Náhrobek paní Estery a jejích čtyř dětí vypráví příběh chmurné rodinné tragédie ze Šumperska

Náhrobník je zvláštní forma náhrobního kamene. Je svislý a bývá zasazen do obvodové zdi nějaké sakrální stavby - tyto sochy mrtvých „stojí“ horizontálně a zakrývají hrobové místo. Často jsou v životní velikosti, mají do nejmenších detailů vyvedené tváře či šaty a týkají se hlavně šlechtických a bohatých rodů. Tyto funerální památky se nazývají buď zmíněným slovem náhrobník nebo klasicky všeobecným: náhrobek.

Dva takovéto renesanční náhrobníky najdeme netradičně zapuštěné do obvodové zdi kostela svatého Linharta v Dolních Studénkách na Šumpersku. Podivuhodné monumenty jsou zvláštní, skryté a poněkud záhadné - není obvyklé dívat se na stojící reliéfy mrtvých dětí a jejich matky, krásné paní Estery. Její osud byl krutý. Když v roce 1589 tragicky zemřela při pátém porodu (jednou porodila dvojčata), bylo jí pouhých třicet let.

Estera Syrakovská (též Ester, Syrachovska, Sirakovski) z Pěrkova byla manželkou Jana Bukůvky z Bukůvky a Třemešku. Byla to Polka, správně by se měla tedy psát jako jako Ester Sirakowska z Pierkowa. Byla to prý velice krásná žena, noblesní, veselá, pokorná a inteligentní, která ale doplatila na tehdy velice časté ženské „trápení“ - ochrana před těhotenstvím nebyla žádná a žena rodila jedno dítě za druhým.

Lékařská péče nejen v oblasti gynekologie byla tehdy ještě v plenkách, i ženy ze starých a vážených šlechtických rodů byly odkázané na vesnické porodní babičky nebo nějakého ranhojiče či mastičkáře a bylinkáře. Esteru dle Marka Cabáka z portálu Turistika.cz: „…o život připravila silná touha Jana Bukůvky po potomstvu, po sexu, a neexistující antikoncepce.“

Paní Estera porodila celkem šest dětí. Přežili první dva potomci, pak ale nastalo pro manželský pár naprosté peklo. Jako kdyby se znenadání zatáhla nad šťastným životem Estery a humanistického a pokrokového Jana mračna a rodinu začal pronásledovat krutý osud, který je vepsán starou češtinou i do náhrobníku jejich dětí.

Když Estera v roce 1586 otěhotněla potřetí, byla zmatena velikostí svého rostoucího břicha, ale Jan zajásal: „Dvíčky, dvojčátka!“ Estera vše poručila Pánubohu, jak se to tehdy říkalo, a očekávala svou těžkou hodinku statečně a trpělivě. Porod musel být naprosto strašný, trval celé dva dny a byly k němu zavolány všechny porodní báby z okolí. Narodil se chlapec, maličký a neduživý, ale druhé dítě zůstalo v lůně trpící ženy. Bukůvka nakonec zavolal i lékaře a ten z útrob Estery vytáhl mrtvého hošíka.

Nebohá žena byla blízko k úplnému zhroucení. Alespoň kdyby malý Petr zůstal naživu! Novorozenec byl slabý, sotva dýchal, nepil a za tři dny následoval svého bratříčka. Zemřel Esteře v náručí.

„Vytesány jsou tyto obrazy vlastních dítek urozeného pana Jana z Bukuvky a na Třemešku zplozených z urozené paní Ester Sirakowske z Pierkowa jeho nákladem, kteréž se zrodily léta 1586, měsíce června, 23. dne okolo poledne narodil se jeden syn mrtvý,“ stojí převedeno (spíše překoktáno) na soudobou češtinu nad náhrobním reliéfem jednoho z hochů. A na druhém se dočteme: „Téže hodiny zrodil se druhý syn jménem Petr a umřel téhož léta, 25. dne června, ještě živ do třetího dne.“

Po tragickém porodu dvojčat se z krásné, veselé a duchaplné Estery stal jen stín. Vyhublá a bledá se ploužila po panství a všechen čas trávila na modlitbách, kde Bohu nadávala a rouhala se. Jan Bukůvka byl ale mužem, žena mu patřila, měl svá práva, takže truchlící manželku „nenechal na pokoji“ a za tři měsíce byla opět těhotná. Estera byla tak zesláblá, že s největší pravděpodobností ulehla na lůžko až do porodu. A skončilo to opět fatálně. Estera přivedla na svět mrtvého chlapečka.

Všeříkající nápis je i na náhrobníku třetího hocha: „Léta 1587 měsíce října 25. dne zrodil se třetí syn mrtvý. Jejich duším Všemohoucí Pán Bůh milostiv buď a do nebeské radosti jim dej přijíti…“ Naprosto zdrcená žena už neměla ani chuť žít. Jan Bukůvka se rozhodl, že nechá chlapečkům vytesat náhrobník. Pozval neznámého (pravděpodobně italského) mistra sochaře, který se dal do práce. Duchem nepřítomná Estera pozorovala umělce při práci. Výsledkem je tvz. Trojarkáda: náhrobník zobrazuje tři vedle sebe klečící děti, které mají sepjaté ruce a jsou oblečeny v totožné kabátky a sukénky s okružím kolem krku.

Rodinná tragédie antických rozměrů se završila roku 1589. Opět těhotná třicetiletá Estera Syrakovská po hodinách agonie porodila dceru Alinu. Sotva si živou dcerku stačila prohlédnout, klesla na lůžko a pravděpodobně kvůli masivní ztrátě krve zemřela. Zdrcený vdovec nechal svou ženu pochovat vedle tří synů - byli uloženi v interiéru českobratrské modlitebny v nedalekých Dolních Studénkách. Jan Bukůvka najal nejlepší chůvy a pečovatelky, aby alespoň maličká dcerka přežila. Ale marně. Krutě stíhaná rodina měla zažít další ztrátu: Alina svou maminku přežila o pouhých sedm týdnů.

Jan se z těchto děsivých pohrom nemohl vzpamatovat. V roce 1592, tři roky po smrti Estery a Aliny, nechal vyrobit druhý náhrobník, který zpodobňuje Esteru s Alinou v náručí. Srdceryvný reliéf zachycuje zasmušilou ženu v prostém smutečním šatu, která chová v rukou miminko. Stojící socha matky je umístěna na jižní stěně kostela sv. Linharta vedle druhého náhrobku svých tří synů. Tragédii rodiny Jana Bukůvky z Bukůvky a Třemešku popisuje nápis v horní části arkády:

„Léta páně 1592 vytesán jest tento obraz urozené Estery Syrakovské z Pěrkova a manželky velmi urozeného pána Jana Bukůvky, kterou jest Pán Bůh k smrti časné z tohoto světa povolati ráčil. Na Třemešku léta páně 1589 v pátek po Hromnicích mezi 9. a 10. hodinou před polednem umřela v šestinedělí po porodu Alinky, dítěte jejího posledního, která taky umřela v šesti nedělích po matce své, jejíž to obrázek vytesán jest v náručím jejím. Všemohoucí Pán Bůh rač duším jejich milostivý býti a do radosti k sobě je povolati. Amen.“

Esteřinu postavu v náhrobku rámuje arkáda, kterou nesou sloupy. Arkádu i podstavce sloupů zdobí rodové erby Ester, její maminky a babičky. Náhrobníky jsou skryté - ze silnice na ně není vidět, takže vlastně málokdo ví, co kostel sv. Linharta ukrývá. Skvost renesančního funerálního umění se ale mnohým nelíbí - prý jsou ty postavy „odfláknuté“, příliš prosté, neotesané, nedetailní. Záleží už asi na vkusu každého konkrétního kritika, odborníka, umělce nebo náhodného turisty. Zajímavé srovnání se vyobrazením živé a mrtvé Estery se objevilo v souvislosti s další Esteřinou sochou: Tu najdeme v životní velikosti u vstupu do zámku Třemešek. V portále vedle sebe stojí Jan i Estera.

Zatímco tyto zámecké sochy jsou veselé, detailní a zobrazují krásnou ženu, na náhrobníku je to úplně jiné - tam má Estera ztrhanou tvář a rysy. „Unikátní případ z moravského prostředí ukazuje rozdílné typy reprezentace ženy ve veřejném prostoru,“ zmiňuje historička Šárka Gandalovičová.

„Paní Ester (socha v zámku) má na sobě šaty střižené podle španělské módy, vidět je i poměrně hluboký dekolt a široké okruží nad ním. Podle aktuálních trendů té doby drží paní Ester rukavice, pravou rukou navíc přidržuje od pasu visící pomander (kovové jablíčko plněné vonnými esencemi). Naproti tomu na náhrobku upoutá zdrcený a zasmušilý výraz, přísné zavití vlasů, absence šperků i módních prvků. Šaty však vykazují střih a nepůsobí neurčitým dojmem,“ srovnává ve své práci sochu živé a sochu mrtvé ženy.

„Zatímco v Třemešku jsou zobrazeni živí lidé, z náhrobků v Dolních Studénkách vyprchal veškerý život a zůstala jen suchá stylizace rubášů a gest. Náhrobky pravděpodobně zhotovil na rozdíl od třemešského portálu druhořadý kameník, jehož původ zůstává prozatím neznámý,“ popisuje web Turistika.cz shrnutí od historiků umění, kterým se náhrobníky nelíbí.

Jan Bukůvka se později opět oženil s bohatou Johankou Morkovskou a rodová linie pokračovala dál. Náhrobníky čtyř dětí a Estery jsou velice nevšední a poněkud morbidní. První dojem je prý vždy velice zvláštní. Lidé se leknou, nelíbí se jim to, aby pak uznali, že i když od tragédie uplynula celá staletí, setkání s Esterou a dětmi je pro turisty skutečně nezapomenutelný zážitek.

Někdy ty nejméně nápadná místa v naší zemi skrývají umělecké dílo, za kterým stojí krutý a zoufalý příběh ze života našich předků.

Zpracováno podle: Náhrobní mříž: Šárka Gandalovičová, Digitální depozitář UK: Estera Syrakovská, Zámek Třemešek, Památkový katalog, Turistika.cz: Dolní Studénky , Kostel svatého Linharta, Náhrobník