byl smrtelně zraněný, i když to zpočátku fatálně nevypadalo.

Odnesli ho zpátky do vězeňské kanceláře v suterénu. Přítomný detektiv Billy Combest usadil Oswalda ke stolu a otázal se ho, jestli chce něco říct a co ho bolí. Nic, Lee zavrtěl hlavou a vzápětí se sesunul ze židle na zem. Těžce postřelený mladík upadal do bezvědomí, v sanitce z posledních sil zápasil s ošetřovatelem, strhával si kyslíkovou masku a tloukl ho do rukou. Když sanitní vůz přijel do stejné nemocnice, ve které dva dny předtím prohlásili za mrtvého Kennedyho (Parkland Memorial Hospital), byl Lee Harvey Oswald po smrti. Tuto zprávu oznámil šéf dallaské policie Jesse Curry v přímém televizním přenosu.

Ve 14:45 téhož dne byla provedena pitva. Soudní lékař okresu Dallas Earl Rose konstatoval: „Kulka vstoupila do přední levé části břicha. Způsobila poškození sleziny, žaludku, aorty, duté žíly, ledvin, jater, bránice a jedenáctého žebra. Závěr shrnuje dvě hlavní věci: Oswald zemřel na krvácení ze střelného zranění a jinak byl fyzicky zcela zdravým (až nadmíru) mužem.“ Mezitím Jack Ruby vysvětloval své pohnutky k zastřelení Lee Harveyho Oswalda. Prý chtěl vdovu Jackie ušetřit soudních tahanic. A konspirátoři měli žně. Skutečně tomu tak bylo, nebo byl Ruby najatý agent? A čí?

Spekulace stíhala spekulaci, ale nic to neměnilo na tom, že Lee Harvey Oswald byl mrtvý a rodina si žádala jeho pohřeb. Vdova Marina Nikolayevna Oswald (později vdaná Porter, *17. července 1941), matka Marguerite (19. července 1907 – 17. ledna 1981), bratr Robert, dvě maličké dcerky June a Rachel… Ať to bylo jak chtělo, Lee byl syn, manžel, otec - a pochován být musel. Co nejdříve. Oswaldovo mrtvé tělo leželo stále na patologii, když strážci zákona na naléhání Mariny obvolávali pohřební ústavy v celém Dallasu. Jenže když zmínili jméno nebožtíka, dostalo se jim jadrného poslání do oněch míst a bum, sluchátko oněmělo.

Zbýval Millerův pohřební ústav ve Fort Worth, jehož ředitelem byl rázný muž jménem Paul Groody. Bral to jako výzvu. Také začal telefonovat na všechny strany a hledal pro změnu hřbitov, který by byl ochoten tělo vraha prezidenta Kennedyho přijmout a pochovat. „Tolik sprostých slov jsem v životě neslyšel,“ usmíval se Groody. Nakonec přece jen někdo souhlasil - správa hřbitova Rose Hill ve Fort Worth. Paul Groody za asistence osmi policistů vyzvedl uprostřed noci 24. listopadu tělo a naplánoval funus na následující den. Jenže JAK to udělat, aby se mu na hřbitov neslétlo hejno pomstychtivých Američanů, kteří by mohli zastřelit Groodyho nebo vdovu Marinu?

Paul Groody byl nápaditý a bezproblémový průběh pohřbu Lee Harveyho Oswalda pojal jako svou osobní výzvu. Když omýval mrtvého, přemýšlel a přemýšlel - a najednou to měl. Oswaldův mrtvý „spolubydlící“ na lesklém stole v pohřebním ústavu byl pětasedmdesátiletý kovboj. Jmenoval se William Bobo, prožil naplněný život, zemřel na koni uprostřed shánění stáda a všichni ho považovali za hodného a laskavého člověka.

„Objednal jsem tedy květiny s cedulkou Bobo, květinářka ještě říkala: Ach, tak Billy to má za sebou! Hnědý oblek do rakve mi pro změnu dodal krejčí. Pro Billyho všechno, bude mu slušet, tvrdil. Paní Oswald na vše zapomněla, nepřivezla mu do rakve nic. Hrobníkům jsem namluvil, že kopou jámu pro pana Bobo. Ještě se usmívali. Ano, byl jsem pak veřejný nepřítel číslo jedna. Samozřejmě se to vše provalilo. Ale moje profesní čest neutrpěla. Stejně jsem zůstal navždy tím, kdo pohřbil vraha JFK,“ vzpomínal emotivně majitel pohřebního ústavu. Kněžím však musel říct pravdu. Byl věřící a nemohl lhát. Luteránský duchovní neochotně souhlasil s tím, že bude celebrovat obřad, ale pak se nedostavil.

Reverend Louis Saunders z Rady církví ve Fort Worth se však dobrovolně přihlásil. „Té rodině musí někdo pomoct. Jsou v úplném hnoji. Ta malá děvčátka za nic nemohou. Já se toho ujmu.“ nebral si servítky reverend. Přesto se Louis Saunders velice bál - obřad měl být venku. A jelikož se vůbec nic neutají, už se za hřbitovní zdí srocovaly davy lidí. „Bál jsem se, že mě někdo odpráskne.“ přikyvoval. A další problém nastal s nosiči rakve. Pozůstalých bylo málo, jen matka, Marina, Robert a děti, tak Paul Groody jednoduše požádal přítomné reportéry. Ti se zdráhali na rakev sáhnout, ale co mohli dělat. Nakonec se jich našlo sedm. Popadli rakev a odnesli ji k hrobovému místu.

„To malé miminko, ta druhá holčička, tak snad kvůli nim,“ řekl jeden z nich anonymně. „Paní Oswald mi řekla, že její syn, Lee Harvey, byl hodný chlapec a že ho milovala,“ řekl reverend. „A dnes, Pane, svěřujeme jeho ducha do tvé Boží péče. Amen.“ Pak pokynul, rakev byla otevřena, Marina a Marguerite se naposledy podívaly do tváře svého manžela a syna, Lee Harvey Oswald byl pochován a zem se za ním navěky zavřela. Ono „navěky“ trvalo do roku 1981. A byla to síla.

4. října 1981 v pět hodin ráno zazvonil v domě reportéra Fort Worth Star-Telegram telefon. „Stane se to. Ono se to opravdu stane!“ mlel muž na druhém konci drátu do sluchátka překotně. Nebyl to nikdo jiný než právník, kterého si najala vdova Marina. Kladl novináři na srdce: „Natankujte si dost benzínu, protože možná pojedete do Dallasu. Sejdeme se u brány hřbitova Rose Hill v 6:30!“ zněl zvláštní rozkaz. Reportér na sebe navlékl šaty, sedl do auta a kosmickou rychlostí se řítil ke hřbitovu, kde se měla stát příšerná věc - exhumace ostatků Kennedyho vraha Lee Harveyho Oswalda. Otázka zní PROČ? Proč by někdo zvedal z hrobu tělo?

Důvody k exhumaci mohou být různé, v případě Oswalda se jednalo o ověření, jestli je mrtvola v rakvi nad náhrobkem se jménem Oswald (náhrobek byl několikrát odcizen) skutečným Oswaldem, nebo jeho dvojníkem, ruským špionem. Na tuto mírně řečeno prapodivnou myšlenku přišel již zmiňovaný Michael Eddowes (1903-1993). Od atentátu na Kennedyho měl v hlavě utkvělou představu, že Oswald, který se vrátil ze Sovětského svazu, nebyl Lee Harvey Oswald, ale sovětský agent.

Napsal o této teorii knihu a hučel do vdovy Mariny tak dlouho, až ji „uhučel“ a Marina tomu začala věřit. Což je docela podivné, když se ti dva v SSSR vzali a ona je původem Ruska! Vdova začala o identitě svého muže pochybovat. Jistě, do SSSR odjel v roce 1959 (vrátil se zpět roku 1962) bezpochyby Lee Harvey Oswald, ale co když byl ještě před jejich setkáním vyměněn za agenta, který měl v USA za cíl zabít prezidenta? Je to šílené, ale Eddowes dodával zcela logické argumenty. Tak například „mával“ pitevní zprávou doktora Rose, kterou si důkladně prostudoval. Nesouhlasila výška. „Pravý Lee byl vysoký, podle všeho až 180 cm, ten pitvaný měl 173 cm!“ hřímal. Kde tento údaj vzal, neřekl.

Mrtvola měla jizvu na zápěstí, Eddowes tvrdil, že Oswald žádnou neměl. Pravý Oswald také v dětství prodělal operaci, po které mu zůstala prohlubeň za levým uchem. Mrtvý „agent“ nic takového na hlavě neměl. Eddowes vyslýchal i matku, kterou úplně zblbnul, až společně podali žalobu k texaskému soudu. „Jsem přesvědčen, že v hrobě neleží pravý Lee Harvey Oswald. V SSSR byl vyměněn za vycvičeného agenta, který měl jediný úkol - zabít našeho prezidenta.“ svědčil. Marina si najala drahého právníka, aby žádal o povolení k exhumaci. A právě s tímto advokátem se setkáváme v úvodu odstavce. Volal texaskému novináři, že má povolení v kapse.

A čtvrtého října 1981 v 6:30 se dostavil spolu s dalšími k bráně hřbitova Rose Hill, kde se měl konat onen hrůzný a „bezbožný“ úkon, jímž vyzdvižení mrtvého těla z hrobu a porušení posvátného klidu nebožtíka bezesporu je. I když se jedná o toho, kdo měl zavraždit amerického prezidenta! Na hřbitov se sjela těžká technika, nákladní auta, limuzíny vládních agentů, policejní vozy, osobní auta. V jednom z nich seděla Marina s kamarádkou, zatímco její druhý manžel Kenneth Porter stál blízko hrobu a díval se. Matka Marguerite už byla v tu dobu krátce po smrti. Výkopové práce začaly odkrytím zakopané betonové klenby. Po odrýpání svrchní zeminy byl před zvědavým davem novinářů a čumilů vztyčen provizorní zelený plátěný stan.

Reportéři cvakali jeden záběr za druhým a celá exhumace je dokonale zdokumentována. Jsou to prapodivné fotografie, když si představíme celkový kontext. Kdo je chce vidět, jedna z mnoha fotogalerií je například zde v článku Fort Worth Star-Telegram. Tyto snímky ukazují úplně všechno. Od výkopu rakve do jejího naložení do vozu, všechny zúčastněné osoby, rentgen zubů, lebky - dokonce i lidi, kteří sbírají kamínky z hrobu, aby si je odnesli domů jako morbidní připomínku prezidenta Kennedyho. V té době byl zavražděný JFK kultovní personou a ikonou. Vše co s ním souvisí, jde i dnes pěkně na dračku. I rakev, jak se ukázalo. Ale nepředbíhejme.

Lee Harvey Oswald byl po osmnácti letech vyzdvižen z hrobu. Rakev byla polorozpadlá, shnilá. Po otevření dřevěné truhly za plátěným stanem se shromáždění lidé rozkřičeli hrůzou. No aby ne. Čekal někdo něco jiného, než mrtvolu ve značném stádiu rozkladu? „Tak trochu kaše, páchnoucí kaše… A v tom plavalo… něco.“ zvracel přítomný policejní fotograf, který už viděl ledacos. Zvukomalebně opsal skutečnost, že Lee Harvey Oswald tak trochu změnil skupenství. Eddowes postával vedle Roberta Oswalda, který s exhumací těla svého bratra velmi silně nesouhlasil. Dokonce tak moc, že zarytému právníkovi dle zlých jazyků rozbil ústa.

Nyní pokuřoval a vrtěl znechuceně hlavou. Zřízenci a patologové ohledali ještě ve staré rakvi tělo. Mělo na sobě onen hnědý „kovboj Bobo“ oblek, na prstě mrtvého muže byly dva prsteny, které manželovi navlékla Marina - zlatý snubák a kroužek s rubínem. Poté byly ostatky přeloženy do kovové truhly, naloženy do pohřebního vozu a odvezeny do Baylor Medical Center v Dallasu, kde čekal tým forenzních specialistů s právníky, úředníky, zástupci rodiny a policisty - ti všichni dělali jakýsi dozor, aby nikdo neudělal chybu nebo záměrně lhal. A začalo se zkoumat.

Tým vedla soudní patoložka doktorka Linda Norton. Čtyřhodinové zkoumání ostatků potvrdilo to, co si stejně všichni mysleli - možná kromě Michaela Eddowese, konspiračních teoretiků či zblblé Mariny. Když Linda předstoupila před dychtivé novináře, oznámila jim: „My, nezávisle sami za sebe jako jednotliví odborníci - a i celý tým - jsme dospěli k závěru. Nade vší pochybnost - a kladu důraz a opakuji - nade vší pochybnost - jedinec, který byl pohřbený pod jménem Lee Harvey Oswald JE i ve skutečnosti Lee Harvey Oswald, občan USA, narozen v New Orleansu…“ Po vyjmenování všech nacionálií tohoto muže pokračovala v odůvodnění závěrů. Bylo to zcela jasné.

Tým pořídil rentgenové snímky lebky, které se zcela shodovaly s rentgenem z Oswaldova působení u námořní pěchoty. Zuby byly porovnány se záznamem prohlídky u dentisty, kterou Lee absolvoval 27. března 1958 - stoprocentní shoda. A za uchem měl nebožtík malou kulatou prohlubeň. Bezpochyby po oné operaci z dětství. „Doufáme, že se tím záležitost uklidní a že Porterovi budou moci znovu žít normální život… Není žádný důvod, proč bychom měli toto tělo ještě někdy rušit. Nikdy,“ dokončila významně slavná patoložka a rázně odkráčela od novinářů pryč. Eddowes klel a kopal do věcí - celá tato „legrace“ ho stála skoro 15 000 dolarů.

„Proč o té díře za uchem není v původním pitevním protokolu ani zmínka!“ rozčiloval se pořád a napadal doktora Rose (zemřel v roce 2012) i na veřejnosti. Earl Rose argumentoval tím, že všichni truchlili pro prezidenta a že rozhodně nic neodflákl, jen se soustředil na střelné zranění Lee Harveyho Oswalda kvůli tlakům „shora“. „Chtěli to mít všechno co nejrychleji vyřešené!“ bránil se, čímž ještě přilil olej do ohně konspiračním teoriím. Takové to: „A co když ho tedy najal Lyndon Johnson! A co když…“ Lee Harvey Oswald byl znovu pohřben v nové cínové rakvi na stejné místo a je tam dodnes. Doufejme, že tentokrát už navždy!

Snad žádná událost na světě nerozdělila lidi na tolik táborů jako právě atentát na Kennedyho. Třeba se to někdy dozvíme, třeba ne. Ale víme, jak strašně rozčílený byl Robert Oswald, když se v roce 2010 v jedné losangeleské aukční síni objevil vskutku netradiční předmět. Dražila se rakev. A ne ledajaká. Polorozpadlou truhlu pokrytou zteřelou kůží osmnáct let obýval (opět nade vší pochybnost) mrtvý Lee Harvey Oswald.

Dokonce - což je opravdu hrozné a slabší povahy by to nemusely snést - poloshnilá umrlčí schránka, kterou někdo narychlo natřel nějakým bezbarvým lakem, na dně a po stranách „ukrývala“ zaschlé zbytky tělesných tkání a tekutin rozloženého Oswalda. Robert Oswald úplně šílel. Pohřební ústav mu v roce 1981 odpřisáhl, že původní rakev zničí - a ejhle? Jenže mohl to čekat.

Cokoliv, co zavání (v tomto případě doslova, bohužel) JFK a jeho atentátem, jde v USA doslova na dračku. Tak toho nějaký vykuk využil, vyndal zapomenutou (a samozřejmě nezničenou) rakev ze skladu, přetřel ji lakem a dal do dražby. A povedlo se. Anonymní sběratel za tuto nechutnou a nedůstojnou věc dal 87 469 dolarů (cca 1,66 milionu korun v roce 2010).

Robert podal žalobu o navrácení rakve a vyhrál. Starý muž, který opravdu nemohl za to, kdo byl jeho bratrem, v roce 2015 docílil satisfakce. Soudce v Tarrant County v Texasu rozhodl, že pohřební ústav záměrně zatajil existenci rakve, kterou slíbil přísežným prohlášením zničit. Robert rakev svého bratra získal zpět. Kupec ji musel vrátit a pohřební ústav zaplatit odškodné, načež byla truhla zničena.

Než v roce 2017 Robert zemřel, řekl: „Lidská důstojnost by neměla být nikdy pošpiněna odporným kšeftováním s artefakty po mrtvých lidech. Je to nelidské. Někdo ve vinu mého bratra věří, někdo ne. Jeho žena, moje švagrová, udělala chybu, že uvěřila bláznivému pisálkovi s duševní chorobou. Nyní věří, že bratr prezidenta nezabil. Já věřím v lidskost. A na případě nechutného prodeje rakve mého bratra se ukázalo, jak málo jí na světě je.“

Jestli se někdy dozvíme, jak to všechno bylo, možná budeme překvapeni, možná jen pokývneme nebo zavrtíme hlavou, možná je to jasné jako facka a střílel Lee Harvey Oswald. Tento text si neklade za cíl postihnout všechny peripetie kolem atentátu na Kennedyho ani celý životní osud Lee Harveyho Oswalda, to je téma na odbornou studii.

Ale někdy není na škodu vytáhnout perličku, o které se málo ví. A možná přiživit další konspirační teorii - a co když…?

Zpracováno podle: New York Times, Fort Worth Star Telegram, Quora: Exhumed Lee Harvey Oswald, ČT24, Lee Harvey Oswald, Jim Leavelle, iDNES, JFK, MentalFloss.com, Lifee, Earl Rose