Pierre Mondy: slavný herec ze Sedmé roty byl čtyřikrát ženatý a odmítl roli velitele Četníků

Trojice dnes již legendárních filmů Kam se poděla sedmá rota?, Návrat sedmé roty a Sedmá rota za úplňku sleduje osudy vojáků, kteří se proti své vůli stanou hrdiny. Nejdříve války, pak odboje. Po boku Jeana Lefebvra a Alda Maccioneho, kterého v dalších dvou filmech vystřídal Henry Guybert, zazářil Pierre Mondy jako seržant Chaudard. Slavná filmová trilogie o trampotách vojáků Sedmé roty si získala přízeň diváků napříč Evropou. Aby ne. Půvabné parodie na válečné filmy baví diváky dodnes. Jen je velká škoda, že byly filmy předabovány a v novém dabingu se u nás ztratí spousta původních hlášek.

Pierre Mondy svého Chaudarda miloval a na natáčení vzpomínal jako na „prázdniny, které byly plné legrace, zážitků a hlavně komárů“. Jeho slavné „plavání ouška“ si diváci vybaví okamžitě. Stejně tak peripetie s útěkem, zajetím, útěkem, zajetím… „Mušíme mališko manefffrofat. Šekni hajl hitlr! Eště!“ Poslední díl, Sedmá rota za úplňku, zastihne oblíbené vojáky v civilu, zato se proti své vůli zamotají do odboje. „Jen tebe miluji, můj kvítku polní. Šéfova žena má ve sklepě milence!“ Role Chaudarda však samozřejmě nebyla pro Pierra Mondyho jediná, i když ho proslavila snad nejvíce.

Tento herec má na svém kontě přes sto padesát filmových i televizních projektů a jeho filmografie je nesmírně bohatá. Stejně tak i jeho soukromý a osobní život. A jestli si někdy něco vyčítal? Prý ano. Odmítl roli pana velitele Gerbera ve slavné sérii filmů o Četnících. Prý tomu „nedával žádnou šanci“ a raději odjel na divadelní turné.

Pak po obrovském úspěchu prvních tří dílů (ve třetím už hrála jeho bývalá žena Claude Gensac svou Josephu Cruchot) šel osobně za Michelem Galabru, aby mu pogratuloval a řekl: „Jsi lepší. Ale podívej na nás, není tam podoba?“ Je, skutečně ano. Oba pány si diváci často pletli. Přátelský Galabru dokonce tvrdil, že kdyby se vypařil ze světa, Mondy by ho zastoupil a nikdo by nic nepoznal.

Jaký byl život slavného herce, který miloval ženy, víno a dobré jídlo?

Neuilly-sur-Seine leží na severozápadním okraji Paříže. Je to takové předměstí u Boulogneského lesíku a nebylo by na něm vlastně nic zvláštního. Město, jakých najdeme ve Francii mnoho. Jen - narodilo se tam tolik hvězd francouzského filmu, že je to až k nevíře. Tak například Michele Morgan, Jean-Paul Belmondo, režisér Francis Veber nebo Claude Brasseur. A také Pierre Mondy. 10. února 1925 se narodil jako Pierre Cuq do rodiny velice vzdělané - otec byl ředitel školy, maminka dokonce kvestorka na univerzitě. Akademické prostředí formovalo malého Pierra od dětství. Jenže nebyl vážný a „suchar“, jak si přáli jeho rodiče.

Třídní šašek rozesmával celé široké okolí a ve škole měl samé průšvihy. Přál si být sportovcem, ale byl po otci velice rozložitý a neohrabaný. Nic mu nešlo, všude byl jako onen pomyslný slon v porcelánu, až našel ideální sport pro dobře rostlé muže - rugby. Pierre Cuq měl našlápnuto na docela hvězdnou sportovní kariéru, ale pak objevil svět herectví. Ztělesňoval ideální typ, který ve francouzském filmu chyběl - někdo pořádný, velký, mužný, prostě chlap.

Pierre během války vystudoval střední, na naléhání otce také vysokou školu (získal titul bakaláře), ale pak už šel za svým snem. Přihlásil se na slavnou Cours Simon (Simonova herecká akademie), kde naprosto exceloval. Jenže jmenovat se Cuq, to nešlo. Profesoři mu říkali, aby si jméno změnil, což začínající tvrdohlavý herec zcela odmítal.

Nakonec ho přemluvila jeho babička, Antoinette Léonie Mondy, která pocházela z Akvitánie, byla pyšná na svůj původ a vnukovi na ni záleželo tak moc, že přijal její příjmení Mondy. To se líbilo mnohem více a kariéra mohla začít. Jenže nezačala. V roce 1948 Mondymu sice nabídli roli ve filmu, ale jednalo se o záskok za kaskadéra. Hřmotný Mondy šel vždy do všeho naplno, takže si „zaskákal“ přes nějaký vlak a zlomil si nohu. Tím se zničila i jeho rugbyová, nyní už jen amatérská kariéra. Na svůj milovaný sport ale Pierre Mondy nikdy nezanevřel, po letech byl dokonce jmenován čestným prezidentem francouzské rugbyové unie.

Ale konečně nastal jeho čas a v roce 1949 se objevil ve filmu Rendez-vous de Juillet. A pak už to obrazně řečeno jelo. Souběžně s Mondyho filmovou kariérou začala i divadelní. A to velice plodná. Hrál ve všech velkých divadlech a zhostil se všech klasických rolí. Také se proslavil jako divadelní režisér, do roku 2000 Pierre Mondy režíroval 64 her. Jeho filmografie je úctyhodná a ucelený přehled najdete například na portále ČSFD.

Z filmů nejslavnějších jmenujme například: Ztracené vzpomínky, Adresát neznámý, Neznámý v pozadí, Nevídáno, neslýcháno, Francouzka a láska, Bezvýznamní lidé, Napoleon (Austerlitz), Hrabě Monte Christo, Život plný malérů, Noc generálů, Zločin v expresu, série o Sedmé rotě, Samantha, Dárek, Láska prolhaná, Cordierovi - soudce a policajt, Cena za pravdu, Bojovník, Oblíbený syn, Muž a jeho pes. Propůjčil svůj hlas různým postavám ve filmech o Asterixovi. Objevil se i v seriálech, třeba ve slavném Ka-amelottu (Kaamelott), kde hrál Cézara. Rád také režíroval a psal scénáře.

Zemitý a rázný Francouz se nikdy netajil velkou nákloností k ženám. Ostatně i k životu všeobecně. „Mám rád dobré víno, dobré jídlo, dlouhé večeře s přáteli. Jsem schopen povídat celé hodiny. Dopřávám si, proč bych si nedopřával. Kdo mě hlídá? No nikdo, to už zkoušeli! Miluji přírodu, rád žiju. Rád jsem ve společnosti, která mi má co říct. Když se mi někde nelíbí, odejdu. Nepřetvařuji se, to také nemám zapotřebí,“ uvedl Mondy v rozhovoru pro francouzskou televizi. Co se týče životných partnerek, je jeho „manželkografie“ také velice obsáhlá. A začal zostra.

Claude Gensac se mu líbila už v době studií. Hráli spolu v divadlech v Paříži, kráska s přezdívkou Vévodkyně a Laňka byla proslulá břitkým a jízlivým humorem. Mondy se zamiloval až po uši. Claude vyžadovala od mužů, aby měli smysl pro humor a uměli si ze sebe dělat legraci. To Pierre Mondy splňoval na výbornou. Přesto trvalo dlouho, než si všimla, že „ten ošklivej syčák“ k ní chová velké city. V roce 1951 se vzali. A někteří kolegové mu krásnou manželku záviděli natolik, že začali rozšiřovat, že jde o sňatek z rozumu. Z jeho strany. Prý se chtěl po zádech své manželky tak trochu kariérně vyšplhat i on sám.

Manželství vydrželo čtyři roky, ale Mondy na ni nikdy nezapomněl. Označoval Gensac za svou osudovou ženu a po rozvodu si léčil zlomené srdce plejádou milenek. Byl vždy takový akurátní - popadl, líbal, ženu okamžitě nasměroval směr postel a strávil s ní vášnivou noc. „Měl paže jako svěrák, když objímal, tak natvrdo, mužný a něžný zároveň,“ vzpomínala jeho druhá manželka, herečka Pascale Roberts. Ta s vroucným silákem vydržela do roku 1966. O rok později se Pierre Mondy ženil potřetí a opět zabrousil do hereckých vod. Annie Fournier se stala matkou jeho dvou dětí - dcery Anne a syna Laurenta, který jde v otcových stopách a je úspěšným režisérem a dramatikem. Už to vypadalo, že „do třetice všeho dobrého“, ale roku 1984 oznámil pár rozvod.

Stárnoucí Mondy nikdy nebyl sám, vždy měl vedle sebe nějakou přítelkyni. Nejdelší vztah, který málem skončil manželstvím, měl se svou osobní asistentkou Blandine, která byla ve francouzských bulvárních kruzích docela známá. V tom negativním smyslu. Chtěla ho ulovit a málem se tak stalo. Pierre Mondy ale s Blandine zažil ošklivou aféru, kdy se provalila její nevěra. Raději dal od zhrzené asistentky ruce pryč. Pak si v roce 1991 v Cannes vzal Catherine Allary, opět herečku. Ta zůstala po jeho boku až do konce.

Zdravotní stav Pierra Mondyho, doposud naprosto zdravého a rázného chlapíka, se začal zhoršovat kolem roku 2008. Trpěl malátností, omdléval, jednou ho museli vynést z restaurace. Začalo se samozřejmě povídat, že nadměrně holduje alkoholu, bulvár byl herci neustále v patách. Nakonec tyto stavy Pierrovi tak ničily život, že vyhledal v roce 2009 lékaře. Ten ho hospitalizoval a bohužel mu byl diagnostikován zhoubný lymfom. Léčba započala okamžitě, dva roky různého trápení po doktorech ale Pierre Mondy označil za „ztrátu drahocenného času“, léčbu přerušil a chtěl své poslední chvíle strávit s blízkými a doma.

To se mu částečně splnilo, zemřel 15. září 2012 v nemocnici ve 13. pařížském obvodu. Bylo mu požehnaných 87 let. Jeho pohřbu se zúčastnila plejáda hvězd nejen francouzského filmu. Po bohoslužbě byl Pierre Mondy pohřben na novém hřbitově ve svém rodném Neuilly-sur-Seine.

Od smrti talentovaného, bodrého a charismatického herce uplynulo v těchto dnech 12 let.

Zpracováno podle: Pierre Mondy – Francouzský film (francouzskyfilm.cz), Pierre Mondy — Wikipédia (wikipedia.org), Sedmá rota – Wikipedie (wikipedia.org), Pierre Mondy | Biografie | ČSFD.cz (csfd.cz), Pierre Mondy - Česká republika | Filmová wiki | Fandom, Pierre Mondy - Česká republika | Oficiální Kaamelott Wiki | Fandom, Paul Chaudard | WW2 Movie Characters Wiki | Fandom