Článek
Většina voličů sice tak nějak tuší, že hlavní úlohou prezidenta je „reprezentace země“, protože to říkali ve škole a píše se to na Wikipedii, ale před volbami vždycky trochu doufají, že to není úplně pravda.
Že prezident je něco víc. Že má reálnou moc naše životy měnit k lepšímu, že se bude zastávat slabších, že zastraší inflaci, přepere Fialovu drahotu nebo podepře důchodový systém.
Nebo že snad bude alespoň vnášet řád a klid do společenské debaty, abychom tu finanční a demografickou krizi zvládali o něco lépe.
Ale ono nic.
Související
Dopad prezidenta na naše reálné životy je po čtvrt roce přesně nulový. Jde jenom o pocit, jaký se v nás probouzí, když v televizi sledujeme, jak precizně pokládá věnce, aby uctil památku čehokoli, nebo když o něm čteme nejrůznější články.
- Třeba o tom, že se nechce nechat vyportrétovat na poštovní známky.
- Nebo o tom, že už má deset barevných variant vlastních poštovních známek.
- O tom, s kým vším si volal, ale ne o tom, co jim říkal.
- O tom, že fáral v karvinských dolech.
- Že to dnes jeho manželce opravdu slušelo.
- Že vyrazil na motorce do Německa (se speciální ochrankou).
- Nebo, že ho při běhu s dětmi ze základky chytla křeč.
Až s odstupem času tak vyplouvá na povrch ta komičnost, s jakou televize a zpravodajské weby přistupují k debatám kandidátů, jež se moderátoři snaží nachytat v hlubokých vodách sociální politiky nebo makroekonomie čtvrtého ročníku, do kterých se budoucí prezident nejspíš stejně nikdy neponoří.
Nebo jako jo, ale nikoho to nebude zajímat, protože všechny výše zmíněné články vzbudily na sociálních sítích větší rozruch než to, když se Petr Pavel vyjádřil k úspornému balíčku.
Prezident dostal křeč
Článek s titulkem „Prezidenta Pavla postihla při sportu na Vysočině křeč“ měl minulý týden na Novinkách dva a půl tisíce komentářů a stal se největší zpravodajskou peckou celého dne.
Dne, ve kterém Česko vypadlo z MS v hokeji, Fiala chtěl v podstatě zestátnit majetek minoritních akcionářů ČEZ a Medveděv vyloučil budoucí existenci Ukrajiny.
Za chvíli se bude psát o prvních 100 dnech Pavlova prezidenství a zdá se, že nejvýznamnějším činem budou ty „warholovské“ poštovní známky, což sice na jednu stranu není špatně, protože jsou fakt super, ale na druhou se to možná může zdát jako trochu málo.
Proč? Protože s Reyem Korantengem musel nahlas přemýšlet o tom, co řekne Putinovi, až mu zavolá, aby ukončil válku.
Zklamání každopádně není na místě, protože Pavel si počíná přesně tak, jak prezident má a může.
Komu tím prospějí?
Akorát by bylo dobré, kdyby se média před příštími volbami nesnažila voličům namluvit, že zmůže něco víc.
Debata, ve které by kandidáti měli navrhnout vlastní známky, zaběhnout 50 metrů bez protažení, udělat dřep se dvěma věnci a ukázat manželčiny nejoblíbenější šaty / manželův nejoblíbenější oblek, by asi dala všem daleko přesnější obrázek o tom, jak bude vypadat následujících pět let jejich života, než povídání o plánech na reformu školství nebo podpoře českého průmyslu.
A určitě by ji sledovalo víc lidí!
Vždyť málokdo si asi dnes pamatuje, čeho chtěl po minulých volbách dosáhnout Pavel Fischer, ale jeho tyrkysovou kravatu si pamatuje každý. Pavlovu „flanelku“ asi netřeba připomínat…
Tak proč se v těch debatách řeší tak důležité věci? Komu tím prospějí?
