Článek
Kampaň do Evropského parlamentu politických subjektů vládních i opozičních či mimoparlamentních stran zase neříká pravdu o tom, o čem skutečně nadcházející červnové volby budou.
To, že to uměle zase zatajuje opozice, to by se dalo pochopit. Ale vládní strany, které se alespoň „papírově“ hlásí k Bruselu, mají svým voličům jasně sdělit, o čem letošní volby jsou. Ne, není to o Rusku ani o Babišovi. Je to především o Green Dealu.
Když jsem v září 2021 na jeden web napsal článek o tom, že parlamentní volby 2021 nejsou o antibabiš, ale o tom, co všichni voličům zatajují, tedy o Green Dealu, moc pochopení jsem - dle předpokladu - neměl. V hysterii antibabiše, kde hlavní stěžejní téma kampaně se smrsklo na odstranění Andreje Babiše z politiky, bylo vcelku jedno, že pro Česko je podstatné zcela jiné téma.
A tak to zopakuji ještě jednou. Green Deal bude, už ho nikdo nezastaví. Budou jen vítězové, nebo poražení.
Pokud máme alespoň trochu pud sebezáchovy, přijmeme to a místo toho, abychom se tomu bránili, půjdeme vstříc novému trendu. Pokud to zvládneme, uspějeme. V opačném případě si budeme už jen říkat „lépe už bylo“.
Green Deal pochopil i Pavel Tykač, vítěz kupónové privatizace v 90. letech
Zkušení vizionáři, dravci, podnikatelé (dosaďme si cokoliv) umí vycítit příležitost v každé době. A pokud už i Pavel Tykač v podstatě zavelel k restrukturalizaci své firmy generující miliardy korun, aby si pak třeba mohl koupit a financovat fotbalovou Slavii, mělo by každému být jasné, že se něco děje.
Tak jako v 90. letech pochopil, o čem je kupónová privatizace, kterou využil na maximum, pochopil i nyní, že je nejvyšší čas naskočit na „zelenou vlnu“ a být lídrem v přeměně energetiky v rámci Green Dealu v Česku.
Přestože by mohl ještě pokračovat a původně až do roku 2026, zavelel k ústupu. Během několika měsíců v letošním roce utlumí a poté zcela zavře hnědouhelný důl ČSA na Mostecku. Propustí v první vlně do 500 lidí. Jámu nechá zatopit a na vodní hladinu instaluje plovoucí solární panely.
Pod zámkem Jezeří a Krušnými horami, mezi Mostem a Chomutovem, vznikne obří vodní plocha se soláry. Zároveň chce už uzavřít i uhelné elektrárny Chvaletice a Počerady.
Zajímavé je, že ekologické organizace to vidí jinak, přestože usilují o mnohem větší podíl výrobní základny z obnovitelných zdrojů. Ale neřešme, o co Tykačovi skutečně může jít. Zajímavé je to, že právě Tykač patřil mezi ty velkopodnikatele, kteří odmítali se více zapojovat do ekologičtější výroby elektrické energie. Trval na systému hnědé uhlí jako palivo a hnědouhelná elektrárna jako výrobní zdroj.
Zdá se, že nyní už je to jinak.
O konci uhlí už rozhodla Sobotkova vláda s Babišem
Čas letí a tak už je tomu neuvěřitelných osm let, kdy v roce 2016 vláda na výjezdním zasedání v Ústí nad Labem v době premiéra Bohuslava Sobotky a ministra financí Andreje Babiše rozhodovala o konci těžebních limitů či jejich prolomení. Tehdy jsem natočil tohle video.
V podstatě před krajským úřadem v Ústí nad Labem demonstrovali odboráři z firmy Pavla Tykače a dožadovali se toho, aby těžba na dolech jako ČSA či Vršany mohla pokračovat. Nakonec bylo rozhodnuto, že těžba musí do roku 2026 skončit a bude pokračovat jen na dole Bílina, což byl požadavek polostátního ČEZ a jeho těžební firmy.
Už tehdy, někdy kolem roku 2015, bylo zřejmé, že klasická energetika musí skončit. Požadovaly to ekologické organizace, ale především Brusel a Evropská unie. Ta je ovlivněna především zeměmi jako Francie, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko a Německo.
A bylo to Německo, které si dekarbonizovalo svůj těžký průmysl v západním Německu už v 70. letech a ve východním Německu v 90. letech. A od roku 2000 masivně se vrhlo do Energiewende, tedy do proměny své energetiky a mohutné výstavby větrných parků a solárů.
Češi se brání zuby nehty něčemu, co nelze zastavit
A tak zatímco jsme se utvrzovali v tom, že měnit ekonomiku nebudeme, neboť jsme vývozci energie vyrobené u nás a máme ji dost a je relativně levná, okolo nás na západ byla situace zcela jiná.
Zatímco Němci a Nizozemci už dvacet let mění ekonomiku a výrobní zdroje s cílem Green Deal naordinovat celé Evropě s tím, že získají technologický náskok, my jsme nedělali prakticky nic.
Až když v roce 2022 i díky předsednictví EU ze strany Česka bylo prakticky vše podstatné dojednáno - za vlády Petra Fialy - najednou se zděšením i vládní politici si uvědomili, že Česko je naprosto nepřipravenou zemí.
Vlak už se rozjel, nabírá rychlost a nelze ho zastavit. Teď už maximálně hrajeme o zpomalení celého procesu - a o tom budou červnové volby do europarlamentu.
Vladimír Dlouhý: Česko bude patřit mezi poražené
Zatím nejdrsněji a nejotevřeněji to řekl v rozhovoru Vladimír Dlouhý, který v 90. letech byl ministrem hospodářství a podílel se na „léčbě šokem“ české ekonomiky za vlády Václava Klause. Pak to zkusil jako kandidát na prezidenta a poslední roky jako předseda Hospodářské komory. Nyní působí i v Bruselu.
Vladimír Dlouhý věští české ekonomice úpadek. „V Evropě budou vítězové i poražení. Česko bude mezi poraženými,“ říká. „Vítězi budou firmy, které to dokážou, které využijí podporu, přetaví ji do nových procesů. A budou firmy, které na těchto změnách zaniknou.“
Je tu ještě druhý aspekt vítězů a poražených.
„Budou vítězné regiony, ty, které mají lepší přírodní podmínky, přímořské země, nebo ty, které mají vlastní fosilní zdroje aspoň na dvacet let, jako je třeba Norsko. A potom tu budou země, které nepodlehnou nenávisti k jaderným zdrojům a budou je rozvíjet,“ tvrdí Vladimír Dlouhý.
Česko čelí velkému nebezpečí, že s tím, jak se jiné země Evropy budou rozvíjet, bude patřit k těm poraženým. To mimochodem hrozí i Slovensku, Maďarsku, některým částem Německa nebo Rakousku.
Čeká nás transformace průmyslu, mobility i domů a bytů
Transformaci musí někdo zaplatit. Potíž je, že chybí finanční zdroje. Jak na úrovni státní pokladny, tak soukromých zdrojů.
V Česku nyní řešíme konsolidaci veřejných rozpočtů i důchodového účtu. Řešíme debatu o tom, že nebude na důchody. Zároveň, jak dále udržet zdravotnictví, školství. A navíc demografickou křivku, aby byla alespoň porodnost 2,1 na ženu.
K tomu následujících deset nás čeká kompletní transformace ekonomiky. Páteř automotive, tedy výroba automobilů a na to navázaný dodavatelský řetězec pro spalovací motory, je nejslabší místo české ekonomiky.
K tomu přidejme stále se zvyšující cenu elektrické energie, která je podstatná pro průmysl v českých podmínkách. Asi už nikoho nemůže překvapit fakt, že těžký průmysl v podobě oceláren a železáren na Ostravsku to má definitivně spočítané.
Pokud pomineme-li otázku, čím budeme jezdit a topit, neboť nás v následujících letech čekají regulace a zákazy, musíme se i ptát, kde budeme bydlet.
Už nebude stačit dosavadní trend, že jsme vyměnili okna a zateplili fasádu domu. Stále větší regulace nás bude nutit vyrábět a stavět tak, aby vše mělo minimální uhlíkovou stopu.
Vypadá to, jako kdybychom měli vzít bagry a začít bourat vše, co jsme postavili a opravili. A začali zcela nově projektovat a stavět.
Tedy to, co třeba Nizozemsko i Německo už dělá dvacet let. Je to paradox, tyto země, které určují trend v Evropské unii, mají zase dvacetiletý náskok než my. A proto je opravdu reálné, že Česko bude patřit mezi poražené…
