Členství v EU už Česku vydělalo bilion korun, ale brzy se přestane vyplácet

Radim Fiala z SPD sdílel tento týden na Facebooku „mem od anonymního uživatele“. Jde o vtípek, který rádoby vysvětluje, proč se na cedulích u nádraží, parků a hřišť píše, že „byly financovány z fondů EU.“

Odpověď má podle něj být, že nápis: „Toto bylo financováno z peněz, které jsme zaplatili na daních, vláda je poslala do Brusele a Brusel nám je vrátila pod podmínkou, že ji budeme poslouchat na slovo“ by se na většinu cedulí nevešel.

Co si budeme povídat, vtípek je to docela dobrý. Na Radima Fialu možná dokonce hodně dobrý.

Že to není tak úplně pravda, samozřejmě nevadí, protože většina dobrých vtipů je založená na nějakém „přehánění“, ale nebudeme ztrácet čas vysvětlováním toho, jak funguje humor…

Nicméně mě v komentářích docela zarazilo, že lidé (fanoušci Radima Fialy) věří tomu, že to takhle opravdu je.

Zvlášť v době, kdy Česko „oslavilo“ překonání jednoho bilionu korun v nakumulované „čisté pozici“, považuju skutečnost, že někteří lidé stále věří tomu, že jsme obětí EU, za obrovskou ostudu všech proevropských parlamentních stran.

Jeden bilion korun je opravdu hodně peněz. Vystačil by na pokrytí veškerých důchodů za celý rok nebo na smáznutí třetiny celkového dluhu České republiky a ředitel České pošty by z něho žil 178 tisíc let.

Od vstupu do EU v roce 2004 bylo Česko v každém roce tzv. „čistým příjemcem“ (dostalo víc, než dalo). Největší terno bylo členství v EU v roce 2015, kdy české příjmy přesáhly výdaje o 150 miliard. Loni už to bylo „jen“ o 60 miliard, ale roky před tím kolem osmdesáti.

Komentující pod Fialovým vtípkem nechápou, proč by některé státy dotovaly jiné, ale je to podobné jako na úrovni například daně z příjmu. Poměrně ji všichni lidé platí stejnou, ale v absolutních hodnotách se výše jejich daní liší, protože někdo vydělává víc, někdo míň, a jejich odvody se proto liší.

„Podobné“ proto, že paradoxně ty členské státy, které do rozpočtu EU přispívají více, než z něho dostávají, ve skutečnosti platí poměrně o trochu méně než ostatní, ale jejich bohatství je tak velké, že se z toho i tak „nakrmí“ několik chudších států.

Jednoduchá odpověď na otázku, proč to dělají, je, že mají z jednotného trhu a integrace EU největší prospěch, ať už jde o export svého zboží nebo „import“ pracovní síly.

Pro představu jen Německo, Francie, Itálie, Velká Británie a Nizozemsko poslaly v roce 2018 do EU o bilion a čtvrt korun víc, než z ní inkasovaly, a v podstatě samy zaplatily „čisté pozice“ všem ostatním státům.

Jak v roce 2018 vypadala bilance všech členských států EU, se můžete podívat zde.

Přesnější popis, který by se na onu Fialovu pomyslnou ceduli nevešel, by tak zněl třeba takhle:

„Toto bylo financováno z peněz, které jsme zaplatili na daních, vláda je poslala do Bruselu, v Bruselu k nim za to, že nakupujeme v Polsku, pracujeme v Německu a rekreujeme v Chorvatsku, přidali zhruba dvojnásobek a vrátili nám je pod podmínkou, že to budeme dělat nadále“.

Hodně nepříjemné pro proevropské strany (ale hodně příjemné pro Radima Fialu) nicméně je, že zhruba od roku 2028 už možná Česko „čistým příjemcem“ nebude, protože bude tak bohaté, že se zařadí mezi ty státy, které budou dotovat ty méně vyspělé.

Fialův vtípek tak bude ještě o něco vtipnější, ale pozice proevropských stran se bude otřásat v základech a bude záležet jen na tom, jak to tyto strany svým voličům prodají.

Času mají dost, ale můj osobní tip je, že ho promrhají úplně stejně jako ten bilion a celých těch dosavadních devatenáct let.