Smutný osud Jean Simmons: krásnou herečku si koupil Howard Hughes. Ze msty jí zničil život i kariéru

Hollywood přenášel na stříbrné plátno příběhy lásky, nenávisti, touhy a pomsty. A životy herců a hereček se často od těchto filmových scénářů nikterak neodlišovaly. Ba naopak. Realita někdy předčila jakoukoliv fikci. V případě opravdu nádherné a talentované ženy Jean Simmons stačilo málo k tomu, aby se stala skutečnou superstar své doby. Jen jedna role a vše v jejím životě by se ubíralo úplně jiným směrem. Cestou slávy, uznání a dalších krásných filmových úloh.

Jenže se objevil zhrzený nápadník, který herečku koupil. Zní to jako legrace, ale Howard Hughes se rozhodl: „Když mě nechceš, já ti ukážu. Už si ani neškrtneš!“ Odkoupil její filmovou smlouvu s britským studiem Rank Organisation a herečka se ocitla v jeho vlastnictví. Jako kus masa. A nemohla dělat vůbec nic. Excentrický milionář se v týrání své zakoupené trofeje vyžíval. Jean sice vyhrála soud, ale už se z toho nikdy nevzpamatovala. Alkohol, drogy, promiskuitní chování - bylo to skutečně zoufalé.

Jaký osud měla Jean Simmons, Fee z Ptáků v trní nebo Clarrisa Main ze seriálu Sever a Jih, která nechtěla do postele s jedním z nejslavnějších mužů své doby a zaplatila za to obrovskou cenu?

Jean Merilyn Simmons (31. leden 1929) pocházela z Inslingtonu v Londýně. Britka každým coulem se narodila do středostavovské rodiny, kde měl hlavní slovo otec. Charles byl sportovec, bronzový olympijský medailista v gymnastice, který svou ženu Winifred Adu uchovával doma jako onu pověstnou panenku v koutě. „Ženská rodí děti a stará se o domácnost!“ znělo motto tatínka Charlese. To Winifred splnila na výbornou. Potomci Lorna, Harold, Edna a Jean se narodili v rychlém sledu, Charles začal učit tělocvik na střední škole, ale své dcery přesto neuhlídal - Jean už jako třináctiletá vystupovala v malých divadlech, kde krásně zpívala.

Ale doma došlo k tragédii - sportovec Charles, který si vždy pochvaloval svoje železné zdraví, zemřel. Praskl mu skrytý žaludeční vřed, začal prudce krvácet a během pár minut bylo hotovo. Zdrcená matka navíc musela posbírat děti a utíkat před válkou, aby zakotvili ve Wiscombe. Jean tyto zoufalé události řešila po svém - zpívala a tančila. A všiml si jí režisér Val Guest, který ji obsadil do filmu. Do konce války se objevila v sedmi snímcích, tak dobrá byla. Krásná, talentovaná, ohebná, s absolutním sluchem - bylo jasné, že Británie má novou vycházející hvězdu.

„Celou dobu jsem myslela, že je to jen taková legrace. Potkávat všechny ty známé tváře, a ještě za to dostávat pět liber týdně, což bylo moc příjemné, protože v té době jsme s maminkou moc peněz neměli. Vždy jsem byla přesvědčená, že se brzy vdám a budu se jen starat o děti,“ vzpomínala Jean. V roce 1945 se objevila v malé roli velkofilmu Caesar a Kleopatra, kde poprvé spatřila svého budoucího manžela. Stewart Granger je našemu publiku znám jako představitel Old Surehanda.

Tehdy už ostřílený herec byl o 16 let starší než Jean a šestnáctiletá dívka se do něj zamilovala. Hrála v anglických filmech, s Grangerem se setkala ještě mnohokrát, aby následoval úspěch fenomenálního zfilmování Hamleta, kde si střihla roli Ofélie. Za oceánem byli z adaptace Shakespearova díla nadšeni, Jean byla dokonce nominována na Oscara. „Tak se vezmeme a půjdeme do Ameriky,“ řekl jí Stewart . A udělali to.

Na počátku padesátých let se novomanželé usadili v Los Angeles, kde Granger získal roli ve slavném snímku Doly krále Šalamouna. Jenže - to bylo tak všechno. Jeho žena ho začala tak trochu válcovat. Všichni už ji v USA znali jako Ofélii a krásnou Britku si zamilovali. A zamiloval se do ní také Howard Hughes. Osobnost tohoto muže se pokusil vystihnout film Letec, o jeho prapodivném chování a výstřelcích bylo napsáno mnoho, jisté však je, že skutečně uměl vydělat peníze.

Letec, konstruktér, podnikatel a producent vlastnil studio RKO a zaměstnával spoustu slavných hvězd té doby. Hlavně žen. Excentrický sukničkář vždy dostal jakoukoliv ženu, herečky zvučných jmen se v jeho posteli jen střídaly, až se na jednom večírku seznámil s Jean, u které tvrdě narazil. Nechtěla ho. Byl dotěrný, odporný, neustále měla zženštilého podivína v patách. Bylo jí 22 let a už byla vržena do tvrdé hry citového vydírání. „Když to nepůjde po dobrém, půjde to po zlém!“ vyhrožoval jí Howard Hughes, který na odmítnutí skutečně nebyl zvyklý.

Tak zavolal do Británie studiu Rank, u kterého měla Jean Simmons dosud platnou smlouvu a nabídl jim ohromující částku za přepis herečky pod „ochranná křídla“ jeho společnosti RKO Studios. Britové okamžitě souhlasili a to, že je prodaná jako opravdová houska na krámě, se Jean dozvěděla od Hughese, který jí přinesl ukázat novou smlouvu. „To snad nemyslíte vážně,“ plakala. Kdyby nebyl tak pomstychtivý, nebylo by to tak špatné, jeho produkce uměla točit filmy. A také Jean Simmons obsadil do čtyř filmů - například Androkles a lev nebo Angel Face. Jenže udělal podraz kolosálních rozměrů, který Jean Simmons navždy poznamenal.

Zavolal mu režisér filmu Prázdniny v Římě s žádostí o uvolnění herečky Jean Simmons do role princezny. Howard Hughes se sladce usmál a přišel za ní: „Máš jedinečnou a poslední šanci. Okamžitě mi budeš po vůli a budeš dělat to co řeknu. Dostaneš za to roli šitou na míru, která tě proslaví a má potenciál. Nebo?“ Odpověď zněla NE. Roli princezny ve slavném filmu dostala Audrey Hepburn a o budoucnosti Jean Simmons bylo bohužel rozhodnuto. A také o jejím manželství.

Stewart Granger si z Anglie odvážel kvetoucí, bystrou, usměvavou a laskavou ženu, v USA se pod vlivem všech těchto okolností Jean Simmons úplně změnila. Lví podíl na tom mělo neustálé napětí kvůli Hughesovi. Granger ve své autobiografii vzpomínal na telefonát, při kterém mu ruply nervy a zavařil tak své ženě ještě víc. Ta propadla depresi a začala střídat partnery. Poměr měla mít s Robertem Mitchumem nebo Richardem Burtonem. Asi aby si něco dokázala. Také už tehdy objevila kouzlo omamujících účinků alkoholu, bohužel. „Když jsem se napila, bylo mi vše úplně jedno…“ zmínila se po desetiletích již vyléčená alkoholička, která se léčila v proslaveném centru Bette Ford.

V roce 1956 se narodila dcera Tracy, ale Granger si nebyl jist, zda je skutečně jeho. Jean měla v době početí holčičky asi deset různých milenců. Za sebou již měla soud s Hughesem, který trval celý rok. Ostře sledovaný spor provázely palcové titulky novinářů a zpravodajů, protože u stání vycházely najevo otřesné věci. Když točila Angel Face, temný, a i v dnešní době docela „koukatelný“ thriller, Hughes seděl u režiséra a nařizoval mu, co mají s herečkou dělat.

Robert Mitchum jí měl dát políček, Howard Hughes syčel: „Víc! Ještě víc! Prostě ať jí rozbije hubu!“ Režisér se snažil to nějak Mitchumovi přetlumočit, přece jen se bál o místo. Vygradovalo to tak, že Mitchum nevydržel, otočil se a vrazil obrovskou facku právě režisérovi.

A podobných věcí bylo víc. Hughes byl jako ďábel našeptavač. Vždy seděl někde ve tmě a tiše velel, aby Jean někdo nějak pošpinil nebo ji stiskl, aby z toho vyšla s bolestivou oděrkou nebo psychickým traumatem. Zmiňovaný soud vyhrála a Hughes jí musel vyplatiti čtvrt milionu dolarů. Jean pak už nikdy žádnou dlouhodobou smlouvu nepodepsala. I přes to se ale Hughesovi nepodařilo ji vymazat z filmového světa, což velice chtěl. Byla natolik krásná, a tak dobrá herečka, že ji diváci milovali. Ale už se z toho všeho nikdy nevzpamatovala. Takové následky může mít pomsta odmítnutého a mocného muže.

V roce 1960 se Jean zamilovala do Richarda Brookse, který režíroval její film Elmer Gantry. Rozvedla se a o 17 let staršího režiséra si vzala za manžela. „Nemyslím, že si vybírám výrazně starší muže proto, že hledám náhradu za ztraceného otce. On byl velmi tichý a jemný člověk, zatímco oba mí manželé jsou velmi hluční a tvrdohlaví muži,“ smála se Jean. Manželství s Brooksem trvalo 17 let a vzešla z něj další dcera - Kate, narozená v roce 1961. Manžel režíroval její filmy, objevila se i ve velkofilmech jako Spartakus, Desirée, Heidi, Velká země, Elmer Gantry, Frajeři a saze nebo Šťastný konec, který pojednával o ženě závislé na alkoholu.

Tento film režíroval její manžel a byla to částečná autobiografie Jean Simmons, protože v té době chlastala neuvěřitelným způsobem. Stále byla krásná, ale alkohol na ní zanechal nesmazatelné stopy, jako ostatně na každé ženě, která mu propadne. Když byla opilá, vůbec o sobě nevěděla, dělala hrozné věci, nadávala lidem, psala výhružné dopisy, aby na ně vzápětí zapomněla. Brooks nakonec svou ženu v roce 1980 opustil. Klasické alkoholické problémy ji nakonec dohnaly na léčení na onu kliniku Bette Ford a po roce odsud vylezla čistá a plná dobré vůle a chuti natáčet. Ale po filmech byla veta.

Jean Simmons byla uklizena do televize, kde ale zazářila v minisériích a seriálech. Star Trek: Nová generace, Ptáci v trní nebo velmi krásný a bohužel pozapomenutý seriál Sever a Jih - to byly unikátní role stárnoucí herečky, která se opět stala miláčkem diváků. Obě její dcery jsou herečky, sama má na svém kontě role v šedesáti filmech, přesto se člověk musí ptát, kde by Jean Simmons byla, kdyby ji Hughes nechal přijmout roli v Prázdninách v Římě. Její kariéra a její život by se ubíral jiným směrem, to je zcela jisté. Vylétla by do výšin popularity jako Audrey. Možná by svou slávu nesnesla, možná ano. O tom lze jen spekulovat. Howard Hughes ji každopádně opravdu zdevastoval.

Jean Simmons zemřela 22. ledna 2010, krátce před 81. narozeninami na rakovinu plic. Když zemřela, informovala o tom BBC a moderátor si neodpustil poznámku, kterou můžeme vyprávění o poněkud nešťastném osudu talentované herečky zakončit: „Jean Simmons byla filmová hvězda, o tom není pochyb. Ale teď, když zemřela na rakovinu plic ve věku 80 let, se nemohu ubránit myšlence, jak velkou hvězdou by se mohla stát, kdyby nebylo Howarda Hughese.“

Jean Simmonsová – Wikipedie, Howard Hughes – Wikipedie, Jean Simmons: Beauty who said no to Howard Hughes - and sabotaged her Hollywood career | Daily Mail Online, Jean Simmons | Howl's Moving Castle Wiki | Fandom, Jean Simmons | Biografie | ČSFD.cz