V ČR je méně chudých, než byste čekali. Bojují s příjmy více samoživitelky nebo senioři?

Podle nejnovějších výsledků šetření o životních podmínkách za rok 2023, které byly zveřejněny Českým statistickým úřadem dne 29. února, lze konstatovat, že se situace ve srovnání s předchozím rokem mírně zlepšila. I když to i nadále znamená, že více než jeden milion Čechů žije pod hranicí příjmové chudoby. Podle mne hlavní zjištění tohoto šetření je, že výsledky jsou obecně lepší než o rok dříve. Ale bohužel to neplatí pro všechny skupiny obyvatelstva.

Považuji za důležité zdůraznit, že šetření bylo sice provedené v roce 2023 a uvádí se jako šetření dat z roku 2023, ale v praxi se věnuje analýze stavu roku 2022.

K určení rizika chudoby se používá specifický přístup, založený na koncepci ekvivalizovaného příjmu, a to podle metodiky Eurostatu: Celkový příjem domácnosti (tedy opravdu vše, od příjmů ze zaměstnání, podnikání, přes příjem z nájmu, sociálních dávek, nemocenské až po nepeněžní plnění ve formě stravování od zaměstnavatele) se rozdělí mezi členy dané domácnosti, přičemž se zohledňuje, že některé osoby (například děti) vyžadují méně finančních prostředků, zatímco jiné (první dospělá osoba) více. Pro určení hranice chudoby se pak využívá 60 % mediánu (tedy střední hodnoty) tohoto ekvivalizovaného příjmu. Je ale zveřejněna i vyšší, doplňková, hranice na úrovni 70 % tohoto mediánu, kterou v textu párkrát zmíním, protože nám ukazuje něco o tom, kolik domácností nemá moc daleko k tomu spadnout do příjmové chudoby.

Pro představu uvádím níže příklady domácností a jaká je pro ně hranice příjmové chudoby vyjádřená pomocí čistého měsíčního příjmu domácnosti:

Míra příjmové chudoby se pak vyjadřuje jako procentní podíl osob s ekvivalizovaným příjmem nižším než je spočítaná hranice chudoby na celkovém počtu dané skupiny osob.

V roce 2023 se míra ohrožení příjmovou chudobou v ČR snížila z 10,4 % na 9,8 %, což bylo především důsledkem rychlejšího růstu příjmů u domácností s nižšími příjmy ve srovnání se střední třídou. K tomuto růstu došlo hlavně díky jednorázové finanční podpoře 5 tisíc Kč pro každé dítě, kterou mohly v předcházejícím roce obdržet mnohé rodiny.

I když mně osobně přijde pocitově jeden milion Čechů žijící pod hranicí příjmové chudoby (takže zhruba každý desátý Čech) hodně, tak si jsem vědoma, že bez srovnání se to špatně posuzuje. Dle publikace Eurostatu bylo v EU 72,7 milionu lidí v podmínkách pod hranicí příjmové chudoby. Počet obyvatel EU je kolem 448 milionů, a tak pod hranicí příjmové chudoby žije 15 % populace EU. Takže českých necelých 10 % je vlastně opravdu hezký výsledek a dle dat i jeden z nejnižších v EU.

Tak a kdo je tedy nejvíce zranitelný vůči chudobě - jsou to neúplné rodiny (často označované jako samoživitelky) nebo jsou to spíše domácnosti seniorů? Najít odpověď založenou na datech není úplně snadné, a tak nejprve popíši obě skupiny.

Neúplné rodiny s dětmi, tedy rodiny, ve kterých žije pouze jeden rodič s minimálně jedním dítětem, si oproti předchozímu roku pohoršily. Ohroženo příjmovou chudobou bylo v roce 2023 celkem 33 % takovýchto rodin, tedy zhruba o dva procentní body více než o rok dříve.

V tomto článku se nechci moc zaměřovat na míru materiální a sociální deprivace. To je totiž ještě něco jiného než míra příjmové chudoby. Ve zkratce bych jen ráda shrnula, že míra materiální a sociální deprivace znamená, že si domácnost nemůže dovolit pět ze třináctich položek, a to věci jako nový nábytek, týdenní dovolenou pro všechny členy domácnosti, zaplatit neočekálený výdaj ve výši 14 tisíc Kč, mít dva páry bot, dostatečně vytápět byt nebo konzumovat obden maso či jeho vegetariánské náhražky.

Při pohledu na to Tabulku 21 a její sekci „Míra materiální a sociální deprivace v letech 2022 až 2023“, mi přijde celkem drsné, že je jasně vidět, že s přehledem na tom jsou skoro ze všech domácností nejhůře domácnosti s jedním dospělým a se závislými dětmi.

Je u  nich také ohromný nárůst míry materiální a sociální deprivace mezi lety 2022 a 2023. Vlastně v roce 2022 bylo 17% těchto domácností pod mírou materiální a sociální deprivace. V roce 2023 to bylo 27%, což je nárůst o 60% (o 10 procentních bodů), a to je podle mne opravdu ohromný nárust.

Kolik je celkový počet neúplných rodin jsem se snažila najít, ale i když si nejsem uplně jistá, myslím, že jsem dohledala to správné číslo. Dle Tabulky 13 je v ČR 217 tisíc neúplných rodin, ve kterých žije 520 tisíc osob, tedy v průměru 2,4 osob na jednu neúplnou. To znamená, že něco kolem 140 tisíc osob z této skupiny žije v materiální a sociální deprivaci. To mi rozhodně nepřijde jako malé číslo, zvlášť když většina těchto lidí jsou děti, které za tu situaci nijak nemohou a nemohly ji nijak ovlivnit. Navíc v tomto čísle jsou i rodiny, které nejsou v příjmové chudobě.

Dle tabulky 4-3 Statistické ročenky ČR pro rok 2023 máme v ČR 2,2 milionů osob ve věku 65 let a více. V této věkové kategorii je dle Tabulky 20 ohroženo příjmovou chudobou 14 % osob, jedná se tedy o nějakých 315 tisíc seniorů. O tom, že ale jsou o něco více ohroženější a nejsou moc daleko nad tou hranicí příjmové chudoby vypovídá fakt, že kdyby se hranice zvýšila z 60 % ekvivalizovaného příjmu na 70 % ekvivalizovaného příjmu, bylo by to již 29 % osob v kategorii 65+. Nárůst ve skupině seniorů by tedy byl o 102 %, zatímco celková česká míra chudoby by se zvýšila pouze o 78 % (z 9,8 % na 17,5 %).

Aby domácnost jednotlivce v roce 2023 nespadla pod hranici ohrožení příjmovou chudobou, musel být její čistý měsíční příjem vyšší než 16 774 Kč.

Přijde mi dosti alarmující fakt, že když se ta hranice příjmové chudoby počítá na 60 %, tak je oroženo v letošním roce „jenom“ 33 % domácností jednotlivců ve věku 65 let a více. Ale kdyby se to počítalo na 70 %, tak už je to skoro 61 %, což je nárůst o 85 %. I když na druhou stranu není úplně překvapení: Vzhledem k tomu, že průměrný důchod ženy v roce 2022 byl 16,5 tisíc, je evidentní, že průměrná žena důchodkyně žijící sama je pod touto hranicí. Tedy za předpokladu, že nemá žádný další příjem (například z pronájmu, různé příspěvky od státu). Na druhou stranu alespoň letos bude mít tato žena nárok na některou ze sociálních dávek, minimálně na příspěvek na bydlení. Doporučila bych tak zahodit stud a pocit „přece se nikoho nebudu o nic doprošovat“ a o dávku si opravdu zažádat. To, jak to bude v roce 2025, bohužel zatím není jasné.

Pro orientační výpočet příspěvku na bydlení doporučuji použít tuto kalkulačku. Když jsem tam zadala vlastnictví nemovitosti, adresu mimo Prahu a Brno a měsíční náklady na bydlení čtyři tisíce, příjem 16500 Kč (odpovídající průměrnému důchodu ženy v roce 2022), tak ta dávka vychází kolem 2600 Kč. Takže už je to patnáctiprocentní přilepšení pro tu domácnost, kdyby si o to zažádala. A to myslím, že už stojí zato, i když ta administrativa okolo té žádosti je.

Gini koeficient je měřítko, které vyjadřuje míru nerovnosti v rozdělení příjmů nebo bohatství v rámci národa či skupiny. Hodnota 0 znamená dokonalou rovnost (každý má stejný příjem), zatímco hodnota 100 značí dokonalou nerovnost (tedy všechny zdroje vlastní jedna osoba). Česká republika s hodnotou Gini koeficientu kolem 24,4 patří mezi země s nízkou mírou nerovnosti příjmů, což svědčí o relativně rovnoměrném rozdělení příjmů mezi její obyvatelstvo. V roce 2022 byl průměrný Gini koeficient pro EU 29,6, což znamená, že Česká republika má lepší výsledky než průměr EU. Nejvyšší úrovně nerovnosti byly zaznamenány v Bulharsku (38,4), Litvě (36,2) a Lotyšsku (34,3), zatímco země jako Slovensko, Slovinsko, Česko a Belgie měly koeficient nižší než 25,0, což ukazuje na rovnoměrnější rozdělení příjmů.

Z výše uvedeného vyplývá, že čistě statisticky a jen z pohledu příjmů jsou na tom rodiny samoživitelky a seniorů žijících o samotě stejně, míra ohrožení příjmovou chudobou je u obou 33 %.

Zamyslím se tedy nad tím, kdo se v současné době potýká s většími výzvami – jestli jsou to senioři, či samoživitelky. Přikláním se k názoru, že situace samoživitelek může být celkově obtížnější. Výše uvedená data ukazují, že samoživitelky čelí zhoršení jak v oblasti příjmové chudoby, tak v materiální a sociální deprivaci. Tato tendence je zásadním indikátorem jejich zranitelnosti.

Domácnosti tvořené páry seniorů si obvykle udržují stabilní životní podmínky. Naopak senioři žijící sami se mohou setkávat s obtížemi, i když se jejich situace vlivem valorizací zlepšila. Přestože často disponují vlastním bydlením a majetkem, což může zmírňovat některé dopady omezeného příjmu, mnozí se asi i tak musejí spoléhat na podporu od mladších členů rodiny. Na druhou stranu mají na starosti jen sami sebe, což situaci činí o něco snažší.

Samoživitelky však mohou čelit značně náročnějším podmínkám, obzvláště v situacích, kdy byla změna jejich rodinné a ekonomické situace náhlá a alespoň pro ně samotné nečekaná. Předpokládám, že velká část samoživitelek žije v pronájmu a má tak velké náklady na bydlení. Oproti tomu stárnutí je přirozenou součástí života, s níž se člověk může postupně vyrovnávat a má šanci se na tuto dobu připravit úsporami, investicemi apod., náhlé přijetí role samoživitelky může přijít náhle.

Metodika příjmové chudoby se zaměřuje primárně na příjem, nikoli na vlastnictví. Tento přístup je sice praktický, ale zanedbává fakt, že mnoho důchodců může mít významné úspory a nebo majetek.V České republice je průměrná hodnota majetku domácností 3,5 milionu Kč (jak jsem psala ve svém článku zde), což naznačuje, že mnozí důchodci mají k dispozici další zdroje, ne jen příjem ve formě starobního důchou.

Samozřejmě rozumím tomu, že i senioři mohou pociťovat svou situaci jako značně náročnou, zejména když jsou nuceni snižovat svůj dosavadní životní standard nebo když se ocitnou v neočekávaných životních situacích. Ztráta kontroly nad vlastním životem může být psychicky velmi zatěžující. Myslím, že tu vysokou inflaci posledních let nečekal nikdo z nás.

Samoživitelky podle mne mohou čerpat dodatečnou motivaci z potřeby zajistit svým dětem lepší budoucnost. Tato vnitřní síla a odhodlání bojovat za blaho své rodiny mohou být zdrojem obdivuhodné odolnosti a schopnosti překonávat překážky a jejich vlastnil psychika jim tak může pomáhat k tomu, aby se z neblahé situace dříve či později vyhrabaly.

Domnívám se tak, že samoživitelky jsou vystaveny větším finančním problémům, ale mohou ve výsledku získávat více podpory prostřednictvím různých charitativních organizací a neziskových projektů.

Zveřejněná data nepřímo poukazují na skutečnost, že celá situace je v podstatě závislá na určitém matematickém / statistickém modelování. Pokud by se hranice chudoby posunula z používaných 60 % mediánu ekvivalizovaného příjmu na 70 % mediánu ekvivalizovaného příjmu, došlo by k výraznému nárůstu počtu osob považovaných za ohrožené chudobou, a to až na necelých 1,9 milionu Čechů. Vyvstává tak otázka, zda je pro Českou republiku stanovená hranice 60 % opravdu adekvátní, zejména když bereme v úvahu, že průměrný příjem v naší zemi je spíše nižší. Vždyť pokud by bylo vhodnější použít pro naši zemi hranici 70 %, výsledky by se diametrálně lišily! Jestli jsou rozdíly takto markantní i pro ostatní země EU se mi bohužel nepodařilo zjistit. Na druhou stranu například OECD používá velmi podobnou metodiku, ale jako limit pro hranici chudoby počítá pouze 50  % mediánu příjmu.Podle metodiky OECD na to jsme ještě lépe, dokonce nejlépe v celé OECD. O tom jsem psala v tomto článku.

Zdroj:

ČSÚ: Příjmy a životní podmínky domácností - 2023

Strana 14 dokumentu Eurostatu:

https://ec.europa.eu/eurostat/documents/15216629/17704280/KS-HC-23-001-EN-N.pdf