Článek
Mým bezesporu nejintenzivnějším a nejbláznivějším životním obdobím se stal věk 17. V tu dobu se mé vnímání světa zúžilo na milovanou osobu, kterou jsem viděla jako jediný bod mého života a ostatní jsem nevnímala. Příliš mě netrápila ani jízda na černo. S osudovým mužem jsem si připadala jako ve snu a žila okamžikem. Vše ostatní kolem se jen mihotalo a následky svého jednání jsem nedomýšlela.
Cestování v MHD bez jízdních dokladů
Za půl roku roku poměrně častého cestování v MHD po Praze nás přepravní kontrola neminula. Samozřejmě nejen jedna. Při přistižení jsem svou občanku předávala s hluboko skrytým strachem z porušování pravidel a on beze strachu vkládal do revizorovy ruky tu svou. Revizoři si zapsali naše údaje, vypsali pokuty a my jeli dál. Na místě jsme kontrolorovi pokutu za přepravu bez jízdního dokladu (208 korun za osobu) nikdy nezaplatili. Jedenkrát přítel svůj občanský průkaz při přepravní kontrole zapřel, kontrolor pak vynalézavě obě pokuty vypsal na mé jméno. Nevadilo mi to, udělala jsem to pro něj. Kdyby býval chtěl, klidně bych za něho i dýchala.
Obsílky od dopravního podniku
Čas minul. Následovalo v mém životě mnoho zvratů a změn. V tu dobu jsem bydlela u matky a brášky se svým miminkem. Synův otec, můj osudový muž, odešel a byl nezvěstný. Postupně se ke mně dostalo sedm obsílek od dopravního podniku. Jednalo se samozřejmě o vyúčtování dlužných částek za jízdy na černo a celková výše k úhradě činila přes 8 tisíc korun. Neměla jsem finance na jejich zaplacení, to byl zkrátka fakt. Množství starostí kombinovaných s péčí o syna a brášku, péčí o matčinu domácnost, studium na střední škole a soužití s psychicky nemocnou matkou … V těch všech kontextech jsem obsah obálek nezodpovědně založila a přestala na tento problém myslet.
Nevyřešené dluhy mě stíhají
O tři roky později jsem se synkem žila již ve svém malém bytě. Tehdy mi matka předala upomínky, doručené na její adresu, pro vyzvednutí několika mých zásilek od dopravního podniku. Opět mě doháněla má nevyřešená minulost. Celková částka za pokuty se spolu se soudními výlohami vyšplhala na víc než 21 tisíc korun. Přešlapy se mi vracely jako bumerang. Sice jsem již nebyla studentkou na mateřské, ale pracující matkou samoživitelkou se synkem ve školce. Můj výdělek byl velmi nízký, ale na zaplacení bytu, energií, školky a základní stravy stačil. Po maturitě a sama s malým chlapečkem jsem neměla vysoké pracovní ambice a vážila si práce blízko domova, v níž mi vyšli vstříc potřebnou pracovní dobou navazující na provoz synovy mateřské školky. Vyskakovat jsme si nemohli, žili jsme od výplaty k výplatě, ale slušně a relativně klidně. Velmi vděčná jsem přijala pomoc v podobě vyřazeného oblečení a bot po dětech od příbuzné, textilií do domácnosti z babiččiny letité výbavy nebo staršího nádobí od přátel.
Zodpovědná ano, ale do jaké míry
Od dob odloučení od své osudové lásky, z níž mi zůstalo to nejdražší, můj syn, jsem sice žila zodpovědně, ale přeci jsem něco velmi zanedbala. Hloupě jsem doufala, že se pokuty nějak vyřeší, že se něco stane a nebudu muset nic platit. Logicky se však samo nevyřešilo absolutně nic a nikdo mi nic neodpustil. Problému jsem se nepostavila čelem a nezačala jsem jednat. Původní částka by se splácela lépe než ta navýšená, ale ani tentokrát jsem ještě věc nedotáhla a stále ji odkládala.
Za několik měsíců se u nás doma objevil soudní vykonavatel. Původně mě hledal na adrese mé matky. Prohlédl náš byt, jeho vybavení a zjistil, že pro kompenzaci dluhů nemá co vzít, nic materiálně hodnotného jsem nevlastnila. Ochotně se tedy se mnou domluvil na splátkách.
Splátky, které jsem náhle přestala splácet
Dlužné částky jsem splácela sice v nízkých, a přesto pro mě výrazných částkách. Když mi po nějakém čase dorazily jednotlivé obsílky s oznámeními o zastavení jednotlivých nařízení výkonu rozhodnutí prodeje movitých věcí pro pohledávky v souvislosti s dlužnými částkami za pokutované jízdné, vyložila jsem si je po svém a přestala splácet. Měla jsem tuto kapitolu za uzavřenou a radovala se, že se přeci jen vše nějak vyřešilo, promlčelo, zastavilo …
Má hloupost mě stála další peníze
Omyl! Nesmysl! O tři roky později jsem se nestačila divit. Exekucí mi sáhly na naspořené finanční prostředky stavebního spoření a na poště jsem si vyzvedávala další dopisy s červeným pruhem.
Za tu dobu jsem se v životě posunula zase o kus dál. Syn byl školák a já v tu dobu měla skvělou práci, která mě nejen moc bavila, ale dokonce nás celkem dobře finančně zabezpečovala a dovolila také spořit. Avšak nedosahovala až takových úspor k jednorázovému pokrytí dluhu přes 70 tisíc korun.
Konkrétní finanční příklad pokuty
Částky navýšené o odměnu exekutorovi i právnímu zástupci dopravního podniku v exekučním řízení převyšovaly náklady dopravního podniku. Pro úplnou představu dám konkrétní příklad jedné z pokut. Původní pokuta za jízdu bez platného jízdního dokladu činila 208 korun (pokud bych revizorovi zaplatila na místě), pokud bych dojela do poklady dopravního podniku a uhradila pokutu dodatečně, vyšla by mě platba na 1 370 korun. Po postoupení pohledávky soudu se částka změnila na 2 578 korun a po předání pohledávky exekutorovi se částka navýšila na 13 798 korun.
Trápila jsem se, že jsem své závazky dosud nevypořádala a nebrala je vážně. Stále jsem nechávala prostor své ubohosti a neschopnosti věc dotáhnout k úspěšnému konci. Tyto dluhy u dopravního podniku nebyly pro mě jen finančním trestem, současně ve mně oživovaly mou minulost, což byl trest ještě vyšší.
Po průtazích jsem se k tomu konečně postavila
Konečně jsem v této záležitosti dozrála. Uvažovala jsem nad půjčkou a kompletní úhradou dlužné částky. Chtěla jsem vše definitivně škrtnout, přestat se tím ničit a s čistým štítem jít životem dál. Dosud jsem tento problém za sebou vláčela jako kouli u nohy, na níž jsem někdy zcela zapomněla a jindy mě tížila celou svou zvětšující se vahou. S každou připomínkou pokut se mou hlavou proháněly obrazy ze životní etapy, při níž jsem na tento problém zadělávala. Už jsem potřebovala tyto střepy ze své hlavy vysypat, zničit je na prach a nevracet se k nim.
Spásný nápad, velký vděk a úleva
Malá rodinná firma, v níž jsem v tu dobu několikátým rokem pracovala, se stala mou druhou rodinou. A v nouzi mě spásný nápad zavedl do kanceláře mého šéfa. Ten si vyslechl příběh mé hlouposti a laxnosti. Myslím, že protože mě dobře znal a o mém životě ledacos věděl, neodsoudil mě a nabídl mi pomoc. V bance bych jistě spotřebitelský úvěr dostala, ale s jakým úrokem? Kolik bych přeplatila? Na kolik let by mě tento závazek čekal? S šéfem jsme sepsali smlouvu, dohodli se na symbolickém úroku a peníze mi poskytl. Měla jsem neskutečnou radost, že mě obklopují lidé, kterým se mohu svěřit, nezanevřou na mě, a navíc mi poskytnou podporu a řešení.
Dluhy u dopravního podniku navýšené o soudní a exekuční poplatky jsem kompletně uhradila. Ze srdce mi spadl obrovský balvan. Úžasnému šéfovi jsem pak půjčku pravidelně měsíčně splácela, až jsem ji i díky slušné výplatě brzy umořila zcela.
Dosud cítím obrovský vděk za jeho velkou důvěru a pomocnou ruku, jenž mě vyprostily ze spárů exekucí, dluhů, důsledků osudové lásky, dlouhodobé neschopnosti řešení a letitého niterního sebetrýznění.
