S vlastní švagrovou zplodil 8 dětí, manželka se o ně starala: bizarní domácnost Josefa Kajetána Tyla

„Občas se z učebnic nedozvíte, že velikáni naší literatury byli lidmi, kteří měli rádi vše, co život přinášel. Sex, alkohol, ženy, muže… Tyl byl údajně posedlý sexem, ale osobně si to nemyslím. Zjednoduším to: zamiloval se do špatné sestry. Vytvořil si pak osobní bigamii. Žil se dvěma ženami naráz. Pikantní a peprný nádech tomu dává právě to, že šlo o dvě sestry. Žili všichni tři pohromadě a říkalo se, že sdílí všichni tři i jedno lože,“ naťukává hned v úvodu příběhu o životě Josefa Kajetána Tyla jeho nevšední (to rozhodně!) vztahy profesorka češtiny Jana Novotná. Co vlastně o tomto velikánovi víme ze zmiňovaných učebnic?

Díky Tylovi máme naší krásnou hymnu. Tedy její text, hudbu složil, jak známo, František Škroup. Poprvé zazněla 21. prosince 1834 v divadelní hře Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka ve Stavovském divadle v Praze. Jímavou melodii s nádherným textem zpíval v pátém jednání Fidlovačky slepý houslista Mareš na ševcovské pouti. Tklivá píseň nadchla diváky při premiéře, ale ihned po první repríze byla ze hry jednoduše vyškrtnuta - a to na dlouhých 83 let!

Přesto už se slova stačila rozeběhnout po Praze, melodii si broukali lidé i v nejmenších vesničkách. V roce 1918 se Kde domov můj stala státní hymnou (první částí hymny) Československa, posléze samostatné České republiky. A je krásná a nadčasová. Josef Kajetán Tyl to uměl se slovy. Jeho díla nestárnou, namátkou můžeme vybrat ta nejslavnější:

Paní Marjánka, matka pluku, Pražský flamendr, Bankrotář, Chudý kejklíř, Paličova dcera, Strakonický dudák aneb Hody divých žen, Lesní panna aneb Cesta do Ameriky, Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec, Jiříkovo vidění, Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři, Jan Hus, Žižka z Trocnova, Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové, Slepý mládenec, Rozina Ruthardova, Pomněnky z roztěže, České granáty, Kusy mého srdce, Rozervanec…

Tvorba Josefa Kajetána Tyla i jeho život je úzce spjat s obdobím národního obrození. Ctil češtinu, češství, vlastenectví; snažil se svou prací posilovat národní uvědomění, českou identitu a kulturní rozhled všech Čechů. V dnešní době, kdy je občas pojem „vlastenectví“ zaměněn za něco úplně jiného, a ne moc pěkného, se člověk neubrání pocitu jakéhosi zmaru - tehdejší osobnosti zasvětily národnímu obrození celý svůj život. Často skutečně celý, nedělaly nic jiného, než šířily povědomí o češtině, o historii naší země.

„Buditelé by se asi nestačili divit, kdyby se v dnešní době probudili,“ zní trpký, ale zcela pravdivý citát pod článkem o národním obrození. Inu, taková je doba. Tylova doba byla zase jiná. Co ale zůstává v každé historické etapě stejné - to jsou milostné vztahy i sex. Josef Kajetán Tyl holdoval všemu, co život přinášel, byl poživačný, vášnivý, náruživý a horkokrevný. O čem se tehdy mluvilo pouze šeptem a s uzarděním, to on prožíval. A užíval si.

Nadmíru talentovaný spisovatel a dramatik byl také velice plodný - v tomto případě ve všech sférách svého života. Jak na poli literárním, tak na poli manželském! Tedy spíše švagrovském. Milostný trojúhelník, který si Josef zavedl ve své domácnosti, je totiž i na dnešní uvolněnou morálku docela silné kafe!

Líté vztahy a krátký život Josefa Kajetána Tyla.

Rodiče Josefa Kajetána Tyla to měli na začátku své životní dráhy velice těžké. Mladičká dcerka mlynáře Barbora Králíková se totiž proti vůli rodičů zamilovala do vojáka. Jiří Tille (též Tylli, Till či Týl) byl pěšákem u 28. pluku a hrál na hoboj ve vojenské kapele. Barborčin táta Ignác, tvrdohlavý pan otec ze mlýna, řekl rezolutně NE. „Toho si nevezmeš! Komu dám řemeslo? Nějakému pískálkovi, ani pořádný voják to není, hraje si v kapele do marše… Nikdy!“ děl rázně Ignác.

Ono „nikdy“ trvalo do 15. listopadu 1807. Milenci se odebrali do kostela, kde jim stará Barbořina babička dala požehnání ke svatbě. V tehdejší době to byl obrovský skandál - dcera udělala něco proti vůli rodičů! Novomanželé neměli vůbec nic, opět zasáhla babička, která je vzala k sobě „na byt a stravu“. Jiří se vrátil ke krejčovskému řemeslu a hrál v kapele po hospodách. Barbora okamžitě otěhotněla a mladá rodina potřebovala peníze.

Josef Kajetán Tyl spatřil světlo světa 4. února 1808 v Kutné Hoře, v Domě u zlatého hřebene (dnes se jmenuje Tylův a stojí v Tylově ulici, dříve Čáslavské). Mimo Josefa měli manželé Tilleovi ještě Václava a Annu, o jejichž osudech není skoro nic známo. Josef byl po tatínkovi velice muzikální, zdědil nadání ke zpěvu, naučil se na všemožné hudební nástroje a po večerech mu otec předčítal z knih. Jiří miloval ochotnické divadlo, kam synka brával. Josefův všestranný talent a velikou inteligenci rozpoznal už jeho učitel na obecné škole. „Dejte ho studovat,“ říkal kantor rodičům.

Otec byl pro, nekladl mu žádné překážky - jen ty peníze, to bylo bolavé místo celé rodiny. Josef Kajetán ale přece jen putoval do Prahy: vnuka si totiž oblíbila Barbořina matka, která ho na studiích podporovala. Po úspěšném absolvování gymplu přešel „pan student“ do Hradce Králové a po ukončení druhého studia nastoupil na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V té době si změnil příjmení - používal zprvu variantu Týl, pak ze slova odstranil čárku: Tyl.

Josef Kajetán Tyl „fildu“ nedokončil. Zcela ho pohltilo divadlo, psaní, zábava, dámy, herci a herečky. Kočoval s Hilmerovou společností, po návratu do Prahy se zavrtal do lejster jako účetní ve vojenské kanceláři a veškerý volný čas věnoval divadlu a novinařině. Založil Květy České, Kajetánské divadlo; skamarádil se s Klicperou, Palackým nebo Máchou. Josef Kajetán Tyl působil na různých scénách, kde režíroval a představoval své vlastenecké hry.

V roce 1846 Tyla „přetáhlo“ Stavovské divadlo. Byl na vrcholu kariéry, jeho díla šla na dračku, obdržel cenu Matice české a zlatý prsten za literaturu. Byl nazýván miláčkem českého národa; během revolučního roku 1848 se Tyl stal i politikem. Skutečně renesanční osobnost! Co vše za relativně krátký život stihl, to je téma na samostatný text. „Miláček národa“ měl také své touhy a potřeby: Tyl byl proslulý svůdník.

Velice pohledný muž si nebral servítky, ve společnosti dam se pohyboval jako ryba ve vodě a v herecké společnosti? Co se tehdy říkalo o herečkách, to je všeobecně známé. Nebyl plachý, nebyl nesmělý, uměl s něžným pohlavím mluvit. Jak se říká: hučel, až je uhučel! Kamarádi mu záviděli - v tehdejší škrobené společnosti byl Josef Kajetán okouzlujícím zjevením a nejedna panenka zaplakala, když věneček svůj s ním ztratila, pokud se můžeme držet tehdejších tajnosnubných opisů sexuálního styku!

Josef Kajetán Tyl se zamiloval při svém působení v Hilmerově kočovné společnosti. Po neúspěšném studiu na univerzitě si léčil bolavé srdce u hereček, které rozhodně nebyly nikterak upejpavé. Až na jednu. A právě to se mu zalíbilo. Magdalena Forchheimová (1803-1870) byla dle dobových fotografií krásná brunetka, velice známá herečka a zpěvačka, která dokázala důvtipně „odpálkovat“ jeho návrhy. Na divadelní zastávce v Domažlicích Tyl vážně onemocněl a Forchheimová se o něj během nemoci starala. Tyl se zamiloval až po uši. O pět let starší Magdalena mu učarovala, líbila se mu i její mladší sestřička Anna (1824–1903). Věkový rozdíl mezi sestrami byl 21 let!

„Uvědomil si, že Annu znal jako malé dítě, osmiletá dívka tehdy hrála na různých scénách, jemu bylo asi 22 let. Znal ji od dětství, jen si ji zřejmě nespojil s Magdalenou,“ uvádí profesorka Jana Novotná. „Občas se různé střípky ze života Josefa Kajetána Tyla dohledat nedají. Jsou to bílá místa. Člověk si může jen na základě strohých informací skládat celkový obraz nějaké události z jeho života,“ doplňuje kantorka. Co víme jistě, to jsou následující události ve vskutku netradičně pojatém rodinném soužití!

V roce 1839 se Tyl s Magdalenou oženil. Musel, jak se říká. Údajně chtěla čekat do svatby, být vzácná, ale Josef Kajetán ji zřejmě „ukecal“ (i když se znali dobrých deset let!) - podlehla mu a otěhotněla. Když si ušněrovanou nevěstu vedl k oltáři, v lavici seděla Anna, která se na ženicha rozzářeně dívala. A on na ni. Josef Kajetán Tyl to zřejmě hrál na obě strany. Anna se mu líbila, Magdalena byla těhotná, situace jako z nějaké telenovely! Rázná Magdalena by si určitě nenechala manžela přebrat vlastní sestrou, kdyby nezasáhl osud - a to velice krutě.

Při příšerném porodu mladá manželka téměř zemřela, miminko se narodilo mrtvé a Magdalena už nikdy děti mít nemohla - dle všeho přišla o dělohu. Zhroucenou manželku konejšil neméně zdrcený Josef Kajetán Tyl. Byl celou rodinnou tragédií zasažen, na dítě se velice těšil. A kdo stál celou dobu v pozadí, pečoval o sestru a utěšoval Tyla? Anna Forchheimová-Rajská se nastěhovala do mladé domácnosti s celou výbavou s tím, že bude zničené sestře se vším pomáhat…

„Pseudonym Rajská prý pro Annu vymyslel Tyl sám. Údajně to mělo znamenat hada z ráje. Tyl nebyl arogantní, i když byl výbušný a často se i pral. Osobně si myslím, že ho celá situace velice trápila - hlavně kvůli Magdaleně, která za nic nemohla. Milostný trojúhelník se stal terčem posměchu tehdejší pražské společnosti, lidé vymýšleli dvojsmyslné vtipy. Tyl se prý manželce při jedné hádce omlouval a prosil ji na kolenou, aby mu to odpustila. Pravil, že jednoduše nemůže Annu opustit. Nemohl, nechtěl. Osobně si myslím, že nemohl být s ní - a ani bez ní. Směs lásky a nenávisti. Nemohl odejít ani kvůli dětem,“ vysvětluje Jana.

Děti rodila Anna jako na běžícím páse. Jak strašně muselo být Magdaleně, když věděla, že manžel se sestrou spí, pomáhala jí při porodech, v těhotenství - a přitom s nimi musela žít? A Tyl prokazatelně sdílel manželské lože i s Magdalenou. Bizarní trojice vyvolávala veřejné pohoršení, Magdalena se styděla, chodila ven v závoji a děti své sestry a svého muže brala daleko do přírody, aby ji nikdo neviděl a nepotkal.

Magdalena je totiž vychovávala. Pečovala o Tylovu drobotinu jako o své vlastní děti, vzdala se kariéry, zatímco Anna v pauzách mezi těhotenstvím a porody úspěšně hrála. Každý chtěl vidět tu, co to dělá se švagrem… Jak bylo řečeno: kdejaká rocková star z osmdesátek by se mohla jít před Tylem obrazně řečeno zahrabat! Národem obdivovaný vlastenec, obrozenec a dramatik zplodil se sestrou své zákonité manželky celkem osm dětí. Jedno miminko zemřelo, jinak zbylých sedm přežilo dětský věk:

Josef Otakar, 1843–1907, doktor filosofie; Jan Stanislav, 1845–1890, úředník; Marie Eleonora, 1848–1868, herečka, zemřela na neštovice; Eliška, 1850–1909, vychovatelka; Vojtěch Josef, 1851–1862, utonul ve Vltavě; František, 1853–1902, herec; Kajetán, narodil se jako pohrobek měsíc po smrti Tyla. Úctyhodný výčet potomků a také tragédie v podobě smrtelných neštovic u Marie Eleonory a nešťastného utonutí malého Vojtěcha.

Živit takto početnou rodinu dalo Tylovi zabrat. Byl otec, uvědomoval si zodpovědnost, dřel a dřel. Neustále psal, publikoval, hrál, režíroval. Viditelně zchátral, z kdysi až nadmíru pohledného a statného chlapa s jiskrou v oku se stal šedivý utrápený pán. Situace rodiny byla tak tristní, že dokonce potlačil veškeré své zásady a v touze po co největším výdělku napsal například oslavné texty na mocnáře.

Když František Josef I. unikl atentátu (1853), napsal Tyl děkovný chvalozpěv, v němž císaře velebil: „Všechny národy to zjevně hlásí - v tom že pánu kořen jejich spásy!“ Až tak! Musel být opravdu zoufalý. Stejně mu to nebylo nic platné: Josef Kajetán Tyl si jen nadělal spoustu nepřátel a z dluhů se nemohl vyhrabat. Po zrušení českých představení ve Stavovském divadle byl naprosto zdrcený a nevěděl, co má dělat. Neměl kam jít a nikdo mu nechtěl pomoct.

Zlomený Tyl nakonec odešel k Zöllnerově kočovné společnosti vedené Filipem Zöllnerem. Jezdil po štacích českého venkova, hrál za stravu, jeho ženy to zatím doma „pytlíkovaly“ jak mohly - Anna byla těhotná (jak jinak), ale nějak se uživily. Josef jezdil s divadlem celou zimu, v nevytopených ratejnách byl mráz, v sálech hospod protahoval ledový vichr - není divu, že se český literát nachladil. Zprvu se to snažil přechodit, jenže kašlání mu znemožňovalo hrát. Uchýlil se k přátelům do Plzně, kterou miloval a měl tam spoustu známých.

A svíčka jeho života dohořívala. Nemohl dýchat, dusil se, kašlal krev. Josef Kajetán Tyl zemřel 11. července 1856 v Plzni. Bylo mu 48 let. Jako příčina smrti se uvádí zápal plic. „Někdy slýchám, že Tyl zemřel hlady. Není to pravda, samozřejmě. Ale faktem je, že byl podvyživený - nedostatečná strava při kočování jeho tělo ještě více oslabila. Trpěl velkou bídou, nedbal o sebe. K lékaři nešel, neměl na něj peníze. Skonal v ohromné chudobě a zapomenutý, odstrčený…“ shrnuje Jana Novotná tragický konec důležitého velikána našich dějin.

Po Tylovi zbyly kousavě řečeno dvě vdovy, dluhy a kopa dětí. Anna se 27. dubna 1861 se v Jindřichově Hradci provdala za hereckého kolegu Josefa Ladislava Turnovského, který byl o šestnáct let mladší! Manželé Turnovští převzali do výchovy šest dětí Tyla a Anny. Magdalena po smrti manžela přestala hrát, žila ve velké bídě a podporoval ji spolek Svatobor. Ubohá žena se ze svého životního osudu nikdy nevzpamatovala.

Josef Kajetán Tyl je pochován v Plzni na Mikulášském hřbitově. Jeho život a dílo se nedá v jednom textu postihnout celé. Vytržený střípek z jeho osudu ale ukazuje, že nebyl žádný „dědek z čítanky“, o kterém se musí brblající studenti učit. Byl to především muž z masa a krve, který svým milostným trojúhelníkem předběhl dobu!

„Raději to studentům takto dopodrobna neříkám. Už mi jeden bystrý hoch sdělil, že Tyl byl erotoman a bigamista - a to bylo to jediné, co si o něm zapamatoval,“ usmívá se Jana Novotná. Inu, umělci. Ale Josef Kajetán Tyl si evidentně svůj soukromý život uměl uspořádat s plnou parádou!

Až na ty následky…

Zpracováno podle: Databáze knih , Anna Forchheimová-Rajská , Jana Novotná rozhovor, Lifee.cz , Jan Tomášek rozhovor, PhDr. Jan Stránský,iPRIMA.cz, Jana Sokolová čtenářský deník, Magdalena Tylová, Pravopisne.cz, Josef Kajetán Tyl, Divadelní encyklopedie, Maturitní otázky Petra Sokolová