Článek
2. července 2019 se ve filipínském hlavním města Manila konala opulentní oslava. Rozjaření hosté jedli, pili, veselili se; v jejich středu „poletovala“ oslavenkyně - právě devadesátiletá bývalá filipínská první dáma Imelda Marcos, které se přezdívá Ocelový motýl. Jenže do detailů naplánovaný, luxusní a honosný večírek na počest životního jubilea „Matky národa“ se zvrhl v naprostou katastrofu.
Imelda v roce 2008
„Všichni začali zvracet. Byly to hotové orgie zvracení! A také průjmu. Exploze průjmu!“ nebral si servítky drobný Filipínec, jehož nesli do sanitky s kyslíkovou maskou na tváři a kýblem na tělesné výměšky v ruce. „A zase ta Imelda!“ glosovaly to přední světové deníky. Jubilantka a oslavenkyně uctila gratulanty rýží, vařenými vejci a tradičně upraveným kuřecím masem Adobo. 261 lidí muselo být okamžitě po pozření jídla odvezeno do několika manilských nemocnic. Imelda Marcos - ostatně jako vždy - zůstala nezlomená, bez průjmu i bez zvracení.
Její dcera Imee pak bojovně napsala na svůj Facebook: „Jídlo sice mohlo být zkažené, ale my vždy zůstáváme silní. Matce nic není.“ „No jak jinak,“ konstatovali novináři, kteří o zkažené oslavě Imeldiných devadesátin publikovali rozsáhlé články, v nichž opět přišla na přetřes její záliba v nákladném životním stylu. Což je ještě slabé slovo. Imelda Marcos prožila život plný kotrmelců, musela do vyhnanství a všem z něj vyhrožovala: „Však já se vrátím!“ A vrátila! Dokonce dvakrát kandidovala na filipínskou prezidentku!
Imelda Marcos s prezidentem Ferdinandem Marcosem a rodinou během Inaugurace v roce 1965
Musela zažít velkou satisfakci, když se její syn Ferdinand Bongbong Marcos Jr. stal 30. června 2022 prezidentem Filipín! „Převzal žezlo po svém otci, mém drahém manželovi Ferdinandovi, za jehož vlády zem vzkvétala. Já jsem vzkvétala také a nyní budu První matka!“ sdělovala Imelda poněkud maniakálně. Takto se chovala vždy. Excentrické ženě také říkají Bláznivá Imelda nebo Pomatená Filipínka a je jednou z nejvýstřednějších žen světa. Pro své libůstky neváhala přivést Filipíny na buben. Dělala věci, které se příčí zdravému rozumu!
„A co se mě ptáte? To bylo všechno pro reprezentaci. Musela jsem přece reprezentovat! Co vy o tom můžete vědět! Chudáku!“ odsekla všetečnému žurnalistovi, který si troufl otázat se Imeldy na její přepychové boty, nakradené šperky, obrazy, sochy, umělecká díla, zlato, šaty, tiáry, nemovitosti, letadla, luxusní automobily…
Imelda Marcos hromadila vše, co se blyštělo a skvělo, mělo nějakou hodnotu, bylo to velké, převelké a obrovské. Líbilo se jí to. A chtěla víc a víc. Třeba si v šedesátých letech vzpomněla, že chce Beatles! Jak to dopadlo? No špatně. Tak alespoň vzteky zavřela letiště, aby proslavená kapela nemohla odletět z Filipín. Několikrát málem přišla o život i o svobodu.
Jaký je příběh Imeldy Marcos, Ocelového motýla, který se neštítí vůbec ničeho?
Jeden z tisíců párů bot z její zběsilé sbírky. Boty jsou nyní v různých muzeích po celém světě i v soukromých sbírkách. Počet se odhaduje až na pět tisíc párů luxusní obuvi s číslem 8,5, ale nejvíce zmiňovaným množstvím párů jsou právě tři tisíce.
Zlatý ptáček chce do zlaté klece. S diamanty!
Politická situace na Filipínách za vlády Marcosových je tématem mnoha textů, dokumentů, odborných politologických studií i filmů. Nás ale zajímá hlavně osoba bývalé první dámy Imeldy Marcos. Velice krásná žena se narodila 2. července 1929 jako Imelda Remedios Visitación Trinidad Romuáldez. Dětství budoucí manželky prezidenta ale mělo k idylce daleko. „Možná právě tam vznikla její nezměrná posedlost luxusem. Měla hluboké trauma z chudoby,“ domnívají se Imeldini životopisci.
Příjmení Romuáldez sice patřilo k filipínské aristokracii, jenže rodina, ve které vyrůstala Imelda, byla nesmírně toxická. Její otec měl z prvního manželství velké děti, které nesnášely svou novou macechu. Napětí v domě dospělo k závažným hádkám i vzájemnému fyzickému napadání. Imeldina matka s dětmi musela dokonce bydlet v garáži, kde také zemřela na zápal plic. „Spala jsem na rohoži na zemi a lezl po mně hmyz! Moje matka byla otcova druhá žena, právoplatná manželka, ale u mých nevlastních sourozenců byla nula, nicka, hnusný přivandrovalec!“ říkala Imelda.
Pouhopouhý zlomeček neuvěřitelné sbírky luxusních rób. Imelda byla „hromadička“, mnozí se shodují, že trpěla duševní poruchou
Krásná Imelda se po smrti matky přestěhovala k příbuzným, kde přežívala v nuzných podmínkách. Začala proto obrážet soutěže krásy - a štěstí jí přálo. Několikrát se umístila na předních místech; roku 1953 se zúčastnila i prestižní Miss Manila, kterou sice nevyhrála, ale lidé si jí všimli. Imelda byla ambiciózní, okatá, hezká a výmluvná. Měla adekvátní vzdělání, uměla jazyky, vysloužila si titul Manilská múza a dostala se díky konexím svých dalších příbuzných do nejvyšších pater společnosti.
Imelda se stala místní celebritou, „vymetala“ večírky, zpívala a okouzlovala nejmocnější muže té doby. Při jednom z klavírních a pěveckých vystoupení v parlamentní jídelně si křehké a půvabné Filipínky všiml jistý Ferdinand Marcos (1917-1989). Vycházející politická hvězda potřebovala mít po svém boku důstojnou ženu, která by jej „zdobila“. Imelda to splňovala na jedničku. Zavětřila svou příležitost - a po pouhých jedenácti dnech (!) známosti se s Ferdinandem vzali!
Imelda v roce 1953 na soutěži krásy
Dej mi tu tiáru, nebo ti ji strhnu z hlavy!
„Pro Imeldu to byla vstupenka do světa, po kterém celý život toužila – k nekonečné moci a neomezeným penězům. Svatba byla velkolepá a Imelda se z chudé dívky, která kdysi spala v garáži, stala manželkou budoucího prezidenta. Právě tento strmý vzestup v ní vypěstoval pocit, že jí svět dluží za všechno to dřívější strádání.“ domnívá se psycholog Richard Smith z fóra Quora, kde se snažil odpovědět na otázku: „Byli Marcosovi psychopati? Oba? Nebo jen jeden z nich?“ „Spíše myslím, že jde o narcistní poruchu osobnosti. U ní určitě,“ domnívá se Richard. Skutečně to tak vypadá!
Protože když se Imelda v roce 1965 stala první dámou země, začala Filipíny doslova plenit. A zprvu to nikdo neřešil - charismatický Ferdinand Marcos a filipínská „Jackie Kennedy“ byli pro místní občany „hrdinové“ a jejich manželství vypadalo jako vystřižené z nějaké pohádky. Jenže už brzy se projevila jejich nesmírná touha po moci a majetku. „Ti dva se hledali, až se našli, jak se tak říká. On byl lačný po moci, ona po věcech. Doplňovali se. A ona začala být naprosto zběsilá, až směšná.“ uvádí Richard.
Imelda tančí s Lyndonem B. Johnsonem
Už v šedesátých letech se ukázalo, že první dáma zřejmě dospěla k názoru, že je vládkyně celého světa. Nesnesla ani náznak odporu. Slovo NE jednoduše nechápala. „Já si to prostě koupím, o co vám jde?“ rozčilovala se pořád Imelda, když se jí „něco“ zalíbilo a nemohla pochopit, že to nemůže dostat! Traduje se, že po jednání s jednou evropskou hlavou státu v zákulisí smlouvala jako trhovkyně s jinou první dámou, protože se jí líbila její tiára a „musela ji mít“. A často dosáhla svého. Její mánie po všem obrovském, opulentním a luxusním neznala mezí.
Zářným příkladem této její posedlosti byla výstavba filmového paláce Manila Film Center. „Manila není dostatečně světová. Musíme mít víc! Větší! Největší!“ buzerovala Imelda stavitele a architekty, kterí narychlo stavěli obří betonový palác. Během zběsilé výstavby se zřítilo lešení a desítky dělníků zůstaly uvězněny v rychle tuhnoucím betonu. Imelda místo záchranných prací nařídila pokračovat, aby se stihla plánovaná premiéra – mrtvá těla tam podle legend zůstala zabetonovaná v základech!
Její oblíbený vůz - opancéřovaná limuzína Rolls-Royce Phantom V.
Koupím si Beatles. Že nejsou na prodej? To se uvidí!
Názorná ukázka „pošahaných“ myšlenkových pochodů Imeldy Marcos nastala v roce 1966, kdy Manilu v rámci koncertní šňůry navštívila skupina Beatles. „Jestli se tam někdy vrátím, tak leda s atomovou bombou,“ nechal se slyšet otřesený a jaksi „orvaný“ John Lennon, když konečně seděl v letadle v bezpečné výšce a kapela odlétala pryč od té blbé čarodějnice. Imelda totiž po koncertu blahosklonně pozvala Johna, Paula, Ringa a George na oficiální snídani do prezidentského paláce Malacañang za přítomnosti 250 čestných hostů!
„Myslela si, že jim prokazuje čest. Že okamžitě přiběhnou jako psíčci. Jak to dopadlo, je všeobecně známé,“ usmívá se správce facebookového fanklubu slavných Brouků. Manažer Brian Epstein totiž velice slušně a zdvořile odmítl: „Chlapci jsou unavení, musí odpočívat. Politické akce navíc zásadně nenavštěvují,“ řekl Brian jedné z Imeldiných Modrých dam, jak říkala svým palácovým patolízalkám. Imelda Marcos dostala okamžitě epochální nápad: „A kolik stojí?“ Zcela zblblý Epstein se otázal: „Kdo? Co?“ Imelda se začala vztekat: „No Beatles! Koupím je. Zaplatím!“
S Richardem Nixonem. Byla proslulá tím, že jezdila na státní návštěvy i bez pozvání!
Když bylo filipínské první dámě opět velice zdvořile naznačeno, že Beatles skutečně nejsou na prodej, smrtelně se urazila. V novinách vyšly fotografie uplakaných dětí a palcové titulky hovořily o „kolosální zradě“, které se kapela na ubohých fanoušcích dopustila. „Podívejte, co provedli. Drzí a pitomí „Zápaďáci“ se rozhodli ignorovat naše ženy a děti - a my jsme jim prokázali takovou úctu!“ plakala Imelda v novinách a televizi.
Kapela okamžitě přišla o policejní ochranu. Cesta na letiště se pro Beatles změnila v uličku hanby, na jejich hlavách přistávaly obří plivance a přímo v terminálu je napadl rozlícený dav. Lidé do bedňáků a dalších členů štábu kopali a čtyři hvězdní muzikanti se museli do letadla doslova probíjet. Letištní ochranka dokonce vypnula výtahy a eskalátory, takže si Paul, John, Ringo a George museli sami tahat aparaturu. Filipínci z nich vzteky trhali oděvy, obírali je o věci - a když se konečně dostali do letadla, to nesmělo vzlétnout, protože Imelda nechala zablokovat letiště. Beatles pustila, až když jí podepsali, že se vzdávají celého zisku z koncertu!
S Carlem Albertem v roce 1973
Stanné právo, nájezdy kobylek a všude samé boty!
Zatím to jsou spíše úsměvné „trampoty“ jedné marnivé dámy. Skutečný zlom však přišel v roce 1972, kdy Ferdinand pod záminkou komunistické hrozby vyhlásil v zemi stanné právo. Tím se Filipíny změnily v soukromou firmu rodiny Marcosových, kde pro ně přestaly platit jakékoliv zákony. Pod zástěrkou výjimečného stavu byla zrušena svoboda tisku, rozpuštěn kongres a armáda dostala volnou ruku k pacifikaci kohokoli, kdo by se odvážil proti „prvnímu páru“ ozvat.
„Politika Marcosových se brzy změnila v systém zvaný „příbuzenský kapitalismus“. Všechny klíčové podniky v zemi, od cukrovarů až po telekomunikace, byly násilím odebrány původním majitelům a předány rodinným příslušníkům nebo nejbližším přátelům Imeldy a Ferdinanda. Tito lidé pak bohatli a odváděli provize zpět do prezidentského paláce, zatímco běžní Filipínci čelili rostoucí chudobě a inflaci.“ vysvětluje fórum Quora.
Bongbong, neboli Ferdinand R. Marcos Jr., nynější prezident Filipín a Imeldin syn
Odhaduje se, že manželé během své vlády vytunelovali ze státní pokladny pět až deset miliard dolarů, které končily na tajných švýcarských účtech, v investicích do luxusních nemovitostí na Manhattanu nebo v Imeldině pověstné sbírce diamantů a uměleckých děl. Opozice byla brutálně potlačena, tisíce lidí byly bez soudu vězněny, mučeny nebo jednoduše „zmizely“. Represe nejvíce zasáhly už beztak chudý filipínský lid. Obyvatelé se ocitli v zoufalé situaci, neměli ani na kus chleba, děti umíraly hlady - a Imelda nakupovala a nakupovala a nakupovala!
Po fiasku s Beatles usoudila, že se na „nějaký pitomý nabubřelý kluky“ může vykašlat a soustředila se na sběr věcí. Sběr, ne nákup. Bylo to hromadění luxusu, které Imelda Marcos pozvedla do naprosto absurdního kolotoče shromažďování všeho, co mělo nějakou cenu. Na co ukázala, to musela mít. Byla patologicky posedlá blyštivými věcmi. Do období těchto zběsilých „nájezdů“ patří i kompletace ohromující sbírky bot, která čítala cca 3 000 párů obuvi od proslavených (a nejdražších) světových návrhářů. Bylo jí jedno, jak bota vypadá. Hlavně musela být co nejvíce extravagantní, barevná a ozdobená drahokamy!
S Reaganem a Ferdinandem. Imelda je živá kronika, znala opravdu každého!
Otoč to letadlo, já zapomněla koupit manželovi sejra!
Také „lehké sobotní nákupy“ Imeldy Marcos jsou dnes už legendární a připomínaly nájezd kobylek. Během jednoho jediného víkendu v New Yorku dokázala utratit pět milionů dolarů za šperky a starožitnosti. V Římě vstoupila do prodejny kabelek, kde se nemohla rozhodnout, kterou si koupit. Tak koupila celý butik - a požadovala, aby jí byla prodána i vyděšená prodavačka! Když jí vysvětlovali, že jednoduše nemůže jen tak koupit člověka, otázala se: „A proč by to nešlo?“ Při návratu z Itálie jí došlo, že zapomněla koupit sýr. Donutila proto pilota otočit letadlo v polovině cesty nad oceánem a vrátit se do Říma pro smradlavou gorgonzolu!
Imelda se chovala jako neřízená střela. Milovala mrakodrapy – když se procházela po Manhattanu a zalíbila se jí nějaká budova, prostě ji koupila, jako by šlo o suvenýr. Takto získala například slavnou Crown Building nebo Herald Center. Peníze na tyto rozmary přitom nepocházely z její kapsy, ale ze státních úvěrů a tajných kont. Jednou dala dva tisíce dolarů za žvýkačku. Proč? Protože ji chtěla! Bylo to v Paříži, cukrárna byla zavřená a Imelda donutila svou ochranku, aby jednoduše rozbila výlohu.
Papež Jan Pavel II. na návštěvě Filipín
Jenže se jednalo o památkově chráněný dům. Majitel zavolal policii, Imelda jen mávla rukou, vylovila z kufříčku dva tisíce dolarů, které po bědujícím prodavači hodila, vzala si žvýkačku a odešla. Evropskou architekturu považovala za „zbytečnou a starou“ - spíše milovala beton. Stala se zcela posedlou reprezentací Manily jako sídla světové supervelmoci. Stavěla narychlo spíchnutá betonová sídla, kde ale musel být ten nejdražší mramor, pro který létala letadla až do Orientu. Nebo se jí nelíbil písek na filipínské pláži. Byl tmavý. Jednoduché řešení - nechala letadly dovézt tuny bílého písku z Austrálie, aby krajina vypadala lépe na fotografiích!
Když se jí zalíbil nějaký obraz od mistrů jako Picasso nebo Michelangelo, prostě ho koupila za státní peníze, zakoupené mistrovské dílo někde položila a zapomněla na něj. Historici umění odhadují, že spousta „ztracených“ děl starých mistrů se dodnes válí někde ve filipínských vládních budovách. Imelda pak propadla další zálibě - diplomacii. Cestovala po světě, v luxusních róbách se objímala s diktátory i demokratickými lídry, nechala se fotografovat v sídlech prezidentů a v zákulisí „žebrala“ o další půjčky. Imelda Marcos se postupem doby stala hotovým postrachem státních návštěv. Byla lačná, chtěla všechno, ihned - a o objekt své touhy (ať už to byl šperk, stůl nebo váza) byla schopná se i poprat!
„Slavné“ fotky Beatles v Manile:
Jak - vyhnat? A co budu dělat? A kde jsou mé diamanty?
„Matka národa“, jak se Imelda Marcos s oblibou titulovala, však měla brzy přijít o svou hromadící zálibu. Diktatura manželského páru se v roce 1983 po brutální vraždě opozičního lídra Benigna Aquina začala hroutit. Filipínci, kteří už neměli co jíst, ztratili strach a vyšli do ulic. V únoru 1986 pak došlo k revoluci, která Marcose donutila k potupnému útěku. Prchající manželé naskákali do amerických vrtulníků, jenže… Stroje, které je měly dopravit do exilu na Havaj, se jaksi nemohly odlepit od letištní plochy!
Byly totiž tak přetížené zlatem a penězi, že měly problém vzlétnout! Američtí celníci v Honolulu pak nevěřili vlastním očím: z kufrů a beden „uprchlíků“ se sypaly zlaté cihly maskované jako běžné harampádí. V podšívkách šatů byly zašité stovky perel a diamantů, z Imeldy vypadávaly šperky, které měla upevněné přímo na těle. A kdyby jen na těle! Podle mnoha svědků Imelda spolkla zlaté náušnice, pár prstenů a několik perel! „Za chůze chrastila. Prezidentský pár měl u sebe v tu chvíli cennosti a hotovost v hodnotě 30 milionů dolarů. To byl jen zlomek toho, co měli ulité na zahraničních kontech.“ říká Richard Smith.
Inaugurace na poštovní známce
A pokračuje: „Jejich nakradené bohatství si nelze ani představit. Ukázkově vydrancovali svou zemi. Když rozzuřený dav vtrhl do opuštěného prezidentského paláce, nenašel jen politické dokumenty, ale tisíce párů značkových bot a stovky luxusních šatů, které tam Imelda v chaosu nechala. Tento obraz marnivosti uprostřed zdevastované země se stal definitivním symbolem jejich dvacetiletého vládnutí, které Filipíny finančně i morálně vyždímalo na desítky let dopředu.“
Imelda se na Filipíny vrátila v roce 1991 a Filipínci, kteří dodnes splácí její dluhy, ji vítali jako celebritu a udělali jí špalíry v ulicích, kudy projížděla v limuzíně a kynula davům! Sama pak dvakrát kandidovala na prezidentku Filipín. Její schopnost popřít realitu byla fascinující – i když byla odsouzena za korupci, do vězení nikdy nenastoupila díky nekonečným odvoláním a svému vysokému věku.
Vrcholem jejího životního příběhu pak byla chvíle, kdy se dočkala naprosté satisfakce: sledovala svého syna, jak skládá prezidentskou přísahu! Zvláštní příběh jedné zvláštní paní, to musíme uznat! Kdyby kvůli tomu netrpělo tolik lidí a těla politických oponentů rodiny Marcosových dodnes netlela v masových hrobech, museli bychom se tomu až smát!
Imelda miluje mrakodrapy. Zde si prohlíží výstavbu jednoho z nich. Samozřejmě v USA, kde to prý „miluje, protože je to skleněné!“
Co možná nevíte:
- Její manžel Ferdinand zemřel v exilu na Havaji v roce 1989. Imelda ho nechala nabalzamovat a po návratu na Filipíny ho vystavila v prosklené rakvi v rodinném mauzoleu. Pohřben byl s vojenskými poctami až v roce 2016, tedy 27 let po své smrti.
- S Ferdinandem měli tři vlastní děti: Imee, Bongbonga a Irene. Čtvrtou dceru Aimee adoptovali. Syn Ferdinand „Bongbong“ Marcos ml. je od roku 2022 prezidentem Filipín, dcera Imee je vlivnou senátorkou.
- Velká část její slavné sbírky bot a šatů, kterou nestihla odvézt do exilu, skončila v nevyhovujících skladech Národního muzea. V roce 2012 se zjistilo, že stovky párů značkových střevíčků sežrali termiti a zničila plíseň.
- Přestože byla v roce 2018 odsouzena k minimálně 42 letům vězení za korupci a nelegální převody peněz do švýcarských nadací, do cely nikdy nenastoupila. Soud ji propustil na kauci s ohledem na její „vysoký věk a chatrné zdraví“.
- Imelda věřila, že hudba obměkčí i ty nejtvrdší diktátory. Na státních návštěvách běžně brala do ruky mikrofon a zpívala milostné písně například Mao Ce-tungovi, Muammaru Kaddáfímu nebo Saddámu Husajnovi.
- Rodina Marcosových je zapsána v Guinessově knize rekordů v kategorii „Největší loupež spáchaná vládou“. Částka, kterou měli zpronevěřit, se odhaduje na 5 až 10 miliard dolarů.
- V roce 1976 si Imelda usmyslela, že chce mít vlastní Afriku. Nařídila vystěhovat stovky rodin z ostrova Calauit, aby tam mohla nechat dovézt žirafy, zebry a antilopy z Keni. Zvířata tam žijí (a kvůli příbuzenskému křížení trpí) dodnes jako bizarní memento jejího rozmaru.
Fotka z oslavy devadesátin, kde všichni tak trochu „explodovali“ - bohužel ne nadšením!
- V roce 1972 na Imeldu během slavnostního ceremoniálu zaútočil útočník s mačetou. První dáma se instinktivně bránila rukama a útok přežila, i když si řezné rány vyžádaly 75 stehů. Později si v nemocnici postěžovala, že ji nejvíc urazilo, jak „ošklivou“ zbraň vrah použil – prý ji mohl aspoň ozdobit drahokamy nebo mašlí, aby to vypadalo lépe.
- Mezi věcmi, které po jejím útěku našel rozzuřený dav v paláci, byla i speciálně vyrobená neprůstřelná podprsenka. Imelda ji nosila ze strachu před atentáty, kterými byla po útoku mačetou v roce 1972 posedlá.
- Když Manila hostila soutěž Miss Universe, nechala postavit obří zdi kolem slumů a natřít je na bílo, aby delegace neviděly skutečnou bídu Filipínců.
- Imelda byla známá jako „profesionální vetřelec“ (gate-crasher). Dokázala se nepozvaná vnutit na inauguraci amerického prezidenta Nixona nebo na slavnostní otevření opery v Sydney. Jeden nejmenovaný diplomat ji označil za "nenažranou otravnou babu".
- Často prohlašovala, že má přímé spojení s Bohem a že její krása je důkazem její morální čistoty. Její oblíbený citát zněl: „Nikdy nemůžete být příliš extravagantní, když jde o krásu. Krása je Bůh, zhmotnělý Bůh. Jsem tedy Bůh!"
Zpracováno podle: Imelda Marcos, iDNES, SME, iROZHLAS.cz, Facebook, WWD.com, Beatlesinterviews.org, Reddit, Quora, Instagram, EBSCO, Britannica
